muzeum smyslu

TIP NA RANDE #1: MUZEUM SMYSLŮ

Víte, jak jsem psala, že jako jedno z předsevzetí do roku 2019 je mít pravidelná dvoutýdenní rande s manželem? No… Tak už je to tu! Reportáž z prvního rande. Plán i realizaci měl na starosti Johny. A lepší startovací rande nemohl vymyslet. Naše cesta vedla na Jindřiškou ulici. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co se bude dít. Už na začátku jsme se totiž domluvili, že program bude na výjimky tajný. Z tajnůstkaření se postupně vyklubalo Muzeum smyslů, které se mi vždycky poctivě ukazuje na portálech typu „Kudy z nudy„.

Kolegové mě další den poučili, že v Muzeu už byla kopa známých. Prý fotky pomalu zaplavují Instagram. Asi žiju ve své out bublině. Nějak mi to uniklo. Jako spousta jiných „trendů“ na sociálních sítích. Nicméně dnes mám v plánu provést vás lehce naším programem. Pokud jste tedy v podobné bublině jako já, dnes si vzdělání doplníte. 🙂

Původně jsem si říkala, že vám sem nebudu dávat ani moc fotek. Ať jste v případě plánované návštěvy překvapení. Když se ale člověk podívá na jejich stránky do sekce – Exponáty – najde tam výčet skoro všeho, co se v Muzeu dá vyzkoušet. Je tedy asi zbytečné si tady hrát na tajemno, když sami provozovatelé sypou esa z rukávů.

Jo! A zamýšlím, že z „tipů na rande“ udělám pravidelnou rubriku. Co vy na to? Libí, nelíbí?

Chápu, ptám se příliš brzy. Ještě jste ani nedošli k žádné plnohodnotné informaci.

Pro klid duše ještě dodám, že tento příspěvek není míněn jako reklama. Snažím se o objektivní zhodnocení s pro a proti (na konci). 🙂

A teď už jdu na to! Vážně.

MUZEUM SMYSLŮ POPRVÉ: O CO JDE?

Asi-je-jedno-na-kolika-metrech-čtverečních se Muzeum smyslů rozkládá. Prostor není ani velký ani malý. Jsem žena, tak jste ani nečekali nějaké přesné odhady, ne? 🙂

Atrakcí a možností k fotografování je všude dostatek a program budete mít při standardním loudání a focení na necelé dvě hodinky. Na webu Muzea píšou, že u nich najdete přes 50 exponátů. Podle mého však počítají opravdu všechno (včetně umyvadel na záchodě).

Ale nechci jim křivdit.

Některé atrakce jsou slabší (vlastně jsme je nepochopili) a některé onu slabost vykompenzují.

Nejčastěji se atrakce skládaly z optických klamů různého charakteru, zrcadel a her se světly. 

Hned u šaten vás zaměstná první atrakce, u které (když si nedáte pozor) můžete strávit opravdu hooodně času. Jak to říct? My zkrátka začali opravdu poctivě a s nadšením. Snaha byla vyfotit mě, jak jdu do schodů.

 

Nebudu říkat, kolik minut jsem na jedné noze vydržela stát. Můžu jen prozradit, že už mě opravdu pálily jak půlky, tak svaly na obou nohách. Dokonce bych se nebála říct, že mi ke konci noha odumírala. muzeum smyslu

No, nevím. Věříte mi chození do namalovaných schodů?

Možná jsem si jen odvykla. Už máme skoro všude eskalátory. Ehm, my… Pražáci. 🙂

Ne, legrace.

Pozn.: Často jsou v Muzeu návodné fotky aneb Jak klam/atrakci vyfotit, abychom se mohli právě na Instagramu (nebo před známými) pořádně vychválit. Fotku v rámečku vidíte nalevo od schodů.

MUZEUM SMYSLŮ PODRUHÉ: CO VÁS ČEKÁ?

Důležitý TIP: Je třeba mít nabitou baterku v mobilu, protože snímající 2D čočkou občas klamy uvidíte lépe, než vaším 3D krásným lidským okem.

Jedna z atrakcí byla VELMI adrenalinová. Jmenovala se Fakírovo lože. Vtip byl v tom, lehnout si na na-první-pohled normálně vypadající lavici. Pozornější člověk se možná pozastavil nad množstvím dírek po celé její délce.

„Asi červotoč se smyslem pro pravidelnost,“ mohli jste si říct. Dírky totiž byly ve velmi přesných rozestupech.

A pak… Jste u ruky měli takové zelené tlačítko (je i na fotce). Když jste ho zmáčkli, pomalu vyjely jehlice, které vaše tělo zvedly do výšky asi 10 centimetrů.

Krev na žádné z nich nebyla. Tuším to každý přežil bez zranění.

A nebo mají v Muzeu super rychlou uklízečku. 🙂

muzeum smyslu

U každého exponátu byla vždy vysvětlivka, na jakém principu funguje nebo jak se tento princip oficiálně (třeba ve škole nebo na Wikipedii) jmenuje. Moc ráda bych řekla, že jsem si některé chytré názvy zapamatovala, ale… Nemůžu.

Dokonce i Stereogram jsem teď musela zpětně googlit, protože mi bylo divné, že je kořen slova „stereo“ (však to nemá nic s hudbou). Ani mně ani Johnymu Stereogramy příliš nefungovaly. A co jsem slyšela poznámky ostatních návštěvníků, ani oni neměli příliš štěstí. Přitom jsme na obrázky koukali všichni podle návodu:

  1. Koukat z asi 20 centimetrové vzdálenosti někam za obrázek.
  2. Postupně se oddalovat.
  3. Ideálně příliš nemrkat.

Takže i když nám stereogramy příliš nefungovaly, alespoň byl vtipný pohled na ostatní návštěvníky, jak se i oni zkouší oklamat (se).

Hrozně vtipná nám pak přišla stěna s pásy zrcadel, které se postupně střídaly s pásem bez zrcadla. Úkol zněl jasně – dvě osoby si měly stoupnout naproti sobě a vyrovnat se výškově. A tak jsme se dívali na zajímavou kombinaci mojí a Johnyho podoby.

Myslela jsem, že díky zrcadlům zjistíme, jak by vypadaly naše děti. No, první se nám „nepovedla“ a velmi bych si přála, kdyby naše děti byly krásnější. První fotka mi totiž připomíná lidského brouka nebo možná… trpaslíka.

A druhá fotka… Je už o něco lepší. Přesto se nemůžu ubránit představě, že by si z dítěte dělali legraci, že vypadá jako elf.

Děkuju pěkně – elf, lidský brouk nebo trpaslík. To je výběr. 🙂

Naše povedená „nepovedená“ fotka. Mně připomínáme trpaslíka, vám?
muzeum smyslu
A tady je pro změnu elfí podoba. Kraaasa.

Další expozice, které se nám moc líbily, ale jejich fotky sem už dávat nebudu (ať jste překvapení):

  • Světelný točící se tunel s lávkou: Chůze ve vás vyvolá pocit, že nahoře je dole a svět se s točí a točí… Pytlík na zvracení jen pro slabší povahy.
  • Zrcadlová síň se světýlky, kde jsme viděli desítky našich odrazů. Velmi romantické místo, pokud sebe sami máte rádi a chcete se obdivovat z každého úhlu (nebo jste se ještě z některého neviděli). Pro nás, co chodíme do H&M žádná novinka. 🙂
  • Převrácená koupelna, kde kráčíte po stropě a záchod máte nad hlavou. Jestli z něj něco teče (nebo zda se dá použít) si už musíte zjistit sami.
  • Hlava na talíři – klam, kdy vypadá, že vaši hlavu servírují lidožrouti svému králi spolu s ovocem a šíšou. Mňam!

Samozřejmě se objevilo i pár hlavolamů, které jsme nepochopili, i když jsem jako správní studovaní inženýři četli popisek a podrobně exponát studovali. Třeba Fata morgána. Možná jsme měli jít do Muzea hladoví.

Zkrátka, některé taje nám asi měly zůstat skryty.

MUZEUM SMYSLŮ PO TŘETÍ: HODNOCENÍ

Johnymu i mně se v muzeu líbilo. Vážně jsme si cca 2 hodiny tam užili. Na konci by člověk ještě mohl strávit daleko víc času snahou rozložit některé rébusy, které návštěvníkům byly k dispozici.

Bylo fajn, že v Muzeu vyloženě počítali s fotku-chtivými návštěvníky. U jednotlivých expozic byly na podlaze symboly foťáku pro ideální místo pro záběr.

Vstupenka stojí v plné ceně 290 Kč. Je na vás, jak „drahé“ rande chcete podniknout.

Jo a abych nezapomněla. Určitě běžte na záchod. Minimálně umýt si ruce (nevím, co pánské záchody, ale ženy budou pobaveny). A možná zmateny. Víc neprozdradím. Ani za úplatek. 🙂

Nuže, to je ode mě vše. Jestli máte nějaký tip na rande vy, budu moc ráda, když mi napíšete a jinak se na vás u této (snad) pravidelnější rubriky budu těšit zase příště.

muzeum smyslu

muzeum smyslu

 

Something is wrong.
Instagram token error.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek