marie kondo úklid vyhodnocení

VYHODNOCENÍ A SHRNUTÍ #2: ÚKLID PODLE MARIE KONDO

Leden byl náročný měsíc – nejen kvůli Marii Kondo. S uklízením jsme si na sebe totiž tak trošku ušila bič (více v článku Úklid #2). Ono se snadno řekne: „Pojďme udělat generální úklid.“ Jenže už po prvním dnu jsem zjistila, že s úklidem se pojí také zbavování se věcí (nečekaně). A pokud své věci nechcete jen hodit k popelnicím, zabere jejich pakování z bytu několikanásobně více času než samotný úklid.

Samotný prodej se ani příliš nevyplatí. Kdybych měla spočítat svou hodinovou mzdu – tedy počet prodaných věcí za hodinu vs. čas strávený nad prodáváním  – byla bych rozhodně v mínusu.

Jestli jste se dívali na mé předchozí příspěvky nebo videa, víte, že své věci jsem se snažila prodat na mnoha kanálech. Nejvíce se mi osvědčilo Aukro a LetGo (více v článku Úklid #3).

DROBNÉ PROBLÉMY NA CESTĚ ZA ZBAVOVÁNÍM SE VĚCÍ

Abych pravdu řekla, některé věci jsem si nakonec (zatím) nechala. I když je to podle KonMari metody VELKÝ PROHŘEŠEK. Týká se to třeba mých nových kalhot značky Nike na cvičení. Stály okolo tisíce korun a ani za 790 Kč je nikdo nechtěl koupit. Říkala jsem si, že pokud půjdu níže s cenou, budu na sebe naštvaná. Nabízí se otázka, proč jsem je vlastně chtěla prodat, když byly nové a evidentně jsem je koupila nedávno? No, zjistila jsem, že se v nich necítím. Připadá mi, že v nich mám velký zadek….

Nevím, jestli se vám to také někdy stalo… Jste v kabince, zkoušíte si oblečení. Víte, že byste si (například) kalhoty na cvičení měli koupit, protože hrozí, že další cvičení _____ (doplňte aktivitu sami dle libost) švy zátěž prostě nevydrží. Jedny kalhoty v obchodě by vám i byly, ale máte pochybnosti.

V hlavě mi běžela věta: „Hmm, a nemám v tom náhodou moc velký zadek? Joooohny…!“ Volám na manžela. V časopisech se píše, že světla v kabinkách zkreslují, třeba jeho oko s výběrem pomůže.

Svoji obavu mu nahlas opakuji. Ne zas příliš nahlas, aby mě nebylo slyšet v dalších kabinkách nebo až k řadě nervozně podupkávajících nakupujících, kteří čekají, až se kterýkoliv jiný zákazník vypotácí z kabinky. Nervozita stoupá. Že jsem přivolala svého osobního rádce značí o mé nerozhodnosti. A tedy i nadprůměrně dlouhé době, než uvolním kabinku. Nedej-bože, abych ještě vyrazila do džungle obchodu pro jinou velikost?!

„Ukaž… Otoč se!“ velí muž. Kalhoty jsou to růžovo-černé a kytičkové. Růžovou nesnáším, ani nevím, proč je vlastně zkouším. Asi že už jsem po hodině v obchoďáku opravdu zoufalá, protože jdu další den cvičit. Alespoň Nike je dobrá sportovní značka. Říká se v reklamě. ?

A tak se točím, jako káča (mám na mysli tu dětskou hračku). Čekám na ortel. V duchu možná doufám i na potvrzení mého pohledu na věc. Nicméně Johny je názoru, že mi kalhoty sluší a má obava je prý neopodstatněná. Jdeme tedy k pokladně. Míjíme zákaznici, která je nadšená, že opouštíme kabinku a ona může jít zkoušet své úlovky. V ruce má asi 20 kousků oblečení. Zřejmě si nevšimla velkého černého nápisu, že si má brát jen 5 kusů. Narovinu, kdo z nás nápis respektuje?

Teď tedy znáte důvod, proč mám nové kalhoty a nenosím je. Respektive, už je nosím. Musím. Vím, že moje platonická mentorka Marie Kondo, která razí heslo „obklopujte se jen věcmi, které vám dělají radost“, by neměla radost zase ze mě. Ale co, přece mi kalhoty nebudou nevyužité ležet ve skříni za takové peníze!

POZN.: Už jsme si s Johnym vysvětlili, jak hodnotit můj zadek ve sportovních kalhotách. Udělala jsem krátkou demonstraci a oblékla mu typově ty, které pokládám za padnoucí. ? Vida, všechno je to o správných očekáváních a komunikaci.

Některé další další věci určené ke zbavení stále v bytě máme. Prodej jde opravdu pomalu. Budu mít opravdovou radost, až budou pryč. Držte palce!

