Podobné články:
Recept, jak druhého ocenit? Potřebujeme špetku snahy, kousek pozornosti a velkou porci odhodlání. Odhodlání proto, že někdy se nám druhý oceňuje snadno. Zato někdy musíme pochvalu hledat jako jehlu v kupce sena. V rámci březnové výzvy jsem chtěla zjistit, jaký dopad na náš vztah bude oceňování druhého mít. Zda se nám opravdu podaří pozvednou vzájemné sympatie a obdiv.
Máte-li zájem, můžete si i vy výzvu vyzkoušet. Více se o ní rozepisuju v tomto článku. Dokonce si zdarma můžete stáhnout pracovní list. 🙂
Výzva byla během tří týdnů rozdělená na 2 části:
- Každodenní drobná ocenění.
- Jeden velký oceňovací dopis, který shrnuje naše chování a vlastnosti, které na druhém oceňujeme.
Jak tedy v naší domácnosti výzva dopadla a na co jsme (si) přišli?
JESTLI ČEKÁŠ OCENĚNÍ „NA OPLÁTKU“, BUDEŠ PRAVDĚPODOBNĚ ZKLAMÁN
Největší dopad mají činy, které děláme z vlastního přesvědčení a jsme vnitřně motivovaní je učinit.
Prostě nám dávají smysl.
Vyzkoušela jsem si, že když něco dělám, je nejlepší, pokud ono něco prostě chci udělat. Ať už proto, že jde v mém vnímání o dobrý skutek nebo že věřím, že druhého potěším. Motivace je natolik silná, že je mi jedno, zda druhý nakonec čin slovně ocení nebo ne.
Proces vypadá většinou takto:
„Co by mě potěšilo, kdybi mi řekl, nebo udělal druhý, kdybych byla v podobné situaci,“ řeknu si v duchu.
Většinou na mě vyskočí řešení ve smyslu: Zeptat se, zda partner nepotřebuje pomoct. Obejmout druhého. Pohladit. Ocenit drobnou práci a tak dále.
Naopak nejhorší je, pokud bych dělala nějaký čin a čekala za něj pochvalu, ocenění nebo odměnu. Dobrý pocit je pak závislý na míře entuziasmu a míře pochvaly od druhého.
Když pochvala a ocenění není adekvátní očekávání, cítím, že jsem… frustrovaná, naštvaná, demotivovaná. Člověku se pak nechce nic dalšího pro druhého udělat.
A hlavním viníkem je očekávání.
Na začátku výzvy jsem si vytiskla svůj pracovní list, kam jsem chtěla každý den zapisovat alespoň jedno ocenění pro Johnyho. List jsem připla na ledničku, aby byl oběma na očích. Pátý den jsem chtěla dopsat další pochvalu. Zjistila jsem, že na listu přibyly asi tři ocenění. Byly dopsané Johnyho rukou.
„Wow,“ potěšila jsem se. V duchu jsem si juchla, že nám ocenění zůstanou jako pěkná památka a že asi budu muset tisknout nový papír, abychom se na něj oba s oceněními vlezli.
Čas plynul a druhý týden jsem měla pro Johnyho už 14 ocenění. Jenže na papíře zůstávala pořád jen ta 3 pro mě.
Jsem si jistá, že za dva týdny bylo, zač mě ocenit.
V tomto bodě jsem se mohla rozhodnout. Budu naštvaná, protože jsem za dva týdny udělala spoustu pěkných věcí, ale mám na papíře jen 3?
Vybrala jsem si vzít to s klidem. Naštvání by jen dokázalo, že jsem potají doufala (očekávala), že Johny bude dělat to samé. A za tuto moji domněnku přece můj muž nemůže.
Navíc, ocenění sice nemám na papíře, ale oceněná jsem byla vždy. Pohlazením, pusou, slovem… To je pěkné zjištění, ne? 🙂
MŮŽEŠ KRITIZOVAT STEJNĚ JAKO CHVÁLIT
Pochvala je věc volby. Úhlu pohledu. Spousta z nás dělá chyby. Kdybychom je nedělali, nemohli bychom se poučit a být neusátle lepší a lepší.
Nejde o pozitivní přístup. Nebo možná trošku.
Když pokecám nechtěně ubrus, asi si všimnu, že jsem jej pokecala. Asi ze sebe nebudu nadšená, protože vím, že jej budu muset já nebo někdo jiný, vyprat. V duchu se pokárám i sama. Bez cizí pomoci.
V této chvíli nepomůže, že mě pokárá i partner. Svou kritikou naopak přiloží dřevo do ohně.
Osobně bych byla nejradši, kdyby druhý vyskočil, zaběhl pro utěrku a pomohl z ubrusu skvrnu co nejrychleji očistit, aby se nevypila. Nebo kdyby řekl: „To nevadí, ubrus se vypere. Navařila jsi ale znamenité jídlo.“
Schválně. Co by v této chvíli potěšilo vás?
NAPSAT DOPIS JE FUŠKA. ALE PŘINESE SVÉ OVOCE.
V rámci výzvy jsem nám dávala ještě jeden mini-speciální úkol, který se prolínal s naší pravidelnou aktivitou, kterou jsem od nového roku začali. Společná rande. Ze seznamu pozitivních vlastností jsme měli vybrat ty, kterých si na našem partnerovi opravdu nejvíce ceníme.
U každé vlastnosti je dobré napsat konkrétní příklad. Proč zrovna ta či ona zmíněná vlastnost je pro nás obdivuhodná. Právě příklady pozitivních vlastností jsme dali do dopisu, aby nám zůstala památka.
Člověk si tak procvičí psaní rukou a vzpomene si na svá školská léta a hory popsaných sešitů. V dopise jsou navíc jen pozitivní vlastnosti, takže není nutné mít strach jej otevřít.
Já i Johny jsme byli z této aktivity nadšení. Napsali jsme si krásné dopisy a napsali slova, která bychom jen tak nezformulovali, kdybychom si je měli jen říct.
* * *
Výzva byla fajn, ale pro nás ne tak intenzivní. Zjistila jsem, že se oceňujeme poměrně často. Největší zásluhu na tom mají naše „vděčníky“ před spaním, kde si říkám pozitivní shrnutí celého dne a vyzdvihujeme pozitiva toho druhého.
Určitě je super mít dopis, který bude pěknou památkou.
Nejdůležitější zjištění pro mě je, že svého manžela velmi obdivuju a vážím si ho. Což je cílem druhého Gottmanova pilíře, kvůli kterému jsem výzvu začala. 🙂
Nevím, zda jste se také účastnili výzvy, ale pokud ano, budu moc ráda, když mi napíšete, co vás překvapilo nebo potěšilo.
S láskou,
Vendi
Sranda čítať o Tvojich myšlienkových pochodoch zo „zákulisia“, keď vačšinu našich výziev vnímam len z tej druhej strany. Ďakujem za ocenenia, výzva sa mi páčila a som rád, že si volíš pozerať sa na veci pozitívne a nevyčítala si mi ani to nepísanie na „oceňovací pracovní list“, ktoré mi osobne ako metóda vyjadrenia veľmi nevyhovovalo. To, že som si tam však nachádzal nové a nové ocenenia ma však samozrejme tešilo 🙂 Takže naozaj je to hlavne o očákaniach – keď pekné veci robíme z presvedčenia a nie pre očakávanú pochvalu, nemoze to dopadnúť inak ako dobre.
Je to tak… Výhoda je, že máš sondu do mé duše a nemusíš ze mě nic páčit. 🙂 Jsem ráda, že se ti výzva líbila. I mě přišla fajn. Hlavně ta část s dopisem. Jsem si jistá, že si ho budu číst i na stará kolena, i když bude psaní staré, ušmudlané a promáčené dojetím od slz.
A děkuji, že se výzev nepřímo účastníš. :-*