Podobné články:
Na začátku května jsme s Johnym začali s třítýdenní výzvou, která by se dala shrnout do věty: „Jak dát na frak své (ne)trpělivosti.“ Doufala jsem, že se díky výzvě stanu dokonale trpělivým člověkem. Vždyť, když už na něčem pracujeme tři týdny, to by bylo, abychom se v něčem nezlepšil… S trpělivostí je to ovšem jak na houpačce. Někdy se člověk nenechá rozhodit ani opravdu kvalitní dopravní zácpou a někdy by bylo nejjednodušší na všechny řvát: „Proč tu stojíš?! Kdo ti dal řidíčák, ty troubo!“ Dosáhnout trpělivost zenových mistrů není jen tak a je důležité na sobě neustále a po kouscích pracovat. Jak jinak, než trpělivě. Ve svém dřívějším článku jsem téma trpělivosti už načala. Nejdříve je dobré začít pozorováním a uvědoměním si situací, kdy sklouzáváme k chování, kterého bychom později mohli litovat.
Občas je mi až stydno, když se ohlížím za svými emocemi nabitými výbuchy netrpělivosti. Často se sama sebe ptám: „Komu jsem tím jako prospěla?“
No, nikomu.
V dlouhodobém měřítku se prostě netrpělivost nevyplácí.
Musíme pak spoušť svého impulzivního chování dlouho odstraňovat žehlením, omluvami, zpytováním svědomí a kupou dárků.
Dát volno své netrpělivosti je podobné, jako dát volno své chuti. Jednáme impulzivně a iracionálně. Z toho důvodu jsem třeba přestala kupovat brambůrky. Vždycky, když byly doma, vydržely jedinou noc. Maximálně. Po načnutí si chvíli hraju na silnou a jdu zbývající půlku schovala zpět do spíže se slovy: „Už stačilo, nechám si je na jindy.“ Po pěti minutách ovšem opět stojím ve spíži a strkám do pytlíku ruku s argumentem: „Malý brambůrek nikomu neublíží…“ Asi nemusím říkat, že po pár návštěvách špíže jdu vyhazovat prázdný obal.
V takových případech zbyde jen lítost a naštvání, že jsem se neovládla.
Podobné je to s trpělivostí. Je dobré vědomě omezovat situace, které nám netrpělivost způsobují. Naučit se trpělivosti pomáhá i naše upřímné přesvědčení, že s partnerem chcete vzájemně vztah zlepšovat. Pokud má stejný záměr i partner, ví, že nikdo není dokonalý a nebere si (vaše) malé výbuchy osobně.
Jak pěstovat trpělivost asi není raketová věda a proto nebudu moudra zdlouhavě rozepisovat. Kdybyste si chtěli přečíst, jak jsme přistupovali k výzvě tento měsíc my, můžete se podívat na předchozí výzvu a udělat si drobný test trpělivosti a následně pokračovat v dnešním článku.
> > > Článek s testem ke stažení zdarma najdete tady: VÝZVA #11: TRPĚLIVOST VE VZTAHU < < <
Tak co? Jste výbušní tvrdohlavci nebo mírumilovní sluníčkáři? 🙂
JAK SE DOPRACOVAT K TRPĚLIVOSTI?
Snaze cokoliv měnit by mělo předcházet uvědomění, že se měnit chcete. Vy byste měli chtít změnit sebe a partner zase sebe. Přetvářet druhého bez jeho souhlasu a snahy nelze.
Když jsme si před dvěma lety s Johnym definovali naši rodinnou vizi, řekli jsme si, že trpělivost je jedna z částí vztahu, na které chceme rozhodně pracovat. Věřili jsme, že když si budeme na trpělivost dávat pozor, může se vztah výrazně změnit k lepšímu.
Myslím si, že základem úspěchu určitě bylo…
SE POZOROVAT.
Začali jsme si totiž všímat, kdy přichází vlny nervozity. Největší záhul pro nás je, když máme vyjet na dovolenou nebo když se máme zorganizovat v časovém presu. V takto hektických chvílích po sobě většinou vyjíždíme a eskalujeme vzájemné emoce. Na druhou stranu jsem si už dávno přestali brát osobně, když situace nastane.
Když emoce odezní, prostě jdeme dál. Bez vyčitky, bez vzájemné kritiky. 
…KDY ZAČÍNÁ BÝT CHOVÁNÍ PARTNERA NEPŘÍJEMNÉ.
Proč reagujeme přehnaně? Proč zrovna u TÉTO situace neumíme zachovat klidnou hlavu?
Nedávno se mě Johny večer před spaním ptal, proč je židle na balkoně tak divně posunutá až k okraji. Nechápala jsem. Ani jsem nechtěla chápat. Byla jsem ospalá jak kotě a poslední, na co bych chtěla myslet, byla nepřirozeně posunutá židle na balkónu. Občas si ani neuvědomíme, že zvyšujeme hlas nebo že jednáme netrpělivě. Pokud chcete svůj proces učení uspíšit, domluvte se, že si navzájem řeknete, kdy se vaše chování stane pro druhého nepříjmeným.
Johny mi proto řekl: „Jsi na mě hnusná.“
A já na to: „Promiň, jsem jenom unavená a hrozně mě vysiluje nad posunutou židlí teď před spaním přemýšlet.“
Oba jsme byli v pohodě. Opravdu. On si mou reakci nevzal osobně a já si slíbila, že téma odsunuté židle probereme podrobněji, pokud se o ní bude chtít někdy v budoucnu bavit.
Pozn.: Pokud vás zajímá, proč jsme měli posunutou židli, zde je rozuzlení. Mohli za to unavení natěrači balkonového zábradlí.
Všem, kteří chtějí na svém vztahu (a trpělivosti) pracovat bych tedy doporučila tři věci:
SPOLEČNÁ DOHODA
Oběma vám vadí občasné výbuchy vzteku nebo netrpělivé chování?
Oba s tím chcete něco dělat?
Tak dělejte.
Upozorňujte se navzájem.
Neberte si partnerovo podráždění osobně.
Všímejte si, kdy podráždění přichází.
Komunikujte, když vlna netrpělivosti přejde.
80:20
Když už si budete všímat, co vám způsobuje největší „výbuchy“ a výkyvy, můžete pozorovat, co má nejčastější frekvenci a největší dopad.
U nás šlo o osobní a společný čas. Johny měl pocit, že večer nemá vlastní prostor pro sebe.
Začali jsme se tedy domlouvat na společném a samostaném čase.
Systém funguje výborně. Šli jsme po zlepšení, které bude mít při minimální snaze největší dopad (Paretovo pravidlo).
„ZLATO, JSEM…“
Každý máme dny horší i lepší.
Někdy se stane, že se v práci proti nám všechno spikne. Což není chyba partnera. Přece!
Je důležité své rozpoložení doma komunikovat. Když vám není dobře, když máte stres, když vás někdo naštve.
Stačí říct: „Zlato, jsem naštvaný kvůli projektu v práci. Jestli dnes budu působit podrážděně, neber si to osobně.“
A je to.
Věřím, že to zvládnete. Hlavně mějte na mysli, že žádný učený z nebe nespadl.
My se s trpělivostí snažíme pracovat už dva roky a vždycky se objeví nová situace, která nás (nebo alespoň mě) dokáže vykolejit.
Boji s trpělivostí zdar!
Nazdar!
Vendi
