Podobné články:
Nedávno jsem se rozepsala o tom, jak si sami občas dokážeme komplikovat vztah (a život) zbytečnými očekáváními. Se vším, co jsem napsala, naprosto souhlasím, a přesto jsem se po publikování článku na chvíli zarazila. Sama mám to štěstí, že mám partnera, který se rád rozvíjí, roste, zajímá se o mě i o náš vztah. Možná by si tedy někdo řekl: „Té se to mluví.“ Protože… Co když někdo takového partnera nemá a do života si vybere člověka, kterého nezajímá, jak se cítíme, ani co nám na vztahu vadí? A co když se partner už vůbec nechce nezaobírá otázkou „jak vztah zlepšit„, protože je přece„se současným stavem spokojen“? (přičemž si u dalších otázek tohoto typu ťuká na čelo)
Teď vám představím svůj „AHA moment“ z minulého týdne. Možná už tušíte.
Došlo mi, jak je hrozně důležité, jakého partnera si na začátku vybereme.
Bravo. Objevila jsem Ameriku. 🙂
Řekněme, že po partnerovi chcete, aby na sobě pracoval, protože vás (třeba) zlobí jeho netrpělivost.
Minule jsem říkala, že je dobré začít nejdříve u sebe. Přijít na spouštěč, který partnerovu netrpělivost nechce trpět. Podívat se, proč vám zrovinka TATO negativní stránka vadí. Pokud žijete ve vztahu „vyššího standardu“, je pravděpodobné, že vám partner bude chtít vyhovět. Bude se chtít změnit k lepšímu.
TIP: Zkuste nejdříve zjistit, jestli se partnerovi trpělivost (nebo jiný neduh) nezhoršuje kvůli problémům v práci nebo čemukoliv jinému. Neduh vůbec nemusí souviset přímo s vámi. Se zájmem naslouchat (a neradit) je někdy nejlepší nástroj.
Pokud jsme náturou nároční lidé (na ostatní i na sebe), je předpoklad, že budeme ve vztahu dlouhodobě spokojenější. Nároční lidé se nebojí konfrontovat druhou osobu v případě nespokojenosti, a proto se vztah může dál rozvíjet.
Až do smrti.
Že jsou náročné páry (ne však fanaticky) v koncečném důsledku spokojenější vyplývá ze studie profesora Baucoma, který zkoumal očekávání a standardy párů. Přišel s revoluční myšlenou. Páry, které mají vyšší standardy, mají dlouhodobě lepší manželství.
Nespokojenost aktivně řeší.
Neslevují ze svých tužeb.
Nebojí se vzájemně poukázat na nuance a chování si vyříkat.
Dnešní článek o výběru partnera jsem se proto rozhodla napsat ze dvou důvodů.
- Pokud zrovna partnera hledáte, možná vás dnešní myšlenka inspiruje. Možná vás nastartuje si ujasnit, jakého partnera (a proč) vlastně chcete.
- Pokud již ve vztahu jste, možná vás dnešní příspěvek utvrdí ve vašem výběru aneb Jak skvěle jste si vybrali. 🙂
Pokud známe odpověď na jednu důležitou otázku, máme napůl vyhráno.
Tou otázkou není nic jiného, než…
…CO OPRAVDU OD VZTAHU CHCETE?
Mám kamaráda (říkejme mu Tomáš). Tomášovi je přes 30 let. S holkou chodil jen pár let (doslova) a většinu života je sám. Má už standard natolik vysoký, že žádná dívka jeho kritéria technicky vzato splnit nemůže. Což by na začátku nevadilo. Nicméně kritéria neupravuje, spíše s každou další schůzkou přidává.
Vytvoření představy a priorit, co má partner splňovat, je vlastně podobné jako hledat byt, ve kterém budeme bydlet.
Můžeme jít na 100 prohlídek. Pokud ale nebudeme vědět, co chceme, pravděpodobně ani v jednom bytě nebudeme chtít žít. U jednoho bytu je plynové topení (ani náhodou), v dalším malá kuchyň (chceme přece hodně vařit) v dalším chybí terasa (což nepodporuje naši představu o pohodovém popíjení kávičky).
