Někdy ticho potřebujeme. Když jsme unavení, zahlcení a máme všeho dost. Jenže jsou chvíle, kdy je ticho mezi dvěma lidmi trestem nebo ukázkou neschopnosti o některých tématech mluvit. A tak si pár kvůli tomu buduje zeď, která je čím dál vyšší a přes kterou se nemůžete k sobě dostat. Říká se tomu tichá domácnost a na vztah to může mít opravdu destruktivní dopad, pokud se to neřeší.
Pokud jste někdy zažili, že váš partner nekomunikuje, přestože vy se snažíte navázat spojení, tak vám chci na začátek říct, že nejste sami. V tomto článku se podíváme na to, co tichá domácnost znamená, proč k ní dochází, co je za tím a hlavně, co s tím můžete dělat, i když máte vedle sebe partnera, který s vámi prostě nemluví.
Co je tichá domácnost a proč je někdy horší než hádka?
Někdy si lidé pletou neřešení s tím, že je vše v pořádku. Jenže pokud je mezi vámi dlouhodobé napětí a partner nekomunikuje o důležitých věcech, je mlčení strategií, která vztahu škodí.
Je důležité rozlišovat tyto dvě situace:
- Dočasné ticho: To může být reakcí na zahlcení nebo zaplavení. Například když jeden z partnerů potřebuje chvíli srovnat myšlenky, zklidnit emoce nebo nabrat dech po konfliktu. To je v pořádku, pokud o tom druhý ví a je zde úmysl se později znovu propojit a konflikt uzavřít.
- Destruktivní mlčení ale vzniká tehdy, když se z ticha stane mocenský nástroj. Pokud jde o způsob, jak druhého potrestat, odebrat mu možnost kontaktu nebo ho donutit, aby “pochopil”, co udělal špatně. Takové mlčení může být formou pasivní agrese a někdy dokonce manipulace.
♥️ Prakticky pro vás:
Vezměte si papír a odpovězte si na tři otázky:
- Kdy naposledy jsme spolu řešili něco, co skončilo tichem (destruktivním nebo dočasným)?
- Jak dlouho trvalo? Došlo k usmíření nebo uzavření tématu, i když se partner odpojil?
- Co jsme tehdy cítil/a za emoce? A co jste potřeboval/a, vzpomenete si?
Proč k tiché domácnosti dochází?
V předchozí části jsme si řekli, že je rozdíl mezi tím, když partner potřebuje chvíli mlčet kvůli zahlcení (tzv. dočasné ticho), a tím, kdy je mlčení formou trestu nebo kontroly (destruktivní mlčení).
Ale co když to neumíte poznat? Co když partner mlčí dlouho a vy nevíte, jestli se stahuje kvůli sobě, nebo jako trest? Pojďme se podívat, co všechno může být pod povrchem:
- Přetížení nebo únava. Partner může být zahlcený každodenními povinnostmi, stresem nebo vlastními emocemi. Mlčí, protože už nemá kapacitu. Potřebuje klid, ale neumí si o něj říct.
- Strach z konfliktu. Vyhýbá se rozhovoru, protože má pocit, že to stejně povede k hádce. Mlčení pak působí jako “ochrana” (a vůbec to nepomůže řešení).
- Zaplavení emocemi (flooding, dle Johna Gottmana). Někteří lidé nejsou schopni mluvit, když jsou emočně zahlcení. Jejich mozek přejde do obranného režimu a odpojí se.
- Vnitřní nejistota nebo pocit bezmoci. Mlčení je důsledek nejistoty: “Nevím, co říct. Tak raději neřeknu nic. Stejně by to dopadlo stejně.”
Důležité: I když tyto formy mlčení nejsou vědomě destruktivní, pokud trvají dlouho a partner se nevrací zpátky do kontaktu, může se pár odpojit i dlouhodobě. Dočasnost je tedy nějaký přirozený vývoj a období ve vztahu, jen je třeba dávat pozor, jak dlouho trvá a jaké následky pociťujete.
Když se pod tichem schovává nevyřešená témata
Za mlčením mohou být i neodhalené emoce a zranění jako třeba:
- Zklamání, které nikdy nebylo pojmenováno.
- Nevyřčená očekávání, která partner nenaplnil (cítí to, ale neví přesně, co měl dělat lépe nebo jinak).
- Staré křivdy, které jste přešli, ale ony ze vztahu nezmizely.
Ticho se tak stane nepsanou dohodou: “Radši to necháme být.” Jenže zametat věci pod koberec neznamená, že zmizí. Znamená to, že časem přerostou do odcizení.
♥️ Prakticky pro vás:
Zkuste si odpovědět: “Co by můj partner řekl, kdyby mohl být opravdu upřímný a nebál se mojí reakce?”
Ticho jako forma trestu (která ničí to hezké ve vztahu)
V této části se tedy dostaneme k tomu, že mlčení může být nástroj (vědomý či nevědomý), jak druhého potrestat, znejistit nebo získat nad situací kontrolu. A právě tehdy je to opravdu nebezpečné pro vztah a vztahovou blízkost.
Pro ženu to může být opravdu velmi bolestivé, protože ta je nejčastěji nositelkou empatie a iniciátorkou emoční blízkosti ve vztahu (ale samozřejmě ne výhradně). Moc dobře vycítí, že partner je přítomný (fyzicky), ale jinak je emocionálně nedostupný. A protože o tom on nemluví, není možné se přiblížit, omluvit, situaci napravit. Takže potenciálně vzniká hluboký pocit samoty.
V silnější pozici je pak ten, kdo mlčí. Protože právě on (nebo i ona) určuje, kdy (a jestli vůbec) se bude mluvit. Dá se tedy říct, že kdo mlčí, má navrch.
♥️ Prakticky pro vás:
Zeptejte se sama sebe:
“Cítím se ve vztahu svobodně mluvit o tom, co mě bolí?”
Pokud ne a pokud se často přistihnete, že něco raději zametete pod koberec, abyste nevyvolala ticho, je čas se na to podívat hlouběji.
Jaké má tichá domácnost dopady na vztah i na vás osobně?
Tichá domácnost vede k emočnímu odpojení. Vztah zůstává relativně funkční (můžete spolu vychovávat děti, domluvit se ohledně domácnosti, možná i naplánovat dovolenou). Podstatné je, že to, co se mezi vámi děje, napomáhá ztrátě důvěry (protože se na sebe nemůžete obrátit).
Že to, co cítíte, nemůže být vysloveno bez trestu. Tichá domácnost může vést k:
- Ztrátě zájmu o partnera a vztah,
- frustraci a osamělosti,
- nespavosti, úzkostem, podrážděnosti,
- psychosomatickým projevům (např. napětí v těle, bolesti hlavy, žaludku),
- touze hledat pochopení jinde (můžeme tedy mluvit o emoční nevěře).
Postupně se z vás tak mohou stát to, co partneři popisují jako spolubydlící.
Jak se k partnerovi přiblížit?
Když partner mlčí, uzavírá se nebo odmítá komunikaci, je těžké zjistit, jak to řešit.
Doporučení tedy neznamená být milejší nebo přestat vyjadřovat svůj názor, ale znamená volit vědomější, emočně bezpečný způsob kontaktu, který druhý může přijmout. Právě tady přichází na scénu principy z Gottmanova výzkumu a EFT (Emotionally Focused Therapy od Sue Johnson, podle kterých pracuji i na párových sezeních):
1. Věnujte energii vytvoření emočního bezpečí
Podle Dr. Gottmana se lidé uzavírají (nebo mlčí), když se necítí bezpečně. Tady tedy klademe velký důraz na to, CO a JAK říkáte. Aby se podchytilo to, jak se při tom partner cítí.
Co pomáhá:
- Mluvte o sobě, ne o partnerovi. Říkám tomu ty-ování vs. já-jování. (já-jování: “Cítím se osaměle…” vs. ty-ování: “Ty se mnou nemluvíš.”).
- Dejte najevo, že se snažíte zjistit, co se partnerovi děje a proč se uzavřel.
- Když dáte partnerovi uznání jeho pohledu, můžete se zkusit zeptat: “Co potřebuješ, abys se mnou mohl o těchto věcech mluvit bezpečně?” Tato otázka ukazuje zájem.
2. Validujte (nesouhlasíte, ale uznáváte pohled druhého)
Jedna z hlavních dovedností v párové terapii je validace (uznání reality toho druhého). Když partner cítí, že ho slyšíte a nesnažíte se ho opravit nebo změnit k obrazu svému, roste šance, že mlčení nechá.
Zkuste například:
- “Vnímám, že pro tebe není jednoduché o tom mluvit.”
- “Chápu, že když jsem řekla ________, bylo toho na tebe možná moc a potřebuješ prostor. Mám teď pocit, že jsem v tom sama. Mohli bychom se domluvit, kdy si o tom promluvíme?
- Snažíme se tedy o pocit = jsem tady, vidím tě, nezavrhuju tě.
3. Běžte o úroveň níž
Je dobré si říct, co se děje pod povrchem. Za naštváním bývá zranitelnost, za mlčením strach, za výčitkou touha. A když o nich začnete mluvit, možná dojdete k jádru celého problému.
Místo argumentů a snahy vše rychle vyřešit mluvte o tom, proč je vám ten vztah důležitý. Zkuste:
- “Nevím, jak se k tobě dostat, ale chci. Záleží mi na nás. A bojím se, že tě ztrácím, protože nevím, jak s tebou teď mluvit.”
- “Když mlčíš, připadám si zbytečná. Vím, že i pro tebe je to těžké. Potřebovala bych sdílet, co se děje. Můžeš mi říct, co pořebuješ ty?”
4. Nabídněte možnost, jak se k sobě přiblížit
V terapii pracujeme o tzv. nabídkách ke spojení (anglicky bids for connection). Například:
- “Mám chuť si večer udělat čaj a jen chvíli být spolu. Ne kvůli žádnému vážnému rozhovoru. Jen tak. Přidáš se?”
♥️ Prakticky pro vás:
Zkuste si připravit scénář, co byste mohla partnerovi říct. Je složený z těchto kroků:
- Řekněte jednoduchou větu, ve které vyjádříte zranitelnost: “Připadám si teď osaměle a chtěla bych být s tebou víc v kontaktu.”
- Zeptejte se: “Co bys ode mě potřeboval, abys měl chuť se se mnou víc bavit?”
- Nebo mu napište zprávu, pokud to osobně nejde.
Nečekejte příliš, tichá domácnost neodezní sama
Možná si říkáte, že když vydržíte dost dlouho, tak se to nějak uklidní. Možná doufáte, že partner sám pochopí, že takto to nejde a nic se vlastně nevyřeší. Jenže vztahy se nezlepší tím, že budete mlčet ještě víc.
Pokud cítíte, že se mezi vámi tvoří zeď, přes kterou už na sebe nevidíte, možná je čas si přiznat, že potřebujete jiné nástroje, které vám pomohou tu zeď zase zbořit.
Když jste ztracení, první krok je zjistit, kde vlastně jste. Právě k tomu slouží Vztahový kompas. Diagnostika vztahu, díky které si můžete ujasnit:
- co se vám ve vztahu opravdu děje (jaká jsou vaše hlubší témata, co děláte při hádce špatně, že se pořád zhoršuje až do tiché domácnosti atd.);
- které oblasti vám dobře fungují a kde naopak potřebujete novou dovednost,
- co konkrétně můžete začít dělat jinak, abyste věnovali energii tomu, co potřebuje váš vztah, ne co říkají obecné rady na internetu.
Nečekejte, až mlčení bude tolik, že se přes něj už nedá napojit. Dá se s tím něco dělat. A nemusí to být tak složité.