Opravdu velkou radost mi udělalo darování našich věcí. Knihy skončili ve veřejných kniho-budkách v parku, oblečení v dobročinném obchůdku a v kontejneru speciálně pro textil určený.

MĚLA METODA KONMARI NĚJAKÝ SMYSL A JE UDRŽITELNÁ?

Super je, že si stále skládám oblečení jako knihy do knihovny. Oblečení tak samo stojí. I ze své skříně mám radost. Je opravdu přehledná.

Nakonec jsem tak nějak přirozeně inspirovala k úklidu i Johnyho. A bohužel i mamku. Až pojedu domů – do Pržna – chystá se na mě aktivita „úklid pokojíčku“. Uuuuf! Jo a inspirovali jsme i mou tchýni s tchánem. I na Slovensku se po nás chce generální úklid Johnyho pokojíčku (tedy doufám, že opravdu jen po Johnym). Dovolím si tak další uuuf! ?

Jak je vidět, odstartovali jsme (alespoň u nás v rodinách) pěkný maraton uklízení na všech frontách. 

Díky Johnyho přičinění teď máme doma uklizené společné prostory, komoru, kuchyň i jeho šuplíčky a poličky. Odmítl nicméně skládat ponožky jako já – aby byly vidět hřbetem. Tvrdohlavě dál kuličky motá do „hrudek“ a háže si je k sobě do šuplíku. Argument ale chápu. Má až na výjimky samé černé ponožky, na co by tedy měl vidět hřbety?

PONOŽKY: Takto mám poskládáno já.

PONOŽKY Marie Kondo

No…Hlavní myšlenka, proč se piplat se skládáním ponožek podle Marie Kondo byla, že tímto jim děkujeme za jejich statečnost. Představte si na chvíli, že jste ponožka. Ani já jsem si ještě něco takového nepředstavovala…:-) Ponožky přece vůbec namejí lehký život… Lidé je nosí v botách, takže se o jejich okraje často odírají a šoupou. Jsou velmi blízko u země, proto schytají nejvíce prachu. A ani možná nemusím zmiňovat, že díky lidských nohám občas pěkně nasmrádnou… Záleží pak na jejich štěstí, k jakému majiteli se dostanou.

Co se týče udržitelnosti pořádku, pořád malinko bojuji s několika odloženými věcmi na stole. Řešení už máme. Potřebujeme si pořídit nějakou mini-knihovnu, což by mělo problém vyřešit.

Po měsíci mohu navíc říct, že moje nepořádnost je o 100 % menší, než tomu bylo v prosinci.

SHRNUTÍ NA ZÁVĚR?

Za mě (i za Johnyho) je určitě super, že jsem do úklidu šla. Rovněž DOPORUČUJI knihu MARIE KONDO. Pokud ji nebudete dogmaticky následovat, pomůže vám její přístup odlehčit vašim obývaným prostorám.

V bytě se nám lépe dýchá. Je velmi těžké pocit blíže popsat. Souvisí to pravděpodobně s uvědoměním, že v bytě je vše na svém místě. Vím, kde co najdu. Také jsem se zbavila spousty věcí z minulosti. I spousty věcí, které jsem neměla ráda. Ani nevím, proč jsem je vlastně v bytě měla (oblečení, knihy nebo nějaké dárky od známých).

Myslela jsem, že nejtěžší pro mne bude zbavit se vzpomínkových předmětů, dopisů a přání. Nakonec pro mne největší poznatek byl, že jsem je stejně roky neprocházela a vzpomínky mám raději jako fotku na Facebooku nebo v počítači v albu.

Snažím se také věci uklízet rovnou a neodkládat je. Což oceňuje hlavně Johny.

Co mi ale zatím opravdu chybí je udělat si naše hnízdo přívětivější. Většina věcí je uklizená a v bytě se cítíme dobře, bohužel bychom náš byt potřebovali více vypiplat. Ostatně díky Marii Kondo jsem si vytvořila vizi a k té bych teď ráda směřovala.

Jsme na dobré cestě. Po roce od stěhování máme konečně pověšené obrázky, koupila jsem také pěkné záclony, ubrus a další drobnosti. Stále je však byt jako cizí. Proto je třeba se na něj (a téma DOMOV) ještě více zaměřit. Což, už teď mohu slíbit, bude tématem někdy na jaře. ?

Author: Vendi

Vítám vás! Jsem Vendi a budu moc ráda, pokud na mém blogu naleznete inspiraci, abyste byli spokojení sami se sebou, svými vztahy i širším okolím. Já osobně recept na štěstí nemám, ale svou náturou objevovatele vám ráda budu zprostředkovávat, co jsme zjistila, co mi fungovalo… Zkrátka přinášet vám reportáže. A pokud něco funguje vám, určitě mi neváhajte napsat. 🙂

Ráda vás uvidím i na mém  Youtube kanále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *