Podobné články:
Příběh hraček, Vall-i, Rebelka, Ratatouillie, Vzhůru do oblak… To všechno jsou filmy od Pixaru, které asi znáte a které snad (stejně jako my) máte rádi. Mé srdce zaplesalo, když jsem se dozvěděla, že bude v Praze o filmech Pixar výstava k příležitosti 30 let animace. A tak bylo jen otázkou času, kdy se výstavě podíváme na zoubek v rámci našeho pravidelného čtvrtečního rande. Když jsme Pixar výstavu navštívili, teprve začínala. Bohužel nebylo koho se zeptat na názor.
„No a co?! Jdeme! Však jde o Pixar,“ řekli jsme si.
Často se říká, že zklamání souvisí s očekáváním. V tomto případě se ale obávám, že by ničemu nepomohla ani nízká očekávání.
Dnešní článek tak bude tip, kam na rande nechodit.
KDE VÝSTAVU NAJDETE?
Začnu objektivními informacemi. Výstava se nachází v jedné z budov holešovického Výstaviště v Praze. Hned u vstupu máte možnost se vyfotit s hlavní postavou animáku Auta, Bleskem McQueenem. Pokud hned na začátek potřebujete posílení v podobě cukru a kofeinu, u šaten je vybudována provizorní kavárna.
Musím říct, že v šatnách na nás byli hrozně milí. Dokonce lidem pohlídají tašky nebo skateboard, aby je nemuseli tahat dovnitř.
Nutno říct, že šatny byly jakýmsi hřebem výstavy. Pak už to bylo horší. 🙂
CO NA VÝSTAVĚ NAJDETE?
Jak to jen říct? Moc toho na výstavě nenajdete.
Podle mého měli organizátoři v rukou obrovský potenciál. Jenže jej absolutně promrhali. Možná, kdyby nešlo zrovna o Pixar, bych si řekla, že vystavovatelům chybí kreativita. Ale, šmankote! Nápady a kreativita je jejich denní chleba. Za další , bylo by fér se hecnout už jen kvůli vysoké ceně, za kterou lístky prodávají. Lístek stál nějakých 230 korun na osobu. Přemrštěná cena za zážitek, který dostanete.
Jakmile odevzdáte kabát, skateboard nebo skákací boty, hosteska vám odkontroluje lístky. Potom projdete dveřmi, kde se před vámi rozprostře velké prázdno. Hala totiž není rozdělena na žádné větší sekce. Až mi bylo úzko, jak prázdný prostor vypadal. Pořád jsem si říkala: „Tak… A támhle vzadu, kam nedohlédnu, budu určitě nějaké terno.“
Leč stačilo okem zabrousit z pravého okraje na levý a došlo mi, že pozitivní přístup v tomto případě není nic platný. Po celé délce stěn byly nalepené texty a obrázky v úrovni očí. A pár 3D maket.
Které byly za sklem.
Děkuju pěkně.
S ostatními návštěvníky nám po vstupu nezbylo nic jiného, než začít pomalu cirkulovat podél stěn a to ve směru hodinových ručiček. Výstava začínala prvním výtvorem z Pixar produkce. Jak jsme postupovali dál, procházeli jsme další a další filmy chronologicky řazené.
Otáza za bludišťáka: Jakým filmem jsme začínali? Tipnete si?
Ano, šlo o Buzze Rakeťáka a kovboje Woodyho – zkrátka Příběh hraček. 🙂
Při procházení obrázků a textu si člověk doopravdy uvědomí, kolik námahy vytvoření filmu stojí. Součástí výstavy je také krátké vysvětlení, jak nad každým filmem tvůrci přemýšleli a jak vznikl. Takových informací mohli dávat víc. Pár jsem jich pro vás vypíchla a v textu je nazývám „pikoškami„.
Pikoška: Nemo prý vznikl tak, že režisér trávil odpoledne se svým synem. Stejně jako Melvin ve filmu i on svého syna často napomínal a úzkostlivě jej hlídal. Z toho vznikl nápad na příběh starostlivý otec a rebelující syn. Postavy už jen zasadili do vodního prostředí.
DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI?
Tak trochu náhodou jsme narazili na postavičky z animáku Příšerky s.r.o. v životní velikosti, se kterými jsme se mohli vyfotit. Jsou však zastrčené až kdesi u záchodů. Je pro mě záhada, proč tomu tak je. Výstava je natolik krátká a chudá, že podle mého člověk toalety ani využít nemusí, a proto třeba fotokoutek najít nemusí.
Další z několika bizárů výstavy.
Postavičky navíc byly za jakýmsi lanem. Asi abychom je neupatlali. Tento přístup pro mě shrnuje dojem z výstavy.
Sterilnost.
Což je paradox, protože pixarovské filmy jsou všechno, jen ne sterilní. Jsou v nich barevné světy vodní, broučí, džungloidní, posmrtné…
Pikoška: Opravdu mě překvapilo, jak si na přípravě filmů dávají tvůrci záležet. Nevím, zda je to v dnešní době ještě pravda, ale třeba u příběhu Nema tvůrci celých šest let poznávali kamerami mořské dno a snažili se vypozorovat chování ryb, řas, odlesky vody na hladině… Vše jen proto, aby věrohodně popsali prostředí ve filmu.
V prostoru bylo ještě několik velkých kostek. Asi aby hala nebyla tak prázdná… V jedné z nich bylo promítání prvních krátkých filmů, které v kině před hlavním animákem bývají. Ve smyčce pouští asi 4 filmy, které jsou z roku 1988 a dál. Jeden z filmů je maximálně děsivý. Jedná se o rannou 3D tvorbu. Ústřední postavou filmu je mimino, které ničí hračky, a cínový vojáček, který se sice bojí, ale zároveň chce splnit svou povinnost jako hračky – být k hraní.
To, jak se dítě pohybuje, se nedá popsat. Podívejte se sami.
Hřebíček do rakve pak bylo promítání na konci výstavy, kdy jsme si říkali: „Tak, teď uvidíme nějaké rozhovory s tvůrci, dabéry, 3D animátory… Uvidíme přerod postaviček z papíru do počítače.“
Houby.
Kino byla prapodivná koláž obrázků, výjevů a hudby.
Pokud jste nikdy nezkoušeli mariánku a ani nechcete, řekla bych, že zážitek z kina vám zkušenost poměrně dobře přiblíží :-). Alespoň já si to tak představuju.
SUMA SUMÁRUM
Největším zážitkem byl pro mě pás informací na stěně u výstupu, který si můžete přečíst i bez vstupenky. Najdete na ní shrnutí všeho, co programátor a grafik musí udělat, aby vznikla animovaná postava, například medvěd. Zjistila jsem, že od myšlenky na filmové plátno musí postavičky urazit opravdu dlouhou cestu.
To zjištění bylo fascinující.
Radost jsem měla opět při odchodu. Šatnáři výstavu podrželi a byli skvěle naladění.
Všechny odložené věci jsme dostali a tak jsme jim dali dýško.
Na výstavu nechoďte. Raději své penízky utraťte za večeři, kino, Muzeum smyslů (o kterém jsem psala dříve) nebo Galerii ocelových figurín.
No, fakt.
S láskou,
Vendi
nikdy jsem na recenze před tím nereagovala, ale musím říct, že po čtení té vaší jsem se rozhodla připsat svůj názor.
co mě nejvíc na vaši recenzi pobavilo, byla věta „Postavičky navíc byly za jakýmsi lanem. Aasi abychom je neupatlali. „….. bože. 🤦♀️ chtěla jste se s nima obejmout nebo jim snad oliznout oko?
taky teda moc nechápu váš názor ohledně těch kostek, nejdřív si stěžujete, že je výstava chudá a nic tam není, a když si organizátoři dají práci vytvořit něco kreativního, to je taky špatně. co jste jako čekala? atrakce jako na pouti? běžte do Disneylandu, tohle je výstava kde jsou převážně originály skulptur a obrázků od umělců. to je na výstavách docela běžný, nemyslíte? podle mě z hlediska umělce byla výstava úžasná a bohatá, zkouknout concept arty, jak se postavy rodily a tvarovaly, techniky malování a kreslení kterými umělci pracovali a zajímavá projekce kde byli 3D scénky a concept art s doprovodem zvuků a hudby z daného filmu. fascinující… ale koukam že tohle asi každý nepochopí a ani neoceni. přerod postaviček z papíru do počítače tam byl jasně znázorněn, jen kdyby jste si to víc prošla 😉 jsem zklamaná že když jsem si vyhledala název akce tak se mi objevila tak lživa recenze 🙂 a příště prosím tak blbě neradte čtenářům ať choděj na jiné akce, je to fakt trapný…
Dobrý den,
jsem ráda, že jste si našla čas a napsala sem váš názor na výstavu i s důvody, proč se vám líbila. Jak se říká: „Tisíc lidí, tisíc chutí.“ 🙂 Je dobré vidět oba úhly pohledu.
Sečteno a podtrženo – myslím si jen, že Pixar mohl udělat víc parády. Jejich filmy jsou totiž skvělé. Věřím, že určitým ukazatelem spokojenosti je třeba i nízký počet hvězdiček na portálu kudyznudy.cz. Ať už tak či onak, jestli si chce někdo udělat názor, měl by si na výstavu dojít sám. A takové lidi můj článek jistě neodradí. Ba naopak. 🙂 Protože i já si ráda tvořím názor na základě vlastní zkušenosti.
Mějte se!