hledám partnera pro život

PROČ SI NEMŮŽU NAJÍT PARTNERA PRO ŽIVOT?

Kolik máte ve svém okolí lidí, kteří jsou bez partnera? Chápu, že se vám možná těžko vybaví, kdo z vašich blízkých partnera má a kdo ne, protože jsou vaše sociální sítě přehlceny fotkami zásnub, svateb a miminek. Když už tedy na nezadaného člověka narazím, snažím se co nejcitlivěji a nenápadně zjistit, proč vlastně sám zůstává. Většinou nejde o dobrovolné rozhodnutí a v mnoha případech se dostáváme k jedné odpovědi. Prostě nemohou najít vhodného partnera pro život. Z různých důvodů, samozřejmě.

“Hledám si samé nedostupné typy. Buď ženáče, nezkrotné milovníky alkoholu nebo jiank nevhodné typy, se kterými by to stejně nedopadlo,” je možnost jedné odpovědi.

“Já bych někoho i chtěla, ale když už ten někdo splní mých 10 kritérií, najdu si jedenácté, které nesplní,” zní další.

Nejhrůznější a zároveň nejoriginálnější odpověď, kterou si vybavím, měla má třiatřicetiletá fitness trenérka: “Víš, oni ti dobří chlapi už jsou v tomto věku vybraní. Já už v podstatě čekám na tu druhou vlnu. Třeba až se ty rozvedeš a já si vezmu tvojeho chlapa.”

Úplně pominu, že jsem pak chvíli nemohla ani cvičit a potřebovala jsem chvíli, abych se zbavila představy, jak se rozvádím a jak si Johny bere tuto slečnu s buchtičkami na břichu.

V ČEM JE TEDY ZAKOPANÝ PES?

Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s názorem, že onen “pes” je zakopaný v nás samotných. V našem nitru. To, jak jsme naladění a jak vnímáme sami sebe, ovlivňuje, koho si přitahujeme do života.

Naše vnitřní přesvědčení ovlivňuje i to, na jaký vztah si troufáme. Jestli se cítíme, že dokážeme chodit s pomyslnou desítkou nebo se raději spokojíme “se sedmičkou“.

A za tím, jací jsme uvnitř a jak o sobě smýšlíme, může z velké části naše rodina. Nebo naše minulé vztahy.

Lví podíl na nízkou sebehodnotu má třeba takový otec, který nedokázal pohladit tu malou holčičku, která chtěla jeho pozornost. Dnes si tato holčička nedokáže udržet muže, neboť má pocit, že o ni stejně žádný doopravdy nestojí.

Nebo může jít o matku, která se nedokázala postavit svému manželovi a jeho despotické chování trpěla tak dlouho, až se dítě zařeklo, že si v dospělosti najde naprostý opak svého rodiče. Což se samozřejmě nedaří a přitahováni jsou pouze ti stále stejní partneři.

A možná za to mohou tak trochu i rodiče, kteří na svého syna nemají čas, protože musejí vydělávají peníze. Synovi chybí láska, a proto si výtržnostmi získává jejich pozornost. Jako “velký kluk” si neudrží ženu, protože jí dlouhodobě neumí projevovat city a cítí se jaksi prázdný.

Nutno říct, že moji rodiče udělali pár chybiček a já jich na svých dětech určitě taky několik udělám. Je ale dobré si uvědomit na vlastním příkladě, jaký má výchova a citové strádání vliv. Což mi připomíná, že brzy udělám výzvu na odpouštění.

Doufám, že se vám bude líbit. 🙂

hledám partnera pro život

A JAK Z TOHO VEN?

Najít vzorec, který je v nás takto hluboko zarytý, může být velmi obtížný proces. Musíme být připravení, že to možná bude bolet. Ale jde o proces ozdravný.

A ještě dodám, že ozdravení není okamžité.

Chtěla bych ale všechny z vás podpořit, aby se do své niterní cesty pustili. Možná vám ze začátku bude stačit meditovat a ponořit se do sebe. Chvíli nechat myšlenky bloumat a dívat se, kde začnou narážet na bolavá místa.

Když se začnete více šťourat v onom bolavém, vsadím se, že objevíte poklad.

Když jsem se v sobě začala rýpat já, přišla jsem na spoustu věcí. A musela jsem si je s rodiči vyříkat. U táty jsem měla omezené možnosti, protože jsou naši rozvedení a potkáváme se jen párkrát do roka. Nicméně snaha se vyplatila a po společné několikahodinové diskuzi přišla úleva a pochopení.

Nakonec se vždy snažím o odpuštění. I když vám to může znít jako klišé. Dívám se na své rodiče a snažím se zkrátka vcítit do jejich kůže. Říkám si, že nikdo nejsme perfektní. Mí rodiče jsou opravdu skvělí lidé, kteří by mému malému já nikdy nechtěli ublížit. Naučila jsem se přijmout, že se tehdy rozhodli podle nejlepšího vědomí a svědomí. Možná nebylo nejlepší a dnes by udělali spoustu věcí jinak.

Jenže, jak se říká, po bitvě je každý generál.

Proto vás pobízím, abyste zkusili jít za roh. Nemusí jít jen o hledání nového partnera. O tom stejně tento blog není.

Ale jde o snahu pochopit sebe sama. Pochopení svých vzorců na té nejhlubší úrovni.

Pokud se totiž chápeme, jsme pevní v kramflecích a můžeme si dovolit mít krásný vztah i to, co v životě chceme.

Mějte krásný život. Protože jsme tu příliš krátce na to, abychom si jej komplikovali.

S láskou,

Vendi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek