Podobné články:
Žárlivost má v sobě dvě emoce: hněv (sebeobrana) a strach (intuice). Obě dvě jsou tu proto, aby nám ukázaly, kde jsme nejzranitelnější a kde potřebujeme obnovit své hranice. Žárlivost přichází, pokud cítíme v blízkém vztahu závan nevěry nebo zrady.
Emoce žárlivosti může vztah dokonce i posílit, pokud se vezme za správný konec. Oním správným koncem myslím to, že dostáváme prostor s partnerem mluvit o našich zraněních, pocitech i obavách. Žárlivost totiž nemusí být až tolik o tom, co partner dělá, jako spíš o našem vnitřním prožívání.
Jak tedy pracovat se žárlivostí, aby nám neubližovala?
- Z čeho vycházím, když cítím žárlivost?
- Velmi vás podporuji, abyste prozkoumali svá přesvědčení a rodinnou historii. Žárlivost může být pouze přejatá.
- Konkrétně: Možná se u vás žárlivost vyvinula na základě nějakého názoru nebo nepřímé zkušenosti (vztah vašich rodičů, jiného rodinného příslušníka…). Možná jste jen přejali názor či obavu někoho jiného, koho velmi respektujete.
- Cítím, že partnerovi nemohu věřit? Zažívám málo pocitu jistoty a bezpečí?
- Výzkumníci (autor: D. Buss) sledovali dvojice, které podstoupily terapii z důvodu patologické žárlivosti u jednoho z partnerů. Nakonec se ukázalo, že ve většině případů byla doopravdy skrytá nevěra. U zbytku párů jeden z partnerů pociťoval ve vztahu nedostatek jistoty a bezpečí.
- Konkrétně se můžete ptát: Cítím žárlivost, protože vnímám nevyřčenou zradu ze strany partnera nebo partnerky? Nebo se jedná o nějakou pochybnost, kterou mám o sobě nebo o vztahu?
- Pracujte na spouštěcích a svém sebevědomí
- Žárlivost může souviset s nízkým sebevědomím a sebehodnotou. Lidé, kteří jsou si sami sebou jistí, mají menší tendenci projektovat si své obavy i do vztahu. Může se však jednat jen o některé specifické charakteristiky, které byste si přáli u sebe posílit, nebo které si myslíte, že u vás nejsou dostatečně zastoupené.
- Konkrétně: Zkuste prozkoumat, co je typickým spouštěčem vaší žárlivosti. Začínáte se cítit nepříjemně, pokud se partner dobře baví s atraktivní či vtipnou ženou? Jak sami sebe považujete za vtipné a atraktivní? Jedná se o vaši silnou nebo slabou stránku?
Když se žárlivostí nebudete bojovat, ale necháte ji volně plynout (pozorovat ji a v klidu zpracovat později – třeba i s partnerem), neměly by se vám stávat nepříjemné žárlivé scény, kdy ubližujete sobě a partnerovi.
Mimochodem, kdybyste se chtěli podívat i na emoci hněvu, najdete starší článek zde.
Se žárlivostí se dá naučit pracovat. Jsme toho zářným příkladem.
Když jsme spolu s manželem začínali chodit, zažívala jsem opravdu krušné chvíle kvůli mé žárlivosti. Nemohla jsem si ale pomoct!
Navenek jsem se snažila tvářit, že je v pohodě, avšak uvnitř jsem byla uzlíček neštěstí. Bála jsem se nevěry. Zrady ze strany partnera. A zajímavé bylo, že tyto pocity jsem ve vztahu zažívala v podstatě poprvé. Ve všech předchozích vztazích jsem naopak byla až příliš nad věcí.
Tuto moji vnitřní změnu zapříčinila jak jinak než špatná zkušenost (ze vztahu předchozího). Můj bývalý partner měl extrémně dobrý vztah se svou bývalou přítelkyní. Občas u ní také přespával (to jsem zjistila náhodou) a ke konci se ke mně dostaly i (raději neověřované) informace o nevěře. A tak jsem měla extrémně citlivý radar právě na bývalé přítelkyně.
Jsem ráda, že jsem dostatečně rozuměla svým spouštěčům i důvodům k žárlivosti. Hodně nám tehdy pomohlo, když jsem manželovi popsala, co v podobných situacích prožívám a jaký to má na mě vliv. Po naší tehdejší výživné diskuzi jsem nabyla opravdového pocitu jistoty a bezpečí. Uvěřila jsem, že z jeho strany již žádné city nejsou. Maximálně kamarádské.
Až zpětně jsem zjistila, že se manžel snažil kvůli mně kontakt trochu i omezit.
Dnes si dovolím tvrdit, že nás má žárlivost udělala silnějšími. Šli jsme v diskuzi opravdu do hloubky a na konci zavládlo porozumění i přesvědčení, že na společném vztahu záleží nám oběma a chceme, aby fungoval.
Já sama pak došla ještě k jednomu uvědomění. Totiž, že plné propadnutí žárlivosti ubližuje především mně samé. Především ony různorodé scénáře, které si člověk v hlavě vymýšlí. Chování partnera stejně nemohu ovlivnit. Ano, mohu dělat vše pro to, aby byl ve vztahu spokojený, avšak konečné rozhodnutí je stejně vždy na něm.
Nezdravá forma žárlivosti a co s ní?
Už tedy asi vidíte, že žárlivost sama o sobě není dobrá ani špatná emoce. Žárlivost nám spíše poukazuje na to, na kom (a na čem) nám doopravdy záleží. Zároveň odhaluje naše strachy a obavy a odkrývá určitý pocit jistoty a bezpečí, který nám možná ve vztahu chybí.
Pokud se žárlivostí neumíme pracovat, může náš vztah pomalu ale jistě zničit. Dochází totiž k postupnému rozložení důvěry mezi partnery. V opravdu extrémní podobě pak dochází k jakémusi stihomamu, tj. pocitu, že partnera musíme kontrolovat. Paradoxní je, že čím více partnerovi utahujeme vodítko a podporujeme své představy nevhodným chováním či slovy, tím větší sklon k opravdové zradě může mít. Tomu se říká nechtěné naplnění proroctví.
Jak tedy poznat nezdravou formu žárlivosti? Vypadá tak, že:
- …si vytváříme představy a scénáře o zradě našeho partnera.
- …bez povolení procházíme partnerův mobil nebo e-maily.
- …vystavujeme partnera detailním otázkám o jeho proběhlém či plánovaném programu.
- …obviňujeme partnera na základě silného pocitu zrady.
Myšlenky a pocity které se skrývají za nezdravou formou žárlivosti jsou jen naším vnitřním prožíváním. V určitém slova smyslu se vůbec nemusí jednat o realitu. Je proto dobré podrobit svůj vnitřní svět důkladnějšímu zkoumání, kdy se budete snažit objevit, co je pod povrchem.
Často pomáhá otázka: „Opravdu to tak je?” a “Opravdu se to tak děje?”
Pokud ne, potom je dobré myšlenky pozorovat, ale nechat je odejít. To proto, abyste jimi nezranili svého partnera.
Bylo by skvělé, kdybyste v první fázi dokázali identifikovat, že situace je především ve vašem nitru a ve vašem prožívání začíná být neúnosná. A v druhé fázi by bylo skvělé najít si kouče, a nebo terapeuta, který vám s žárlivostí pomůže.
Jak to tedy se žárlivostí máte vy?
Budu moc ráda za váš komentář!
S láskou,
Vendi
