Podobné články:
Na rozvodu mých rodičů vidím jako největší plus, že jsme s mamkou žily v dvougeneračním domku spolu s prarodiči. Pamatuju si, že jsem vždycky k večeru slýchávala špitání a smích, který vycházel z velmi specifické oblasti našeho domku. Byla to lavička na dvoře. Oba mí prarodiče se po práci potkávali právě na tomto místě, aby spolu mohli sedět a minimálně hodinu si povídat. Vlastně netuším, co pořád probírali. Ze sezení se stal ale jejich rituál. A právě o důležitosti manželských rozhovorů bude dnešní článek.
Pozn.: Jen se mě neptejte, jak si na venkovní lavičce povídali v zimě. To už si opravdu nepamatuju. 🙂
Díky prarodičům mám sen. Až budu starší, také bych taky chtěla mít lavičku za domem, abychom si s Johnym mohli povídat až do západu slunce. A mluvili bychom o lecčem.
Počasí…
Jak jsme se měli v práci…
Co asi dělají vnoučata…
Kam pojedeme na dovolenou…
K mému velkému překvapení se v různých zdrojích popisují manželské rozhovory jako posilující rituál, který by neměl chybět v žádném manželství. Tedy, pokud vztah manželé myslí vážně.
„Při těchto krátkých výměnách se totiž manželé vzájemně podporují – vylaďují se jeden na druhého tím, že se k sobě chovají vstřícně. Tím si zároveň budují vzájemnou důvěru,“ říká J. M. Gottman a mám tím namysli část třetího principu pro spokojené manželství (ze sedmi).
Právě rozhovory bych chtěla navázat na zářijovou výzvu, kterou máme na téma vstřícnost.
Výzva vychází z dalšícho principu pana Gottmana s názvem: Buďte k sobě vstřícní, neodvracejte se. Prvním drobným úkolem výzvy byl test vstřícnosti. Zabrat vám mohl tak 10 minut a mohli jste zjistit, jak vstřícně se k sobě momentálně s partnerem chováte.
Je tu někdo s chutí nám napsat, jak v testu dopadl? 🙂
Koho článek minul, může se na něj prokliknout. A zde je test ke stažení zdarma:
Pokud o sobě objevíte něco zajímavého, bylo by skvělé to sdělit i partnerovi. Dnes totiž budeme na cvičení navazovat.
Jaký je tedy další úkol? Je mi jasné, že tušíte…
DVA TÝDNY MANŽELSKÝCH ROZHOVORŮ
Výzva pokračuje dvoutýdenním úkolem. Půjde o trénink manželských rozhovorů. Cílem bude je na 14 dní zavést do vašeho života. Jedná se o opravdu velmi důležitý nástroj pro váš vztah.
Možná se ptáte, proč…
„Proč se mám vůbec snažit zapříst rozhovor, když ______?“
Jsem grogy. Nechce se mi. Nemám, co říct. Druhý si se mnou stejně dlouho nepovídá.
Rozhovory podle všeho zmírňují stres (můžeme se o problém podělit) a dávají vám potřebnou podporu (aby se nám životní situace lépe zvládala).
Možná si někdy ani neuvědomujete, že rozhovor vedete. U opravdu hlubokých rozhovorů totiž můžeme být do diskuze „zažraní„. Víte, co mám na mysli? Plně se zaměřujeme na člověka. Vypouštíme okolí i vlastní myšlenky a čas plyne tak nějak… No, velmi rychle. Podobné rozhovory způsobují dvě věci: naslouchání a pozornost. A povídání může začít i velmi obyčejnou otázkou. Kupříkladu: „Jaký jsi měl dnes den, drahý?“
I když vedení rozhovoru není raketová věda, přesto člověk občas může šlápnout vedle. Abychom tedy excelovali i zde, pár nejdůležitějších bodů, před kterými je vhodné mít se na pozoru, zmíním:
- Pozorně naslouchat. Věnovat se jen druhému. Doporučuju vypnout televizi, dát stranou noviny (pokud je někdy vůbec kupujete) i mobil a zavřít se někam na půdu nebo do špajzu :-), kde budete mít absolutní klid.
- Vyhnout se radám. Rady většinou nejsou žádané. Není nad to, se jen tak svěřit. Pravidlo platí hlavně pro muže. Dokud my, ženy, neřekneme, radu nepreferujeme.
- Zaujmout postoj: „My proti zbytku světa.“ Ať už si myslíte o partnerově problému cokoliv, je důležité se vyhnout jakémukoliv náznaku, že by druhá strana (kterou partner v řeči napadá), mohla být v právu. Je třeba být na straně partnera. Jste v tom spolu. Vy jste v týmu partnera.
„Kardinální pravidlo zní mluvit o věcech, které nám táhnout hlavou, ale netýkají se našeho manželství,“ říká Gottman.
A malé doporučení: Je důležité si uvědomit, že občas za emoce druhého nemůžeme. Doma se jen eskaluje něco, co se dávno rozjelo mimo práh našeho domova.
Je vhodné umět si říct, pokud podobná situace nastane. Každý máme právo mít špatný den.
Přesně v takové situaci jsou manželské rozhovory důležitější, než kdy jindy.
Poslední poznámka: Pokud stále váháte, zda si nebrat partnerovy emoce osobně, vzpomeňte si na tento obrázek s ptáčky. Partner je v práci možná na nejnižším bidýlku a potřebuje ze sebe ty ____(píp) prostě dostat. Jaroslav Dušek říká, že v rodině jsou v hierarchii na nejnižší bidýlku už jen děti a pes.
TAKŽE, JAK JE TO S DRUHOU ČÁSTÍ VÝZVY?
Bylo by skvělé, kdyby se z manželských rozhovorů mohl stát váš zvyk.
Kdybyste si mohli věnovat aspoň dvacet až třicet minut a prostě si řekli, jak jste se měli.
Pro mě osobně se chvíle, kdy si unavení s manželem lehneme na gauč, stala oblíbenou částí dne. I když občas prskám, že bych už už chtěla jít něco dělat.
Přeji vám, ať jsou vaše rozhovory čím dál víc naplňující, i když se bavíte jen o běžných maličkostech.
S láskou,
Vendi