Kdybychom měli svou představu (a priority) předem dané, vlastně bychom ušetřili čas sobě i všem majitelům, kteří nám byty ukazovali. A proto…
…by na začátek bylo dobré si říct, jak vypadá náš ideální partner? Koho hledáme?
Co nejdetailněji.
S KÝM CHCEME STRÁVIT ŽIVOT?
První nástřel bychom měli mít hotový do 15 minut. Vůbec nevadí, že budeme popisovat bezchybného partnera (ženský i mužský rod), u kterého se budou vlastnosti na první pohled vylučovat:
„Mělo by ji bavit uklízení, a na párty umí být hvězdou večera.“
„Partner se se mnou bude dojímat u romantických filmů, ale klidně by rozbil čelist chlapům, co by si na mě dovolovali“
„Partnerka by se mnou měla sledovat fotbal, ale nebude chtít pít pivo.“
Čím přesnější představu budeme mít, tím lépe se nám bude hledat partner/ka i pontenciální byt. 🙂 Do karet nám navíc hraje náš vnitřní radar. Všichni ho v sobě máme. Jen ho občas neposloucháme.
Mezi vědci se radaru také říká SELEKTIVNÍ VNÍMÁNÍ. Možná jste už o něm něco zaslechli.
Pokud na něco intenzivně myslíme, naše mysl nám ze všech pondnětů okolo vybírá právě zmotnění oné myšlenky. Třeba já poslední dobou vidívám na různých slečnách šaty, které jsem si už 2x chtěla koupit, ale nakonec jsem se vždy rozhodla zbytečně neutrácet.). 🙂
Otázka je, zda mi chce nějaká vyšší síla naznačit, že jsem:
A. Si je měla koupit, protože jsou opravdu pěkné.
B. Udělala dobře, protože je má evidentně spousta lidí a nebyla bych jedinečná.
Zvolila jsem si věřit variantě B.
Co chci ale říct je, že čím víc budete na něco myslet, tím víc se bude ona zhmotněná myšlenka objevovat ve vašem okolí. Opravdu.
JAK NAD SVOU BUDOUCÍ DRAHOU POLOVIČKOU PŘEMÝŠLET?
Aby byl dnešní článek i trochu praktický, přidávám seznam otázek, které můžeme využít, když budeme nad svým ideálním partnerem nebo partnerkou přemýšlet.
Pro jednoduchost jsem vzala jako příklad přípravu mého kamaráda Tomáše. Tomáš tedy přemýšlí o své ideální budoucí ženě a vy už chystáte tužku a papír. 🙂
Jak jsem psala, je ideální celé přemýšlení sfouknout do 15 minut a vůbec si nelámat hlavu, do jaké míry si představy odporují. Otázky jsou následující:
Zjev: Jak by měla vypadat? Je pro vás důležité, jaké má oči, vlasy, postavu nebo kolik jí je let?
Ambice: Jak moc je pro ni důležitá její práce? Kolik času v práci tráví (a kolik chce v budoucnu)? Kde se pracovně za X let vidí?
Náboženství: Je věřící? Co pro ni víra (nebo ateismus) znamená?
Minulé vztahy: Byla vdaná? Má se svými bývalými dobré vztahy?
Rodina: Má už nějaké děti? Chce mít vůbec děti? Pokud ano, kdy?
Jaká je? Je extravert – introvert? Kolik času tráví sama a kolik se svými přáteli, rodinou? Kolik přátel má? Kolik času tráví na sociálních sítích? Jaká je jako osobnost? Je citlivá? Do jaké míry je laskavá?
Zájmy: Jaký sport provozuje? Co dělá o víkendu nebo ve volném čase? Jaké zábavě dává přednost- intelektuální, aktivní, pasivní, pracovní?
– – – – – –
Čím konkrétnější představa, tím jednodušší budeme mít další kroky.
Pokud využiju paralelu s bytem, i tady můžeme nejdříve začít s představou, jak má vypadat, jak má být byt dispozičně řešen. Až při setkání s realitou můžeme svůj ideál upravovat – na základě současné nabídky, chystáných developerských projektů nebo ceně pozemků atd.
A teď…
Jak designeři ověřují, že ze židle nikdo nespadne? Nebo že opěrka netlačí a nohy se nerozjíždí?
Designeři prototypují, zkouší, ověřují svou teorii a následně návrhy upravují.
Můžeme zkusit hledat partnera, jakoby šlo o designerský projekt. Na papíře je vepsána naše ideální představa. Není to představa fuknční, protože vše má zatím stejnou prioritu.
Dalším krokem je jít na pár schůzek. Nezávazných setkání. Bavení se s lidmi.
Díváme se, co má pro nás největší prioritu a které části ideálu můžeme směle vyškrtnout, protože se bez nich obejdeme. A je také dobré mít otevřené oči na dění ve svém okolí. Na svobodného a pěkného partnera můžeme narazit vlastně kdekoliv. 🙂
Jako třeba my s mou svobodnou kolegyní, když jsme řešily, jak je těžké najít si vážnou známost. Ve vzduchu visela otázka, kde chlapy najít. Protože má ráda cvičení, hned jsem přišla s nápadem, že v posilovně (jak jsem originální).
Chvíli jsme obě uvízly ve vlastních myšlenkách, když jsme přemýšlely, kde ještě se dá na svobodné a fajn chlapy natrefit. Najednou nám s usměvem otevírá mladý vrátný, který celou diskuzi slyšel, protože říka: „Co třeba narazit na takového muže v práci na chodbě?“
A s úsměvem zmizel kdesi ve dveřích.
Vida. Stačí se jen víc dívat. 🙂
VYSOKÁ OČEKÁVÁNÍ = LEPŠÍ VZTAH
Uf, blížím se do finále.
Až doteď byl článek spíše pro svobodné, kteří hledají svůj naplňující vztah. Na závěr si dovolním poznámku k nám, zadaným.
Upřímně. Já osobně jsem neměla žádný list, podle kterého bych si partnera vybírala.
Ale měl ho můj manžel…
Respektive měl alespoň definováno, co nechce a co by naopak uvítal. Díky jeho (ehm) vysokým nárokům jsme tedy spolu a jsme spokojení. Na vztahu pracujeme, protože chceme.
Pokud s partnerem/partnerkou zvládneme mluvit otevřeně o tom, co se nám líbí a co ne, jsme na skvělé cestě k spokojenému manželství. Už dávno si nemyslím, že je vztah o chození s propletenýma rukama a pusinkách na veřejnosti. Ani o hodnotných darech, které pravidelně dostávají hrdinky z romantických filmů (a to já jsem dřív hodně chtěla randit s postarším milionářem – jen jsem na žádného nenarazila).
Konfrontace je přirozenou součástí vztahu. Pokud nebereme hádku jako konec světa, ale příležitost se otevřeně pobavit o odlišných názorech a situaci vyřešit!
Každý z nás přichází z jiné rodiny, s jinou minulostí, vlastnostmi, návyky i jinými sny a přáními. Je úplně normální, že se na svět díváme jinou optikou. A je naprosto v pořádku, pokud se o úhlech pohledu budeme společně bavit.
Pokud si zvolíme partnerku/partnera, který tento princip chápe, potom můžete mít ve vztahu vysoká očekávání, společně růst a…
…ano, být spokojenější.
Ti, kteří partnera teprve hledají, mohou učinit všechny kroky k tomu, aby našli (a nepřebrali) partnera pro život.
Ti, kteří už partnera mají, mohou pro začátek otevřít diskuzi na téma:
„Co je pro tebe důležité?“
„Jak toho společně dosáheme?“
A nebo si stejně jako já s manželem můžete udělat manželskou vizi. Je to skvělá věc. Ať už na začátek vztahu, nebo v jeho průběhu. Vážně.
Věřím, že obě skupiny svého štěstí dojdou. 🙂
S láskou,
Vendi
