vaření recept výzva

VYHODNOCENÍ A SHRNUTÍ #4: VAŘENÍ

V březnu jsem měla spoustu příležitostí být připravená na jinak obtížně zodpověditelnou otázku: “Jak se máš a co děláš?” Říkala jsem totiž, že vařím – každý den po tři týdny (až na výjimky, kdy není manžel doma) a že se jedná o vztahovou výzvu.

Většinou následovala reakce: “Proč je vaření vztahová výzva? Je přece běžné, že člověk uvaří, když přijde domů z práce.”

Mou následující odpověď shrnuje krátká věta, že někdy zkrátka není chuť ani čas vařit. Stát před sporátkem, krájet, míchat a hlídat troubu může být pro někoho po příchodu z práce to poslední, na co by měl člověk chuť. Ideální situace nastává, pokud se dá večeře odbýt něčím jednoduchým. Kdyby jídlo v restauracích nebylo tak drahé (a občas nezdravé), bylo by velmi pohodlné se výhradně stravovat jídlem, které nám někdo uvaří, naservíruje a následně sklidí. Další opomínaná (a zdlouhavá) fáze večeře je umývání nádobí.

Pokud máte děti, věřím, že je potřeba plnohodnotné večere ještě větší. My s manželem jsme zatím jen dva, proto se vyžíváme v hummusu a vaječných omeletách se zeleninou (jak jsem ostatně již zmiňovala).

Výzva vznikla kvůli Johnymu jako postesknutí nad starými časy, kdy jsem experimentovala a ve vaření se vyžívala. Postupem času, kdy mi přibyly další aktivity (a rok jsem bydlela sama), jsem si původně vybudovanému návyku nějak odvykla.

Je zajímavé, jak dlouho člověk nějaký návyh buduje a jak jednoduše ho při troše nepozornosti ztratí.

Naopak jsem začala vaření brát jako nutnost a prudu. A tak jsme se dohodli, že další výzva, kdy budu zkoumat vliv spokojenosti ve vztahu, bude o vaření.

“Láska žaludkem prochází,” říká se. 

Jako jedináček bez mučení přiznávám, že jsem občas pěkný sobec. Párkrát jsem se již přištihla, že na první místo dávám sebe. Proč? Existuje přece tolik zajímavých činností, které člověk musí/chce zvládnout.

Sobecké důvody můžeme také označit jako priority.

U mě jde třeba o zábavu typu napsat článěk na blog, natoči video, přečíst si nějaký úryvek, který budu moct použít. Začala jsem pozorovat, že občas na některé dotazy a poznatky od Johnyho jen přikyvuji, aniž bych přesně věděla, na co se ptá. Vím, že se říká, že muží toto dělají často a jen se naučili svou nepozornost krýt, ale věřím, že jde o škodolibou pomluvu.

Do jaké míry je dobré myslet na sebe a do jaké míry by měl člověk projevovat laskavost (třeba prostřednictvím vaření)?

Jedna paní mi v příspěvku na Facebooku u mého článku napsala, že “k vaření přistupuje pozitivně.” Snaží se brát přípravu večeře a jídla samotného jako akt lásky. Ukazuje tak manželovi, že jí na něm záleží. Sebe dává do pozadí a ukazuje, že jí jde o kvalitu vztahu.

Když jsem změnila svůj pohled na vaření, začalo mě bavit. Opravdu.

Protože jsem kuchtila jen nová jídla, začala jsem brát vaření jako hru. Byl to takový “hon na dobrou večeři” s nejistým výsledkem.

I když výzva skončila, rozhodla jsem se, že si ji protáhnu na neručito (jen s menší intenzitou). Nadále budu zkoušet, jaký recept se dá zdravě a rychle uvařit tak, aby nám chutnal.

Zároveň jsem se dokopala najít si kulinářské zkratky a vychytávky, které mi ulehčí přípravu. Vždy jsem třeba u krájení cibule brečela. Naštěstí existuje Youtube a internet, kde se zlepšováky dají obkoukat. Můžu tak bez vynaložení velké síly (nebo jen bez mužské přítomnosti) jednoduše otevřít sklenici (medu, okurek a jim podobné), oloupat rychle česnek, zázvor nebo marinovat kuře, aby bylo vláčné a chutné. Tipy a triky můžete najít ve videu. 🙂

 

A poslední poznatek, který mi výzva umožnila učinit: Většina opravdu chutných jídel nebyla z intenetu, ale z knih. Zkoušela jsem i některé video-návody, ale brzy jsem je zastavila. Všechno je v nich hrozně rychlé a když zčernala obrazovka, většinou jsem jako naschvál měla špinavé ruce.

Možná proto jsem začala tvořit spíše „zábavná“ videa, kde ukazuju, že nic není perfektní a často se v kuchyni při vaření něco nepovede, jak stojí v receptech (a videích). V podobných situacích je třeba improvizovat a poradit si. Třeba jako při pokusu vařit jídlo mého dětství – škubánky.

 

A JAK VÝZVU HODNOTÍ JOHNY?

“ Vařící výzvu hodnotím pozitivně, většinu dní mě po práci a přes víkend čekala nějaká dobrota. Oceňuji, že jsme vyzkoušeli řadu nových receptů i zavzpomínali na osvědčené „tutovky“ z našeho mládí. Při natáčení receptů-experimentů byla i docela legrace. Přemýšlím, co z toho bude uplatitlené do každodenní praxe – polévky, které nezasytí. Proto by chtělo ještě nějaké recepty najít. 

Doufám, že vaření výzvou nekončí a že zase objevíš svou ztracenou vášeň. Těším se na dobrůtky.“

Za sebe jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost se tématu měsíc intenzivně věnovat. Uvědomila jsem si, že vztah není jen o mých potřebách, ale že večeře tvoří formu společného zážitku sama o sobě. Vytváří také příležitost pro společně strávený čas.

Co takhle odložit mobily, vypnout televizi, dát na stranu počítač a věnovat se při večeři jen sobě?

S láskou, Vendi

Author: Vendi

Vítám vás! Jsem Vendi a dalo by se říct, že jsem od přírody velký zvědavec. Poslední dobou se začínám zajímat o to, jak mít v životě plnohodnotné vztahy. Všude je spousta informací a rad. Až tak, že člověk neví, co si vybrat. A tak jsem si řekla, že na sobě budu poznatky a přístupy testovat a přijdu si na to sama. Budu ráda, když kouknete i na můj Youtube kanál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *