jak si uklidit jednou provždy

ÚKLID #2: JAK UKLIDIT JEDNOU PROVŽDY? (PODLE MARIE KONDO)

V lednu jsem si položila otázku, jestli větší pořádek může mít pozitivní vliv na náš vztah s manželem. Začátek roku přece přímo vybízí k radikálnímu úklidu. Nejde mi ale jen o klasický úklid, nýbrž princip, díky kterému se naučím dávat věci na své místo. A dnes bych vám ráda dala návod, jak vlastně uklidit.

Teorie byla taková, že budeme-li mít v bytě udržitelný pořádek, budeme v našem vztahu spokojenější (o čemž jsem detailněji psala v dřívějším článku). Přesněji řečeno – Johny bude spokojenější.

Je to velmi těžké popsat. Nejvíce mě motivovalo uklízet, protože jsem věděla, že to udělá radost někomu jinému. Hrozně jsem se těšila, až to tady celé překopu, najdu věcem své místo a nakonec si osvojím návyky, které zaručí, že to takto zůstane. Ale opravdu ne kvůli sobě. V drobném (slovíčko zdůrazňuji) chaosu bych asi dokázala žit.

Minule jsem skončila dvěma myšlenkami, na které navážu:

Myšlenka 1: Nikdy jsem se neučila uklízet, potřebovala jsem si tedy osvojit metodu, jak efektivně udělat pořádek a vracet věci na své místo.

Myšlenka 2: Tento měsíc pro mne není jen o jednorázovém úklidu. Určila jsem si svou vizi, jak bych chtěla, aby náš domov vypadal a působil.

Před samotným začátkem generálního úklidu je prý nutné stanovit si VIZI, ke které se budeme ubírat. Definovala jsem si ji takto:

Vytvořit prostředí, kam se oba budeme rádi vracet. Vytvořit si útočiště, ve kterém se cítíme šťastně, naplněni láskou a pohodou. Budeme se obklopovat předměty, které máme rádi a které atmosféru vytvoří. 

Se souhrnem těchto informacemi se teď mohu směle vrhnout na shrnutí mého třídenního uklízecího maratonu. V tomto článku vás čekají odpovědi na otázky:

Jaké jsou zásady úklidu metody KonMari podle Marie Kondo (jež jsem si zvolila jako svého rádce a průvodce)?
Jak věci po úklidu uspořádat?
Narazila jsem na nějaké překážky a problémy?
Co jsem se naučila a jak to pomohlo našemu vztahu?

Pojďme na to! ?

STUDIUM METODY KONMARI K ZÁZRAČNÉMU ÚKLIDU

Paní Kondo pracuje s několika myšlenkami, které mi přijdou opravdu objevné. Zajímavé bylo číst v knize i o jejím osudu a dětství, jak si vše pilotovala a zkoušela na rodině i sama na sobě. Později do testování zapojila svoje klienty (chudáci malí) a díky nim objevila, co (ne)funguje.

Osobně jsem  zaznamenala 3 NEJZÁSADNĚJŠÍ MYŠLENKY, které se jako červená nitka proplétají celou knihou a které si z ní odnáším.

Veci ktere milujete a delaji vam radost

OBKLOPUJME SE JEN VĚCMI, KTERÉ NÁM DĚLAJÍ RADOST

Věta výše je jediné měřítko pro ponechání si věcí. Jak zjistíme, že nám něco dělá radost?

Na to jste největší odborníci jen vy sami. Já se většinou přistihla, že se usmívám, když danou věc držím.

Jak na to?

Měli byste vzít každý jednotlivý předmět do ruky a chvíli jej vnímat.Můžete to brát jako meditaci.
Řeknete-li si, že budete šťastnější, pokud si předmět necháte, rozhodně tak učiňte. Jde jen o vaše rozhodnutí a vaše pocity.

Naopak nemá smysl držet nějaké předměty jen ze sentimentálních důvodů. Jejich úloha byla naplněna – radost vám udělali třeba někdy v minulosti.

dejte všechny stejné věci z kategorie na jednu hromadu

TŘÍDĚNÍ PODLE KATEGORIÍ A NE PODLE POKOJŮ, KDE SE NACHÁZÍ

Vždycky jsem intuitivně uklízela podle místa – začala jsem obývákem a skončila třeba koupelnou. Což je prý chyba. A začínám souhlasit. Dokud nevyzkoušíte, neuvěříte. ?

Dám příklad třeba s oblečením. Až když jsem všechny věci dala na hromadu (včetně bot, sezónního oblečení a kabelek), uvědomila jsem si, kolik kousků DOOPRAVDY VLASTNÍM.
Kolik z nich mám opravdu ráda.
A kolik jich reálně (ne)nosím.

Už několikrát jsem si nechala oblečení, které mi bylo líto vyhodit. Důvody byly různé: bylo drahé, usmyslela jsem si, že zhubnu (což se mi asi nikdy vědomě nepovedlo), atd. Znáte to. ?

Můj majetek se nakonec ukázal jako spousta nenošeného oblečení.

Najděte každé věci své místo

KAŽDÁ VĚC MUSÍ MÍT URČENÉ SVÉ MÍSTO. JINAK HROZÍ NEPOŘÁDEK

Pro mne důležitý poznatek. Dala jsem si tu práci a u každé věci zhodnotila, jestli má na svém dosavadním místě své využití. Rozhodování bylo relativně jednoduché, když jsem měla všechny věci na jedné hromadě v obýváku.

Poličky i skříně zely prázdnotou, takže jsem nemusela nic složitě přendávat, vyndávat… A rovnou jsem věci uložila, kam jsem chtěla. Díky velkému množství zbavených se věcí jsem opravdu měla dost prostoru, kam věci dát. Ještě teď mám jednu poličku volnou – bez využití.

Což je mimochodem také jedna z popisovaných úklidových metod (jiného autora). Vytváříte si tím prý psychologicky „rezervu“. Váš byt/dům, ještě není tak plný, když máte prostor na prázdnou poličku.  ?


Nejdůležitější pravidlo je nejdříve vše vyházet a roztřídit dle kategorií a AŽ NÁSLEDNĚ 
(až vše budete mít) věci vracet na své místo.

Teď se vrhneme na PRVNÍ KROK. Všechny věci vyndat a rozhodnout se, zda si je chceme ponechat.

1. ZBAVOVÁNÍ SE VĚCÍ A ÚKLID DLE KATEGORIÍ

Dobré na metodě KonMari je, že všechny předměty a věci spadají jen do 5 kategorií. Což je na zapamatování akorát.

Začínáte shromažďovat věci v kategorií jedna. Až ji budete mít roztříděnou, donesete si všechny věci z kategorie dvě a tak dále. Ještě jednou zdůrazním, že je důležité VŠECHNY POLOŽKY Z JEDNÉ KATEGORIE DONÉST NA JEDNO MÍSTO (tedy z celého domu, bytu, karavanu, garáže…).

Co nepřinesete, jde automaticky „do koše“. Jediná výjimka je špinavé oblečení připravené k praní.

Má to svou logiku. Když si na něco nevzpomenete, asi „to něco“ k životu tolik nepotřebujete. Pokud člověk zapomene při odchodu z domu mobil, je to problém hned.

Kategorie dle marie kondo

Nejprve třídíme OBLEČENÍ (mně osobně dalo nejvíc zabrat). Pokračujeme kategoriemi KNIHY, PAPÍRY, KOMONO (drobné předměty) a nakonec předměty, na které jste jakkoliv CITOVĚ NAVÁZANÍ (vzpomínkové předměty, fotografie, dopisy, odznaky z dob Skauta aj.).

Začíná se od kategorií, které jsou nejméně emotivní a spíše se předpokládá, že k nim nemáme vážný vztah. Postupně se Marie Kondo dostává až ke vzpomínkovým předmětům. Sama o sobě je kategorie zapeklitá a velmi těžká na rozhodování (připlétají se navíc emoce). My už naštěstí máme nacvičeno z předchozích hord věcí, půjde nám to tedy snadno. I mně to šlo snadno, uvidíte! ?

Potěšilo mě, že Marie Kondo má ve všech kategoriích ještě podkategorie. Je jednodušší mezi sebou věci následně porovnat.

Napsala bych vám i více o tom, jak mozek funguje a jak mu tato metoda ulehčuje práci. Bohužel jsem v rámci uklízení vyhodnotila, že kurz neurověd (věda o tom, jak funguje mozek) ze kterého mám certifikát, již nevyužiji a mohu poznámky směle vyhodit. No, vidíte. Papíry jsou touto dobou na skladišti a tak nemůžu nikoho obohatit. Na druhou stranu, jsem opravdu ráda, že jsem staré školní sešity i poznámky z dob minulých vyhodila.

Pokud se vám něco podobného stane, dá se na situaci nahlížet i pozitivně: Co nevím, mohu si přece vygooglit. Nebo mohu napsat někomu, kdo se neurovědou aktivně zabývá – čímž jsem získala příležitost seznámit se s novým člověkem, kterého bych normálně nekontaktovala.

Dobře, pojďme na první kategorii. A tou je:

OBLEČENÍ

Oblečení je nejméně spojeno s emocemi. Jasně, hypoteticky. Je to praktická kategorie hned na začátek, ve které si můžeme vytříbit mysl jako praví duchovní guru. Začátky jsou vždycky těžké a chvíli vám bude trvat, než se dostanete do tempa. U kousku č. 400 už získáte zručnost a rozhodování půjde jako po másle.

V tomto ohledu máme jako ženy více prostoru pro výcvik. Takoví chlapi ani nezačnou a už mají vyklizenou skříň i s botami, ani by dosáhli č. 50. ?

Oblečení má ještě své podkategorie, aby se vám v třídění lépe orientovalo:

  • vršky (halenky, trička, mikiny…)
  • spodky (myslí se tím kalhoty, sukně)
  • věci na zavěšení/ramínko včetně kabátů
  • ponožky a punčocháče (na Valašsku říkám „šlapkáče“) ?
  • spodní prádlo
  • kabelky a tašky
  • jiné (jakože plavky, zimní věci…)
  • a nakonec boty (všechny, včetně ploutví, papučí a jiných podivností)

KROK 1: VŠECHNY VĚCI NA PODLAHU!

Vše z jedné kategorie shromažďujte na jednom místě a třiďte podle podkategorií výše. Dejte pozor, aby to byly opravdu úplně všechny kousky – z každého možného pokoje, šuplíku i poličky.

KROK 2: PONECHAT ČI NEPONECHAT?

Každou věc vezmete do ruky a rozhodnete se, jestli váš život bude šťastnější, když si ji ponecháte.

Zde bych učinila důležitou poznámku o domácím oblečení. V životě už jsem nesčetněkrát vzala do ruky obnošené oblečení do práce (školy, společnosti). Viděla jsem, že ven bych ho nosit neměla. V tak dobrém stavu nebylo. Ale co na doma? Nevynosím ho? Nechala jsem si ho ve skříni. A hádejte co… Vlastně jsem ho doma nikdy nevynosila. Stalo se vám něco podobného také?

Objevná je proto následující myšlenka o DOMÁCÍM OBLEČENÍ:

Citát: domácí oblečení

Právě v těchto chvílích je daleko smysluplnější posilovat pozitivní představu o sobě samých tím, že nosíme šaty, které milujeme.

Díky čemuž se dostáváme k mému druhému neduhu. Nevím, jak vy. Já mám ale spoustu vytahaných triček a tepláků, ve kterých buď spím nebo doma chodím. Řeknu si vždycky: „Ale, však na doma je to dobré!“

Je pravda, že díky tomu se necítím tak šik a žensky, jako když jdu kamkoliv ven. Namaluju se, pěkně obleču…

No, nebudu se doma malovat, ale na oblečení zapracuju. I na pyžamech! Což je naprosto stejná písnička. ?

KROK 3: SKLÁDÁME OBLEČENÍ DO ŠUPLÍKU A POLIČEK.

Pozor. Tohle je velmi netypická a rebelská myšlenka. Připraveni?
Oblečení ukládáme NASTOJATO jako knihy v knihovně. Cílem je, aby byly vidět na první pohled.

Pokud skládáte oblečení do komínků (jako jsem to dělala já), spodní kusy musí nést váhu všech ostatních. A lehce se tak zmačkají. Za mačkavost může míra tlaku a ne počet přeložení (=skladů).Paní Kondo má za ušima, objevná to myšlenka.

Dalo mi chvíli zabrat, než jsem si podle videí na Youtube skládání osvojila (v knize je metoda také popsána, ale čtením jsem systém VŮBEC nepochopila). Nakonec jsem si ale skládání věcí vážně užila! Víte, jak je super, když vám OBLEČENÍ SAMO STOJÍ? Jestli chcete vidět, jak jsem se se skládáním pasovala já, koukněte se na mé VLASTNÍ VIDEO A TUTORIÁL (obsahující i scénu, jak se mi skládání nepovedlo). Klidně počkám, vážně. ?

Super, už jste zpět? Jedeme dál!

Díky skládání oblečení nastojato mu vzdáváme hold a oceňujeme ho. Představte si, že chcete ocenit vašeho známého. Pravděpodobně mu koupíte dobrou čokoládu (nebo víno). Pro oblečení je skládání nastojato také jakousi pomyslnou čokoládou nebo vínem (i když by vám za skvrny od obou nepoděkovalo, kdyby mohlo).

Jedna z částí je totiž hlazení. Své oblečení projíždíme dlaněmi a „hladíme ho“.

Marie Kondo, i když trochu extrémisticky, ukazuje, jak je důležité vážit si svých věcí. Při podobných úvahách si vždycky vzpomenu na chudší lidi, kteří si přepych napráskané skříně hezkými věcmi nemohou dovolit.

Je zde ještě jedna výhoda. Při pečlivém skládání (=hlazení) si můžeme všimnout, jestli někde chybí knoflík, oblečení se třepí a nebo je špinavé, takže místo do skříně letí přímo do koše se špinavým prádlem.

KROK 4: ZAVĚŠUJEME OBLEČENÍ NA RAMÍNKA

K této části si hned na začátek pomohu obrázkem. Vidíte dva obrázky – šatník PŘED a PO úklidu podle metody KonMari. A vidíte na pravém obrázku stoupající šipku (z levého dolního rohu do pravého horního)? Podobným způsobem by mělo být uspořádáno i vaše oblečení na ramínku. Prý v nás stoupající tendence má vyvolat pozitivní pocity. Hm… Asi ano, rozhodně to ale není TAK významně pozitivní pocit. Pro vás ano?

PŘED ÚKLIDEMPřed úklidem

Obrázek oblečení po úklidu


Efektu šipky s rostoucí tendencí docílíme věšením dlouhého oblečení (kabátů, šatiček, obleků, overalů) na levou stranu. S ubývající délkou budeme mít čím dál viditelnější stoupající šipku. ?

Ještě jedna poznámka. Oblečení by mělo být řazeno i podle materiálů – od nejtěžších, po nejlehčí. Osobně jsem to asi úplně nezvládla. Oblečení se mi střídá: zimní x letní, jemná tkanina x hrubá látky atd. Soustředila jsem s více na šipku. Tu mám, radost mi dělá… Nechávám být.

Poslední poznámka: Ve skříni na obrázku napravo vidíte opravdu všechno moje oblečení (krom ponožek a spodního prádla).

KROK 5: JAK ULOŽIT PONOŽKY A PUNČOCHY?

A zase další revoluční myšlenka! Nejhorší, co byste ponožkám mohli udělat, je zmuchlat je do bramborám podobných hrudek. Marie Kondo v této části popisuje, jak šla za klientkou a neskutečně se zhrozila, když spatřila, že je ukládá právě takto. „Uaaa,“ jako bych ji slyšela řvát. Dobře, emoce stranou. Když pominu argument „takto se u nás ponožky skládaly vždycky“, opravdu nevidím důvod, proč se natolik hojně ujaly zrovna ponožky ala koule.

Jsem velmi sukňový typ. Do práce nosím zásadně punčochy a kalhoty mám jen na sportování nebo práci venku. U nás doma na Valašsku občas pracujeme se dřevem, sekáme zahradu nebo děláme pořádek se senem. U podobných činností se praktičnost a elegance sukně jaksi ztrácí.

Přesto, když jsem občas ponožky vytáhla, právě pro tyto příležitosti a slavnostně jsem je rozmotala z kuličky, zjistila jsem, že je na nich díra. Nebo je tkanina natolik tenká, že stejně díru svým nošením ještě v ten den vytvořím. Na což jsem úspěšně zapomněla a při dalším náletu na ponožky se nález opakoval. Pokud ale ponožky skládáme podle Marie Kondo, systém nám vlastně ani neumožňuje jejich (špatný) stav přehlédnou.

Máte tedy mou největší podporu změnit styl skládání. Hned teď. ?

Video, jak poskládat spodní prádlo (kalhotky, punčochy) jsem vám mimo jiné natočila i já. Jste-li zvědaví, podívejte se na video v kroku č. 3 nebo na na Youtube.. ?  Chcete-li vidět, jak skládá Marie Kondo, najdete ji samozřejmě také na Youtube – v necelých 2 minutách vám ukáže, jak skládat ponožky.

KROK 6: I SEZÓNNÍ OBLEČENÍ PATŘÍ DO VAŠÍ SKŘÍNĚ

Už jsem se zmínila. Moje skříň není dokonale uspořádaná, jak by měla být, protože jsem se soustředila na stoupající šipku a ne na materiál. Jemný by měl být zavěšen napravo, hrubý nalevo. Nicméně mohu říct, že všechno oblečení mám jen a jen VE SKŘÍNI, kterou každý den používám.

Dříve jsem měla zimní nebo letní oblečení v pytlích v úložných prostorách někde v bytě. Což se letos změnilo.

Vyházela jsem opravdu spoustu oblečení, které mi už nedělalo radost. A některé, které mi nedělalo radost asi nikdy. Zbylo mi tak spousta místa, kam jsem mohla dát všechny věci bez rozdílu na ročním období. Často se mi stávalo, že jsem měla ve skříni (například) především zimní oblečení. Když se pak počasí zbláznilo a bylo krásně a teplo, nebyla jsem připravena. Saunovala jsem se v zimních věcech, než jsem se rozhodla vybrat kdesi založené věci z pytlů a probudit je ze spánku.

Nebo vám se nikdy nestávalo, že jste některé věci už (případně ještě) nenosili, protože byste je museli z odkudsi vytáhnout? 

KNIHY

Hurá! Přichází další kategorie. Oblečení bylo nejhorší a nejobsáhlejší, to vám mohu slíbit. Teď už to bude šup, šup!

Systém je stejný. A vždycky bude.

Seřadíte si všechny knihy (a časopisy) z celého domu/bytu na jednom místě na podlaze. Rozdělíte je na podkategorie a každou z knih vezmete do ruky. Kritérium ponechání: Dělá mi radost? 

Podkategorie jsou následující:

  • knihy, které čteme pro radost (beletrie, detektivky, romány, příběhy…)
  • praktické (kuchařky, rozvojově, naučné, encyklopedie…)
  • vizuální (nevím přesně, prý s fotografiemi)
  • časopisy
  • já si zařadila speciální podkategorii slovníky a vyloženě cizojazyčné učebnice

Abych pravdu řekla, pro mne bylo třídění knih DALEKO TĚŽŠÍ než oblečení. Hlavní problém nastal u podkategorie „praktických knih“.

Metoda KonMari lišácky počítá i s lidskou slabostí. Ví, že si u některých předmětů začneme jejich ponechání si racionálně odůvodňovat, aniž bychom poslouchali srdce. Musela jsem se chvíli pozastavit, přepnout a přemýšlet. U knih, které jsem nechtěla vyhodit, se opakovaly 2 vzorce:

POCIT, ŽE KNIHU URČITĚ BUDU (ZASE) POTŘEBOVAT

Zanalyzovala jsem, že argument si říkám u vzdělávacích knih, které jsem si kdysi koupila, ale nepřečetla.Nejlepší příklad jsou mé Základy ruštiny ještě z dob mého výletu do Petrohradu na vysoké škole. Vždycky jsem si říkala: „A příští týden se začnu učit rusky. Opráším si znalosti.“

Reálně? Na knihu jsem už 7 let nesáhla. Ani to neudělám z několika důvodů:

Za prvé, chybí mi interní motivace. Proč se učit rusky, když jsem ji za 6 let nepotřebovala ani jednou využít?
Za druhé, když jsem náhodou potřebovala zjistit, jak se řekne „dobrý den“, stejně jsem použila Google.
A nakonec, abych mohla ke knize dělat cvičení, potřebovala jsem poslouchat nahraná cvičení. Která ale byla na CD (?!). Však my už nikde v bytě CD-ROM nemáme. Dokonce i počítač má jen otvory pro USB. ?

Knihy jsou v podstatě papíry sešité dohromady. Jejich účel je předávat informace. Pokud jen „stojí“ na policích, svůj účel postrádají.

 NA KNIHU MÁM PĚKNÉ VZPOMÍNKY A JE MI JI LÍTO VYHODIT

I vy určitě máte knihy podobného ražení ve své knihovničce. Daly by se označit jako dary od někoho. Můžete je mít spojené s nějakou událostí, která pro vás hodně znamenala. 

Nebo, jako mne, byla kniha velmi nápomocná v určité životní fázi a dala vám návod, radu jak něco vyřešit, případně vám dodala potěšení, které jste nemohli najít jinde.

Všechno jsou ale emocionální složky.

Dlouho jsem u tohoto druhu knih přemýšlela, jestli půjdou o „dům dál“. A většinou jsem se rozhodla, že jejich účel byl v mém životě naplněn. 

Takovým knihám jsem PODĚKOVALA. Ano, opravdu jsem jim řekla nahlas: „Děkuji, že jste mi pomohly udělat, poznat, dosáhnout toho a onoho„.

Pouze tím, že se knihy zbavíme, poznáme, jestli jsme udělali chybu a kniha nám opravdu chybí. Pokud se po jejím vyhození pocity nezmění, udělali jsme dobře.

O některých knihách zkrátka VÍTE, že pokud se jich zbavíte, uděláte chybu. Víte, že se k ní opravdu pravidelně vracíte (i když po letech).

Pro mne je podobnou knihou třeba Chapman: 5 jazyků lásky nebo Covey: 7 návyků skutečně efektivních lidí. Kdybych se jich zbavila, byl by můj život chudší.

Na obrázku vidíte, kolik knih jsem v Praze měla (je to již po prvním kole říjnové očisty). Nakonec mi jich zbylo 11.

Jak si uspořádat knihy Marie Kondo

PAPÍRY

Ano, už jsem zase v další kategorii. Říkala jsem, že už to půjde rychle. ? První kroky znáte. Shromáždit na jedno místo, vzít do ruky, určit, zda vám dělají radost… ALE (ono se vždycky najde nějaké)…

V případě papírů jsou samozřejmě takové, které vyhodit nemůžete. Mám na mysli: platné účtenky, smlouvy (pojištění, banky). Kategorie pak budou vypadat následovně:

  • vyžadující pozornost (není zaplaceno, musíte odeslat, předat svému majiteli, vyřídit…)
  • smluvní dokumentace, kterou potřebujeme uchovat navždy = klidně i na roky dlouho dobu
  • ostatní, které si chceme ponechat

DŮLEŽITÉ je, uchovat všechny papíry z jedné podkategorie na jednom místě. Marie Kondo doporučuje průhledný pořadač – ideálně jednu složku, kterou prostě celou vyklepete, když budete v budoucnu něco hledat.

U podkategorie ostatní k uchování“ nejsou papíry se sentimentální hodnotou – třeba dopisy a fotky. K takové kategorii ještě přejdeme úplně na konci. Nicméně mohou se tam nacházet papíry, které máte rádi. Já si ponechala své starší testy osobnosti (což se s časem prý tolik nemění).

Nejlepší na této fázi bylo vyházet všechny účtenky, které již neplatí! Velmi osvobozující pocit. ?

KOMONO (DROBNÉ PŘEDMĚTY)

Všeobjímající název. Přesto praktický, když nevíte, do které kategorie všechny ty blbosti, jež máte v bytě, patří.

Zde nastala má první a největší uklízecí krize. Najednou bylo hrozně věcí na podlaze (pamatujete si důležité pravidlo: „VŠE NA JEDNO MÍSTO“). Nedalo se dojít ani ke dveřím (musela jsem přes hromady nepořádku hopkat a skákat).

Abych pravdu řekla, v tomto bodě jsem to musela zabalit a šla jsem věci uklízet. Mám pro to ale dobrou omluvu (výmluvu). Na návštěvu měla přijet mamka. Měla jsem na úklid přesně tři hodiny. A přece jsem jí nemohla uvítat a nechat přespat v takovém hrozném binci (no ne?).

