Jak uklidit jednou provždy? (podle knihy Marie Kondo: Zázračný úklid)

Podobné články:

Aktualizováno 24.11.2019. Krátce po Novém roce jsem si položila otázku, jestli větší pořádek může mít pozitivní vliv na vztah s manželem. Začátek roku přece přímo vybízí k radikálnímu úklidu. Nejde mi ale jen o klasický úklid, nýbrž princip, díky kterému se člověk naučí dávat věci na své místo. A dnes bych vám ráda dala návod, jak vlastně uklidit. Inspirací je kniha Marie Kondo – Zázračný úklid

Motivace do úklidu původně souvisela s manželem. Chtěla jsem ověřit hypotézu, že budeme-li mít v bytě udržitelný pořádek, budeme spokojenější i v našem vztahu (o čemž jsem detailněji psala v dřívějším článku). Přesněji řečeno, že můj pořádkumilovný manžel bude spokojenější.

Přestože byla nejdříve motivace externí (potěšit druhého), nakonec jsem měla z přeorganizování věcí velkou radost sama. Těšila jsem se, až náš 2kk byt celý překopu, najdu věcem své místo a nakonec si osvojím návyky, které zaručí, že pořádek i zůstane. Což byl většinou kámen úrazu. Nepřijde vám?

Jaké návyky a uklízecí metody si tedy osvojit, aby člověk nesklouzl do vyjetých kolejí a nezačal opět hromadit? Boom s metodikou podle Marie Kondo byl skvělým startovacím můstkem. A tak jsem si koupila její knihu, zařídila si den v práci a začala s úklidem.

Před samotným začátkem generálního úklidu je dobré stanovit si vizi, ke které se budeme ubírat.

Naši vizi jsem si definovala takto:

Vytvořit prostředí, kam se oba budeme rádi vracet. Vytvořit si útočiště, ve kterém se cítíme šťastně, naplněni láskou a pohodou. Budeme se obklopovat předměty, které máme rádi a které nám pomohou i z praktického hlediska.

V rámci vize jsem si pak definovala následující dva cíle (vize je nedosažitelná, a cíle naopak):

Cíl 1: Najít metodu díky které by bylo téměř automatické dělat pořádek a vracet věci na své místo.

Cíl 2: Díky úklidu si říct, co nám doma chybí a jak bychom si chtěli bydlení zútulnit (atmosférou i praktickými věcmi, které nám ušetří práci a udělají radost).

Se souhrnem všech důležitých informací na začátek se teď mohu směle vrhnout na shrnutí mého celkově třídenního uklízecího maratonu. V tomto článku vás čekají odpovědi na otázky:

  • Jaké jsou zásady úklidu metody KonMari podle Marie Kondo?
  • Jak věci po úklidu uspořádat?
  • Jak v praxi překonat různé překážky a problémy?
  • Jaká jsou úskalí této metody a jak KonMari pomohla našemu vztahu?

Pokud vás zajímá, jak s námi vypadá situace i po roce s Marií Kondo, potom vás přesměruji na tento článek.

ZÁKLADY JAPONSKÉ METODY KONMARI – ZÁZRAČNÝ ÚKLID

Paní Kondo pracuje s několika myšlenkami, které pokládám za opravdu objevné. Mimo teorii uklízení je v knize kapitola i o jejím dětství. Sama přiznává, že je úklid jakousi její mánií.

Vypráví, jak metodu pilotovala a zkoušela na rodině i sama na sobě. Později do testování zapojila svoje klienty a díky nim objevila, co (ne)funguje. Čtenář si potvrdí, že Marie Kondo ví, o čem mluví a že její techniky úklidu byly laděny několik let.

Chtěla bych zde vyzdvihnout 3 nejzásadnější myšlenky z knihy, které se jako červená nitka proplétají všemi kapitolami:

Veci ktere milujete a delaji vam radost

OBKLOPUJME SE JEN VĚCMI, KTERÉ NÁM DĚLAJÍ RADOST

Věta výše je jediné měřítko pro ponechání si věcí. Jak zjistíme, že nám něco dělá radost?

Na to jste největší odborníci jen vy sami. Já se většinou přistihla, že se usmívám, když danou věc držím.

TIP:

Je dobré vzít každý jednotlivý předmět do ruky a chvíli jej vnímat. Můžete to brát jako meditaci.
Řeknete-li si, že budete šťastnější, pokud si předmět necháte, rozhodně tak učiňte. Jde jen o vaše rozhodnutí a vaše pocity. Neexistuje správná odpověď.

Naopak nemá smysl držet určité předměty jen ze sentimentálních důvodů. Jejich úloha byla naplněna – radost vám udělaly třeba někdy v minulosti.

O předmětech s citovou vazbou se budeme bavit i dále.

dejte všechny stejné věci z kategorie na jednu hromadu

TŘÍDĚNÍ PODLE KATEGORIÍ A NE PODLE POKOJŮ, KDE SE NACHÁZÍ

Nevím, jak vy, ale já vždy intuitivně uklízela podle místa – začala jsem obývákem a skončila třeba koupelnou. Což je podle Marie Kondo velká chyba. Po vyzkoušení dle jejího návodu souhlasím.

Dám příklad třeba s oblečením. Až když dáte skutečně všechny věci na jednu hromadu (včetně bot, sezónního oblečení a kabelek), uvědomíte si, kolik kousků doopravdy vlastníte.
Kolik z máte opravdu rádi. A kolik jich reálně (ne)nosíte.

Už několikrát jsem si nechala oblečení, které mi bylo líto vyhodit. Důvody byly různé: oblečení bylo drahé, doufala jsem si, že zhubnu (což se mi asi nikdy ani nepovedlo).. Snad víte, o čem mluvím. 🙂

Oblečení na jedné hromadě nelže. Je třeba si přiznat, že máme hodně oblečení, ale nenosíme ho.

Najděte každé věci své místo

KAŽDÁ VĚC MUSÍ MÍT SVÉ MÍSTO. JINAK HROZÍ NEPOŘÁDEK

Je náročné přemýšlet nad každou věcí, ale investice se vyplatí. Dopouručuji, abyste si zhodnotili, jestli má věc na svém dosavadním místě své využití. Rozhodování je jednoduché, když máte všechny věci na jedné hromadě v obýváku a hledáte místo odznova.

Poličky i skříně v této fázi zejí prázdnotou, takže nemusíte nic složitě přendávat, vyndávat… Díky velkému množství zbavených se věcí budete mít opravdu dost prostoru, kam své věci dát. Mně osobně zbyla jedna polička volná. 🙂

TIP:

Nechat si jednu poličku prázdnou je také jedna z úklidových metod (jiného autora). Vytváří si prý psychologická „rezerva“. Dům není tak plný, když si můžete dovolit prázdnou poličku.

Nejdůležitější pravidlo zní:

Nejdříve vše vyházet a roztřídit dle kategorií a až následně věci vracet na jejich (nové a lepší) místo.

Teď se vrhneme na první krok. Všechny věci vyndat a rozhodnout se, zda si je chceme ponechat.

1. ZBAVOVÁNÍ SE VĚCÍ A ÚKLID DLE KATEGORIÍ

Dobré na metodě KonMari je, že všechny předměty a věci spadají jen do 5 kategorií. Což je na zapamatování akorát.

Začínáte shromažďováním věci v kategorii jedna. Až ji budete mít roztříděnou, donesete si všechny věci z kategorie dvě. Poté opět třídíte. Když máte, donesete vše z kategorie tři a tak dále. Ještě jednou zdůrazním, že je důležité všechny položky z jedné kategorie donést na jedno ústřední místo (tj. z celého domu, bytu, karavanu, garáže…).

Úskalí je, že pokud máte malý byt, budete brzy zaplavení spoustou věcí. Ale vydržte!

Marie Kondo říká, že co nepřinesete, mělo by jít automaticky „do koše“. Bez kompromisů. Z prostého důvodu: Pravděpodobně pro vás věc nemá význam, abyste se obtěžovali si na ni vzpomenout. Jediná výjimka je špinavé oblečení připravené k praní.

Kategorie dle marie kondo

Nejprve třídíme oblečení (mně osobně dalo zabrat nejvíc ze všech). Pokračujeme kategoriemi knihy, papíry, komono (japonský název pro „drobné předměty“) a nakonec předměty, na které jste jakkoliv citově navázaní (vzpomínkové předměty, fotografie, dopisy, odznaky z dob Skauta aj.).

Začíná se od kategorií, které jsou nejméně emotivní a spíše se předpokládá, že k nim nemáme vážný vztah. Postupně se Marie Kondo dostává až ke vzpomínkovým předmětům. Sama o sobě je kategorie zapeklitá a velmi těžká na rozhodování (vztahují se k ní různé druhy emocí). Díky nácviku z předchozích kategorií se čeká, že si proces automatizujeme a i poslední kategorii s přehledem zvládneme. 🙂

Je potěšující, že má Marie Kondo ve všech kategoriích ještě podkategorie.

Poslední zajímavý princip metody KonMari říká, že se nemáme bát vyhodit i zápisky – z knih, školení a kurzů. Protože to podstatné si náš mozek pamatuje. Zde váhám, zda souhlasit. Z mého osobního pohledu je dobré držet zápisky týkající se aktuálních koníčků či kurzů, abychom si díky nim oživili některé postupy.

Osobní příklad: Při mém studiu koučinku se určité části opakují. Je dobré mít zápisky k dispozici, aby si člověk ověřil, zda postupuje správně. Především v začátcích. Nicméně ani při delší praxi není od věci zápisky držet. Profesionálové občas zapomínají na naprosté základy.

První kategorií je již několikrát zmiňované…

OBLEČENÍ

Oblečení je nejméně spojeno s emocemi. Hypoteticky. Přesto jde asi o nejpraktičtější kategorii hned na začátek, ve které si můžeme vytříbit mysl a automatizovat nový postup. Možná vám bude chvíli trvat, než se dostanete do tempa. U oblečení č. 250 však jistojistě získáte zručnost a rozhodování půjde jako po másle.

V tomto ohledu budou mít více prostoru pro výcvik ženy. Tuším. 🙂

Oblečení má ještě své podkategorie, aby se vám v třídění lépe orientovalo. Je vhodné jít postupně dle podkategorií a ty snášet na jednu hromadu (jak jsme si říkali dříve):

  • vršky (halenky, trička, mikiny…),
  • spodky (myslí se tím kalhoty, sukně),
  • věci na zavěšení/ramínko včetně kabátů,
  • ponožky a punčocháče (na Valašsku říkám „šlapkáče„),
  • spodní prádlo,
  • kabelky a tašky,
  • jiné (jakože plavky, zimní věci…),
  • a nakonec boty (všechny, včetně ploutví, papučí a jiných podivností).

KROK 1: VŠECHNY VĚCI NA PODLAHU!

Vše z jedné kategorie shromažďujte na jednom místě a třiďte podle podkategorií. Dejte pozor, aby šlo o opravdu všechny kousky – z každého možného pokoje, šuplíku i poličky.

KROK 2: PONECHAT ČI NEPONECHAT?

Každou věc vezmete do ruky a rozhodnete se, jestli váš život bude šťastnější, když si ji ponecháte.

Zde bych učinila důležitou poznámku o domácím oblečení. V životě už jsem nesčetněkrát vzala do ruky obnošené oblečení do práce (školy, společnosti). Věděla jsem, že mezi lidi bych ho již nosit neměla. Ale co na doma? „Na doma je dobré, ne,“ ptala jsem se sama sebe.

Hádejte, jak oblečení dopadlo… Ano, nechala jsem si jej. Ale ani doma jsem ho na sebe nevzala. Proto mohlo jít „do koše“ už rovnou a nemuselo zabírat místo ve skříni.

Máte podobnou zkušenost?

Proto je tolik objevná následující myšlenka:

Že jsme doma neznamená, že máme vypadat jako „šupáci„. Pozitivní představu o sobě samých posilujeme tím, že nosíme šaty, které milujeme. I doma.

Citát: domácí oblečení

Zeptám se vás… Kolik máte v šatníku vytahaných triček a tepláků, ve kterých buď spíte nebo chodíte?

Bavíme-li se o vztahu a partnerovi, bylo by dobré pečovat o sebe, i když zůstáváme doma. Nemyslím nutně make-up. Stačí pěkně učesané vlasy, pohodlné a hezky vypadající oblečení a vaše oblíbená vůně tělového mléka, kterým ráno natřete svou kůži.

Pobývání doma s partnerem má pak úplně jiný rozměr. Vážně. Zkuste to. 🙂

KROK 3: SKLÁDÁME OBLEČENÍ DO ŠUPLÍKU A POLIČEK.

Pozor. Následuje velmi rebelská myšlenka, v našich končinách netypická. Připraveni? Oblečení ukládáme nastojato jako knihy v knihovně. Cílem je, aby byly vidět na první pohled.

Pokud skládáte oblečení do komínků (jako jsem to dělala já), spodní kusy musí nést váhu všech ostatních. A lehce se tak zmačkají. Za mačkavost může míra tlaku a ne počet přeložení (=skladů).

Abych pravdu řekla, dalo mi chvíli zabrat, než jsem si podle videí na Youtube skládání osvojila (v knize je metoda sice popsána, ale myslím, že jde o nedostatečně vysvětlení).

Program pro lepsi vztah_Banner

Představte si, že chcete ocenit vašeho známého. Pravděpodobně mu koupíte dobrou čokoládu nebo víno. Pro oblečení je skládání nastojato také jakousi pomyslnou odměnou. Prý mu takto „skládáme“ hold. Doslova.

Jedna z částí skládání je totiž hlazení. Své oblečení projíždíme dlaněmi.

Marie Kondo ukazuje, jak je důležité vážit si svých věcí. V podstatě jde o určitou formu mindfulness (bytí v přítomnosti, kdy oceňujeme, co máme).

Přidávám ještě výhodu skládání nastojato: Při pečlivém skládání (=hlazení) si můžeme všimnout, jestli někde chybí knoflík, zda se oblečení třepí nebo je špinavé. Místo do skříně tak může jít přímo do koše se špinavým prádlem či ke švadleně.

KROK 4: ZAVĚŠUJEME OBLEČENÍ NA RAMÍNKA

Hned na začátek si pomohu obrázkem. Vidíte dva obrázky níže – šatník před a po úklidu? A vidíte v pravém obrázku stoupající šipku (z levého dolního rohu do pravého horního)? Podobným způsobem by mělo být uspořádáno i vaše oblečení na ramínku. Stoupající tendence v nás z psychologického hlediska vyvolává pozitivní pocity.

PŘED ÚKLIDEM

Efektu šipky s rostoucí tendencí docílíme věšením dlouhého oblečení (kabátů, šatiček, obleků, overalů) na levou stranu. S ubývající délkou oblečení směrem k pravé straně budeme mít čím dál viditelnější stoupající šipku. 

Ještě jedna poznámka: Oblečení by mělo být řazeno i podle materiálů – od nejtěžších, po nejlehčí. Osobně jsem zkombinovat tyto dva druhy řazení úplně nezvládla. Oblečení se mi střídá: zimní x letní, jemná tkanina x hrubá látky atd. Zpočátku jsem se soustředila více na šipku.

Pozn.: Po čase jsem šipku přestala řešit a je mi dobře i tak. 🙂

KROK 5: JAK ULOŽIT PONOŽKY A PUNČOCHY?

Opět mám pro vás další revoluční myšlenku: Nejhorší, co byste ponožkám mohli udělat, je složit je do bramborám podobných hrudek. Marie Kondo v této části popisuje, jak šla za klientkou a neskutečně se zhrozila, když spatřila, že je ukládá právě takto. 

Když pominu argument „takto se u nás ponožky skládaly vždycky“, opravdu nevidím důvod, proč se natolik hojně ujaly zrovna ponožky ala koule.

Ponožky skládané do brambory mají jednu nevýhodu. Často je do koulí skládáme automaticky, aniž bychom viděli, že je na nich díra, či jsou jinak poškozené. Pokud ale ponožky skládáme podle Marie Kondo, systém nám vlastně ani neumožňuje jejich (špatný) stav přehlédnou.

Zkuste tedy skládání podle Marie Kondo. Aspoň na chvíli. Pokud vám nebude sedět, vrátíte se prostě k bramborám.

Video, jak poskládat spodní prádlo (kalhotky, punčochy) jsem vám dávala již o kousek výše. Kdybyste se chtěli podívat na Marii Kondo v akci, potom ji najdete na Youtube, kde vám v necelých 2 minutách vám ukáže, jak skládat ponožky.

KROK 6: I SEZÓNNÍ OBLEČENÍ PATŘÍ DO VAŠÍ SKŘÍNĚ

Už jsem se zmínila. Moje skříň není dokonale uspořádaná, jak by měla být, protože jsem se soustředila na stoupající šipku a ne na materiál. Jemný materiál by měl být zavěšen napravo, hrubý nalevo. Nicméně mohu říct, že všechno oblečení jsem si přenesla z různých míst jen do jedné skříně, kterou každý den používám.

Dříve jsem měla zimní i letní oblečení v pytlích v úložných prostorách někde v bytě. Což se letos změnilo.

Vyházela jsem opravdu spoustu oblečení, které jsem měla všehovšudy dvakrát, které bylo obnošené nebo ve špatném stavu (nenechala jsem ho ani na doma). 🙂 Zbylo tak spousta místa, kam jsem mohla dát všechny věci bez rozdílu na ročním období.

Dříve se mi stávalo, že bylo teplé zimní oblečení v místech, kam nedosáhnu a potřebuji k sundání manžela. Když se pak počasí zbláznilo, nebyla jsem připravená.

Pozn.: Dnes mám mimo dosah (odložené) jen velké zimní bundy a kabáty, které mě ve skříni naopak štvou. Klasické oblečení na všechny sezóny ve skříni zůstalo i po roce.

KNIHY

Přichází další kategorie. Oblečení bylo nejhorší a nejobsáhlejší, to vám mohu slíbit. Teď už vše projdeme raz dva!

Systém třízení je stejný. A vždycky bude.

Seřadíte si všechny knihy (a časopisy) z celého domu/bytu na jednom místě na podlaze. Rozdělíte je na podkategorie a každou z knih vezmete do ruky. Kritérium ponechání: Dělá mi radost? 

Podkategorie jsou následující:

  • knihy, které čteme pro radost (beletrie, detektivky, romány, příběhy…),
  • praktické (kuchařky, rozvojově, naučné, encyklopedie…),
  • vizuální (nevím přesně, prý s fotografiemi),
  • časopisy,
  • já si zařadila speciální podkategorii slovníky a vyloženě cizojazyčné učebnice.

Abych pravdu řekla, pro mne bylo třídění knih daleko těžší než oblečení. Hlavní problém nastal u podkategorie „praktických knih“.

Metoda KonMari lišácky počítá i s lidskou slabostí. Ví, že si u některých předmětů začneme jejich ponechání racionálně odůvodňovat, aniž bychom poslouchali srdce. V této části jsem se musela chvíli zastavit. Začaly se opakovat 2 vzorce:

POCIT, ŽE BUDU KNIHU URČITĚ (ZASE) POTŘEBOVAT

Argument přišel u vzdělávacích knih, které jsem si kdysi koupila, ale nepřečetla. Nejlepší příklad byl s knihou Základy ruštiny ještě z dob mého výletu do Petrohradu na vysoké škole. Vždycky jsem si říkala: „A příští týden se začnu učit rusky. Opravdu.“

Jak to bylo doopravdy? Na knihu jsem nesáhla 7 let.

Knihy jsou v podstatě papíry sešité dohromady. Jejich účel je předávat informace. Pokud jen „stojí“ na policích, svůj účel postrádají.

Ani po dvou letech vyhození nelituju. Až přijde chvíle, kdy bude ruština potřeba, najdu jiné možnosti, jak se ji naučit.

Teorie také říká, že díky interní motivaci a smysluplnému cíli se člověk dokáže (téměř cokoliv) naučit daleko rychleji.

 NA KNIHU MÁM PĚKNÉ VZPOMÍNKY A JE MI JI LÍTO VYHODIT

I vy určitě máte knihy podobného charakteru. Daly by se označit jako dary. Můžete je mít spojené s událostí, která pro vás hodně znamenala. 

Nebo mohla být kniha velmi nápomocná v určité životní fázi. Dala vám návod, radu jak něco vyřešit, případně vám dodala potěšení, které jste nemohli najít jinde.

To všechno jsou emocionální složky.

Knihám je dobré poděkovat a nechat je jít. Řeknete si nahas: „Děkuji, že jste mi pomohly udělat, poznat, ____ (toho či onoho).“

Jedině když se knihy zbavíme, poznáme, jestli jsme udělali chybu. Pokud se po jejím vyhození pocity nezmění, udělali jsme dobře.


O některých knihách zkrátka víte, že zbavíte-li se jich, uděláte chybu. Víte, že se k ní opravdu pravidelně vracíte (i po letech).

Důležitými knihami může být kterákoliv. Například Gary Chapman: 5 jazyků lásky, S. R. Covey: 7 návyků skutečně efektivních lidí nebo Gottman a jeho 7 principů spokojeného manželství nebo Harry Potter. Kdybyste se jich zbavili, byl by váš život chudší.

Na obrázku vidíte jen pár knih, ze kterých mi jich zbylo 11.

Jak si uspořádat knihy Marie Kondo

PAPÍRY

Ano, už jsem zase v další kategorii. Říkala jsem, že už půjdeme rychleji. 🙂 První kroky znáte. Shromáždit na jedno místo, vzít do ruky, určit, zda vám dělají radost, ale (ono se vždycky najde nějaké)…

V případě papírů jsou samozřejmě takové, které vyhodit nemůžete. Mám na mysli: platné účtenky, smlouvy (pojištění, banky).

Kategorie u papírů budou vypadat následovně:

  • vyžadující pozornost (není zaplaceno, musíte odeslat, předat svému majiteli, vyřídit…),
  • smluvní dokumentace, kterou potřebujeme uchovat navždy = klidně i na roky dlouho dobu,
  • ostatní, které si chceme ponechat.

Je opravdu důležité uchovat všechny papíry z jedné podkategorie na jednom místě. Marie Kondo doporučuje průhledný pořadač – ideálně jednu složku, kterou prostě celou vyklepete, když budete v budoucnu něco hledat.

U podkategorie ostatní“ ještě stále nejsou papíry se sentimentální hodnotou – třeba dopisy a fotky. Ke kategorii spojenou s emocemi přejdeme za chvíli. Nicméně mohou se tam nacházet papíry, které máte rádi. Já si ponechala své starší testy osobnosti (tolik se časem nemění).

Vsadím se, že si velmi užijete vyhazování účtenek, které již neplatí! Velmi osvobozující pocit. 🙂

KOMONO (DROBNÉ PŘEDMĚTY)

Všeobjímající název. Přesto nutný, když nevíte, do které kategorie všechny blbosti a drobnosti, jež máte v bytě, patří.

Osobní poznámka: Zde nastala má první a největší uklízecí krize. Najednou bylo hrozně moc věcí na podlaze (kvůli důležitému pravidlu: „vše na jednom místě“). Nedalo se dojít ani ke dveřím a tak jsem musela přes hromady nepořádku hopkat a skákat.

Ideální je ale vydržet a pokračovat dál. 

Komono má následující podkategorie:

  • líčidla a přípravky na pleť,
  • další drogerie (sprchové gely, šampony, žiletky…),
  • bižuterie a další doplňky (jakože cingrlátka),
  • doklady,
  • elektrické přístroje a příslušenství (včetně nabíječek, drátků a krytů),
  • vybavení domácnosti (propisky, šití, papírové kapesníky, léky, čistící prostředky atd.),
  • kuchyňské zboží a potraviny,
  • ostatní,
  • je-li u vás kategorie, která převažuje díky vašemu koníčku, udělejte z ní samostatný bod (třeba sportovní potřeby, protože jste vášnivý lezec, golfista a tenista v jednom).

Pozor si dejte na argument „třeba se XY bude jednou hodit“

Za posledních 7 let jsem se 4x stěhovala. Vždycky jsem měla krabici s podobnými blbostmi, „které třeba jednou využiju“. Za celou dobu jsem nevyužila žádnou věc. Pokud jsem se tedy přistihla, že přemýšlím nad zmíněným argumentem, automaticky jsem danou věc vyhodila.

Myšlenka o darech: Je těžké je vyhodit, když si za nimi představíme člověka, kterého máme rádi . Tušíme, že jej stálo určité úsulí, aby dar sehnal.

Citát o darech

Nebo si možná pořád držíte dary z důležitých události v minulosti. Už dávno vás netěší, ale je vám líto dát je pryč?

Ať tak či onak… Svůj účel dary splnily. Udělaly vám radost. Proto je můžete ze svého života vypustit. S vděčností.

Marie Kondo výslovně jmenuje následující položky, kterých bychom se měli zbavit šupem a bez velkého přemýšlení:

  • neurčité kabely od elektroniky,
  • obaly mobilů a návody,
  • náhradní knoflíky (přišijte je raději na cedulku od oblečení nebo podšívku),
  • krabice od elektrotechniky (pokud se nebudete v dohledné době stěhovat, abyste je použili k bezpečné přepravě),
  • produkty zdarma
  • pozůstalosti z koníčku či posedlosti ze zdravého životního stylu.

Za předpokladu, že vám nic z výše popsaného nečiní radost, zbavte se předmětů.

SENTIMENTÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI (POSLEDNÍ KATEGORIE)

Se vzpomínkovými předměty je největší problém, neboť do nich zasahuje naše citová navázanost. Nechce se nám jich zbavit. Něco podobného možná budete pociťovat u darů v kategorii Komono. Pokud si za věcí představíte osobu, situaci nebo pocit, který jste cítili v minulosti, je neobvykle těžké ji vyhodit.

Jenže právě minulost je „kámen úrazu“ a důvod, proč poděkovat a rozloučit se.

Neměli bychom si hýčkat svoje vzpomínky. Prostředí, v němž žijeme, by mělo sloužit osobě, jakou jsme nyní. Nikoliv někomu, kým jsme byli v minulosti. Uspořádat si své věci znamená uspořádat si svou minulost.

S tímto heslem zkuste pečlivě projít dopisy, fotky, přání, pozvánky z nejrůznějších akcí, které si schováváte. Nakonec svých „vzpomínek“ vyhodíte spoustu. Vsaďte se.

TIP:

Pokud máte fotku (třeba na Facebooku nebo v telefonu/počítači), kdykoliv si vzpomínku můžete oživit. Fyzickou fotku tedy můžete převést do digitálního prostředí a mít ji uloženou tam.

2. NAJDĚME VĚCEM JEJICH PRAVÉ MÍSTO

V této fázi máme roztřízeno. Víme, které vyhazujeme a které si necháváme. Teď nastává správná chvíle přejít do další části – úklid!

Nejdůležitější pravidlo: Každá věc musí mít své místo, tzv. „bezdomovci“ zvyšují pravděpodobnost, že v bytě/domě opět propukne nepořádek

Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V říjnu jsem už dělala jeden generální úklid a spousta věcí padla za vlast (šla k popelnicím). Nicméně v lednu jsem měla pocit, že je tu snad ještě větší nepořádek. Hlavním důvodem byl fakt, že věci byly naskládány na různých místech bez rozmyslu.

Hlavní chybou bylo, že jsem si vytvořila poličku na odkládání věcí. Dávala jsem do ní nakonec, co mi „odpadlo od ruky“. Při zpětném úklidu jsem našla papírky, letáčky, časopisy, knihy, léky, propisky, notesy… Prostě spoustu zbytečností.

Co se stane, když na poličku, na které nic nestojí, odložíte předmět, který nemá žádné určené místo? Ten jediný předmět bude vaší zkázou. Než se nadějete, prostor, který si udržoval dojem spořádanosti bude vyzývat k hromadění dalších věcí. Nevymezením určitého místa každému předmětu navíc riskujeme návrat do starých kolejí.

Ano. Můžeme zde říct, že Marie Kondo popisuje moji zkušenost s poličkou na odkládání věcí. Je zkrátka důležité mít správný systém.

ABYCHOM VĚCI MOHLI SPRÁVNĚ ULOŽIT, PLATÍ ZDE NĚKOLIK DALŠÍCH PRAVIDEL:

stejné věci z kategorie na stejné místo

DEJTE VĚCI STEJNÉHO DRUHU NA STEJNÉ MÍSTO

Všechny podobně věci mějte pospolu: knihy u knih, léky u léků atd.

Osobně věřím, že je zde výjimka z pravidla u věcí, které jsou vázané na pokoj, kde je využívámeDám vám příklad: Léky máme normálně v krabici v obýváku. Obyčejně je to příhodné místo. Nicméně občas se stane, že máme alergii a ta nás přepadne těsně před spaním. V létě je alergie běžná. Nechce se vám rozespale běhat do obýváku. Proto máme jedno plato i v ložnici v šuplíku u postele.

poskládané oblečení musí být vidět MArie Kondo

ZAPOMEŇTE NA KOMÍNKY. CO NEUVIDÍTE, NENAJDETE

Marie Kondo proto staví své věci na výšku. Abychom vždy viděli hřbet nebo nápis, který nám napoví, co se v kterém úložném prostoru nachází.

Uložení na výšku může platit i u oblečení – uspořádat je jako knihy. 

Skládání podle metody KonMari je praktické především u prostor, kde máte ohraničení, tzn. komodu, šuplík.

Věci, které skládáte do skříně je třeba dát do boxu nebo krabice, aby se vám oblečení nerozbíhalo.

Využijte krabice na uskladnění oblečení

NA USKLADNĚNÍ STAČÍ POUŽÍT KRABICE

Marie Kondo doporučuje využívat na uskladnění rozličných předmětů zbylé krabice od bot, elektroniky, telefonů atd. 

Mně se při ukládání opravdu drobných věcí v domácnosti vyplatily průhledné nádobky na uchování potravin.

Marie Kondo upozorňuje na „hluk“ z psaných informací. Což znamená, že nápisy a informace o výrobcích podvědomě na krabicích vnímáme. Nápisy proto buď odstraňte, nebo přelepte pěkným papírem.

NEJVĚTŠÍ PROBLÉMY V PRAXI?

Mít někde napsáno, jak správně uklidit, je jedna věc. Realizace je věc druhá. Jako nejlehčí jsem vnímala třídění kategorie oblečení, neboť (alespoň u mě doma) má oblečení své vymezené místo. Nemusela jsem tím pádem tolik věcí reorganizovat a přemýšlet nad novým systémem.

I tak většina úklidu probíhala pohodově. Věděla jsem, kam chci co dát a kde by věcem mohlo být nejlépe.

Ale bylo pár výjimek, se kterými jsem se hodnou chvíli potýkala.

BOTY A DALŠÍ OBUV

V komoře jsme málo používanou obuv vždy uchovávali v igelitových taškách. Vznikaly pak dva problémy:

  1. Člověk nevěděl, co má za boty. Několik párů jsem tím pádem vůbec nenosila. 
  2. Tašky se nemohou použít na nic jiného. Jsou špinavé.

Boty jsem proto vyndala z igelitek a vyskládala do polic (některé i na sebe, když šlo o obuv do tělocvičny, které mají čistou podrážku). Igelitovou tašku, která patřila k danému páru bot jsem srolovala do ruličky a vsunula do jedné z bot. Žádný pár tak nepřišel o svou tašku. A my budeme vidět, co za boty máme.

POTRAVINY A KUCHYŇ

Tady stále bojuji a asi i bojovat budu. Problém je možná i v dispozici bytu. Nemáme v bytě spíž. Ano, je zde komora, ale tu prostě potřebujeme využít na všechny tašky, boty, vysavač a spoustu dalších věcí. Proto musí být všechny potraviny přímo v kuchyni v jedné velké skříni. Což je nepřehledné řešení, i když jsem se snažila potraviny vyskládat, jak nejpřehledněji jsem uměla.

Potraviny jsem tak alespoň seřadila podle skupin – luštěniny, těstoviny, plechovky atd.

V rámci úklidu jsem našla nové místo pro olej, sůl i med, které se nacházely na kuchyňské lince. Odstranila jsem je a vymezila jim místo v poličce přímo u sporáku.

Podle metody KonMari bychom měli mít prostředí co nejčistější – tedy zbavené přebytečných předmětů. Čištění povrchů je pak jednodušší. Souhlasím.

KOUPELNA

Podobný argument má paní Kondo i pro lahvičky od šampónů a sprchových gelů v koupelně. Dejte je do skříňky. Po každém koupání je otřete. Omývání prostoru v koupelně bude jednodušší.

Ano i ne. Pro mě osobně je daleko větší otrava, když musím věci neustále vyndávat a otírat. Současný systém vyskládaných lahviček mi vyhovuje. Tvrdohlavě ho míním i nadále praktikovat.

Proto je velmi důležité si kriticky říct, co vám z teorie vyhovuje a co už ne.

MŮŽE NÁM ÚKLID DRAMATICKY ZMĚNIT ŽIVOT?

Když se kolem sebe rozhlédnu, mám radost.

Je velmi těžké popsat slovy onu změnu, ale mám pocit, jakoby byt prokoukl, měl lepší atmosféru a tak nějak i čistější vzduch.

Během úklidu jsem našla pár věcí, jejichž „vyřešení“ jsem stále odkládala. Dala jsem si je na hromadu a zavázala se, že je už nezaložím. I Johny (manžel) se hecnul a pověsil nám obrázky, které už 3/4 roku čekaly na své místo na stěně.

Jsem ráda, že jsem se zbavila spousty věcí z minulosti. Zpětně vidím, že pro mne již ztratily hodnotu. Uvědomovala jsem si však při jejich procházení, jakou hodnotu měly a jak mne ovlivnily.

Naše věci věrně zachycují, jaký náš život byl, čím jsme procházeli a k jakým rozhodnutím jsme dospěli. Uklízení tak můžeme brát jako inventuru, na čem doopravdy záleží.

CO JSEM SE NAUČILA?

Co jsme si z uklízení vzala?

Na první místo dávám vděčnost. Při procházení všech věcí jsem si uvědomila, jak vděčná mohu být, že jsem se narodila v Česku a mám tolik věcí, že si je mohu dovolit vyhodit, prodat – prostě se jich zbavit. Kolik lidí na světě tohle může říct?

Jsem také vděčná za svůj prožitý život. Čím jsem si prošla, co jsem zatím udělala a s kým jsem se potkala. Opravdu věřím, že všechno, co se nám děje, se děje z určitých důvodů. I když je sami zatím nechápeme.

Druhé místo je radost, že má Johny radost. 🙂 Úklidk omentoval slovy:

Vnímám to pozitivně. Zdá se mi, že se nám role trochu vyměnily. Pořádek hlídáš teď více ty (pozn.: pravda, proto jsem s celou akcí vůbec začala, protože je Johny větší pořádkomil než já).

Jsem zvědavý, jak dlouho to vydrží. Ale jinak je pryč spousta věcí, které mě iritovaly a fakt mám pocit, že je v bytě čistější vzduch a lepší atmosféra.

Zmíním i třetí poznatek: Naučila jsem se skládat oblečení, které stojí. Samo. Nikdy by mě nenapadlo, že se podobnou dovednost naučím. A že se ji vůbec budu chtít naučit! Když se dívám do své skříně, je opravdu přehledná. Vím o každém kousku oblečení, které mám. Dokonce i kalhotky a ponožky. Jsou vyskládané jako knihy, tudíž vím, po kterých kouscích sahám.

To je prozatím vše. V dalším článku se budu věnovat tomu, jak se věcí zbavit. Bylo jich opravdu hodně!

Pokud máte jakékoliv komentáře, poznatky nebo přípomínky, budu moc ráda, když mi je níže zanecháte!


A kdybyste si chtěli projít další články, týkající se úklidu:

  • S Marií Kondo po roce.
  • Shrnutí celkové úklidové výzvy podle Marie Kondo – co úklid dal i vzal?
  • Jak si po úklidu zlepšit atmosféru v bytě a zútulnit jej podle Hygge stylu?
  • Jak vyrobit pěkný adventní kalendář, který potěší partnera?

S láskou,

Vendi

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *