nový prostor - osobní zkušenost

NOVÝ PROSTOR: CO JSEM NEVĚDĚLA?

Pokud jste z větších měst, pravděpodobně jste se již s prodejci časopisu Nový Prostor měli možnost setkat. Možná jen pasivně, ale přece. Většinou stojí u supermarketů, na náměstí, nebo u zastávek MHD. A také na dalších místech, kde je velká koncentrace lidí. Nikdy předtím jsem časopis nekoupila. Asi jsem se trošku bála. V rámci dubnové výzvy s tématem „laskavost (a tento týden konkrétně pro veřejnost) jsem se rozhodla, že svůj strach (respekt) prolomím.

Nakonec vše dopadlo dobře. Časopis mám doma a už jsem přečetla polovinu. 🙂

PÁR INFORMACÍ, KTERÉ JSEM NEVĚDĚLA

Možná bych mohla upřesnit, že jsem toho nevěděla dost. O časopis jsem se nikdy aktivně nezajímala.

  1. Původně jsem si myslela, že prodejci si vybírají místo sami a prostě se někde vykytují. Není to pravda.
    • Místo je každému přiděleno a nemělo by být v jejich pracovní době opouštěno.
    • Na stránkách Nového Prostoru lze nalézt mapu, ve kde se můžete podívat, máte-li prodejce ve svém okolí. Na mapě je vidět, že obsazená nejsou jen krajská města, ale třeba také Nymburk (což je podle mého výhodné, protože v podobných městech lidé neustále někam nespěchají a nehoní se, jako třeba v Praze). 🙂
    • Mapa obsahuje i fotku a pracovní dobu prodejce. Což je bezva, když si chcete ověřit, že jde opravdu o registrovaného prodejce.
  2. Prodejce u sebe musí nosit identifikační průkaz.
    • Vypadá, že Nový Prostor nemá se svými prodejci vždy dobré zkušenosti. Redakce hned na první straně časopisu nabádá, abychom si jako kupující pečlivě prodejce prověřovali (že mají platnou průkazku).
    • Dokonce se zmiňují o znehodnocení časopisu po přečtení, aby se nemohl prodávat dál.
    • Takže pokud jej dočtete, uděláte nejlépe, pokud ho do popelnice s tříděným odpadem jen tak nevyhodíte. Aby se na časopisu nějaký bezdomovec nemohl přiživovat.
  3. Snahou je postavit lidi v tíživé sociální situaci zpět na nohy. Proto prodejci nedostanou výtisky časopisu zadarmo (jen nováčci dostanou první 3 zdarma), ale musí si je koupit za polovinu prodejní ceny.
    • Časopis stojí pro nás nakupující 50 Kč.
    • Výdělek je tedy 25 Kč.
  4. Redakce časopisu současně zdůrazňuje, že bychom si časopis měli vzít, když přispějeme.
    • Nevím jak vy. Já občas nechci nic koupit, ale jen přispět. Nevadí mi dát deseti/dvacetikorunu (což je většinou pod cenou) se slovy: „V pořádku, však mi za to nic nedávejte.“
    • Model ale prý není dobrý.

Nový Prostor zkušenost s koupí

OSOBNÍ ZKUŠENOST

…byla velmi, velmi milá. Měla jsem radost a ještě večer jsem si s dobrou náladou vzpomněla na chvíli, kdy jsem si časopis kupovala.

Do práce a z práce jezdívám po trase (a v hodinu) kdy nemám šanci nikoho z Nového Prostoru pokat. Koupi jsem tak musela naplánovat. Proto jsem využila již zmíněnou mapu, abych se podívala, kdy a kde někoho najdu.

Nutno říct, že přispívat takto plánovaně je organizačně docela náročné. 🙂

Po 3 dnech, co mi laskavost „přispěj na Nový Prostor“ pípala jako nezrealizovaná připomínka na mobilu, se mi konečně naskytla příležitost.

Když jsem šla do metra po schodech dolů, zaslechla jsem někoho křičet: „Přispějte na Nový Prostor. Kupte si…“ Chvíli jsem přemýšlela, jestli přispět, nebo dělat jakoby-nic a pokračovat v chůzi. Vůbec bych nechtěla pána urazit, ale z podobné interakce ve mně budí strach.

Systém prodeje časopisu se říká „streetpaper“ (volný překlad bude pouliční prodej). Prodejci nejsou jen bezdomovci, ale lidi v tíživé životní situaci. Osobně je neřadím do kategorie nebezpečných. Říkám si, že dělají patřičné kroky, aby se ze své situace dostali. Narozdíl od nic nedělajících (nebo žebrajících) bezdomovců.

Právě z tohoto důvodu jsme byli už dvakrát na Pragulic (lidé bez domova vás provácí po daném městě a vypráví o svém příběhu i o místech, o kterých možná ani nemáte potuchy). Podpořit je (za prohlídku platíte vstupné) a dozvědět se více o jejich osudu i zkušenosti.

Zastavila jsem u pána a říkám: „Dobrý den, ano, já bych si časopis koupila.“ Chvíli jsem koukala po jeho identifikační kartičce, pak jsem se ale rozhodla mu věřit a s napjatým tělem jako struna jsem čekala, co se bude dít.

„Dobrý den, to mám radost,“ povídal pán, zatímco vytahoval časopis s průhledné plastové složky. „A jak je venku? Trošku teď sprchlo, že?“

Nenásilná diskuze o počasí? Jasně, proč ne! Stará poučka z etikety říká, že nevíš-li, o čem se bavit, mluv o počasí. Na to se chytne každý.

Pánovi jsem dala penízky (50 Kč), on mi dal do ruky časopis. To už jsem se loučila a jednou nohou byla na odchodu. Pán byl hrozně usměvavý a pozitivní po celou dobu naší interakce. Poděkoval a popřál mi pěkný den.

Otočila jsem se a mašírovala jsem si dál. Úkol splněn. Uf. Brala jsem zážitek za uzavřený.

laskavost citát

Kdybych jen odešla a nic dalšího by se nestalo, řekla bych si, že pán byl milý a že jsem ráda, že jsem se překonala.

Pán za mnou ale ještě jednou a pěkně nahlas zavolal: „A opravdu moc děkuji!“

Díky této poslední věte jsem si uvědomila, že pán byl za nákup časopisu OPRAVDU vděčný.

A SLOVO ZÁVĚREM?

Na stránkách Nového Prostoru jsem ještě našla, že člověk může přispět částkou na jejich účet rovnou. Nebo můžete jít do restaurace Lokál a vybrat si samostatnou položku na menu „oběd pro druhého„. Pokud položku zakoupíte, Nový Prostor dostane poukaz na oběd, který pak prodejcům předá.

Věřím, že má pozitivní zkušenost byla dána především dobrou náladou pana prodejce, na kterého jsem narazila. Nicméně díky němu ještě ráda vyzkouším dát penízky někomu jinému. A jestli zase někdy půjdu na jemu určené místo, ráda od něj časopis koupím. Kdo ví, třeba najdeme jiné téma k hovoru. 🙂

Jsem ráda, že existují organizace, které „jen nedávají peníze„, ale snaží se vytvořit návyky, které mají lidi z ulice dostat zpět na nohy. Tak, aby se stávali samostatnými a časem pomoc nepotřebovali. Už z vyprávění průvodců v projektu Pragulic si uvědomuju, jak jednoduché může být se na ulici dostat.

Slyšela jsem příběhy, kdy na ulici dostala člověka vlastní rodina (třeba když otec na svého syna přepsal barák v dobré víře a ten ho vykopl). Dnes, kdy se standardně žije na dluh, není složité spadnout do exekuce. Stačí delší dobu marodit, mít úraz a hned je oheň na střeše. Nepřála bych takový osud nikomu a velmi obdivuji lidi, kteří se z toho všeho dokážou dostat a postavi se zase na nohy!

Pokud mám sama možnost (finanční prostředky, materiální majetek…), co menšího mohu udělat, než je lidem v nouzi poskytnou?

Lidmi mám ale namysli takové, kteří jen nežebrají, ale reálně se snaží. Osobně mi vadí dávám peníze takovým, kdož hrají na city (často mají vedle sebe psa, dítě…).

Jak jste na tom s obdarováváním vy? 🙂

Jo a pokud byste se rádi podívali na video s téma „laskavosti pro rodinu, přátele a nejbližší„, tak můžete jít sem. 🙂

S láskou, Vendi

Author: Vendi

Jste na správném místě, pokud jste ve vztahu, manželství, nebo jedno z toho plánujete. Mým cílem je přinášet vám inspiraci, aby váš vztah byl plnohodnotný a naplňující ❤. Prostě abyste s partnerem mohli žít „šťastně až do smrti“. Vím, zní to trošku jako klišé. 🙂 Ale sama jsem z rozvedené rodiny a ve svém okolí věčně slyším spíše negativní příběhy… Proto jsem se rozhodla, že chci ukazovat i to dobré.

Ráda vás uvidím i na mém  Youtube kanále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *