Podobné články:
Zhruba před třemi roky jsem psala o naší cestě k vytouženému otěhotnění, přestože jsem byla diagnostikována syndromem polycystických ovarií (PCOS). Na článek jsem měla krásné ohlasy plné naděje. Dnes bych proto ráda napsala volné pokračování, které opět může zasvítit jistou nadějí pro všechny ženy, které se s touto diagnózou setkaly. Čekáme totiž dítě druhé.
A tentokrát to šlo rychle… Vlastně hned první měsíc, co jsme se nechránili. Byl to opravdový šok, se kterým jsme se nakonec museli popasovat. 🙂
Syndrom polycystických ovarií (PCOS) prý mimo jiné souvisí s vyšší hladinou cukru v krvi. Může také souviset s vyšší hladinou stresových hormonů nebo genetikou. Vidíte, vlastně se neví. Ale faktem zůstává, že ženy mívají problém otěhotnět.
Mám kolem sebe opravdu spoustu známých a kamarádek, které syndrom polycystických ovarií moc dobře znají a kterým diagnóza zkomplikovala početí. Většině z nich se podařilo otěhotnět až díky zásahu doktorů. Prozatím však ve svém okolí nemám případy, kdy by se kvůli PCOS diagnóze někomu počít nakonec nepodařilo (ale jasně, je to moje bublina).
Když se zpětně dívám na naši cestu, vlastní jsem ráda, že vše bylo, jak bylo. Náš syn má plnou pozornost mojí mamky, která se v babičkováni našla. Dříve by možná chtěla daleko víc budovat svou kariéru, kterou už si za těch předchozích pár let vyřešila.
Taky jsme se přestěhovali do Zlína a máme skvělý byt v úžasné lokalitě.
I my s manželem jsme udělali obrovský kus práce na své psychice, pohodě i na našem vzájemném vztahu. V konečném důsledku jsem tedy vděčná, že dítě nepřišlo hned, co jsme nad tím uvažovali.
A jak probíhalo těhotenství s PCOS?
Musím zaklepat, že těhotenství bylo (a je) nekomplikované. U prvního mi začátku byla diagnostikována těhotenská cukrovka. Musela jsem tak pravidelně kontrolovat glukózu v krvi a chodit na pozorování. Což je daleko lepší případ, než kdybych na sebe nedávala pozor a dítě zbytečně přerostlo do obřích a nezdravých rozměrů. Už tak měl syn při porodu 3,6 kg.
Až se vám tedy otěhotnět podaří, chtěla bych vás vybídnout, abyste byly vůči konzumaci cukru také pozornější a možná na potraviny obezřetnější.
Během mateřství…
…si člověk může dovolit být konečně trochu v klidu. Ano, v jiném klidu, než by si asi bezdětný představoval. Myslím tím – nechal svou původní práci minulostí a užíval si přítomnost se svým (v našem případě – vytouženým) potomkem. Nehrozí deadlines, prezentace před lidmi nebo nějaké velké průsery ovlivňující byznys druhých.
Oproti klasickému zaměstnání je tedy v mateřství životní fáze méně stresová (pokud nebojujeme o finanční přežití), avšak velmi emočně a fyzicky vyčerpávající – nehledě na zátěž ve vztahu manželském.
Jelikož si ale odpočine hlava, může žena mateřství využít na jakési uzdravování.
Já jsem takhle po půl roce od porodu došla na kontrolu ke gynekologovi – kvůli stěhování do Zlína jsem měla nového. Ten mě potěšil zprávou, že by u polycystická ovaria ani nediagnostikoval a že se mu děloha připadá naprosto v pořádku. Tohle přesně chceme od svého doktora slyšet, že? 🙂
Zde bych chtěla poznamenat, že ať už si to uvědomujeme nebo ne, potvrzení a diagnóza lékařů na nás mají obrovský vliv. Lékaři jsou odborníci (a pro někoho autority), kterým důvěřujeme. Nemůžeme ani jinak. Většina z nás nemá znalosti ani praxi udělat si diagnózu a nasadit správnou léčbu (ruku na srdce, kdo by si chtěl zlomenou nohu léčit sám doma). Problém tedy může nastat, pokud lékaři bezmezně věříme (že jsme nemocní a nevyléčíme se). Díky tomuto proroctví se opravdu nemusíme uzdravovat.
Nicméně po odchodu z ordinace jsem hýřila nadšením, že jsem se díky své mentální práci a práci s tělem dokázala sama vyléčit i bez hormonální léčby. Člověk často slyší příběhy, jak se ženám s PCOS nedaří otěhotnět ani podruhé. Jak musí docházet opět na kliniky plné doktorů, aby jim byly napsány hormony. Aby byly důkladně sledovány při novém procesu otěhotnění.
Uf, děkuju pěkně.
Jak jsme se s manželem tolikrát bavili, až jsme se shodli, kdy tomu dáme volný průběh podruhé
Jak jsem psala na začátku, byl pro nás pozitivní těhotenský test poměrně velkým překvapením. Osobně jsem očekávala, že dáme věcem volný průběh, a že bude opět nějakou dobu trvat, než otěhotním. Docela jsme museli rozdýchat, že jsem otěhotněla tak brzy. Ano, byli jsme vděční. Moc! Zároveň jsme ale měli ještě plány, jak si to užijeme s jedním dítětem, se kterým se dá čím dál tím víc domluvit.
Hodně přispělo, že jsme se čerstvě přestěhovali do našeho nového bytu a zahnízdili jsme se. Měli jsme již skoro všechno zařízené vybalené i uklizené a v podstatě jsme řešili drobností, které se týkaly hlavně dekorací a balkonu.
Měla jsem pocit, že druhému dítěti opravdu nic nebrání.
Chtěla jsem tímto říct, že na racionální úrovni může být člověk domluvený a logicky může vše dávat smysl. Druhou stranou mince jsou pocity a emoce, které jsou přirozenou součástí všech velkých životních rozhodnutí situací a které nás chtě nechtě provází. Jako i v tomto případě.
Co mohlo pomoct od diagnózy PCOS ke „zdravá“?
Stejně jako v prvním článku, i zde bych ráda zmínila, co byly podle mého klíčové faktory, které pomohly k mému uzdravení „od“ PCOS. Opět chci jen poznamenat, že jde o mé osobní závěry a příběh sloužící jako inspirace, avšak ne jako dogmatický návod (ale to vy víte). 🙂
Práce na psychice a emočních vzorcích:
Po porodu jsem pracovala se svou vnitřní pohodou. Snažila jsem se odbourat některé nepříjemné pocity spojené s porodem (i když jsem měla perfektní porod) a strachy spojené s případným druhým otěhotněním.
Měla jsem v sobě totiž představu, že otěhotnění bude opět dlouho trvat.
Že se bojím, že naše druhé dítě může způsobit rozkol mezi mnou a manželem.
Že se bojím, že na sebe nebudu mít už vůbec žádný čas.
A že se mi zhorší chronická bolest v malíčku (je to bizár), protože tak to bylo i po prvním dítěti.
To všechno byly představy, které jsem v sobě měla zakořeněné, a které mi bránily v otevření se druhému dítěti. Jako kouč jsem před mateřskou pracovala s emočními vzorci a tímto vřele doporučuji, abyste se po porodu také trochu pročistili. I když by pročištění prospělo oběma partnerům, mám na mysli hlavně ženy.
Snažila jsem se přijmout roli matky, jak to jen šlo:
Všimla jsem si, že s novou rolí matky ustoupily do pozadí tendence věci tolik řídit a být zaměřená na výsledek. Více jsem se dostávala do své ženské energie, protože jsem do toho byla i přirozeně více tlačená. Pečovat, milovat a být tu pro své blízké. Ženskost je v podstatě nutnost a když proti ní člověk bojuje, vytváří velký protitlak.
Velkou pomocí pro mě bylo i postupné pouštění představy, že něco musím.
Musím stihnout, udělat, zařídit…
Začala jsem se více soustředit na náš vztah se synem a s manželem. Postupně jsem začala přidávat více dospěláckých aktivit, do kterých zahrnuju i syna. Během dne si ani tolik nehrajem, protože mě to prostě nebaví (moc doporučuju knihu Tajemství přirozené výchovy – určitě o ní budu ještě psát).
Napojení na sebe a intuici:
Tohle je možná trošku alternativní, ale začala jsem více meditovat a napojovat se na sebe i na svou intuici. Koupila jsem si kurz, který ve mně prohloubil víru v sebe sama a v intuici, kterou každý z nás (především ženy) oplývá. Během sezení s dalšími podobě laděným lidmi jsem měla vizi, že prostě budu těhotná.
A víra je polovina úspěchu. 🙂
Omezení cukru:
Co se týče ne-alternativních metod, tak jsem se začala více hlídat v konzumaci cukru. V podstatě jím sladké ve formě ovoce a několik málo sušenek k ranní a odpolední kávě.
Samozřejmě neodolám ani dobré domácí buchtě nebo kupované borůvkové. Ale mnoho průmyslově zpracovaných sladkých potravin u nás nenajdete. I obědy a večeře se snažím vařit nízkosacharidové.
Určitě velmi pomáhá, když je obecně člověk obklopen lidmi, kteří ho mají rádi a kteří jej dokážou psychicky podpořit. Osobně jsem tedy omezila kontakt s některými (pro mě) toxickým lidmi.
Doufám že byl pro vás článek inspirací i zamyšlením. Chtěla jsem, aby i z mého příběhu vyplynulo, že diagnóza PCOS nemusí být konečná a že lze dojít k výsledku – zdravá žena.
Všem vám, kteří zažíváte komplikace s otěhotněním posílám velkou dávku podpory a doufám, že se vaše sny brzy naplní (možná lépe řečeno, váš sen). 🙂
Objímám,
Vendi