Ideální je ale vydržet a pokračovat dál. Já pokračovala až další den. A čím? Podkategorie KOMONO:

  • líčidla a přípravky na pleť
  • další drogerie (sprchové gely, šampony, žiletky…)
  • bižuterie a další doplňky (jakože cingrlátka)
  • doklady
  • elektrické přístroje a příslušenství (včetně nabíječek, drátků a krytů)
  • vybavení domácnosti (propisky, šití, papírové kapesníky, léky, čistící prostředky atd.)
  • kuchyňské zboží a potraviny
  • ostatní
  • je-li u vás kategorie, která převažuje díky vašemu koníčku, udělejte z ní samostatný bod (třeba sportovní potřeby, protože jste vášnivý lezec, golfista a tenista v jednom)

Pozor si dejte na argument „třeba se XY bude jednou hodit“

Za posledních 7 let jsem se 4x stěhovala do jiného bytu. Vždycky jsem měla krabici s podobnými blbostmi, „které třeba jednou využiju“. Reálně jsem nevyužila žádnou. Pokud jsem se přistihla, že přemýšlím nad tímto argumentem, automaticky jsem danou věc vyhodila.

Citát o darech

Myšlenka o DARECH: Je těžké je vyhodit, když si za nimi představíme člověka, kterého máme rádi (a který má rád nás). Tušíme, že si dal tu práci (a peníze), aby dar sehnal.

Nebo si možná pořád držíte dary z důležitých události v minulosti. Už dávno vás netěší, ale je vám líto dát je pryč?

Marie Kondo výslovně jmenuje následující položky, kterých bychom se měli zbavit šupem a bez velkého přemýšlení:neurčité kabely od elektroniky, obaly mobilů a návody, náhradní knoflíky (přišijte je raději na cedulku od oblečení nebo podšívku), krabice od elektrotechniky (pokud se nebudete v dohledné době stěhovat a lépe je tudíž uchovat), produkty zdarma a pozůstalosti z koníčku či posedlosti ze zdravého životního stylu.

Za předpokladu, že vám nic z výše popsaného nečiní radost.  ?

SENTIMENTÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI(POSLEDNÍ KATEGORIE)

Se vzpomínkovými předměty je největší problém naše citová navázanost. Nechce se nám jich pak zbavit. Něco podobného jsem třeba cítila u darů v kategorii Komono. Pokud si za věcí představíte osobu, situaci nebo pocit, který jste cítili v minulosti, je neobvykle těžké ji vyhodit.

Jenže právě MINULOST je „kámen úrazu“ a důvod, proč poděkovat a rozloučit se.

Neměli bychom si hýčkat svoje vzpomínky. Prostředí, v němž žijeme, by mělo sloužit osobě, jakou se stáváme nyní. Nikoliv někomu, kým jsme byli v minulosti. Uspořádat si své věci znamená uspořádat si svou minulost.

S tímto heslem jsem pečlivě prošla dopisy, fotky, přání, pozvánky z nejrůznějších akcí, které jsem si schovávala. Nakonec jsem „vzpomínek“ vyhodila spoustu. Řekla jsem si, že důležitější je pro mne vizuální vzpomínka než hmotná.

Přece v dnešní době digitalizace není nic jednoduššího. Pokud mám fotku (třeba na Facebooku nebo v telefonu/počítači), kdykoliv si vzpomínku mohu oživit.

Při důkladnějším zamyšlení se jsem si uvědomila, že už to tak dlouho stejně dělám. Totiž, když si chci zavzpomínat, otevřu si fotky na Facebooku a chvíli si je procházím. Ještě se mi nestalo, abych šla do svého „uložiště vzpomínek“ a prohrabávala se jím. Vždy jsem jen věděla, že je v bytě mám. A to bylo celé. Žádná jiná emoce.

Pryč s nimi.

2. NAJDĚME VĚCEM JEJICH PRAVÉ MÍSTO

Fuf, jste už opravdu daleko! Vydržte! ?

Všechny věci byste v tento moment měli mít vyházené a rozhodnuté, zda si je ponecháte. Teď nastává správná chvíle přejít do další části – UKLIDIT!

Nejdůležitější pravidlo: Každá věc MUSÍ MÍT SVÉ MÍSTO, tzv. „bezdomovci“ zvyšují pravděpodobnost, že v bytě/domě opět propukne nepořádek. 

Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V říjnu jsem už dělala jeden generální úklid a spousta věcí padla za vlast (šla k popelnicím). Nicméně v lednu jsem měla pocit, že je tu snad ještě větší nepořádek. Hlavně opticky.

Vymezila jsem si totiž poličku na odkládání věcí. Dávala jsem do ní nakonec, co mi „odpadlo od ruky“. Při zpětném úklidu jsem našla papírky, letáčky, časopisy, knihy, léky, propisky, notesy… Polička je relativně malá. Sama jsem byla překvapená, kolik věcí se do ní vlezlo. Asi budu kouzelník, nebo co…

Přesto, jelikož se spousta věcí už do poličky nedala dát, pokračovala jsem na stole. Marie Kondo má opět skvělou myšlenku, k tématu určení místa věcem. Dovolte mi se podělit:

„Co se stane, když na poličku, na které nic nestojí, odložíte předmět, který nemá žádné určené místo? Ten jediný předmět bude vaší zkázou. Než se nadějete, prostor, který si udržoval dojem spořádanosti bude vyzývat k hromadění dalších věcí. Nevymezením určitého místa každému předmětu navíc riskujeme návrat do starých kolejí.“

Ano. Můžeme zde říct, že Marie Kondo popisuje moji zkušenost s poličkou na odkládaní věcí. Bingo. Nebyla to tak úplně moje chyba. Měla jsem špatný systém…:-)

ABYCHOM VĚCI MOHLI SPRÁVNĚ ULOŽIT, PLATÍ ZDE NĚKOLIK DALŠÍCH PRAVIDEL:

stejné věci z kategorie na stejné místo

DEJTE VĚCI STEJNÉHO DRUHU NA STEJNÉ MÍSTO

V praxi? Všechny podobně věci pospolu: knihy u knih, léky u léků, potraviny jen v kuchyni atd.

S tímto pravidlem souhlasím asi jen z části. Myslím, že je ovlivněno realitou v Japonsku (původ autorky), kde jsou pokoje velmi malé.

Ano, věci stejného charakteru by měly být ideálně u sebe. Zvyšuje to pravděpodobnost, že při hledání budeme vědět, kam jít.

Přesto zde vidím výjimku. Věci, které používáme jsou vázané i na pokoj, kde je využívámeDám vám příklad: Léky máme normálně v krabici v obýváku. Obyčejně je to příhodné místo. Nicméně občas se stane, že máme alergii a ta nás přepadne těsně před spaním. V létě je alergie běžná. Nechce se vám rozespale běhat do obýváku. Proto máme jedno plato i v ložnici v šuplíku u postele.

Proto zpochybňuji tento princip a říkám„že záleží“.

poskládané oblečení musí být vidět MArie Kondo

ZAPOMEŇTE NA KOMÍNKY, CO NEUVIDÍTE, NENAJDETE

Proto je třeba stavět své věci na výšku, abychom vždy viděli hřbet nebo jiný nápis, který nám napoví, co se v kterém úložném prostoru nachází.

Stejně můžete uložit i oblečení – svisle, jako knihy. 

Nevím, jak pro vás, ale pro mne byly věci typu „vespod a na první pohled neviděné“ neustálý problém.

Když byly někde komínky, spodní věc jsem většinou nemohla vytáhnout, aniž by se komínek nezbortil. Jindy jsem zase nevěděla, co se vespod nachází (hlavně u oblečení). Většinou jsem zůstala překvapená, co jsem po prohledání skříně objevila za šik kousky.

Skládání podle metody KonMari mě (zatím) vážně baví. Je sranda pozorovat, že oblečení vždycky stojí. Tedy, když ho poskládáte správně. ?

Využijte krabice na uskladnění oblečení

NA USKLADNĚNÍ STAČÍ POUŽÍT KRABICE

Marie Kondo doporučuje využívat na uskladnění rozličných předmětů zbylé krabice od bot, elektroniky, telefonů atd. Výhoda je, že se doma dají opravdu najít různé velikosti.

Mně se při ukládání opravdu drobných věcí v domácnosti vyplatily průhledné nádobky na uchování potravin (většinou mají víko, jsou z plastu a můžete je dát do ledničky).

V krabičkách pak vidím všechny maličkosti – v koupelně mám sponky, gumičky, nové násady na žiletky a pilníky na nehty. A vidím je skvěle!

Paní Kondo upozorňuje na „hluk“ z psaných informací. Což znamená, že nápisy a informace o výrobcích podvědomě na krabicích vnímáme.

Zatím nemohu říct, jestli mi nápisy a „hluk“ něco (ne)dělá. Ale jdu to otestovat. Měsíc krabice nechám a za měsíc je přelepím. Uvidíme.

Budete-li se řídit touto logikou, mělo by jít uklízení snadno.

Já nakonec skončila s dvěma volnými policemi, kam opravdu nemám co dát. Hm, možná mám. Ale chci si užít ten luxus mít dvě volné poličky BEZ NIČEHO.

A NEJVĚTŠÍ PROBLÉMY V PRAXI?

Mít někde napsáno, jak správně uklidit, je jedna věc. Realizace je věc druhá. Jako nejlehčí jsem vnímala třídění kategorie oblečení, neboť má své vymezené místo (skříň a jeden šuplík). Nemusela jsem tím pádem tolik věcí reorganizovat a přemýšlet nad novým systémem.

I tak většina úklidu probíhala pohodově. Věděla jsem, kam chci co dát a kde by věcem mohlo být nejlépe.

ALE (ano, další), bylo pár výjimek, se kterými jsem se hodnou chvíli potýkala.

BOTY A DALŠÍ OBUV

Zde bych si ráda dala prostor a pochválila se! Našla jsem totiž velmi elegantní řešení. V komoře jsme málo používanou obuv vždy uchovávali v igelitových taškách. Vznikaly pak dva problémy:

a. Člověk nevěděl, co za boty má. Několik párů jsem tím pádem letos vůbec nenosila. 
b. Tašky se pak nemohly použít na nic jiného. Byly špinavé. Jak jinak, než od bot. ?

Boty jsem vyndala z igelitek a vyskládala do polic (některé i na sebe, když šlo o obuv do tělocvičny, kde se nezamažou). Igelitovou tašku, která patřila k danému páru bot jsem srolovala do ruličky a vsunula do jedné botky. Žádný pár ta nepřijde o svou igelitovou tašku. My budeme vědět, které boty máme. A celkově se zvýšila přehlednost.

Mám ze sebe radost! ?

POTRAVINY A KUCHYŇ

Tady stále bojuji a asi i bojovat budu. Problém je v dispozici bytu. Nemáme v bytě spíž. Ano, je zde komora, ale tu prostě potřebujeme využít na všechny tašky, boty, vysavač a spoustu dalších věcí. Proto musí být všechny potraviny přímo v kuchyni v jedné velké skříni. Což je nepřehledné řešení, i když jsem se snažila potraviny vyskládat, jak nejpřehledněji jsem uměla. Nejsem ale spokojená.

Potraviny jsou setříděné podle skupin – luštěniny, těstoviny, plechovky atd. Jen je jich příliš mnoho na malém prostoru. Bojový plán: Ještě jednou projít komoru s věcmi a dát tam alespoň trvanlivé potraviny (mléko, oleje, plechovky).

V rámci úklidu jsem našla nové místo pro svůj olej, sůl i med. Odstranila jsem je z kuchyňské linky a vymezila jsem jim místo v poličce přímo u sporáku. Podle metody KonMari bychom měli mít prostředí co nejčistější – tedy zbavené přebytečných předmětů. Čištění povrchů je pak jednodušší. Ano, v tomto ohledu souhlasím.

KOUPELNA

Podobný argument má paní Kondo i pro lahvičky od šampónů a sprchových gelů v koupelně. Dejte je do skříňky. Po každém koupání je otřete. Omývání prostoru v koupelně bude jednodušší.

Ano i ne. Častěji se koupu, než uklízím koupelnu. Daleko větší otrava pro mne je, když musím věci neustále vyndávat a otírat.Současný systém mi vyhovuje. Tvrdohlavě ho míním i nadále praktikovat.

MŮŽE NÁM ÚKLID DRAMATICKY ZMĚNIT ŽIVOT?

Když se kolem sebe rozhlédnu, mám radost. Opravdu!

Je velmi těžké to popsat slovy, ale mám pocit, jakoby byt prokoukl, mě lepší atmosféru a tak nějak i čistější vzduch.

Během úklidu jsem našla pár věcí, které jsem stále odkládala. Dala jsem si je na hromadu a zavázala se, že je začnu řešit. I Johny (manžel) se hecnul a pověsil nám obrázky, které už 3/4 roku čekají na své místo na stěně.

Jsem ráda, že jsem se zbavila spousty věcí z minulosti. Zpětně vidím, že pro mne již ztratily hodnotu. Uvědomovala jsem si však při jejich procházení, jakou hodnotu měly KDYSI a jak mne OVLIVNILY.

Naše věci věrně zachycují, jaký náš život  byl, čím jsme procházeli a k jakým rozhodnutím jsme dospěli. Uklízení tak můžeme brát jako inventuru, na čem doopravdy záleží.

CO JSEM SE NAUČILA?

Co jsme si z uklízení vzala?

Na první místo dávám vděčnost. Při procházení všech věcí jsem si uvědomila, jak vděčná mohu být, že jsem se narodila v Česku a mám tolik věcí, že si je mohu dovolit vyhodit, prodat – prostě se jich zbavit. Kolik lidí na světě tohle může říct?

Jsem také vděčná za svůj prožitý život. Čím jsem si prošla, co jsem zatím udělala a s kým jsem se potkala. Opravdu věřím, že všechno, co se nám děje, se děje z určitých důvodů. I když je sami zatím nechápeme.

Druhé místo je radost, že má Johny radost. ? Jeho hlavní komentáře:

Vnímám to pozitivně. Zdá se mi, že se nám role trochu vyměnily. Pořádek hlídáš teď více ty (pozn.: pravda, proto jsem s celou akcí vůbec začala, protože je Johny větší pořádkomil než já).

Jsem zvědavý, jak dlouho to vydrží. Ale jinak je pryč spousta věcí, které mě iritovaly a fakt mám pocit, že je v bytě čistější vzduch a lepší atmosféra.

Paráda! To je, panečku, ocenění za tři dny práce. ?

Zmíním i třetí místo: Naučila jsem se skládat oblečení, které stojí. Samo. No není to super? Nikdy by mě nenapadlo, že se podobnou dovednost naučím. A že se ji vůbec budu chtít naučit! Když se dívám do své skříně, je opravdu přehledná. Vím o každém kousku oblečení, které mám. Dokonce i kalhotky a ponožky, které jsem předtím hledala v takové neuspořádané kopě.

A to je prozatím vše. V dalším článku se budu věnovat tomu, jak se věcí zbavit. Bylo jich opravdu hodně!

Pokud máte jakékoliv komentáře, poznatky nebo přípomínky, budu moc ráda, když mi je níže zanecháte!

Author: Vendi

Jste na správném místě, pokud jste ve vztahu, manželství, nebo jedno z toho plánujete. Mým cílem je přinášet vám inspiraci, aby váš vztah byl plnohodnotný a naplňující ❤. Prostě abyste s partnerem mohli žít „šťastně až do smrti“. Vím, zní to trošku jako klišé. 🙂 Ale sama jsem z rozvedené rodiny a ve svém okolí věčně slyším spíše negativní příběhy… Proto jsem se rozhodla, že chci ukazovat i to dobré.

Ráda vás uvidím i na mém  Youtube kanále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *