Podobné články:
Televize (a počítač) je takový novodobý mor civilizace. Když si nedáme pozor, dokáže z nás udělat pasivní přijímače bez zájmu trávit čas aktivně, nebo se zajímat o druhé. Často jde ale o jednoduchou formu zábavy, kdy nemusíme nic vymýšlet, a prostě zmáčkeneme pár tlačítek. Občas je podobný program bezva, ale podle mě je důležité umět si určit mantinely. Případně být opravdu přesvědčen, že způsob trávení času tímto způsobem je naše vědomé rozhodnutí. Že nejsme obětí konzumu. Právě o to se teď s manželem snažíme. Nebýt obětí, ale více se o sebe navzájem zajímat a čas trávit společně aktivněji. S čímž souvisí i snaha myslet dlouhodobě a oprášit osobní vize a cíle.
Jako teenager jsem mívala obavy, abych nedopadla jako žena u plotny, která mluví na svého manžela, který s pivem v ruce kouká na fotbal a automaticky odpovídá spíše takovým huhláním a mručením, aniž by opravdu věděl, co je předmětem konverzace (respektive samomluvy manželky). Scéna jako vystřižená ze Slunce, seno… 🙂
Což se možná vzdáleně začíná promítat do současného trávení večerů, kdy na otázku: „Co budeme večer dělat, drahoušku?“
Odpověď zní: „Pustíme film a nebo ten dobrý seriál, co nám doporučili kamarádi?“ Což je vlastně hrozně nebezpečná odpověď. Seriály jsou dělané chytře a končí natolik zajímavě, že si prostě člověk musí další díl pustit.
Přitom když se na začátku vztahu randí, vymýšlí se pořád něco. Sedět jen tak několik večerů za sebou u filmu by si nejlepší-potenciální-přítel nedovolil
„S kým teď chodíš,“ ptala by se kamarádka na víně.
„Ale, s takovým peciválem, co mě nikam pořádně nevezme. Myslíš, že se za mě třeba stydí?“
V našem konkrétním případě nebyly možná až takovou hrozbou seriály samotné, ale (a dávám si ruku na srdce) můj nový koníček – blogování a Youtube. Musím přiznat, že ve svém „volném čase“ (zkrátka po večerech a o víkendech) ležím u počítače a pořád něco vymýšlím, stříhám, tvořím nebo píšu. Pro Johnyho náročné to období, protože se většinou do práce zažeru a (opět ruka na srdci) málo se mu věnuju.
Toto poznání je pro mne vlastně jeden velký paradox, protože já sama mám jako primární jazyk lásky pozornost a Johny ji má hned na druhém místě.
Shodli jsme se, že s novým životním stylem se nám mírně zhoršila vzájemná trpělivost a možná by chtělo na našem vztahu začít zase trošku více pracovat.
Neberte mne prosím ale špatně. Někdy je prostě film, vínečko a prostě sezení vedle sebe na pohovce to nejlepší, co člověk v danou chvíli potřebuje. 🙂
A co jsme vymysleli v rámci naší „bojové porady“?
1. SPOLEČNÁ RANDE
V kalendáři už doslova pár měsíců máme, že dvakrát za měsíc budeme mít rande. Zatím se nám povedlo rande jen jedno, protože se nám vždycky nějak odložilo a nebo jsme na něj zapomněli. Domluvili jsme se, že si budeme společný čas v tomto ohledu více hlídat.
Každé dva týdny bude mít program někdo jiný.
Pokud ten den nemůžeme, tak rande organizátor přesune na jindy.
Jestli jsem to nezmínila – událost v kalendáři je pravidelná událost nastavená automaticky. Naplánováno už tedy máme – donekonečna.
Jo a poslední vsuvka. Argumetem, proč zavést rande je podle mě i zvýšení vzájemné atraktivity v očich toho druhého. Opět použiji slovíčko paradox, ale snad mi dáte za pravdu. Člověk se obléká a šňoří do práce, kam chodí v krásných šatech nebo obleku. ALE přijde domů, obleče vytahané triky a tepláky. No, a kdo ho vidí? Partner. A jsou tepláky a vytahané tričko sexy? Ehm… Každý ať si odpoví sám. 🙂
2. VÍCE ČASU BEZ POČÍTAČŮ
Rozhodli jsme se, že budeme více času trávit spolu ve společnosti druhého bez toho, abychom koukali na televizi, počítač nebo mobil.
Zásadní je dělat činnost „jak se říká offline“ – tedy odpojeni od internetu.
Jaké činnosti můžete dělat? No přece spousty!
- Nemusíte sedět doma, ale můžete jít na procházku.
- Můžete si vedle sebe prostě číst nebo… přemýšlet (?). 🙂
- Můžete si povídat.
- Můžete si zahrát nějakou hru – my si oblíbili kostky s příběhy (místo čísel jsou na nich obrázky a můžete tvořit někonečné množství příběhů). Hra je pro dva úplně dostačující.
- Můžete si zrevidovat váš uplynulý týden a zamyslet se, jaký by měl být další = hodnotit a plánovat.
3. PLÁNOVÁNÍ A SPOLEČNÁ BUDOUCNOST
Možná jsem zabrousila do oblasti, kterou aktivně neřešíte, ale je moc pěkné se společně bavit o společné vizi, o tom, co byste chtěli v životě docílit, jak se cítíte.
V květnu mám velké téma stanovení osobních cílů (vize). Ve svém videu jsem mluvila o tom, proč vizi mít i jak si na ni přijít. Protože se snažím dělat a předávat vám věci, které si sama vyzkouším, připravila jsem pro vás skvělé cvičení. Díky němu si dokážete udělat odstup a vidět věci z širší perspektivy. Což se skvěle hodí v případě, že si chceme určit náš životní cíl, směr nebo hodnoty (které chceme v životě pěstovat).
Jedno z nejlepších cvičení na určení vize (a cílů) je přenesení se o několik let dopředu na svou vlastní oslavu 80. narozenin (v některých knihách si můžete přečíst o přenesení se na vlastní pohřeb, což mi nepřišlo úplně motivující). Pro více informací klidně koukněte na video níže. 🙂
Chtěla jsem ale říct, že právě podobné cvičení jsem si sama dělala, zatímco Johny si přemýšlel nad svými vlastními věcmi.
A víte, co bylo nejlepší?
Johny nám k přemýšlení udělal teplou masalu a po asi hodině jsme si spolu sesedli a začali jsme řešit, co kdo vymyslel, nad čím přemýlel, k čemu došel.
Bylo hrozně bezva se o vizích a cílech bavit. A počítač jsme vůbec nepotřebovali.
Když jsem usínala, byla jsem velmi vděčná, že nám navzájem na sobě záleží s snažíme se zajímat o potřeby i přání druhého.
4. SPOLEČNÉ CVIČENÍ ALIAS BUDOVÁNÍ TĚLA
Poslední bod, na kterém jsme se dohodli. Najít společný sport, který budeme praktikovat.
Našli jsme a na teď obnovili posilovnu. A začínáme dnes. 🙂
Tímto se tedy loučím, protože do posilovny opravdu odcházíme. Věřím, že ani pro vás nebude těžké odložit elektrotechniku a věnovat čas sami sobě. Život jen moc krátký na to, aby nám pronikl mezi prsty. Nemyslíte?
S láskou, Vendi
