Podobné články:
Osobní vize je vlastně taková mapa s vyznačeným cílem, kam se chcete dostat. Stejně jako na Mapy.cz nebo Google Maps můžete jít (jet) několika cestami (i několika prostředky – pěšky, vlakem, autem…), které budou různě dlouho trvat. Navíc, někdy až při výběru konkrétní trasy zjistíte, že trasa nepočítala s množstvím zatáček, úzkých míst, případně narazíte na nečekané nově uzavřené úseky a objížďky. A proto najdete jinou cestu nebo se poperete se současným stavem, abyste do cíle dojeli (i když možná se zpožděním).
Nějak podobně vypadá stav „mít osobní vizi“. Dává nám v reálném čase zpětnou vazbu, jak si stojíme, abychom jí dosáhli.
Jak vnímáte plynutí času vy? Také se vám stává, že dny jen tak přefrčí a už je tady víkend? Ba co víkend… Ale že by stálo za úvahu naplánovat si narozeninovou oslavu, protože jdete překročit další desetiletí (nebo jste dosáhli „jen další pětky na konci“)?
Tuším, že i vám život rychle letí pod rukama. V tom případě mám jednu dobrou zprávu a jednu špatnou. Začnu špatnou, abyste se mohli těšit na druhou zprávu. Osobní vize život nezpomalí (na to asi napíšu článek někdy jindy). Dobrá zpráva ale je, že dá vašemu životu smysl. Respektive vy sami dáte svému životu smysl a vize vás bude k tomuto smyslu jen vést.
Mám dojem, že osobní vize je v dnešním světě hrozně důležitá.
Díky sociálním sítím a možnosti získat informace z celého světa, jsme o něco kritičtější ke svému vlastnímu životu i ke svému úspěchu (nebo úspěchu v nějaké roli, kterou zastáváme). Myslím si, že nespokojenost velmi souvisí s naší tendencí se porovnávat s okolím a nezapadnout v davu (být vyjímeční). Když se koukneme na sítě, vždycky se najde alespoň jeden člověk, který má něco, co bychom chtěli.
Schválně. Jaké příspěvky dáváte vy sami na Facebook nebo Instagram, pokud sociální sítě používáte? Jsou to pozitivní zážitky z dovolené, výletu s kamarády nebo vyjímečné posezení u vína v pěkné restauraci?
Většinou se neobtěžujeme zaznamenávat běžné okamžiky každodenního života. Většinou také používáme velkou spoustu filtrů, aby fotky vypadaly lépe. Nastavujeme jas, kontrast, přidáváme fotkám barvu. Nafotíme klidně 5 záběrů, jen abychom měli ten nejlepší, na kterém vypadáme nejlépe. A ten nejlepší dáme samozřejmě na sítě.
Já proti sociálním sítím cítím nutnou obezřetnost jen z toho důvodu, že neukazují realitu nikoho z nás. Neukazují smutné momenty nebo chvíle, kdy jsme naštvaní a nedaří se. Většinou nezkazujeme ani špatné zážitky z dovolené – třeba smrdutý pokoj (kdo by si takové zážitky chtěl taky připomínat)? Sítě tak vytváří iluzi, že všichni žijí daleko šťastnější život, než je tomu ve skutečnosti.
DOBŘE, SOCIÁLNÍ SÍTĚ ALE MAZAT NEMÍNÍM. TAK CO TEĎ?
Což takhle vrátit se ke staré dobré Nokii 3310, kde si můžete zahrát třeba hada, aniž by vás znepokojoval počet palců nahoru (alias „líbíků„). 🙂
Dobře. Byl to jen nápad. Pokud nechcete používat Nokii 3310, ani mazat účty, může pomoct vize.
Vize = „vysněný“ cíl, ke kterému bychom se měli snažit přiblížit. Ideálně i s kroky, jak jí dosáhnout.
Osobní vizi si můžete představit jako takovou Polárku, která svítí na naší cestě (na Severní pól), protože ať jsme kdekoliv na moři, vždycky ji bezpečně poznáme.
Osobní vize je zároveň těžko dosažitelná (na Severní pól je to minimálně z Česka docela dálka). O jejím naplnění sníme a toužíme, ale nevíme, kdy se nám dosažení podaří. Je to naše poslání.
Z celého svého srdce věřím, že nikdo z nás na zemi není nadarmo. Všichni máme nějaký účel, který bychom měli za život splnit.
Vize ovšem není neměnná. Vyvíjí se spolu s námi. Její aktualizace je dlouhotrvající a pomalá. Stejně jako naše vnitřní obměna.
Osobně jsem dříve měla představu najít si milionáře a strávit s ním spokojený život plný nákupů a cestování na plachtě. 🙂 Do toho jsem sama chtěla dělat kariéru (ideálně v korporaci) a být velké zvíře, kterému až tolik nezáleží na rodině.
Po letech (v korporaci) jsem se vyvinula v rodinného člověka, který na kariéru tolik nehledí. Chci být úspěšná. Měřítkem ale spíše je, kolik lidí bude spokojenějších, než kolik peněz a jaký majetek budu mít. K jiným prioritám v životě jsem ovšem musela postupně dojít. Nevzbudila jsem se ráno s potem na čele a jasným prozřením, že jsem se přes noc přerodila v jiného člověka.
Díky osobní vizi víte, kým chcete být. Víte, na čem vám v životě záleží. Dokážete se vědomě rozhodnout, zda daná aktivita (životní rozhodnutí, povýšení, stěhování, změna partnera atd.) směřuje k vaší vizi. A pokud nesměřuje, může jít o přechodný stav, který jste ochotní podstoupit. Víte totiž, jaké mohou být dopady, když z cesty uhnete i že jde v dané životní etapě o nejlepší možnou alternativu.
Pokud osobní vizi nemáte, může se klidně stát, že se jednoho dne vzbudíte (tentokrát opravdu v potu) a zjistíte, že oč jste usilovali celé roky, pro vás vlastně nic neznamená.
Bolestivé to zjištění po letech dřiny. Nemyslíte?
CO VÁS VE ZBYTKU KVĚTNA NA BLOGU ČEKÁ?
A možná také června…? 🙂
Věnovat se budu osobní vizi. Že jsem vás teď překvapila?
Projdeme si nějaká cvičení, která by vám měla pomoct určit, co je v životě nějdůležitější. Začneme s myšlenkou na konec.
Budete se moct zamyslet, jak si určit, co je pro vás v životě důležité.
Ukážu vám několik způsobů, jak vizi vytvořit.
A jak ji přenést do reality tak, abyste se k ní mohli vracet?
Sledujte tedy blog i Youtube kanál Recept na vztahy a budu ráda, když mi napíšete, jestli jste už někdy s vizí pracovali, nebo ne. 🙂
S láskou, Vendi
