MŮŽE POZOROVÁNÍ LASKAVOSTÍ OKOLÍ ZVÝŠIT I SPOKOJENOST VLASTN?

Existuje teorie, že aby byl člověk spokojenější, nemusí laskavosti přímo dělat (vykonávat), ale může laskavost ve svém okolí “jen” pozorovat. Vědomí, že jsou lidé na sebe hodní a laskaví potom zvyšuje štěstí pozorovatele. Toť říkají chytré knihy a odborníci. Ke štěstí se ještě vrátím na konci článku, ale nejdříve bych vám ráda nasdílela poznatky, které se díky mému pozorování laskavostí v okolí tak nějak vyrojily:

1. NEJVĚTŠÍ KONCENTRACE LASKAVOSTÍ NA METR ČTVEREČNÍ JE V MHD

Bez legrace říkám, že v MHD jsem měla zápisník laskavostí vždy plný. Pěkně se lidé chovají ke starším, k těhotným a k lidem s malými dětmi (takové, které by při první zatáčce mohly nechtěně napodobit let Supermana). Podobné interakce většinou vzbuzují pozitivní reakce u obou stran.

Osobně mi udělá radost, když i starší (pokud jedou jednu zastávku nebo dvě) někdy nabídku na sezení nás mladších (netěhotných a bezdětných) mile odmítnou a neberou ji jako samozřejmost. Kolikrát se mi už stalo, že jsem byla opravdu unavená, s bolavýma nohama (nebo těžkými taškami) a i přes svůj věk jsem sezení ocenila. Ne na dlouho, když nastoupila nějaká babička s vraždícím pohledem říkajícím: “A ty mě jako sednou nepustíš, nebo co?”

Občas se díky nabídce na usazení lidé pustí do krátké slovní výměny. Většinou jde spíše o zdrženlivé a krátké interakce. Přece jen, někdy jsme uprostřed zajímavé knihy, konverzace na mobilu nebo pozorování ubíhající krajiny. Těžko říct, jestli člověk vedle nás jede jen jednu zastávku (to se dá povídat o všem), nebo až s námi na konečnou. U delších konverzací je pak napínavé, jakým směrem se konverzace vyvine.

Nedávno jsem takto mile svolila na konverzaci s opravdu starou paní (dokonce s chodítkem). Dozvěděla jsem se toho za dobu jízdy spoustu o jejich problémech, operacích a nevděčné rodině. Nejsem si jistá, jestli jsem celou epizodu s paní měla brát jako pozitivní (že jsem natolik důvěryhodná, že mi svěřuje takové intimnosti), nebo naštvaná, že si jen stěžuje na věci, které za 4 zastávky stejně nevyřeším. Ale tak… Dobrý skutek to byl. Minimálně jsem paní nechala vypovídat. A to doslova.

2. JE DOCELA TĚŽKÉ DĚLAT PLÁNOVANOU DOBROČINNOST NA VEŘEJNOSTI

Každý den jsem si dala úkol, že budu činit dobro – ne však pro mou rodinu, kolegy a kamarády, ale pro cizí náhodné lidi. Některé příklady úkolů vám napíšu:

• Celý den se na lidi usmívej a udržuj oční kontakt (úsměv v pohodě, ale koukat cizím lidem třeba na chodníku do očí bylo vááážně divné: “Ty jo, ta holka tě úplně balila, dívej, jak na tebe koukala a usmívala se…”) 🙂
• Chtěla jsem někoho na ulici pochválit – třeba za oblečení (narazila jsem ale jen na pár lidí, kterým bych opravdu ráda něco pochválila a když už jsem měla příležitost, vyskytovali se ve skupině, takže jsem, přiznávám strašpytelsky, držela pusu a krok).
• Chtěla jsem zaplatiti za někoho v řadě za mnou – kávu nebo oběd (něco koupit jsem si však šla většinou v době oběda, kdy byla za mnou i přede mnou velká fronta lidí – než bych tedy pokladní vysvětlila, proč proboha chci platit za cizího člověka za mnou, mohla by se laskavost změnit na kupu naštvaných pohledů jako “co ta holka chce, za chvíli mám důležitou schůzku a nemám na oběd celý den”). V tomto ohledu si legraci dělal kolega, že se rád obětuje a do té fronty si za mě stoupne.
• Naopak velmi pozitivní byla zkušenost s pánem, který prodával Nový Prostor – časopis. Pokud chcete vědět víc, koukněte na předchozí článek.
• A v paměti mi také utkvěla scéna při placení v Bille. Můj původní záměr byl usmívat se na pokladní a být milá. Nakonec jsem byla milá na pana pokladního (nevadí, i tak se to počítá) a navíc se mi povedlo pustit před sebe slečnu (se žvýkačkami a lahví vody). Když odcházela, ještě jednou mi děkovala, že jsem ji pustila. Měla jsem opravdu radost.

3. NĚKTERÉ LASKAVOSTI MOŽNÁ BEREME AUTOMATICKY

V tomto ohledu, mám pocit, se bod týká spíše bližšího okruhu známých a rodiny. Třeba když nám partner pomůže umýt nádobí po večeři, nebo přijde z práce dřív, aby s námi mohl trávit volný čas. Nebo nám koupí jogurt na svačinu, protože si všiml, že už vám dochází. Případně rodina vás nechá o víkendu déle spát, protože chápe, že jste unavení.

To samo platí v práci. Můžeme přece kolegovi zalít čaj, když vidíme, že dovařil. Můžeme uvolnit zasedačku, i když ji máme zamluvenou dlouho, protože kolegovi přijede nečekaně klient. A můžeme se třeba zeptat, zda někdo nechce donést oběd, protože nestíhá a my jdeme ven pro svůj.

4. POZOROVÁNÍ LASKAVOSTÍ OPRAVDU NABÍJÍ

Abych pravdu řekla, mě opravdu nabilo poznání, že lidé k sobě i v dnešní době odcizování (a individualismu) dokáží být milí. Jen je třeba jim nabourat jejich prvotní bublinu. Usmát se, navázat krátký hovor, pustit sednout, dát malé dýško, pochválit kuchyni, pochválit prostředí nebo cokoliv, co se vám opravdu líbí.

Pokud je pochvala upřímná, věřím, že bude i oceněná.

Příští týden s téma laskavost končím a ráda bych udělala krátké shrnutí. Tak se můžete těšit! 🙂

S láskou,

Vendi