Podobné články:
Kdybych vám řekla, že můžete vyrazit na rande, kde budete obdivovat kupu šrotu, asi si poklepete na čelo. Kdybych vám řekla, že za to navíc zaplatíte a že máte čas jen do června, asi se mi budete už do konce života vyhýbat obloukem. No, a přesně takový tip vám chci dnes dát. S dodatkem, že nejde o šrot obyčejný! Jedná se o precizně poskládané části ocelového odpadu, ze kterého šikovné ruce umělců vytvořily superhrdiny, pohádkové postavy i drahá auta. Řeč je o Galerii ocelových figurín. Věřte, že vás budou exponáty v Galerii bavit a dokonce si budete chtít ulovit spoustu fotek na váš Instagram.
Nebo se můžete jen a jen kochat bez fotek. Ale byli byste rarita.
V Galerii ocelových figurín najdete celou řadu exponátů z oceli.
Já vím. Nečekaně.
Ale jeden drobný chyták ve jméně je. V Galerii nejsou jen figuríny.
Cha!
Kupříkladu se můžete podívat na auta, motorky nebo křesílka. No, křesílka. Mají tam doslova trůn.
Z mečů.
Přesně tak, trůn ze seriálu Hra o trůny.
Nutno říct, že Trůn z mečů není artiklem, který byste si chtěli dát doma do obýváku a ukazovat ho návštěvám. Vážně nechápu, proč je kolem něj ono velké halo a zápasí o něj už osmou řadu draci i nemrtví. Ale dobře. Jednu výhodu by trůn mohl mít. U televize byste rovnou pokrájeli, co by bylo na nedělní oběd třeba.
Jo a abych nezapomněla. Velice skromně bych chtěla dodat, že jsem rande tentokrát plánovala já (nejlepší pochvala je totiž ta od sebe sama) :-).
GALERIE OCELOVÝCH FIGURÍN POPRVÉ: O CO JDE?
Galerie ocelových figurín se nachází v dolní části Václavského náměstí. Organizátoři místo výstavy našli přímo skvělé. Když jde totiž člověk do metra, míjí prosklenou stěnu, kterou je vidět dovnitř na exponáty. Cestou domů jsem tak povětšinou přemýšlela, na co, u všech plantážníků, asi koukám.
Pokud je člověk pozorný chodec, všimne si, že v jednom vchodu do budovy stojí velká kovová figurína.
Organizátoři ale pravděpodobně nechtěli spoléhat jen na pozorné kolemjdoucí. Nenechali nic náhodě a někdy před týdnem raději vystrčili i ocelovou motorku. Na chodník. Jak-se-patří viditelně. Doslova a dopísmene tedy na Galerii můžete narazit.
Zcela upřímně jsem byla z pohledu přes skleněnou stěnu natolik nadšená, že jsem dobředu ani nic na internetu neověřovala. Drobné pochyby, zda jsem nás nenalákala do pasti na turisty, mnou však zpočátku hlodaly.
Teď je čas na pozitivní zprávu na začátek.
Pochyby byly vymýceny. Už při vstupu. Pán u kasy byl natolik šikovný, že nám dal zlevněné vstupné. Asi jsme s Johnym měli v práci jakésik slabší období. Možná jsme vypadali utrápeně. Zkrátka, jako správní a hladoví studenti. 🙂
Nebo jsme se pánovi prostě líbili. Chápu.
Hned u vstupu je krátké vysvětlení, jak a proč celá výstava vznikla. Prostřednictvím expozic organizátoři upozorňují na důležitost recyklace kovového odpadu. Šrotu. První figurína prý vznikla tak, že se zakladatel výstavy, Jose Olejnik, snažil probrat kovovým odpadem od lidí a vdechnout použitelným částečkám nový život.
Figuríny mají svůj druhý život. Svůj druhý účel.
Dnes už prý částečky nehledá jen José (ale celý tým lidí). No, a protože je šrotu všude hodně, výstava se stále rozšiřuje.
GALERIE OCELOVÝCH FIGURÍN PODRUHÉ: CO VÁS ČEKÁ?
Galerie ocelových figurín se rozkládá „jen“ na dvou patrech. I tak jsem příliš velké fronty na focení nezaznamenala. Z čehož jsem byla příjemně překvapená. Jen si nejsem jistá, zda šlo či nešlo o náhodu. Ať už šlo o náhodu, nebo ne, my byli na výstavě v týdnu po práci.
* * *
Už jsem naznačila, že exponátů najdete v Galerii dost. Program odhaduju tak na dvě hodinky.
Protože jsem byla z možnosti „používání“ a interaktování s exponáty nadšená, máme fotku snad s každým druhým exponátem.
I když návštěvníků nebylo tolik, u některých zajímavějších exponátů se stejně „čekačce“ nevyhnete. Největší frontička byla u pověstného trůnu s meči. Níže můžete zhodnotit naše dvě nejlepší pózy.
Focení probíhalo za zhoršených podmínek – pod nátlakem dalších fotek-chtivých turistů.
No, co myslíte? Jak bychom vypadali jako královna a král?
Dobře. Poté, co jsme se museli rychle nabažit trůnu, šli jsme kralovat do několika automobilů – ocelového Lamborghini, Ferrari a… ve značkách se příliš nevyznám, takže jednoduše aut. Zkoušeli jsme i různé pózy. Abychom naše fotky oživili.
Máme fotky – v autě, na autě, oba v autě, jeden v autě, pohled z auta…
Víc jsme toho nevymysleli. 🙂
Když nás stroje přestaly bavit (cca první hodina výstavy), šli jsme do druhého patra. Po cestě jsem si ještě nemohla odpustit snahu políbit transformera Bumblebeeho. Žluťásek je můj oblíbený kovový mimozemšťan. Jak vidíte, i on mě má rád, protože mě držel za zadek. Což dělal i na dalších fotkách.
Pusu jsem mu nakonec nedala. Za prvé, měl ji fakt vysoko a já se bála šplhání v sukni. Za druhé, byl tam se mnou Johny… 🙂
Ve druhém patře byla legrace jiného rázu.
Procházeli jsme chodbičkou plnou mimoňů (ne lidí, ale žlutých postaviček z animované pohádky Já, padouch). Šplhali jsme na dinosaury, Johny se skoro nechal sníst Tazmánským čertem…
Mně se povedlo čmajznout Thorovi (jednomu ze superhrdinů) jeho kouzelné kladivo, kterým poráží nepřátele a ze kterého srší blesky.
Kladivo bylo ale velmi těžké, takže jsem mu ho vrátila.
Poznámka pro potenciální kleptomany: Podobných věcí se dalo čmajznout víc. Třeba kulomet u jakéhosi trolla. Jo a řetěz u Hulka. 🙂
Poznámka č. 2 pro všechny: Jestli chytíte cukrový/kofeinový deficit, je nutné se jen nějak dopracovat do druhého patra, kde si jej můžete dorovnat v kavárně.
GALERIE OCELOVÝCH FIGURÍN POTŘETÍ: ZHODNOCENÍ
Líbí se mi, že umělci dokázali vzít kovový odpad, který byl původně určen k likvidaci. Ze šrotu dokázali udělat něco nového. S uměleckou hodnotou. Neustále se podivuju, jak precizní a zdlouhavá práce to musela být.
Z fotek možná ona preciznost a detailní práce nevyzní.
Nevím. Vyzní, čí nevyzní?
Celá výstava je pro mě obdivem lidské práce a důmyslnosti.
Upřímně jsem se celou výstavu podivovala, co se dá se šrotem vymyslet.
Občas, když chodím do galerie moderního umění, mám rozporuplné pocity. Nevím, co chtěl svou tvorbou básník (malíř) říct, takže jsem v galeriích opravdu vděčná za vysvětlivky.
V této Galerii se podobných nesrovnalostí nemusíte bát. Žádná abstraktní konstrukce obludných rozměrů (s nutností popisku) vás nečeká.
Bylo fajn, že jsme všechny věci mohli osahávat, zkoušet, používat… Zkrátka šlo o interakci v pravém slova smyslu.
Ortel? Galerii ocelových figurín můžeme doporučit. 🙂
* * *
Jestli máte nějaký tip na rande vy, nebo byste se rádi podívali na naše rande číslo jedna, můžete. Byli jsme v Muzeu smyslů. Odkaz najdete přímo tady!
Budu se na vás těšit zase příště. 🙂
S láskou,
Vendi
