Podobné články:
Mít společnou lyžovací (v mém případě snowboardovací) dovolenou jsme plánovali už delší dobu. Nějak nám to ale až doteď nevycházelo. Náš výlet proto můžu označit za další manželské poprvé. Hory jsme rovnou pojali megalomansky, protože jsme vyjeli i s našimi dalšími 10 kamarády. A také proto, že jsme vybrali jedno z největších středisek v Itálii – Sella Rondu.
Celý areál je vybudovaný okolo ohromného horského masivu, který se díky spletité síti sjezdovek a lanovek objíždí.Okruh má cca 40 km a prý se dá objet za den až 3x. Nikdo z nás ale podobné ambice neměl. Byli jsme rádi, že jsme kolečko stihli jednou.
Legenda praví, že prvnímu lyžaři zabralo v roce 1912 objetí Sella Rondy přes 2 dny.
V tomto článku bych ráda nasdílela hlavní body z celé výpravy, snad i tipy a triky. A na závěr, jestli budete chtít, přidám naše video. ?
Díky výletu jsem také měla příležitost zaznamenat několik vtipných rozdílů mezi tyčkaři ? a námi – snowboardisty. Tentokrát jsem byla ve velké nevýhodě (já vs. „Klapzubova lyžařská jedenáctka“). Ve videu na konci článku jsem zachytila třeba scházení schodů, které mi přišlo vůbec nejvtipnější.
A PROČ TAK HROZNĚ DOPORUČUJI SNOWBOARD?
- Můžete blbnout do aleluja! Mimo sjezdovku, na ní, ve snowparku, v lese… Je to jedno. Legrace je vždy a všude.
- Osobně jsme s lyžemi měla problém, že mě bolívala po několika dnech kolena. Poslední dobou s nimi mám problém i bez lyžování, tudíž oceňuji snowboard, kde jsou nohy fixované – díky tomu můžete dosáhnout namakaných stehen a zadku. Pro ženy ideálka!
- Pokud na snowboardu začínáte, nebo hodně padáte, trénujete na six-pack alias na břišní buchtičky. Mám říkat víc? ?
- Muldy jsou skvělá příležitost, jak si drobně zaskákat. Naopak, pro lyžaře jsou muldy většinou konec dobrého sjezdu.
- Je třeba hlídat si a tahat jen jednu věc – prkno.
- Velkou výhodou jsou boty. Ať už jdete na záchod, do restauraci, ze schodů… Boty v ničem neomezují. Opravdu největší devíza.
Dobře, snowboard má i nějakou tu muchu. Ale jen několik:
- Rovinky a lehké kopečky. Když se nerozjedete, nebo o mini-kopečku nevíte, většinou ho nevyjedete. Buď tedy:
- jednu nohu vyzujete a prostě to dojedete styl ala koloběžka, nebo kousek „doskáčete„;
- půjčite si hůlku od lyžaře (proto říkáme „tyčkaře„, i když v této situace jsme za ně rádi) a jako na gondole se do cíle dostrkáte;
- nebo rovnou a drze využijete již rozjetého lyžaře, který vás potáhne nebo zezadu postrčí.
- Nasedání a vysedání z lanovky – většinou se nevyplatí nastupovat/vystupovat s oběma nohami ve vázaní. Před novou jízdou si většinou musíte opět sednout a jednu hodu připnout.
- Dobře, přidám ještě bonusovou nevýhodu: Čekání na svahu. Většinou si ve stoje neodpočinete. Než tedy dojede parťák, je nutné si sednout na zadek nebo v opačném směru, kleknout. Oboje studí. Je dobré jezdit s parťákem, na kterého příliš nečekáte.
ORGANIZAČNÍ TECHNIKÁLIE NA ZAČÁTEK
Nejdříve ze všeho zmíním rezervaci ubytování a celé plánování, protože od něj se vše odvíjí. Já už jezdila s mamkou na hory jako malá. Považuji se tedy za (a troufnu si nazvat se tak) zkušeného alpského zimního návštěvníka. O středisku jsem si navíc před odjezdem nic nezjistila, protože jsem žila v domnění, že jsme tam již s mamkou byly. Nutno říct, že třetí den, když mi žádná sjezdovka nepřipadala povědomá, jsem od představy musela upustit. Prý jsme tam jen chtěly jet… Aha. Aspoň nějaké vysvětlení.
Ubytování by chtělo rezervovat pro větší skupiny už půl roku dopředu. My hledali až v říjnu a pro 12 lidí nebylo téměř nikde volno (pro ubytování na konec února).- Pojedete-li v menší skupině, ubytování tolik řešit nemusíte. Dva kamarádi se rozhodli na poslední chvíli (měsíc před začátkem) a ubytování našli dokonce ve stejném penizionu, jako jsme byli my.
- Bydlete ideálně v městečcích přímo u okruhu (oranžová a zelená), abyste mohli rovnou naskočit. Nám se nejvíce líbila strana z Arabby, Marmolády, kde byla největší koncentrace super svahů.
- TIP: V Sella Rondě se nedá všude koupit Ski-Pass na více dní – ty musíte nakupovat v tzv. centrálních pokladnách. Na většině míst si však můžete koupit jednodenní (což je samozřejmě méně výhodné). Jeden Ski-Pass výjde na cca 48 EUR na dospělého člověka.
- TIP PRO SNOWBOARDISTY: Sella Ronda je fajn, ale díky principu – objíždím horu – hrozí, že budete od lyžařů potřebovat hůlky na odpichování. Mezi sjezdovkami je dost přejíždění.
CO SI SBALIT S SEBOU?
S mamkou máme po letech ježdění na hory „vytuněný“ seznam, který si vždy při balení otevřu a zkontroluju.
Už několik let se balíme podle našeho zimního seznamu.
Budete-li chtít, ráda ho i vám pošlu na email.
Základem je sbalit si oblečení potřebné na svah. Abyste měli termoprádlo, střední vrstvu, horní vstvu a vybavení do nepohody (brýle, helmu, šalu, chrániče na zápěstí/páteř, kuklu). Helma je v Alpách vlastně nutnost. Nikdy nevíte, kdo vás na tak velkém snahu může smést, i když jste opatrní.
Nutno ještě takto na začátek říct, že Johny neměl žádné vybavení a čast věcí se kupovala a část věcí se půjčila. Spousta lidí, kteří bydlí v bytě jako my, považuje za běžné si výbavu půjčovat. Což jsme vyzkoušeli i my a můžeme doporučit.
TIP: Většinou si do půjčovny stačí dojít den předem. Přes týden prý mají největší výběr vybavení. Vybírat si věci v půjčovně (pokud nemusíte) nemá vůbec cenu přes víkend, protože většina je rozpůčovaná a právě užívaná na svahu. V pondělí se pak vše dezinfikuje a udržuje – takže ideálně nacvičte v úterý.
DEN 1: ODJEZD NA SELLA RONDU
Do Itálie se jede hrooozně dlouho. Čistého času skoro 7 hodin (vyjížděli jsme z Prahy). Se všemi přestávkami to nakonec vyšlo na 10 a ke konci už nám byla chvíle opravdu dlouhá. Především v situaci, kdy GPS ukazovala, že jsme jen pár kilomentrů od ubytování, ale kvůli serpentinám a průměrné rychlosti asi 40 km/hodinu se budeme muset ještě přes hodinu plahočit.
Z Prahy jsme vyjeli ve 12 hodin. Byla to fajn doba kvůli dopravě. Vlastně jsme na skoro žádnou kolonu nenarazili.
TIP: Jestli nemáte, určitě si nainstalujte Waze. Tahle skvělá aplikace bere údaje z GPS i od ostatních uživatelů, vyhodnocuje jejich rychlost, díky čemuž optimalizuje trasu. Vyhnete se tak spoustě kolon. Dokonce uživatelé sami reportují, kde je policejní hlídka, komentují stav kolon atd. Šikovná věcička.
Cestovali jsme přes Německo a část Rakouska.
TIP: Na dálnicích v Německu a Rakousku budete platit na dálnici eurem. Je dobré mít hotovost v miních i bankovách. Karty zatím všude neberou.
DOPORUČUJI NABRAT SI BENZÍN ještě v Rakousku, abyste neplatili zbytečně více. Průměrně je v Itálii litr dražší o 0,4 EUR.
Díky nahánění benzínu má naše posádka i několik fajn zážitků (ehm, množné číslo). Proč bychom totiž zbytečně přepláceli benzín, když nemusíme?
Sama o sobě by 10 hodinová cesta mohla být nudná, což jsme nemohli dopustit. Proto jsme začali s dobrodružstvím alias Hledáním pokladů. Kamarád povídal, že Waze nabízí vyhledávání pump i cen benzínu. Převzal navigaci a frčeli jsme směr „naprostá cenová bomba„.
SITUACE 1: Benzínka měla všechny stojany zavřené kvůli opravě. Což Waze nezmínil. Nevadí. Jinak je Waze šikovná aplikace. Rozhodli jsme se jí dát další šanci.
SITUACE 2: Sjeli jsme z dálnice kamsi do neznáma. Po 3 minutách jsme stáli před závorou. Ještě nikdy jsme nestála před závorou, abych si natankovala benzín. Vidíte, další poprvé.
Řekněmě, že informace o nejlepších cenách benzínu byla správná. Druhá část informace ale je, že pumpa byla v podstatě benzínový park pro kamiony, kde jen jeden stojan nesl nápis „i pro auta“ (všimněte si, prosím, že zdůrazňuji jedno specifické písmeno). U něj navíc byla asi největší fronta kamionů. Klasika. V obchodu také nikdy nestojím v nejměnší frontě. Dohodli jsme se, že nemá cenu čekat. S naším malým autíčkem jsme nějak obličkovali kamionové velikány a pokračovali jsme zpět k dálnici k normální pumpě – už bez Waze navigace.
SITUACE 3: Prostě si představte, že kličkujete po všemožných vesničkách asi 10 minut, než pumpu najdete. Ale ať zde nikomu nekřivdím, benzín byl jeden z nejlevnějších.
Po úmorné cestě naštěstí následovala odměna. Na hotelu jsme si dali pravé italské 0,4 litrové pivo za krásných 2,9 EUR. No, nekupte to.
DEN 2: POPRVÉ NA SVAHU
První den jsem byla velmi zvědavá, jak lyžování Johnymu po deseti letech půjde. Raději jsme se připravili na variantu, že se na dopoledne rozdělíme, zatímco já budu chvíli lyžovat někde na středně těžkém kopci a Johny se rozjezdí na modré. Jáke překvapení, když Johny už po několika minutách jezdil jako o závod (proto jsou nízká očekávání skvělou cestou pro spokojenější vztah). ? Skoro jako Herman Mayer- jen na lyžích.
Nadšení ovšem velmi rychle vyprchalo, protože počasí bylo dost na kočku. Samá mlha, ani na 3 metry dopředu vidět nebylo. Kdyby předemnou byl nedejbože lyžař v bílé bundě, určitě bych odsnowboardila s ním v objetí.
Podobně jsme nic (ne)viděli.
Nešťastné počasí pokračovalo po celý den. Někde jsem četla, že teď v kosmetice frčí (místo plastiky a botoxu) takový přístroj s jehlami, který rychle píchá do tváře a tím ji omlazuje. Doktror prý smyje po proceduře krev a po týdnu (co zpuchnutý obličej přejde do normálu) jsou pacientky krásné jako zamlada.
Asi podobně jsme se cítili i my. V jednu chvíli foukalo a sníh padal natolik intenzivně, že jsem začala obdivovat ženy, jak mohou takovou proceduru vydržet. A to bych nikdy neřekla, že můj obdiv mohou mít.
Nakonec jsme Sella Rondu nepokořili. V polovině okruhu jsme se vrátili zpět. Hrozilo, že ho celý nestihneme. Většina lanovek se zavírá v 16:15. A my jsme ještě mladí, abychom umřeli na sjezdovce (ne, že až budu starší něco se změní).
Večer nás na hotelu čekalo milé překvapení v podobě sklepní sauny a vířivky. Zážitek jsme povýšili sklenkou šampaňského(nějakou levnější napodobeninou). Bohužel jsme se po chvíli projevili jako barbaři, když se přišlo na skutečnost, že nikdo nemá pohárek ani skleničky. Řešením bylo pít rovnou z lahve. Co vám budu povídat. Dobrý nápad to nebyl. Bublinky skončily nejen ve výřivce, ale i v nose, krku a ti šikovnější je uměli prsknout i na souseda.
DEN 3: RADĚJI KLIDNĚJŠÍ SŘEDISKO, PROSÍM
Po bojové poradě s naším ubytovatelem jsme se rozhodli dojet do menšího střediska na druhé straně Sella Rondy, protože neustále hrozilo stejně nepříjemné počasí, jako den předtím. A my už si nechtěli zažít zbytečné trápení na svahu, i když sedačky i kabinky jsou oproti těm v Česku kryté a poskytují alespoň chvilkovou úlevu, odpočinek a teplo.
Svezli jsme se tedy do (i na naše poměry velkého) střediska, kam nás v pohodě dovezl Ski-bus.
TIP: Lístky na Ski-Bus určitě budete potřebovat a nekupíte je u řidiče. Za 10 EUR je určitě seženete u vašeho hostitele, pokud je to penzion/hotel. Mají týdenní platnost.
V menším středisku jsem se vyřádila hlavně já, protože jsem na snowboardu mohla projíždět spoustu částí mimo sjezdovku. Což bylo boží, protože díky předchozímu dni přibylo dost sněhu (vida, vše zlé je k něčemu dobré…). A přesně kvůli podobným zážitkům jsem vyměnila lyže za prkno. Vždycky zažívám dětskou radost, i když se ve sněhu pěkně „vymáchám„, že ani nemůžu vstanout a rozjet se, jak se bořím.
Ten sněhulák vjíždějící na sjezdovku odnikud bývám většinou já.
DEN 4: KONEČNĚ SLUNCE – POJĎME TO KONEČNĚ OBJET
„Jee, slunce,“ volala jsem ráno při rozlepení prvního oka.
Nadšení se s námi vezlo celičký den. Nejdříve jsme vyjeli na Marmoládu, což je jedna z nějkrásnějších sjezdovek. Jedná se navíc o ledovec, na který se dostanete plynulým přestupem ze tří lanovek. Určitě jsem ale ovlivněná počasím i nááádherným výhledem. Posuďte sami! ?
Sjezdovka má cca 11 km a jedná se o červenou (středně těžkou) trať. Celý dojem z jízdy je úžasný. Jediná drobná vada na kráse = machrující lyžaři (snowboardista mezi nimi opravdu nebyl), kteří 11 km jezdí rychle a zběsile. Příliš nehledí na ostatní. Jejich rychlost se ani neodvažuji odhadovat. S jistotou ale vím, že kdyby měli prudce brzdit kvůli nečekané situaci na sjezdovce, určitě by je odvážel vrtulník. Jak by řekl Foglar – „plantážníky jedny„…
No nic, konec vášním, zpět ke 4. dnu.
Někteří nadšenci Sella Rondu objeli 3x. Alespoň o tom píšou ve svém článku. Jak ale sami popisují, za den téměř nebyli na záchodě, nezastavovali, ani se nekochali výhledy. Divím se, že z výletu mají vůbec nějaké fotky. Pro mě – neuvřetilný výkon.
Jak asi tušíte, my podobnou aspiraci ani neměli. Byli jsme koneckonců na dovolené, tak kdo by chtěl trhat rekordy.
TIP: Okruhy jsou dva. Pokud zvolíte oranžový (který je prý delší, má kolem 40 km), měli byste jet za sluncem (výjde-li). Zelený okruh je o něco kratší (cca 35 km). Ten jsme ale my nejeli.
TIP: Díky okruhu jsme se dostali také na místo zvané Val Gardena – Saslong, kde se konal sjezd při Olympiádě. Sjezdovka má červenou i černou a je boží! Určitě si ji sjeďte. Černá je podle mého spíše červená – sjednou ji i středně pokročilí.
Nakonec jsme oranžovou objeli s odřenýma ušima, protože na poslední lanovku, která nás měla vyvézt na poslední svah, jsme dojeli za 5 minut 12 alias těsně před zavíračkou. Mám ale tušení, že i kdybychom přijeli 10 minut po „oficiální zavíračce“ pustili by nás. Maňááána!
I tentokrát nás před večeří neminula sauna a výřivka. Poučili jsme se a donesli jsme si pohárky – připadala jsem si velmi luxusně, přestože ve sklepě jsme se tísnili s novým turnusem Italů a o většinu benefitů jsme museli tvrdě bojovat.
DEN 5: PŮL DNE LYŽOVÁNÍ, MRÁZ A DOMŮ
V neděli jsme si dali ZÁVĚREČNÝ (zkušení lyžaři vědí, že nikdy ne „poslední„) půlden lyžování. Nemůžu říct, že by se s námi Itálie chtěla sluníčkově rozloučit.
Závěrečný den byl asi největší mráz, jaký jsem kdy na horách zažila. Snowboard na sjezdovce vůbec nedržel, takže nebylo jisté, jestli dolů sjedu s modřinou na zadku nebo jen s omrzlinami všude jinde.
Půl den stačil. Víc bychom nevydrželi. Nebo možná jo, ale v restauraci na Bombardinu.
Po sjezdu nás čekalo už jen dobrodružné převlíkání se venku (!) pod sjezdovkou (jen jsem chtěla zdůraznit, že byla největší zima, co jsem na lyžích kdy zažila) a opět 10 hodinová cesta domů.
Protentokrát příjemnější, neboť jsme spoustu serpentin projeli za dne. Viděli jsme sjezdovky, po kterých jsme předchozí dny jezidli a vzpomínali jsme, jak se nám po nich jezdilo. Jo a já spoustu cesty prospala.
ZÁVĚREČNÉ SLOVO A ZHODNOCENÍ:
Z celého výletu jsem natočila video pro nás s Johnym, rodinu a přátele. Mám z něj ale radost, a protoho sdílím i s vámi, i když je míněno spíše jako naše osobní.
Jak tedy Sella Ronda? Jet, nejet?
Vendi: Místo bylo fajn, ale ve srovnání s ostatními zimními dovolenými určitě ne nejlepší (s mamkou jsme byly nadšené třeba z Livigno). Polovnu sjezdovek v rámci okruhu jsem si příliš neužila. Příště bych možná zůstala v okolí Arabby a Marmolády a jezdila tam, případně se přesunula na některé vybrané sjezdovky. Okruh je fajn, ale kvůli jeho délce je jeho stihnutí zbytečné nahánění.
Johny byl ze své první zahraniční lyžovačky nadšený! Ocenil hlavně různorodost svahů, pohodlné lanovky, super partu lidí, se kterou jsme jeli. A byl nadšený z krásných výhledů, které jsme jeden a půl dne měli stěstí zažít.
Nevýhoda za oba: Cesta byla straaašně dlouhá a když počásí na 100 % nevýjde, ovlivní to náladu celého výletu.
Pokud máte doporučení, kam další rok na lyže jet, nebo kde si procvičit jízdu v Česku, dejte určitě vědět!
Lyžování (a snowboardingu) zdar! Nazdar!
