Náš příběh: Porod může být i hezký zážitek

Podobné články:

Poznámka na začátek: Text je určen i pro slabší povahy. Vyvarovala jsem se všech explicitních popisů. 🙂 Pro psychickou pohodu novopečených rodičů je důležité vybírat pozitivní porodní příběhy. Ráda bych proto sdílela ten náš. Věřím, že některé části naší zkušenosti mohou pomoct všem, kteří zvažují přirozený porod a respektovat přirozené tempo těla ženy. K článku přidávám také konkrétní doporučení, která alespoň nám velmi pomohla k porodu, jaký jsme si vysnili.

Zní to možná zvláštně, ale ráda na náš porod vzpomínám. Mám pocit, že jsme byli dobře připravení a zároveň, že jsme měli trošku toho štěstíčka. Porod byl přirozený od začátku do konce a daleko přesáhl naše představy.

Pro každou ženu je porod životní událostí. Bolestivou, leč s krásnou odměnou na konci. Příroda však výborně zařídila, abychom se mohli jako lidstvo rozšiřovat. Máme v sobě zabudovaný obranný mechanismus, kdy mozek špatné zážitky zapomíná a zůstává hlavně ono dobré. Jinak se obávám, že bychom žádná nerodila znova.

A proč článek referuje na hezký zážitek? Nuže, velký podíl na „hezkosti“ porodu může mít partner. Osobně si myslím, že nás s manželem porod velmi stmelil a posunul. Své role organizátora porodu a podpory se zhostil s grácií a já se do něj zase o kus víc zamilovala. 🙂 Pokud tedy situace dovolí a vy váháte, doporučuju partnera u porodu mít.

Proč uvažovat nad přirozeným porodem?

Na začátek je ještě dobré říct, že přirozený porod může proběhnout jen u rodiček, které nejsou na rizikovém těhotenství a všechna předporodní vyšetření proběhnou v pořádku. Zdravotníci přece jen chtějí nás i naše děťátka porodit zdravá a tak Porodní přání rodičů (více na konci článku) ustupují záchraně života.

Osobně jsem názoru, že je dobré nelpět na svém snu fyziologického (či jiného) porodu, ale nechat si pomoct moderní medicínou, když si to situace žádá.


Takže… Proč vlastně rodit fyziologicky? Díky přirozenému porodu může žena získat víru v sebe sama. Až si vše sedne, může nabýt pocit, že „když zvládla sama porodit, zvládne i dítě samotné“. Přijetí nové role je samo o sobě velmi emocionálně a fyzicky náročné a nepřipraví na něj žádná kniha, kurz ani nekonečné kávičky se zkušenějšími kamarádkami. Proto je třeba využít každou nabízenou možnost k posílení sebevědomí.

Je zde zisk i pro muže… Fyziologický porod může podpořit budoucí otce v jejich nové roli. Můj muž byl u porodu od první kontrakce do posledního výkřiku. 🙂 V mých očích zase o velký kus stoupl. Vím, že se o něj mohu opřít a že nás bude za každou cenu chránit.


A tak bych vám ráda popsala náš příběh, který bude protkán praktickými tipy. Postupně se dostanu k doporučením, která se týkají porodnic, Porodních přání a personálu u porodu. Držím všem, kteří ještě budou rodit, palce!

Pokud byste dále chtěli poradit, určitě napište! Co vím, napovím. 🙂


Náš příběh: Přirozený porod a stmelení vztahu s partnerem

Když jsem se bavila o porodu s kamarádkou, říká mi: „Vy jste takové akční typy… Určitě se vám to bude v určitém slova smyslu líbit. Jako takový stmelovací team building.“

Daleko od pravdy nebyla.

Opravdu byl náš porod zážitek se vším všudy. I když jsem si nikdy nemyslela, že při kontrakcích budu koukat na film nebo ještě v klidu a pohodě jíst Cesar salát v restauraci (což nebyl dobrý nápad, protože je salát hladové jídlo).

Nuže, narození našeho syna začíná v pondělí ve 3 hodiny ráno první kontrakcí.

Na začátku není jisté, zda se náhodou nejedná o tzv. poslíčky (příprava dělohy na porod, avšak jde spíše o nácvik těla – ne skutečné kontrakce). Jak rozlišit jedno od druhého? Poslíčky může žena rozehnat teplou sprchou (ideálně koupelí), do které se na chvíli naloží. Teplá voda buď zesílí reálné kontrakce, nebo uvolní svalstvo a poslíčci odezní.

Protože náš porod začal v noci, vzpomněla jsem si na poučku: „Zkuste ještě zaspat“ a pokračovala jsem ve spánku. To proto, aby člověk nabral co nejvíce sil, pokud jde o reálné kontrakce. Vlny jsou poměrně slabé a dlouhé (u mě byly tak 30 minut od sebe), takže je člověk zaspat může. Je důležité se nestresovat a snažit se uvolnit. V této chvíli je vhodné vytáhnout vaše osvědčené uspáváky – sledování dechu, částí svého těla, příprava teplého mléka, čtení poučné knihy či učebnice…

Zvládnete-li, doporučuju nechat vyspat také partnera. I on bude potřebovat hodně sil, pokud jste se rozhodli rodit společně.

Další velké doporučení je udržovat se co nejvíce v klidu! Čím víc se člověk stresuje, tím víc vyplavuje adrenalinu, který tělo stahuje. Porod by se tak mohl pozastavit a tím i natáhnout. Proto je dobré vyplavovat co nejvíce oxytocinu pomocí pohodových aktivit:

  • Koukat na film (ideálně komedie nebo romantika, žádné napětí),
  • jít ven na procházku,
  • uvařit si dobré jídlo nebo upéct koláček,
  • podívat se s partnerem na fotky z oblíbených dovolených a výletů,
  • nechat si udělat od partnera masáž,
  • vybarvovat si antistresové omalovánky,
  • tančit…

Pozn.: Dula nám doporučila zařadit i milování, ale… Uvidíte sami, zda vám přijde chvíle před porodem natolik vzrušující. Třeba ano. 🙂

Všechny aktivity by měly být maximálně příjemné. Žena by se v den porodu měla cítit opečovaná a milovaná. Cílem je tedy zklidnit se a kontrakce vydýchávat. Nechat je procházet. Vhodný nástroj totiž kdykoliv po ruce – jde o hluboký dech.

Mně bylo ve chvíli porodu nejpříjemnější sednout si k filmu, procházet se a najíst se v restauraci. Nedokážu si představit, že bych ještě vařila. 🙂

S postupujícím dnem se zintenzivňovaly i samotné kontrakce a zkracovala se i doba mezi nimi. Manžel je po obědě začal měřit (což bylo v našem případě nějakých 10 hodin od první kontrakce). Pořád jsem necítila nutkání vyjet, ale protože porodnice byla čtyřicet minut cesty, raději jsme vyrazili.

Dobře jsme udělali.

Dojeli jsme jen tak tak. Cesta byla asi nejhorší fází porodu. Nemohla jsem si pořádně sednout, kontrakce chodily čím dál častěji a byla jsem na ně sama. Manžel mi pustil můj playlist, který jsem dávala dohromady asi dva týdny. Přestože šlo o meditační písničky a uklidňující tóny, cítila jsem, jak mě hudba štve. A tak jsme jeli v tichu.

Po nepříjemné cestě jsme dojeli do nemocnice. Další nepříjemnost je parkování a přesun. V bolestech je nutné najít místo, případně dojít na příjem, pokud ženu partner jen „vyhodí“ u vchodu.

Pamatuju si, jak už jsem začínala být nepříjemná a podrážděná. A tak jsme v autě nechali téměř všechno a šli jsme co nejrychleji a nalehko. Když jsme vcházeli na příjem, sestřička odborně pohledem sjela naše vybavení. Měli jsme jen batoh.

„Víc k porodu nepotřebujete?“

„My si pro to ještě skočíme,“ odpovídá manžel.

„Jak myslíte.“

Manžel pro věci skočil, až když bylo po všem. A to jsme měli nabalené různá světýlka pro zlepšení atmosféry, dečky, dobroty pro mě…


Pozn.: Při přijetí na sál se personál dívá na centimetry, tj. jak moc je žena otevřená. Od cca čtyř centimetrů jsou zdravotníci ochotní vás přijmout. Právě proto se nevyplatí vyjíždět dříve. Buď by vás mohli vrátit domů (zbytečná nepohoda a stres) nebo vás potenciálně mohou ubytovat v čekacích pokojích s dalšími ženami (další potenciální stres). Ani jedno tak nemusí prospět vašemu dobře rozjetému porodu.

V nemocnici vše nabralo rychlý spád. Zjistili jsme, že jsme přijeli skoro za pět minut dvanáct – konkrétně při osmi centimetrech. Na sále pak proběhla série vyšetření. Kontrolovaly se ozvy srdíčka miminka i délky kontrakcí. Po půl hodině na monitoru následovalo vyšetření doktorkou, která potvrdila velikost otevření. Rozhodla, že můžeme rodit do vody. Pak už následovaly přípravy na porod a… bolest.

Možnost rodit do vody byla námi vysněná, přestože jsme na přání nechtěli lpět. O to větší bylo naše nadšení, když nám byl bazének napouštěn a já se chystala na povinný klystýr. Výhodou porodu do vody je potenciálně menší šance na poranění a také lepší uvolnění při porodu, neboť voda přirozeně a rovnoměrně tlačí na celé ponořené tělo.

Ani voda však nemohla zmírnit porodní bolest. V bazénku jsem byla dvě hodiny a čas letěl jako šílený. Zpětně se to zdá jako pár minut. Ke konci jsem už byla naprosto vyčerpaná a reálně jsem se obávala, že přirozený porod je nad mé síly. Cítila jsem ale jakousi agónii, a kontrakce již byly tak časté a silné, že nebylo moc času přemýšlet nad jinou alternativou, než tlačit dál.

Pozn.: Po kurzu Hypnoporod prý ženy nabudou často dojmu, že stačí meditovat (afirmovat) a hodně pracovat s dechem. Že dítě vydýchají. Za sebe však musím dodat, že tlačit jsem teda musela a jen dech by mi nestačil.

Skvělé bylo (a o takové možnosti jsem ani nesnila), že za mnou v poslední fázi byl ve vaně i manžel. Když jsem tlačila, cítila jsem ho v zádech. Přestože si toho moc nepamatuju, vím, že jsme porod zažili spolu a že jsem měla jistotu, že manžel v zádech neuvidí, co nemá. 🙂 Cítila jsem totiž obavu, abych ho po porodu přitahovala. Pozor tedy, aby vás manžel neviděl zepředu.


No… A po 19 hodinách se nám ve 22:16 narodil náš syn.

Byl to skvělý pocit. Bolest zmizela, zbyla úleva. Porodní asistentka povídá: „Už je venku.“

Samuel se nadechl v pár sekundách a já ho ihned po vylovení z vody dostala do náručí. Zůstal pak u mě celé dvě hodinky, kdy nás personál nechal jen s manželem a dulou na sále. Odborně jde o tzv. bonding po porodu.

Zjednodušeně by se dalo říct, že cílem bondingu je vytvořit silné pouto dítěte s matkou. Nastartovat všechny procesy, aby dítě přežilo. Vlivem vyplavovaného oxytocinu se v ideálním případě matka do dítěte zamiluje. Bonding také pomáhá nastartovat kojení, protože pokud se dítěti podaří přisát, tělo dostane jasný signál produkovat mléko. V prvních dnech mlezivo, které je důležité z hlediska imunity.

Bylo nepopsatelné, co s lidským tělem dokáží udělat hormony. Celé dvě hodinky jsme byli úplně nadšení z našeho malého uzlíčku, který jsem devět měsíců nosila v břiše a na který jsme se tak moc těšili (protože jsem měla diagnózu PCOS – náš příběh tady).


Nuže. To byl náš přirozený porod. Ve zkratce. Pak jsme se už přesunuli na oddělení šestinedělí, kde jsme měli štěstí na nadstandardní pokoj, ve kterém jsme celou dobu zůstali oba s manželem. Možnost být spolu byla dalším skvělým rozhodnutím, protože, upřímně, já byla fyzicky vyřízená a emocionálně rozhozená.

Pokud taková možnost bude, velmi vám ji doporučuji. Navíc budete dva na personál a svá přání budete snadněji prosazovat, když budete mít vedle sebe partnera.

Na vlastní porod si nemůžu stěžovat. Byl ještě lepší, než bych si ho mohla představit – ať už personálem, manželovou podporou, dvouhodinovým bondingem nebo samotným porodem do vody. Ráda si představuju, že nešlo o štěstíčko, ale že si Samuel porod dobře načasoval. Přesto věřím, že další důležitou součástí byla naše příprava. Věděli jsme, co chceme a co ne, přestože jsme chtěli na našem přání nelpět.


TIP pro ženy:

Od 37. týdne jsem cvičila s Aniballem, i když jsem se nedostala dál jak na pětadvacet centimetrů. Náš syn měl při porodu velikost hlavičky pětatřicet. Nemusíte tolik řešit číslo, na které se dostanete. Cílem je hlavně vytlačit míček ven a vědět, jaké svaly používáte. Cvičení s Aniballem vám ale může dodat sebevědomí, když se vám podaří jej vytlačit. Ne jen dechem – ale pomocí svalů. Osobně doporučuji zkoušet cvičení na záchodě.

TIP pro partnery:

Hodně se po porodu na sebe s manželkou dívejte. Ženě se vyplavuje oxytocin, který pomáhá ženě se zamilovat do miminka. Bylo nám doporučeno, aby hormonu využili i partneři a dívali se na sebe. Vyzkoušeno. Určitě to ničemu neuškodilo. 🙂

Prirozeny porod_Recept na vztahy

O porodu kolují různé zvěsti. Tak jak to je?

Když jsme odcházeli z kurzu Jemného zrození s názvem Hypnoporod i s mým manželem, věděli jsme, že chceme v ideálním případě fyziologický porod. Fyziologický porod probíhá bez využití epidurálu, analgetik či nastřižení hráze. Žádné chemické látky se tak nedostávají do těla miminka a budoucí maminka rodí sama a vědomě.

Na zmíněném kurzu, který vedla dula Anna Vršnik (odkaz na článek o kurzu najdete v dřívějším článku s názvem 3 užitečné předporodní kurzy, které se vyplatí absolvovat) jsme zjistili spoustu informací, které bychom jinak dlouhé hodiny hledali všude možně. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že porod většinou nevypadá jako v amerických filmech. Víte, co myslím?

Pod rodičkou je mokro, jako kdyby je zrovna vytopil soused. Scénu doprovází věta: „Praskla mi voda, musíme do nemocnice.“

Střih.

Uaaa,“ řve rodička na nemocničním lůžku.

Uaaa,“ řve zrovna narozené dítě.


V porodní hantýrce existuje názvosloví, které porod rozděluje na několik porodních dob (fází):

Nultá fáze:

Přichází lehké kontrakce v delších časových intervalech, žena je poměrně klidná. Doporučuje se hodně dýchat. Být v klidu a uvolnit se, aby žena nevyplavovala adrenalin a porod se nezpomalil.

Postupně kontrakce sílí. Vyplatí soustředit se na vlny a nemluvit, aby mohla žena lépe nechat projít vlny a plně se na ně soustředit. Není dobré s nimi bojovat (to ten adrenalin). Pokud ženě cokoliv vadí, je vhodné vyjít jí vstříc.

Ke konci první doby porodní je žena v čím dál větších bolestech. Muž udělá dobře, když hlídá pitný režim a ženu mezi vlnami podporuje – slovy, pohlazením… Jak to má žena ráda.

TIP pro muže:

Hlídejte ženu, zda je opravdu uvolněná. Napoví vám ztuhlá ramena, semknutá čelist a stažený zadek. Jemně ji upozorněte nebo pohlaďte, aby si uvědomila své tělo a opět se povolila.

První fáze:

Kontrakce nabývají na větší síle i intenzitě, vše začíná být vážnější. V teto chvíli jste již pravděpodobně v nemocnici pod dohledem zdravotníků.

Na kurzu nám bylo řečeno, že první fáze je často brána jako krizová. Žena se mezi kontrakcemi projevuje slovy jako: „Už nemůžu,“ a také „Ulevte mi od bolesti.“ Osobně jsem takových krizí měla víc, ale naštěstí byl manžel velkou oporou a i zdravotníci měli tendenci nás spíše uklidňovat, jak dobře vlny zvládáme. Jako všechno – je to zkrátka i o lidech.

Druhá fáze:

Z druhé fáze si pamatuju, jak šíleně běžel čas a jak najednou začalo tělo tlačit. Ženy prý dokáží porodit i v komatu, nicméně já tlačila. Jen dýchat už nestačilo. Stahy tentokrát posouvají miminko směrem dolů a kontrakce mu pomáhají na svět. Na druhé fázi je nejlepší, že už je závěrem porodu. Ať vám tedy přijde jakkoliv náročná, bude jí za chvíli konec!

Během druhé fáze dochází k putování miminka k hrázi, rodí se hlavička a většinou na další nádech (kontrakce) i tělíčko. Do většího detailu ale raději nepůjdu. Máte-li zájem o detailnější informace, můžeme se přesunout do komentářů. 🙂


TIP pro muže:

Žena je během celého porodu velmi citlivá – na zvuky, nervozitu, nepříjemné lidi. Já nemohla ani poslouchat meditační hudbu z dlouho připravovaného playlistu. Proto se muž může stát takovým manažerem porodu a vše zařizovat, hlídat, připravovat…

Žena by se neměla starat o nic jiného, než dýchání a porod. Svou partnerku nejlépe podpoříte tím, že:

  • Se postaráte o všechny věci do porodnice, které nanosíte do auta.
  • Budete měřit kontrakce. Dobře může posloužit appka Contraction timer and counter. Ozkoušeno.
  • Ujistíte ženu, že vše probíhá, jak má a že máte vše připraveno.
  • Budete hlídat, zda žena dost pije a jí. Je důležité se posilnit, protože několik hodin před porodem se žena nebude chtít věnovat jídlu. A možná bude i zvracet.

Porod z osobního a teoretického hlediska bychom měli. Teď přichází čas zmínit se o praktických informacích, které jsou opravdu užitečné a které bych vám doporučovala zvážit jako součást přípravy k porodu.

Jak se co nejlépe připravit na přirozený porod?

Dle mého názoru je důležité obecně nepodcenit přípravu a informovanost. Abyste, když vám budou v nemocnici něco doporučovat, dokázali dohlédnout na dopady pro vás, miminko i celkový porod. Abyste se cítili komfortně, bud-li třeba na místě něco rozhodnout.

Krom informovanosti je rovněž důležité:

  • vybrat si správně porodnici,
  • napsat si (i vzít s sebou do nemocnice) Porodní přání (Porodní plán) a rozumět mu,
  • mít správné lidi u porodu.

Osobně jsem po určité chvíli došla do fáze, kdy jsem nechtěla více informací slyšet a chtěla jsem také něco nechat na přírodě a svých instinktech.

Každý z nás má práh dostatečné informovanosti jinde. Někomu budou stačit obecné informace, někdo bude potřebovat projít několika kurzy, konzultacemi a zkušenostmi druhých, aby se cítil připraven. Všechny varianty jsou v pořádku.

Prirozeny porod_Recept na vztahy

Důležitost výběru nemocnice

Svou pohodu a víru v dobrý porod potvrdíte nejvíce tím, když si vyberete porodnici splňující vaše kritéria. Mohu hodnotit jen nemocnice v okolí Prahy – my si bez dlouhého váhání vybrali Rakovník. Co jsme si zjišťovala o nemocnicích, vyprofilovala jsem si je takto:

  • Podolí: Velká nemocnice, kam se převáží všechny těžké případy z okolí. Ideální pro rodiče, kteří nechtějí příliš riskovat.
  • Apolinář: Doporučovaný na porod císařským řezem, porody s komplikací či zvýšeným rizikem. Na přirozený porod však není nejvhodnější volbou.
  • Bulovka: Modernizovaná porodnice, která zastává přirozený porod. Pořádají také skvělé předporodní kurzy.
  • Rakovník: Naše volba. Podpora přirozeného porodu, možnost rodit do vody. Menší nemocnice s přátelským prostředím.
  • Neratovice: Obdobně jako Rakovník.
  • Hodně pozitivního jsem také slyšela o porodnici ve Vyškově a v Havířově, kde je možný porod do vody.

S porodnicí úzce souvisí i oddělení šestinedělí. Osobně bych ale kvůli pokojům samotné porodnice neodepisovala. Když už budete v těhotenství nemocnici navštěvovat, zkuste si zajít i na lůžkové oddělení a zeptat se, jak u nich k novopečeným matkám přistupují. Vyplatí se žádat tzv. rooming-in (dítě u vás).


Instrukce pro zdravotníky: Porodní přání

Porodní přání (nebo také plán) je dokument, ve kterém napíšete seznam preferovaných a nepreferovaných zásahů. Personálu se Porodní přání odevzdává při nástupu do porodnice a ten by si jej měl přečíst a brát na vaše přání ohledy.

Porodní přání často zahrnuje i přání ohledně chování personálu vůči vám na oddělení šestinedělí, které je od porodnic většinou odděleno, tzn. mají jiného vedoucího a jiné zdravotníky.

Doporučuji do Porodního přání napsat, zda:

  • Si přejete automaticky využít epidurálu či urychlovat porod oxytocinem?
  • Chcete chránit hráz před jejím nástřihem?
  • Chcete měnit polohy při porodu?
  • Preferujete bonding?
  • Existují nějaké preference v případě císařského řezu (např. bonding při částečném císařském řezu)?
  • Má být dítě vyšetřeno na vašem těle?

V tomto ohledu byl kurz Hypnoporodu opravdu skvělou volbou, protože právě většinu přání jsme sepsali na základě informací z něj. Další část jsme doplnili po konzultaci s dulou a kamarády, kteří už v naší porodnici rodili.

TIP:

Než pojedete do porodnice, zavolejte jim, zda můžete vyrazit. Budou s vámi počítat a alespoň zjistíte, zda je k dispozici porodní sál. Už jsem slyšela příběhy, kdy ženy rodily v provizorních pokojích, což možná nemusí být porod dle vašich představ.


„Vaši lidé“ u porodu

Výrazem „vaši lidé“ u porodu myslím osoby, na které se můžete spolehnout a se kterými je vám příjemně. Pokud zvažujete přítomnost dalších osob při porodu, je důležité se u porodnice informovat, zda je u nich taková možnost povolena. Někde nedovolují ani tatínka.

K porodu jsem zvažovala přítomnost těchto osob:

  • Tatínek miminka: Přítomnost partnera by měla být dobrovolná. 🙂 Je proto důležité se sladit, jak moc chce být muž zahrnut u porodu. Když se to správně udělá, tatínek může být takovým manažerem porodu a žena pak nemusí myslet na praktické věci, ale jen se soustředí na porod. Což je dostačující úkol sám o sobě.
  • Porodní asistentka: Většinou se dá s nemocnicí domluvit, abyste měli svoji vlastní porodní asistentku. Služba je ale zpoplatněna (na Bulovce a v Rakovníku činila celková částka 10 tisíc). Jde o dost peněz, avšak porodní asistentka je člověk, který s vámi bude nejčastěji v kontaktu. Doktor/ku uvidíte při prvním vyšetření a na závěr porodu.
  • Dula: Líbilo se mi přirovnání, že dula dnes plní funkci profesionální starostlivé maminky či babičky. Je vaší psychickou podporou, ulevuje od bolesti a stará se o vaše pohodlí i bezpečí. Částka za služby duly se velmi liší, ale jistě najdete pro vás cenově dostupnou (také se dostanete na částku cca 10 tisíc). I dula ví vaše přání a preference, tudíž může být vaším „tlumičem“ při kontaktu s personálem.

Pozn.: Hlavní rozdíl mezi dulou a porodní asistentkou? Porodní asistentka je zdravotník. Oproti dule vás tedy bude i měřit, kontrolovat váš zdravotní stav a vše konzultovat s lékařem. Je tedy přímo zodpovědná za váš zdravotní stav.

Dula nemůže nic rozhodnout, protože není zdravotník. Může vám ale doporučovat postup a vysvětlovat, co se děje, vyjednávat s personálem nemocnice nebo být na pozoru při plnění vašeho Porodního přání. Duly jsou často laktační poradkyně a díky nim se můžete připravit na porod, šestinedělí i kojení, kdy za vámi přijedou i domů. Péče může trvat i v šestinedělí.

Více informací na webech duly.cz (vše o dulách) a unipa.cz (vše o porodních asistentkách).

Náš porod jsme zvládli ve třech – já, tatínek a dula. Osobně mám z našeho týmu dobrý pocit a jsem ráda, že jsem si vybrala dulu. Psychická podpora a péče duly pro mě osobně byla velmi důležitá. Pokud bych se ale porodu bála a chtěla jistotu, asi bych se spíše rozhodla zaplatit si porodní asistentku. Věřila jsem však, že narazíme na dobrý personál.


Nuže, doufám, že vám vyčerpávající článek bude ku prospěchu a třeba vám pomůže si více rozmyslet, jak by měl vypadat zrovna váš porod.

Pokud vše nepůjde jako po másle nebo jak byste si představovali, zkuste myslet na to, že nejdůležitější je zdraví vás a vašeho miminka. Zda porod dopadne nakonec císařem, nebo bude nutné vpíchnout vám oxytocin… To je malá cena za dva zdravé životy.

A jestli budeme mít chuť napsat mi váš již proběhlý porodní příběh nebo jak nad vším přemýšlíte, budu moc ráda. 🙂

Mějte se krásně a držím palce!

Vendi (a Samko)

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *