laskavost bližním

LASKAVOSTI PRO RODINU, KOLEGY A NEJBLIŽŠÍ PŘÁTELE

U koho jiného začít, než u „dělání laskavostí“ lidem, na kterých nám nejvíce záleží. Rozhodla jsem se první týden činit dobré skutky pro kolegy, rodinu a blízké přátele. Nabízí se otázka, zda již po prvním týdnu mohu říct, zda LASKAVOST měla nějaký pozitivní dopad na mé okolí, případně na mě samotnou? Vida, tak přesně o tom bude dnešní článek. 🙂

Ráda bych na začátek řekla, že nejtěžší ze všeho bylo… začít.

Asi jako se vším. Člověk bere některé laskavosti jako samozřejmost. Možná ještě přesněji, často si laskavosti kolem sebe (pokud nejsou opravdu okaté) ani příliš neuvědomuje. Já mám třeba čich na laskavosti na bodu mrazu. Poznám jen ty opravdu okaté – třeba když mi někdo podrží dveře, pomůže mi do kabátu nebo mě v tramvaji pustí si sednout. Což většinou dělávám i já.

Při mém studiu laskavosti se mi vyplatilo dívat se nejdříve na svět kolem sebe a snažit se jakoukoliv stopu laskavosti zavětřit. Rovněž byl velkým zdroje inspirace Google a Pinterest. Na světě už existuje tolik tipů a triků, jak být laskavý, že je to až k neuvěření. Narážela jsem na články typu:

„50 tipů, jak být laskavý“
„100 aktů nahodilé laskavosti“ (tady si dal někdo opravdu záležet)
„15 dobrých skutků pro rodiny s dětmi“ (tady článěk někdo odflákl a dodal „jen“ 15 tipů)

JESTLI MÁM NĚJAKÉ KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY LASKAVOSTÍ?

Jasně, dokonce několik! Podívat se můžete na video, kde jsem v druhé části některé tipy zachytila. Možná se na první pohled bude zdát, že i já přípravu odflákla, prototože tipů je „jen“ 9. Přišla jsem ale na jeden pravdivý argument. Totiž, jedna věc je přemýšlet nad něčím a druhá věc je konat. Vše, co ve videu uvidíte jsem za týden reálně provedla. 🙂

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ BĚHEM 1. TÝDNE

1. Někdy se člověku do něčeho hrozně nechce, popřípadě „to něco“ odkládá na neurčito. Mám ale zkušenost, že překoná-li se člověk, často se mu dostane odměny, kterou ani nečekal (v pozitivním slova smyslu).

Nevím, zda tento bod může souviset s nízkým očekáváním. Podle mého částečně ano. Vždycky si v podobných chvílich vzpomenu na film „Yes, man“ (pro diváky, kteří tento film zmeškali: Jim Carrey neustále říkal na vše „ne„, dokud ho neosvítí a nezačne na vše naopak říkat „ano“, což mu převrátí život naruby). Sice zažil spustu nezáviděníhodných situací, ale… nakonec mu byla zkušensot kuprospěchu.

Stejně tak i já se díky výzvě dokopala na dlouho odkládaný úkol – napsat kamarádce ze školy a stavit se na návštěvu.

Naposledy jsme se viděly před 3 lety. Snad takové známé máte kolem sebe také. Přestože jste s oním člověkem byli nějakou dobu jedno tělo a duše, vaše cesty se rozešly. A jste teď jinými lidmi. Díky natolik rozličným životům se vám tak do setkání úplně nechce.

Možná jde o strach („Co si budeme hodinu povídat?!„), priority („Vždyť zrovna dneska jsem si chtěla dočíst, jak Harry Potter vyvázne z Tajemné komnty.. A o tomto víkendu musíme posekat zahradu. Prostě musíme.“), pohodlnost (zde nemám konrétní výmluvu, ale přirovnala bych to k „prostě nemám náladu“)… U mě se většinou sešla kombinace všeho výše popsaného.

Jenže teď přichází zvrat. Díky mé zatvrzelosti a odhodlání se návštěva uskutečnila a byla nakonec hrozně bezva!

Tři hodiny uběhly jako voda. Pořád žijeme velmi odlišné životy a dokud nebudu mít dítě (a farmu), asi se tento fakt nezmění. Bylo ale super pozorovat, jak je se svým životem šťastná. A my jsme si alespoň mohli pohladit 14 králíků, jednu kozu, stádo ovcí, 4 koně, XY slepic, psy, kočky…

2. Jak často máme ve zvyku nahlas říkat rodině, jak jsou pro nás důležití? Určitě to vědí, ale nikdy není na škodu jim jejich roli v našem životě připomenout.

Občas je mi líto, že bydlíme od rodiny daleko předaleko. Moc ráda bych si třeba užila čipernou babičku a dědu častěji. V dubnu jsem přemýšlela, že jsem jim vlastně nikdy vyloženě nepoděkovala, nevypíchla, za co je obdivuji a co pro mě znamenají.

Vymyslela jsem si, že jim napíšu pochvalné dopisy.

Při psané formě může sdělení člověk lépe promyslet. Další benefit je, že dopis může být věčný. Dá se schovat, založit a vytáhnout na světlo světa v případě potřeby.

laskavost

Babička měla takovou radost (instrukce zněly, přečtěte si dopis až před spaním), že za mnou v noční košili došla do druhého patra a dojatě mi dávala pusu a děkovala za pěkná slova. Byla jsem opravdu moc ráda, že ji taková drobnost potěšila.

Dědu určitě taky, jen je to chlap – tvrďák. Zůstal dole. 🙂

A jeden dopis dostala samozřejmě i mamka i manžel.

3. Pokud nevíte, jak začít, stačí se více usmívat.

Opravdu. Usmívání je dobrý a důležitý základ. Zbytek postupně přijde.

Všimla jsem si, že většina lidí se usměje nazpátek. 

Třeba když jdu po přechodu, skoro vždycky se na řidiče, který mě pouští, usměju. Současně u toho velmi výrazně artikuluju, jakože „DĚKUJU„. A naprostá většina kývne a usměv oplatí.

Však úsměv je zadarmo a nebolí.

No a když takových interakcí člověk za den zažije víc a to nejen na přechodě, hned je život báječnější.

Pokud tedy začneme s usmíváním doma a snahou neodbrkávat, nekritizovat, nebýt zasmušilí… Věřím, že partner začně po chvíli reagovat podobně. Nazvala bych reakci „laděním„.

Držím tedy palce s laděním na pozitivní vlnu laskavosti. Budu ráda, když mi napíšete tipy, co funguje vám, případně co jste v poslední době zažili, na co rádi vzpomínáte.

A další týden jsem zpět s článkem o laskavosti na veřejnosti. 🙂

S láskou (opět laskavou), Vendi

Author: Vendi

Jste na správném místě, pokud jste ve vztahu, manželství, nebo jedno z toho plánujete. Mým cílem je přinášet vám inspiraci, aby váš vztah byl plnohodnotný a naplňující ❤. Prostě abyste s partnerem mohli žít „šťastně až do smrti“. Vím, zní to trošku jako klišé. 🙂 Ale sama jsem z rozvedené rodiny a ve svém okolí věčně slyším spíše negativní příběhy… Proto jsem se rozhodla, že chci ukazovat i to dobré.

Ráda vás uvidím i na mém  Youtube kanále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *