Některé emoce se často označují jako vyloženě špatné. Pomalu abychom se styděli, že je vůbec cítíme. Jednou z takových emocí je hněv. Přitom má v rámci našeho života obrovskou vypovídací hodnotu. Je strážcem našich vnitřních hranic a ukazuje, na čem nám doopravdy záleží. Nebojte se dovolit si dát prostor hněvu (ve zdravé formě). Může vám mnohé říct o vás i partnerovi.
Obecně se „špatným“ emocím dává málo prostoru. Přitom má široká paleta emocí v našem prožívání své místo a svou důležitou roli na úrovni psychické i fyzické. Jistě jste již slyšeli o emocích, které se v nás usadí a začnou nám působit problémy. Nejlepším příkladem je emoční tuk u žen. Představit si jej můžete jako pneumatiku, kterou ne a ne shodit.
Krom hněvu jsou nepřijímané i další emoce. Třeba žárlivost. Když si o ní zjistíte víc, dozvíte se, že právě ona dovoluje udržovat zdravé vztahy s důvěryhodnými partnery a přáteli.
Nebo negativně vnímáme smutek. Smutek se ale ptá, co už nepotřebujeme a co je třeba nechat odejít? Samotné slzy pak plní detoxikační roli – díky nim se pročišťujeme.
Není žádoucí, rozlišovat emoce na „dobré a špatné“. Všechny mají svůj důvod a svou důležitou roli. Spíše bychom se měli bavit o zdravých emocích, které dokážeme prožít a uvolnit. Nezdravé emoce se v nás drží a způsobují nám dlouhodobě psychickou (i fyzickou) nepohodu.
„Ukazuje se, že existují jakési tělesné ekvivalenty emocionálních stavů, které často vznikají ihned jako reakce na podněty. V běžném fungování se takové ztělesnění emoce ani nemusí dostat do uvědomělého prožívání. Takže to, že nás něco naštve, rozesmutní, vyděsí, ani nemusíme v myšlení zaregistrovat. Naše tělo ale tyto pocity zaregistruje okamžitě.“
Obrázek Tělesné mapy i citace je z blogu Psychoterapie A
Pojďme se tedy v rámci dnešního článku podívat na jednu ze základních emocí – hněv. Projdeme si, v čem nám emoce slouží a jak s ní pracovat. Ať už v rámci vztahu nebo sebe sama.
Hněv jako náš strážce a ochránce
Kdyby měla emoce nějak vypadat, hněv by měl podobu ochránce, který chodí po hradbách a svolává na poplach, když se mu něco nelíbí. Všimli jste si, kdy u vás přichází hněv?
Že je to ve chvíli, kdy někdo porušuje vaše vnitřní hranice?
- Dělá, co pokládáte za nevhodné a nemorální.
- Tlačí vás do kouta.
- Zkouší na vás něco, co se vám nelíbí.
- Bere váš osobní prostor.
- Ubližuje, na čem vám záleží.
Někdy se hněv objevuje i ve chvíli, kdy věříme, že svět a věci fungují určitým způsobem, jenže se potkáme s opakem. Velký hněv můžeme zažívat i u maličkostí.
V takových chvílích přichází náš strážce a upozorňuje, že se máme vymezit, sami sobě se zasmát nebo nabrat vnitřní sílu. Naopak odmítnutím hněvu riskujeme, že přestaneme respektovat druhé nebo ztratíme sebe sama při lpění na nesmyslném názoru o vnějším fungování světa.
„Hněv je jednou z prvních vrstev emocí,“ píše ve své knize Řeč emocí, Karla McLarenová. „Bývá mylně interpretován jako druhořadá emoce. v důsledku čehož mnohým lidem připadá druhořadý, předstíraný nebo nedůležitý.“
Sdělení hněvu je jasné:
„Tohle je tvé citlivé místo.“
„Tady jsi zranitelný.“
„Ano, někdo našel, co je pro tebe důležité.“
Až příště ucítíte hněv, zkuste se zastavit a vnímat, která z výše zmíněních zpráv se vás pro danou chvíli skutečně týká.
A ještě jedna pomůcka. Ignorovaný hněv poznáte i na těle. Budete cítit bolest hlavy či vám začnou žaludeční problémy.
Když nestačí hněv, přijde vztek a zuřivost
Hněv přichází v každodenních chvílích, kdy se nám děje příkoří. Pokud již porušování hranic nabývá na silnější formě, přichází intenzivnější opověď. Tím je vztek a zuřivost, které mají opět ochrannou funkci. Umíme-li s nimi pracovat, dokáží nám ulevit a objevit, co se v dané situaci odehrává.
Pokud jsou v nás silně zakořeněné a neumíme s nimi pracovat, vyskytují se v nezdravé formě. Mohou pak ublížit nám samým nebo našemu okolí. V tomto článku se již takto pokročilému hněvu věnovat nebudu. Doporučila bych vám však vyhledat terapeuta, pokud nezvladatelné návaly vzteku a zuřivosti zažíváte.
Vztek a zuřivost mohou významně narušit vztahy s druhými a jako nevyjádřené emoce zase naruší vaši psychickou pohodu.
Dávejte na sebe pozor.
Jak zvládnout svůj hněv?
Možností, jak zvládnout svůj hněv, je několik. Nejdůležitější však je, abyste hněv v sobě nezadržovali, neboť by vám toto potlačení mohlo v dlouhodobém měřítku velmi ublížit. Zároveň je nutné hněvu plně nepodlehnout, abyste neublížili člověku, který ve vás hněv vyvolal.
Při plném podlehnutí hněvu možná pocítíte chvilkovou úlevu, avšak váš vztek může ještě zesílit. Je pak velmi jednoduché druhého nenávratně zranit. Navíc, tím, že vztek obrátíte na druhou osobu jej většinou ještě posílíte.
Hněv můžete brát jako dar. A člověka, jež ve vás hněv vyvolal, jako světlonoše. Poukázal na něco, na čem vám velmi záleží. Na vaše citlivé místo.
Jak hněv zvládnout, aby vás nespálil?
Nabízím několik praktických metod a jednu více terapeutickou. Začneme praktickými, které můžete kdykoliv do svého života zavést:
Pauza a chvíle pro vydýchání
Ve chvíli, kdy přijde hněv, není ani úplně možné, abyste vyřešili situaci. Z fyziologického hlediska naše tělo zaplaví adrenalin a kortizol a jsme v pozici „útěk nebo útok“, neboť se aktivují naše pradávné instinkty.
Ve chvíli, kdy jste zaplaveni vztekem, řekněte s respektem svému protějšku: „Jsem příliš naštvaný/á, abych mohla pokračovat v rozhovoru. Potřebuji se chvíli vzdálit a uklidnit se.“
Je naprosto v pořádku, že odcházíte z hádky. Nejste slaboši. Naopak. Jen silné osobnosti umí zvládat své emoce.
Uvolněte hněv, vztek i zuřivost z těla
Abychom dokázali zvládat své emoce, je nutné, abychom byli doslova v pohodě. Hněv nás doslova zaplaví energií a dává nám sílu vyřešit určitou situaci. Úměrně tomu, jak je situace naléhavá, přichází i síla hněvu, vzteku nebo zuřivost.
Dynamický hněv je dobré dynamicky vybít z těla. Nejlepší je jít si zaběhat, zatancovat si, zaskákat si nebo alespoň emoci z těla vytřepat.
Velmi pomáhají i hluboké nádechy a výdechy nebo smích. Oboje uvolňuje z těla napětí.
Podívejte se na důvod svého hněvu a nechte jej odejít
Ptejte se sami sebe, proč se hněv objevil…
„Co potřebujete chránit?“
„Na jaké zranitelné místo druhý narazil?“
„Na čem vám vlastně tolik záleží?“
Zkuste svému hněvu poděkovat a nechat jej jít. Klidně si vizualizujte, jak vztek odchází.
„Zvažte, co je podstatné. Je v dlouhodobém horizontu opravdu důležité, zda je umyté nádobí nebo zda musíte vyjet na výlet v přesnou hodinu? Váš vztah s partnerem je křehký a může být častými návaly hněvu narušen.“
Terapeutická metoda na zvládnutí hněvu
Jedná se o techniku, při které budete vizualizovat. Pokud vám představování obrazů nejde, zkuste vnímat hněv jako tón nebo jinou abstrakci nebo barvu, kterou dokážete pojmout.
Stoupněte si a rukama opište kolem sebe kruh. Všude, kam dosáhnete, můžete vnímat pomyslnou hranici. Vaši vlastní hranici osobního prostoru. Tento prostor je pro vás posvátný. Jste v něm v bezpečí.
Ve chvíli, kdy na vás přijde emoce hněvu, představujte si, že jste Slunce. Nechte paprsky hněvu vyzařovat z vašeho těla a prozářit svou hranici. Vaši bublinu. Pokud přichází další vlna hněvu, opět sviťte do svých hranic.
Jak píše paní McLarenová, právě vlévání hněvu do hranic je hlavní dovedností při práci s ním. Posílená hranice vám dává prostor hněv plně přijmout, prožít jej, posílit se. Nebudete pak cítit potřebu druhého urážet nebo mu ubližovat.
Cvičení je na začátku dobré provést právě v oddechovém čase, který si pro sebe vezmete. Nepředpokládám, že uprostřed zaplavení napoprvé zvládnete celou vizualizaci prožít a přitom setrvat v diskuzi.
Metod, jak zvládat hněv, je jistě spousta. Věřím, že si vyberete způsob, který vám bude nejvíce vyhovovat. Nezapomínejte však, co je důležité. Tím je:
- Prožívat hněv a nepotlačovat jej, neboť v dlouhodobém měřítku může způsobit v našem těle paseku ve formě psychických bloků.
- Vztahy jsou velmi křehké a ať už „bouchnete“ před partnerem, známým nebo dítětem, je dobré ukázat, že mít emoce je součástí každého. A že pauza na zklidnění je žádoucí.
Mně osobně pomáhá si říct, že lidé spouštějící hněv jen nastavují zrcadlo. Jak píše v AHA! rodičovství Dr. Laura Markhamová, nejlepším zrcadlem jsou naše děti. „Nejste bezmocná oběť. Nejprve převezměte odpovědnost za vlastní emoce. Pokud jste otevření emocionálnímu růstu, vaše dítě vám vždy ukáže, kde je potřeba na sobě zapracovat.“
Držím vám palce, abyste se svým hněvem nebojovali, ale brali jej jako strážce a moudrého obránce, kterým je.
Mějte se krásně!
Vendi
