Jak přestat partnera do něčeho „tlačit“ a být tlačen?

Tlak ve vztahu přichází ve chvíli, kdy něco chceme nebo očekáváme a setkáváme se s jiným (pro nás většinou nevýhodným) výsledkem. Běžné strategie racionální domluvy totiž nefungují a nám už začíná docházet trpělivost. Možná i čas a nápady, jak dosáhnout svého. A tak začnete na partnera tlačit.

Vezměte si třeba takovou snahu o to, aby se partner více snažil projevovat své ženě lásku způsobem, kterým by ona chtěla. Čím více ona říká, že to takto nestačí nebo že to udělal (zase) jinak, tím víc se partner cítí tlačen. A žena nemilována.

Prvotně poměrně jednoduše řešitelný stav pak začne provázet pocit frustrace, vzteku a rozhodně i mírné apatie. Oba už jsou v koncích. A když tento stav trvá až příliš dlouho a zasahuje do našich hodnot a přesvědčení, může pak dojít i k jistému ochlazení vztahu a myšlence na odchod.

„Nedostávám, co potřebuji. Jdu TO hledat jinde. U někoho, kdo mi TO dá.“

Tak kde je zakopaný pes?

Když se zeptáte páru, který přichází na párový koučink, co si myslí, že je jejich hlavním problémem a jaké by mohlo být řešení, většinou se objeví spoustu nápadů a návrhů.

„Mohl by víc pomáhat v domácnosti.“

„Neprojevuje mi lásku způsobem, jakým bych potřebovala.“

„Neustále odkládá špinavé prádlo tam, kde nepatří.“

„Jsme tak rozdílní, že se nedokážeme shodnout na financích.“

Jak vidíte, problémů existuje mnoho. A za spoustu z nich může partner.

Jenže tohle všechno jsou spíše povrchové problémy. Určitě znáte přirovnání s ledovcem, kdy přesně toto je jen jeho špička. Pod hladinou nejčastěji bývá něco úplně jiného. Nejčastěji to, že se partneři necítí emočně v bezpečí. Jsou vlastně úplně oddělení. 

Láska je nejdokonalejší mechanismus přežití

Abychom část pod hladinou pochopili, potřebujeme se podívat na základní význam lásky pro člověka. Láska je totiž ten nejdokonalejší mechanismus, který k přežití lidstvo má. V lásce nejde o sdružování se nebo reprodukci. To bychom přece zvládli i bez lásky. Láska nám však dává prostor, kde se můžeme cítit v bezpečí a chrání nás před vším, s čím se v životě můžeme potkat.

Abychom tedy přežili, je důležité pěstovat zdravé vztahy (fyzicky i mentálně).

Existují už výzkumy, že nepohoda ve vztahu ovlivňuje náš hormonální systém a schopnost se uzdravovat. Psychologové Janice Kiecolt-Glaser a Ron Glaser ve své studii pozorovali páry, kterým udělali malé zranění na rukách. Zjistili, že čím drsnější jejich konflikt je, tím déle kůži trvá, aby se uzdravila.

Další sledování pak ukázala, že konflikt s kritikou nebo pohrdáním vytváří pocit méněcennosti, zoufalství až deprese.

Umět se hádat a být spokojeni ve vztahu tedy působí blahodárně na naše zdraví.

Emoce, když začneme tlačit na partnera a jsme tlačeni

To, že po druhém něco chceme a projevujeme se chováním, které stejně ničemu nepomáhá (nátlak, vyžadování, nárokování…), jsou vlastně zoufalým výkřikem, kterým si chceme dokázat že:

A. Partner je tu pro mě.

B. Jsem přijímán/a nebo milován/a takový jaká jsem/jaká jsem. Můžeme se na sebe spolehnout. Věřit si.

To, o čem se tedy hádáme, není až tak důležité. Důležité je rozpoznat vzorec, ve kterém setrváváme, a který vyvolává to, že se neustále obviňujeme nebo schválně útočíme na bolestivá místa.

Kdybych měla dát ještě jedno přirovnání… Je to stejné, jako kdybyste se zaměřovali pouze na mokrý flek na vašem stropě, přičemž prasklé potrubí by vám prosakovalo vesele dál. Flek je prvotní problém, o kterém se hádáte, a prasklé potrubí „to něco“ zásadnějšího, co to způsobuje.

Jaké strategie na (ne)tlačení partnera fungují?

Asi už máte sami zkušenost, ze druhého změnit nelze, dokud nechce sám. Nicméně, pokud i vy budete pořád komunikovat a „vyžadovat“ danou věc doposud stejným způsobem, není možné, aby nějaká změna proběhla.

Jak chcete něco změnit, když to budete dělat pořád stejně?

Mám pro vás proto tyto čtyři poměrně jednoduché strategie, které by vám měly v základu pomoct vidět v konfliktu aspekty, které jej ovlivňují a pravděpodobně se vyskytují pod hladinou.

1. Buďte změnou, kterou chcete vidět ve vztahu

Víte, když přestanete dělat něco vy, potom druhému chybí podnět, na který by reagoval. A postupně může dojít ke změně. Je to stejné, jako kdybyste byli v místnosti se svou nejlepší kamarádkou. Dokud tam je, bavíte se hlavně spolu. Ale když odejde, musíte reagovat. Buď se začnete bavit s jinými lidmi, půjdete také domů, nebo třeba zajdete k rautu a postupně si najdete jiného parťáka na povídání.

Ale to chování bez kamarádky je úplně jiné. Protože chybí podnět, na který jste reagovali původně. 

Také pomáhá, když si sami definujete, kým vlastně chcete (a nechcete) ve vztahu být a takto se chováte. 

Opět, příklad.

Když chcete třeba zhubnout, tak si sebe představíte jako člověka, který jí zdravé věci. Potom je daleko jednodušší se rozhodnout, co si objednáte z menu. Burger a hranolky? Asi ne. Ale nějakou rybu s čočkovým salátem by si asi zdravý člověk objednal. 

Stejně je to se vztahy. 

Kým chcete ve vztahu být?

A jak se takový člověk chová?

2. Historicky špatná komunikace 

Jak správně komunikovat nás nikdo pořádně neučil a s každým partnerem (a obecně řečeno – člověkem) se musíme naučit komunikaci trochu přizpůsobit.

Možná se vám s partnerem nedaří vyřešit některé problémy a možná máte pocit, že vás ani neposlouchá.

Pokud partner, po kterém něco požadujete, historicky nabyl pocitu, že jeho snaha je „odměněna“ pouze kritikou, pohrdáním nebo nedoceněním jeho/její snahy, možná již veškerou motivaci ztratil.

Proč by to taky dělal, že? Pro tu výčitku? Pro ten pocit, že „není dost, jaký je„?

V tomto případě je velmi důležité změnit rétoriku a podívat se na to, zda se nedopouštíme jednoduše korigovatelných komunikačních přešlapů, jako je například hrubý nástup, dříve zmiňovaná kritika nebo nedostatečná snaha vyslechnout pohled druhého.

3. Vyprahlé citové konto

Tento bod navazuje na první a zjednodušeně to znamená, že pokud chybí ocenění, vzájemný respekt a projevy lásky, potom se do vztahu dostává daleko více negativních aspektů.

Možná teď budete namítat, že vám partner lásku nedává způsobem, který vy potřebujete… Takže jaképak projevy z vaší strany?

Já vám rozumím. Je to těžké. Je třeba zkousnout ego a začít konto druhého naplňovat. Je třeba zkousnout, že se vystavujete větší a větší zranitelnosti, když se odhalujete člověku, který vás možná ani nemiluje.

Jenže vy si nepočítáte body. Nehrajete proti sobě. Hrajete spolu.

A pokud jeden neví, jak začít, musí druhý.

Za spoustu negativní pocitů zjednodušeně řečeno opravdu často může to, že si navzájem nedoplňujeme svá citová konta (článek na toto téma najdete zde).

A teď ještě prakticky a velmi zjednodušeně… O co u citového konta jde? Když si představíte konto v bance, potřebujete na něj posílat peníze, abyste nebyli v mínusu. Stejné je to i s partnerovým citovým kontem, které potřebujete naplňovat, aby vám druhý vycházel vstříc, dokázal ocenit, co děláte, a dokázal vám projevit lásku způsobem, jakým ji potřebujete dostávat.

Pokud je tedy citové konto vyprahlé na obou stranách, určitě už tušíte, že prvním krokem může být vzájemné doplňování.

Pokud cítíte, že partner na doplňování citového konta nepřistoupí, potom se opět vracíme k prvním bodu, který říká, že byste měli být změnou, kterou ve vztahu chcete sami vidět. A to bude v praxi znamená, že se začnete aktivně zajímat o to, které činnosti citové konto partnerovi doplňují (to začnete dělat) a co citové konto odčerpává (to co budete snažit omezit).

4. Jiná komunikační strategie, než je žádoucí

Existuje několik typů konverzací, které můžete vést. Abychom si to zjednodušili, můžeme je zařadit do různých šuplíčků. Na základě toho pak lze zvolit i vhodné řešení, tedy co dělat, abychom se ze začarovaného kruhu vymanili.

Toto je několik příkladů:

• Hledání viníka,
• praní špinavého prádla,
• opakující se problémy,
• neřešitelné problémy,
• přetlačovaná,
• hledání kompromisů,
• konverzace pro redukci stresu,
• atd.

Pokud ve svém vztahu dokážete definovat, kterou z konverzací vedete, potom se vám snáz bude hledat správná strategie. Obecně se dá říct, že spousta z problémů výše zmíněných má společnou rychlou pomoc a tou je nutnost, aby chyběl tzv. hrubý nástup.

Jako hrubý nástup označujeme začátek konverzace, když začneme hodně zhurta. Třeba: „Ty jsi zase odložil ponožky vedle koše na prádlo.“ Ve větě určitě vidíte prvky kritiky, generalizace (zase) a obviňování (ty jsi).

Pokud raději začnete slovem „já“ a vyjádříte místo kritiky svou potřebu, bude konverzace úspěšnější.

BONUS: Neztotožňujte se s problémy ve vztahu

Po zralé úvaze přidávám ještě tento bonusový, pátý bod, který je pro značně uvědomělé partnery. A jeho realizace vyžaduje velkou dávku otevřenosti. Kdo si troufá, může číst dále. Kdo ne, přeskočte na další odstavec. 🙂

Zjednodušeně řečeno jde o to, že je třeba se od reakcí partnera odosobnit. Protože jedině pokud dokážete nahlížet na jeho nebo její chování odosobněným pohledem, potom vám nebude ubližovat.

Začneme-li si něco brát osobně a identifikovat se s problémem, potom přichází snaha měnit druhého nebo situaci. Pokud však vše začneme pozorovat, můžeme lépe porozumět, co je u nás ve věci a zda to můžeme změnit. Prioritně u sebe. Dejme si opět příklad ze začátku. Vadí mi, že partner dostatečně neprojevuje lásku nebo ji neprojevuje jazykem lásky, kterým mluvím já a vymlouvá se na to, že projev mého jazyka lásky je mu nepříjemný.

Tak.

Můžu nadávat a můžu se naštvat. Můžu vydírat, že teda já lásku potřebuju, jinak jdu pryč.

A nebo se na to můžu dívat z pohledu třetí osoby a pozorovat, co to se mnou dělá. Pravděpodobně budu naštvaná, protože se budu cítit, že mě partner dostatečně nemiluje a možná to dojde až k nějakému strachu z opuštění. Ale když opravdu trpělivě pozoruju, možná si všimnu, že to jde do bodu v mé historii, kdy jsem se cítila podobně. Byla to chvíle, kdy mě chtěl opustit táta, protože se s mámou rozváděli. Bojím se, že ztratím milovanou osobu, protože už jsem ji ztratila jednou.

Problém s vyjadřováním lásky v podstatě není aktuálních (ne)činnosti partnera. Je to o tom, co jeho reakce v nás vyvolává. A právě pozorování a pochopení těchto vlastních vzorců může vést k vyléčení sporu.

Aby vám šlo odosobnění lépe, mohu dodat, že:

1. Vy jste vy. Nejste žádná nálepka, kterou jste si dali nebo vám někdo dal. Nejste dobrá milenka, špatná kuchařka, nepořádná hospodyňka, skvělá matka ani spolehlivá partnerka. Všechny tyto nálepky jsou velkým zjednodušením toho, co jste v některý moment (třeba i opakovaně) udělali. To ale neznamená, že jste to vy. To jen znamená, že jste se nějak chovali.
2. Když budete svoje myšlenky a emoce jen pozorovat, a nebudete dle nich reagovat, začnete se lépe chápat. Vy nejste myšlenka. Ty přicházejí a odcházejí – třeba jako mraky na obloze. Vy nejste emoce – ty se objevují a mizí, jako dým.
3. Prožívání se děje uvnitř vás. Tím myslím to, že každý člověk bude mít na stejnou situaci jinou reakci. Partner na nějaký váš komentář zvedne oči v sloup? Ano, není to ideální, ale v nějakém jiném vesmíru byste se tomu třeba zasmáli. A jindy byste na partnera nejraději zařvali.

Čím méně si budete brát věci osobně, tím lehčeji vám bude.

Je tedy rozchod varianta?

Na závěr by se hodilo říct, jak poznáte, jestli ze vztahu musíte odejít a nebo ještě jestli máte setrvat?

Abych řekla pravdu, tady je každá rada drahá a záleží na konkrétní situaci každého páru, kterou je třeba přezkoumat. Pokud jste si určili nějakou hranici v jakémsi logickém stavu (bez emocí), potom je dobré si tento seznam projít a zhodnotit.

Překračuje vaše hranice partner?

V čem?

Pokud však žádný podobný seznam určený nemáte, potom by bylo skvělé, kdybyste si sami napsali, co se ve vztahu musí stát, abyste v něm byli ochotní setrvat. Nebo naopak, co by se muselo stát, abyste odešli.

Potom je vhodné toto s partnerem komunikovat a otevřeně se pobavit, nad čím přemýšlíte a co vám současný stav vztahu způsobuje.

Z mé zkušenosti však i páry, které se ve vztahu nedokážou na některých věcech shodnout a zdánlivě chybí projevy lásky, mohou svůj vztah postupně a po malých krocích zlepšovat.

Taková krize pak může vztah ještě i posílit. Říkám záměrně, že může a nechci zde nikomu slibovat zázraky, protože práce je především na vás.

Pokud budete chtít s komunikací ve vašem vztahu něco udělat, a pokud vám nevyhovuje, že partner na vaše požadavky nereaguje, potom vás srdečně zvu do připravovaného kurzu s názvem Hádejte se správně, kde se společně naučíme, jak správně vyjádřit své potřeby, aby vám partner rozuměl a aby vám dokázal naslouchat. Projdeme si také nejčastější typy problémů a vy dostanete na každý z nich scénář.

V kurzu bude i má osobní podpora a vy se naučíte problémy buďto řešit, nebo změnit své vnímání tak, aby vám daný problémy nevadil. Protože 69 % konfliktů, které ve vztahu máme, je v podstatě neřešitelných. 

Ráda také říkám, že s každým partnerem budete řešit určitý set/balíček problémů a záleží, které jsou pro vás nepřekonatelné, a které naopak zkousnout dokážete, protože budou součástí vašeho života i vztahu. Ale s každým partnerem budete řešit něco.

Něco…

To je jisté.

A je velká šance, že pokud se komunikaci nenaučíte, potom budete ten stejný problém řešit opět s potenciálním novým partnerem.

Zde se můžete přihlásit na waiting list, protože kurz budu spouštět předběžně začátkem června. 

Mějte se krásně, 

Vendi