Podobné články:
Abyste zažili fata morganu na vlastní kůži, nemusíte se hned hnát do pouště. Dokonce ani nemusíte trpět žízní. Stačí navštívit Prahu. „Fata Morgana“ je totiž název skleníku exotických rostlin v Tróji. Do jmenovaného skleníku jsem se chtěla podívat už dávno. Samotnou botanickou jsme prošli už několikrát (bude tip na rande třeba v budoucnu), ale Fata Morganě jsme se zatím úspěšně vyhýbali. A to i přesto, že se jednu dobu konaly noční prohlídky. Což zní hodně dobrodružně. Jak to tak bývá, někdy má člověk nezaslouženě štěstí. Měli jsme ho krapet i my, protože v termín naší návštěvy byla ve skleníku líheň krásných exotických motýlů. Dnešní tip na rande tak bude jako dělaný pro milovníky kytiček, keříků, palmiček i motýlků.
A dokonce i rybiček a hlíny. Vysvětlím později.
Existuje mezi vámi někdo, kdo by se označil za milovníka hlíny? 🙂
PRAKTICKÉ INFO NA ZAČÁTEK
Skleník Fata Morgany najdete v Tróji blízko Botanické zahrady a ZOO. Dejte si jen pozor, abyste do vyhledávače MHD nezadali „Botanická zahrada“. Skončili byste totiž blízko Karlova náměstí, kde je další botanická, jenže patří Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity. V této zahradě je spousta sukulentů a v zimě i v létě uvidíte mnoho zajímavých rostlin. Zkrátka se jen nejedná o předmět dnešního tipu na rande.
Abyste se trefili, je nejjednodušší dojet k ZOO a dojít cca 250 metrů pěšky.
Úplně vám neporadím, jak se pak dostat přímo ke skleníku. Ne, že bych nechtěla. Jen v době naší návštěvy se hlavní příchodová cesta rekonstruovala, takže jsme museli zvolit obchůzku. Nebojte ale nic. Cesta by měla být dobře značená.
TIP: Je dobré si otevírací dobu zkontrolovat na webu. Mění se totiž podle jednotlivých měsíců.
FATA MORGANA: CO ČEKAT?
Jestli jste někdy byli v klasické Botanické zahradě v Tróji, patrně jste v ní strávili spoustu času. Sama o sobě je opravdu obří. Aby majitelé ukázali, že z „obří“ se dá udělat „gigantická„, rozšířila se zahrada i o další části. Když tedy vyjdete kopeček a dáte se až dozadu do její další části, je možné, že se vám výlet protáhne na půl dne až den. Ne tak ve Fata Morganě. Kytiček je ve skleníku opravdu spoustu, ale jelikož jde o ohraničený prostor, výlet vám zabere odhadem 2 hodiny. I s vystáním fronty na dámské toaletě.
Cestou do Fata Morgany (alespoň tou v době našeho výletu) je několik stánků s jídlem a pitím. Pokud se budete chtít posilnit, můžete si dát hamburger, klobásu nebo svlažit hrdlo ledovou tříští.
Cena mi nepřišla nijak hrozná. Za vstup zaplatí dospělý 150 Kč.
TIP: A co jsem zjistila až teď – zpětně… Při nákupu vstupenky do skleníku máte v ceně i vstup do samotné Botanické zahrady. Nevadí. Když jsem neušetřila peníze nám, doufám, že o to víc jsem je ušetřila vám.
Při vstupu do skleníku si můžete užít několika kytiček. Cesta vás postupně zavede do uměle vybudované štoly. Díky průchodu menším tunelem objevíte informace o kořenech jednotlivých stromů a rostlin. Zjistíte třeba, že Baobab má velice (velice) tlustý kořen, kterým bere ze země spoustu vláhy. Díky tomu si baobab dokáže uchovat spoustu vody na horší časy. Kořenů je v tunýlku několik. Mě ještě zaujaly hlízovité kořeny, které vypadají jako obrovské patizony. Už ani nevím, která rostlina je v zemi tvoří.
Po prohlídce kořenu budete s ostatními návštěvníky procházet tunelem, kde je po obou stranách spousta rybiček. Většinu rybiček jsem viděla poprvé v životě. Nejsem úplně rybí fanda.
Všechny rybky ale souznily v symbióze a ani jedna nevypadala, že by mínila sežrat tu druhou. Vyjímkou byly jen malé rybičky, které se při kontaktu „dotýkaly čumáčky„. Nepapaly se, nýbrž se líbaly. Alespoň tak to bylo napsáno u jejich obrázku. Jen už jsem úspěšně zapomněla, jak se láskyplné rybičky jmenují.
No a když jsme prošli tunýlkem a akvárkem, ocitli jsme se v centru dění. Před námi se vyjevila menší džungle a rovnou nám před nosem proletěl motýl. Obrovský. Jako pěst.
KVĚTNOVÁ MOTÝLÍ VÝSTAVA
Od té chvíle jsme se věnovali hledání motýlů. Při jakémkoliv záchvěvu pohybu jsme kroutili krky, abychom viděli víc.
Občas se jednalo o krk návštěvníka se stejným cílem, občas o záblesk slunečního paprsku a občas o proud klimatizace. Zpočátku jsme dělali spoustu fotek a poctivě jsme studovali informace o životě motýlů, které výstavu doprovázely.
Postupně se ale dostavil klasický moment:
„Hele, to je zase ten krásný motýl.“
„Hmmm.“
Zajímavá informace například byla, že někteří motýli (a zrovna ti nejkrásnější) žijí třeba jen jeden den od vykuklení. Nepřijde vám to smutné? Ti ošklivější 🙂 dokonce pět dní, což teda taky není žádná sláva. I přes jejich krátký život se prý motýli hodně nalítají. Při jejich „přemisťování“ mohou někteří uletět až 500 km denně.
Denně!
V průběhu procházení skleníkem jsme některé motýly viděli u oken. Návštěvníci okolo nich chodili a velmi zblízka si je fotili. Všimla jsem si, že motýli měli občas dolámaná konce křídel a někteří se ani nehýbali. Nejsem odborník, takže je mi záhadnou, zda je takový strnulý stav normální. Pro váš kontext, motýli byli vypěstováni v britském Avonu na motýlí farmě, odkud byli jako kukly posláni do Prahy. Neznají tedy nic jiného, než skleník.
Ano, šlo o opravdu pěkný a nečekaný zážitek, avšak po chvíli jsme si uvědomila, že by mi udělalo daleko větší radost, kdybych je mohla vidět volně v přírodě. Podobné pocity jsem měla i na Srí Lance, když jsme si koupili výlet do sloní rezervace. Šlo o návštěvu jednoho z posledních míst, kde se sloni volně vyskytují. Turisté a byznys (nebo-li hon na slony) však z rezervace udělali místo, kde džípy jezdí na vzdálenost 10 metrů od stáda slonů. A kam oko dohlédne, jsou vidět blátivé a vyježděné stopy od aut.
Nechci tady hrát na zbytečně smutnou strunu. Přidám proto poslední zajímavost: Na rostlinách u oken byly housenky… Kdo je má rád, přijde si na své. 🙂 Malé, velké, tlusté… Uaaa! Já je nemusím, takže jdu dál.
DALŠÍ KRÁSY SKLENÍKU
Fata Morgana je místem, kde jsou na malé ploše nahuštěné spousty krásných rostlin. Je na ně radost pohledět. Některé byly zrovna v rozpuku, takže jsme mohli obdivovat různorodé barevné kombinace. Je až fascinující, co příroda dokáže vymyslet.
Johny strávil obdivováním květin poměrně dost času. Což jsme oba čekali. Víte totiž, kdo se u nás doma stará o kytky? Ano… Johny. Když jdeme do přírody na výlet, často zastavujeme. Koukáme na pěkné stromy neobvyklého vzrůstu nebo na zajímavé květiny. Protože nejde o cíl, ale o cestu.
Každou vycházku se proto s Johnym učím užívat si moment a nehnat se na vrchol. 🙂
Skleník pak přechází z druhé části do třetí, kde se vám odkryjí rostliny z Ameriky. A myslím, že se vám poštěstí vidět i pár masožravek. Ale nechci vám lhát. Bude lepší jít se přesvědčit na vlastní oči.
SUMA SUMÁRUM
Nám oběma se Fata Morgana líbila. Na konci prohlídky jsme si u východu dali nanuka, čímž jsme se opět nadopovali cukry a měli jsme energii na odchod.
Jediné, co bych změnila, bylo množství lidí ve skleníku. Po chodnících proudila spousta lidí a především na začátku byl v tunýlku problém dostat se k ukázkám kořenů a informačním tabulím. Po úzké cestě jezdily i maminky s kočárky, které cestu poměrně dost zacpávaly. Ale chápu. Až budu v jejich roli, budu ráda, že mě s kočárem vůbec někam za kulturou pustí.
Já osobně doporučuju projí se dál (za ZOO) a dojít až k Vltavě k Podhoří, kde je možnost dát si dobré pivo z Unětic. A taky klobásu nebo grilovaný hermelín. Poté můžete počkat na točně autobusu a dovézt se zpět na Holešovice, nebo využít přívoz a přeplavit se do Podbaby. Pod Dejvice. Extra procházka po pivě a klobáse bodne, i když budete muset jít tak 8 minut podél čtyřproudové silnice. Ale nejde o žádnou hrůzu.
A jestli se budete chtít projít opačným směrem – do Stromovky, ani v takovém případě chybu neuděláte.
Jestli jste v Botanické nebo Fata Morganě už byli, uvítám i váš názor. 🙂
S láskou,
Vendi
