Podobné články:
Zpětná vazba je termín, který se hojně používá v pracovním životě. Manažeři se této dovednosti učí, aby mohli lépe vést své podřízené. Podřízení, kteří umí přijmout (ale i dát) zpětnou vazbu, jsou pak zaměstnanci k nezaplacení. Přesto, každá mince má dvě strany. Zpětná vazba může být i nebezpečná a to především ve dvou případech. Když ji člověk dává s úmyslem pokárat a když ji druhý přijme bez filtru až k srdci. I když je využití zpětné vazby především pracovní, její principy jsou k nezaplacení i v osobním životě. Podle mého jde o skvělý (a do jisté míry nenahraditelný) nástroj, jak si s partnerem dát vědět, zda:
- partnerovi/partnerce vyjadřujeme lásku, jakou zaslouží,
- bereme v úvahu jeho/její potřeby a přání,
- příliš druhého nesvazujeme,
- nevědomě mu/jí neubližujeme.
V manažerské hantýrce se zpětné vazbě říká i feedback a v textu oba termíny občas zmíním, neboť jde o synonymum.
Zvládnou zpětnou vazbu není jednoduché. Však si toho také všimla spousta firem a snaží se jednoduchou myšlenku za draho prodat. Než-li o prodej know-how bych ale řekla, že se firmy snaží prodat spíše how-now (čteme foneticky a dohromady – „houv…no„). 🙂
Metod, jak zacházet se zpětnou vazbou by se pár našlo. Čím déle ale se zpětnou vazbou pracuji, tím víc se různým metodám bráním. Častokrát se totiž člověk drží spíše pouček než záměru svého sdělení.
Začnu nejprofláklejší metodou. Rovnou vám ale řeknu…
…PROČ NEMÁM RÁDA SENDVIČ METODU?
Aby se lidem zpětná vazba lépe dávala a byla pro ně jednoduše uchopitelná, napadlo někoho inteligentního, že by si lidé mohli sdělovat své poznatky prostřednictvím sendvičové metody. Šťavnatá kritika (tu nechcete) je vložena mezi dvoje suchá pozitiva (ani ta nechcete).
Sendvič člověka „nutí“ vymyslet, jak kritiku zaobalit mezi dvoje pozitiva.
Skoro až vypadá, že pozitivem začínáme i končíme, abychom zakryli kritiku. Zjemnili ji.
To má samozřejmě za následek znehodnocení pozitiv, protože obě strany ví, že důležité sdělení leží uprostřed.
Pokud byste chtěli vědět, jak by manželka mohla dávat zpětnou vazbu pomocí sendviče, tuším, že takto:
Okoralý kraj chvály: „Jsem ráda, že jsi po sobě umyl nádobí a vynesl krabici od pizzy do tříděného odpadu, když byla ve fotbale přestávka.„
Šťavnatý prostor pro zlepšení: „Doufala jsem, že dnes jdeme na večeri, jak jsme se domlouvali. Trochu mě mrzelo, že jsi dal přednost fotbalu. Příště bys mi mohl dát vědět dopředu, ať nejsem v šoku, nebo si domluvím náhradní program.“
Poslední část, kde znovu chválíme a vyjadřujeme podporu a vyjádření dobré víry, že se chování do budoucna zlepší : „Opravdu ti děkuji, že teď po tobě nemusím uklízet a věřím, že příště už večeři naplánujeme lépe.“
Úplně z toho cítím nutnost zaobalist hlavní sdělení. Jdu vám ale ukázat ještě jeden velmi často vyučovaný způsob.
…PROČ NEMÁM RÁDA BIO METODU?
Metoda BIO (foneticky „bájo„) feedback je poměrně dobrá metoda, i když i ona má svá ale. „BIO“ je zkratka pro:
- Behaviour (chování): Co jsi udělal/a?
- Impact (dopad): Jaké tvé chování mělo důsledky?
- Opportunity for growth (prostor pro zlepšení): Co si myslím, že by se dalo udělat příště, aby to dopadlo lépe?
„Miláčku, mohla bych ti říct, jak jsem vnímala včerejší večer,“ ptá se úplně stejná manželka z předchozího příkladu, jen jde na to přes BIO metodu.
„Ehmmm….“ pronese o krapet méně nadšeně manžel.
Posílená „podprou“ manželka začíná:
B: „Včera večer ses díval na fotbal.“
I: „Řekla bych, že bylo od tebe nezodpovědné, že jsi mi o změně plánu nedal vědět dopředu, protože jsem s večerem počítala.
O: „Bylo by skvělé, kdyby ses příště podíval do kalendáře a zavolal mi, pokud chceš změnit plány.
Moje hlavní výtka je o uchopení této metody. Jsem přesvědčená, že člověka nezměníme. On sám může. Navíc, musí chtít. Pokud se zpětná vazba zaměřuje na druhého, není funkční. Vysvětlím za chvíli v příkladu, jak ji dávat správně.
DVĚ PRAVIDLA ZPĚTNÉ VAZBY:
- Pro toho, kdo dává: Příjemce feedback musí chtít. Když jej nechce, nemůžeme ji dát násilím. Dobře, můžeme, ale stejně se mine účinkem.
- Pro toho, kdo přijímá: Zpětná vazba je subjektivním názorem toho, kdo nám zpětnou vazbu dává. Do zpětné vazby tak vstupuje spousta faktorů: očekávání, výchova, emoce atd. a je třeba sdělení filtrovat.
Důležitá poznámka:
Filtrování je skvělá věc. Nejlépe člověk udělá, když si zpětnou vazbu nechá chvíli uležet a podívá se na ni s odstupem. Díky tomu můžeme zjistit, jak působíme na druhé lidi a současně, zda opravdu CHCEME vynaložit úsilí na změnu.
Vypozorovala jsem, že je uctivé zpětnou vazbu přijmout a s poděkováním ji vyslechnout, avšak je daleko zajímavější se podívat, proč onen člověk zpětnou vazbu dává. I to je zajímavý ukazatel. Většinou můžeme něco vydedukovat o očekáváních, přáních i zažitých modelech druhého.
I v příkladě výše s manželem-fotbalovým fanouškem nejde ani tak o „výtku“ samotnou. Daleko důležitější je se podívat, co je za touto informací. Podívat se na emoci.
Já osobně bych řekla, že se může manželka cítit velmi druhořadě. Že chce prostě říct: „Ranilo mě, že jsi dal přednost fotbalu přede mnou.“
JAK ZPĚTNOU VAZBU DÁT?
V podstatě stačí dodržet dvě věci. Vážně:
1. Zpětnou vazbu dáváme v dobré víře. Jsme sobecké bytosti a zpětnou vazbu většinou dáváme, abychom vylepšili obraz někoho vůči naší představě o něm. Pokud ale upřímně budeme věřit, že naše zpětná vazba může druhému pomoci, je namístě. Měli bychom mít ale na paměti, že druhý zpětnou vazbu může a nemusí přijmout.
Ještě jednou: Může a nemusí.
Brány ke změně musí otevřít člověk sám. Mysl tvoří tak silné zdi, že nátlak ani silné emoce nemohou stěnu rozbít a bránu vypáčit.
2. Je dobré říct, co z našeho pohledu možná partner nezaznamenal a co nějak působí na okolí. Můžeme mu říct naše osobní postřehy. Tyto postřehy jsou, jak už jsem říkala, vždy osobní. Dáváme je my.
* * *
Zkuste to opravdově. Bez myšlenek na sendvič a BIO strukturu. Zkuste pokrýt tyto body:
- která situace vás nějak zasáhla,
- co z chování partnera situaci pravděpodobně způsobilo,
- jakou emoci jste cítili,
- co by vám udělalo radost, kdyby partner udělal namísto toho příště.
Situace s manželem fanouškem? 🙂
Manželka: „Drahý manželi, když jsem přišla domů, koukal jsi na fotbal, i když jsme byli domluvení na společné večeři. Abych pravdu řekla, byla jsem z toho smutná. Cítila jsem se druhořadě, jakoby byl byl výsledek zápasu přednější než náš vztah. Nechávám rozhodnutí na tobě, ale udělalo by mi radost, kdybys příště dal přednost mně nebo se se mnou alespoň dopředu domluvil na změně programu.“
Věřím, že struktura je spíše intuitivní. Zaměřuje se na naše pocity, naše vnímání reality a naše doporučení. Co udělá druhý je opravdu na něm. Nicméně, pokud mu/jí na vás záleží, věřím, že si dá příště větší pozor.
Na druhou stranu, všichni děláme chyby a i partner/ka se jich určitě bude znovu a znovu dopouštět. Od toho jste ale partneři. Abyste životem společně propluli v lásce a vzájemné podpoře.
TEĎ TO NEJTĚŽŠÍ…
Někdo má zpětnou vazbu přirozeně v krvi a asi i díky vyšší emoční inteligenci dokáže zvolit slova, intonaci i míru informací, které druhému poskytuje.
Je to trochu nefér, nicméně, pokud na zpětnou vazbu budete koukat jako na dar, který si můžete a nemusíte vzít, váš život bude o trochu výživnější.
A pokud máte parnera, který CHCE být lepším, protože vás má rád… Potom jste na nejlepší cestě ke spokojenému životu.
Doufám, že jsem vám alespoň trochu osvětlila, jak se zpětnou vazbou pracujeme my a budu moc ráda, pokud mi napíšte, zda máte i vy nějaké vlastní fígle. 🙂
S láskou,
Vendi
