Jak být pozitivní

VÝZVA #9: JAK SE STÁT OPTIMISTOU A MÍT LEPŠÍ VZTAH?

Někdo tvrdí, že je optimismus způsoben nedostatkem informací. Mám však podezření, že tento názor rozšiřují hlavně pesimisté. Přitom… Je vážně skvělé být optimista. Optimisté totiž mají (super)schopnost vidět světlo na konci tunelu. Do půlky naplněnou sklenici vnímat jako poloplnou. Optimisté se prostě rozhodli věřit v lepší variantu. Mít naději. Optimismus je také nedílnou součástí spokojených manželství. I když uznávám, že příliš pozitivní manžel nebo manželka mohou být občas tak trochu na zabití (třeba když máme potřebu, aby nás někdo politoval).

Ráda bych nás všechny v lednu vybídla, abychom pozitivismus začali praktikovat. Na sobě i na vztahu. Proč?

Protože pesimismus a optimismus v nás vyvolávají určité pocity. Pocity následně vyvolávají chování. Chování celkovou atmosféru, která ovlivňuje partnera i nás – negativně, nebo pozitivně.

Znáte pojem sebenaplňující se proroctví? Občas se také říká: „Dávej pozor, co si přeješ. Protože přání se ti může splnit.“ 

Pokud vidíme chyby a negativa partnera, potom partner námi vybraná negativa mít bude. V námi vnímané realitě.

Naproti tomu optimističtí partneři se chybami tolik nezabývají. Věří, že jde o jednu z dalších překážek, kterou je nutné překonat, aby byl vztah skvělý. Pokud ještě není.

Jestli sami sebe považujete spíše za negativisty (nebo občasné optimisity), nevadí. Vážně.

Optimismus má jednu velkou výhodu. Můžeme se mu naučit. 

Optimismus je naše rozhodnutí, i když je občas jednodušší si říct, že nemáme na vybranou. Sama občas nekontrolovatelně (a ve věcech, které se týkají zdraví) propadám občasným pesimistickým představám, které mají na uzdravení vliv. No, můžu se alespoň vymlouvat na hypochondrii. 🙂

Právě o nepropadání nechtěným představám bude dnešní článek. Neboť (jak by řekl optimista) vidět sklenici poloplnou přináší „jen a jen pozitiva“.

BENEFITY OPTIMISMU

Kdo je vlastně optimista? Předně, může jím být každý. Já i vy. Protože optimistou se nerodíme. Optimistou se stáváme.

Oxfordský slovník vysvětluje, že optimista je člověk, který věří v úspěch a dobrý výsledek. Filozofičtěji napsáno, optimista věří, že dobro zvítězí nad zlem.

Abych vás malinko nalákala a optimismus vám prodala, začnu benefity optimistických lidí. Tedy, proč je dobré se snažit optimistou stát?

  1. Optimističtí partneři se navzájem více podporují a v partnerství jsou spokojenější.
  2. Lidi mají optimisty rádi. Ve společnosti optimistů je lidem příjemně, protože krom vlastních starostí nemusí řešit i starosti někoho dalšího. Uznávám ale, že i největší optimista si potřebuje někdy ulevit, postěžovat si a politovat (se).
  3. Pozitivisté lépe dosahují cílů. Podle Golemana (kniha Emoční intelligence) si umí vsugerovat, že se situace zlepší. Díky tomu pružněji a lépe reagují na překážky i těžké úkoly. Optimistický postoj při nezdaru říká: „Co mohu příště udělat jinak? Jak se mohu poučit?“
  4. Optimisté příliš neznají pocity porážky a lhostejnosti. Nevidí problém v sobě. Při nezdarech dokáží měnit taktiku. Místo slov: „Nejsem pro svého partnera dost dobrý,“ si řeknou: „Prostě se na to potřebuju podívat z jiného úhlu“  nebo „Asi jen dnes nemá (můj partner) náladu.“
  5. Podle četných studií mají optimisté delší život a překonávají snáze nemoci. Optimismus totiž souvisí s vírou. Nadějí v udravení (a delší život). Pokud tedy chceme žít šťastně až do smrti (ale dlouho), máme optimismus jako další argument. Pryč s hypochondrií (můj případ). 🙂
  6. Možná nejdůležitější bod: S pozitivismem se nerodíme, dá se naučit. Omílám to tady pořád dokola, protože si myslím, že jde o opravdu důležitou poznámku. A ještě ji párkrát zmíním.

Drobný dodatek. Jako ve všem i zde platí, že „všeho moc škodí“. Přílišný optimismus může působit jako růžové brýle z fáze zamilovanosti a zbytečně navyšovat naše očekávání – vůči partnerovi, vůči vztahů, vůči sobě. A ani to není žádoucí.

Naše vysoká očekávání jsou naše od toho, že je partner často ani nemá šanci zjistit, když je verbálně nevyjádříme. A tak očekávání nedokáže naplnit.

Ona: „Když už čistíš boty sobě, čekala jsem, že je vyčistíš i mně.“ 

On: V duchu si říká, jak to měl (písek) vědět. „Však jsem ti je ještě nikdy nečistil.“

Ona: „Však právě.“

On: Na svou obranu: „Ale nevyčistila jsi je nikdy ani ty mně.“

5 ZPŮSOBŮ, JAK V PARTNERSTVÍ PRAKTIKOVAT OPTIMISMUS

Někdy je opravdu těžké zůstat optimistický. Především s lidmi, na kterých nám záleží.

Někdy jsme vystaveni kritice, která nás zraňuje. Někdy zase musíme poslouchat, jak vidí náš partner všechno černě, ale když se ozveme na protest, schytáme to.

Občas, když uděláme sami vstřícný krok, nemusí se naše snaha setkat s kladnou odezvou. Můžeme mít tendenci si říct: „Když se nesnaží partner, nebudu se snažit ani já.“

Podle mého je opravdu důležité mít na paměti jednu věc: Nemůžeme změnit partnera. Partner musí sám chtít. Nemůžeme ovládat, jak myslí. Co říká. Nemůžeme ho ani manipulovat, abychom dosáhli kýženého výsledku („když ty tohle, tak já tamto“). Pozitivismus druhému nelze nařídit.

Postoje druhého ale můžeme ovlivnit. Postupně. Svými slovy a vlastně i činy.

„Minulost nesmažeme, ale můžeme se rozhodnout odpovědět jinak,“ říka Gary Chapman. „Máme na vybranou. Proto si můžeme říct, že dnes budeme reagovat jinak. A změna k lepšímu začíná pozitivním rozhodnutím.“

Na následujících řádcích vám představím 5 kroků, jak praktikovat optimismus. Věřím, že pesimistům pomohou stát se optimisty a optimistům svůj pozitivismus prohloubit.

Pokud chcete zlepšit váš vztah, začnete u sebe. Uvidíte, že pokud partner bude aspoň trochu chtít, začnou se změny dít i u něj.

1. POZITIVISMUS JE VOLBA

„Jsem ráda, že se o seme můj muž stará. Cvičí, pěkně se obléká. Občas to ale přehání. Sobecky. Byla bych radši, kdyby čas, který věnuje sobě, věnoval mně.“

Bude-li tuto větu opakovat stále dokola, pak svým slovům uvěří. Uvěří, že je nešťastná, protože se jí muž nevěnuje. Uvěří, že je její muž sobec. Sobectví pak bude nacházet i v jiných činnostech a chování.

Stokrát opakovaná věta se může stát pravdou, když jí uvěříme. Uvěřit pak můžeme nejen my, ale i osoba, které se pronesená slova týkají.

My jsme strujcem našeho štěstí. Pokud budeme mít ve slovníku slova negativně zabarvená, mohou ovlivnit naše smýšlení a naše činy.

NÁŠ ÚKOL BĚHEM VÝZVY:

1. Přiznejme si, jestli myslíme negativně.

Zpočátku může být takové přiznání opravdu těžké. Leč na konci obohacující.

„Pokud budeme myslet pozitivně, budeme časem dokonce konat pozitivně,“ říká Golman ve své knize Emoční inteligence.

2. Napišme si seznam pozitivních vlastností našeho partnera.

Na co se soustředíme, stává se silnější.

Stejný princip funguje se cvičením. Když pořád dokola posilujeme jeden sval – třeba biceps, roste.

Když se na něj soustředíme příliš, mohou nastat komplikace. Třeba že si musíme koupit nové tričko, neboť se do svého starého nevejdeme. Nebo že se nás partner bojí, protože na něj můžeme „vytáhnout bicák“ a vyhrát v páce. 🙂

Občas se může stát, že nás nic pozitivního už nenapadá. Chcete slyšet fígl? Pořád si můžeme na pomoc pozvat kamarády, rodinu našeho partnera, kteří nám s vymýšlením pozitiv pomohou. Určitě se na každého minimálně 15 pozitiv najde. Vsadím se s vámi!

2. JE DŮLEŽITÉ UMĚT ROZPOZNAT PESIMISMUS

V angličtině se pesimismus vyznačuje třemi P. Díky nim snadno pesimistu (a pesimistické myšlenky) poznáme:

1.P – Negativní událost trvá dlouho nebo pořád (persistence): „Ty mě nikdy neposloucháš.“

2.P – Všeobecné pravidlo (pervasiveness): „Spoléhám se jen na sebe. Nemůžu věřit ani tobě, ani nikomu jinému. Typické.“

3.P – Jde o osobní chybu. Zklamání zapříčiněné sebou samým (personal): „Nechápu proč, ale špagety pravidelně rovařuju. Jsem mizerná kuchařka.“

* * *

Naproti tomu optimisté žádné „P“ nemají. Dělají jednoduše přesný opak:

1. OPAK – Dočasnost: Občas mě neposloucháš, protože jsi asi někde ve svých myšlenkách. Ale v pohodě, počkám, až mi budeš moct věnovat pozornost.“

2. OPAK – Špatné věci se dějí z určitého důvodu: „Je pro mě těžké někomu věřit, protože jsem se několikrát spálila. Už párkrát jsi mi ale dokázal, že ti věřit můžu, takže… Do toho.“

3. OPAK – Nejedná se o vyloženě osobní chybu: „Dnes se mi zase povedlo rozvařit špagety. Budu si muset nastavit budík, protože nemám dobrý odhad času. Holt, dnes nám nebyly souzeny.“

NÁŠ ÚKOL BĚHEM VÝZVY:

Zkusme se pozorovat. Pozorování je často nejlepší začátek. Místo domněnek budeme vědět, jak na tom s pozitivismem doopravdy jsme.

Zkusme se na konci dne zamyslet, jak často jsme použili negativně zabarvená spojení („…určitě to nezvládnu“), pesimistickou generalizaci („…vždyť jsem to říkala, zase jsem to nezvládla„) a bičování se za vlastní chyby („…jsem nemožná“).

Chyby možná ani nejsou naše. A kdyby byly? No, co!

Cílem ledna je trénovat optimismus.

pozitivní přístup

3. OBKLOPUJME SE POZITIVISMEM

Dobrá i špatná nálada dokáže být mimořádně nakažlivá. Proto by mělo být v zájmu nás všech udržovat se (a dostávat se) do dobré nálady. A naopak se vyhýbat faktorům i lidem, kteří naši zlou náladu způsobují.

Když má kamarád/ka chřipku, taky se s ní/m radostně nejdete objímat, no ne? 🙂

Dříve jsem hrozně negativně reagovala, když se manželovi podařilo kápnout oběd nebo večeři na ubrus (což se občas daří i mně). Měla jsem jízlivé poznámky a supěla jsem. Nejen uvnitř, ale i navenek. Přitom jsem do supící nálady vlastně vyhecovala sama sebe. Rozhodla jsem se, že vyzkouším, jaké je nenechat se ovládat emocemi. Že se vykváknu na ubrus (i kdyby na skvrnu neměl fungovat Vanish) a odložím nervózní nepříjemnou chvilku. Zdá se mi, že od té doby jídlo už na ubruse nemáme. Pro všechny případy jsme taky koupili umělohmotné a lehce omyvatelné podložky. 🙂

Jasně, někdy člověku negativní emoce prostě ujedou. I to je v pořádku (a hlavně, je to lidské). Pokládám ale za mimořádně důležité emoci pojmenovat, pustit ji a už se k ní nevracet. Ideálně nikdy.

Co byste udělali jinak, kdybyste se ve vztazích chovali podle hesla: „Žijeme jen jednou“? Opravdu byste se čertili nad skvrnou na ubruse nebo nad špinavým nádobím, které jste očekávali, že bude umyto?

NÁŠ ÚKOL BĚHEM VÝZVY:

Zkuste si napsat:

Kolik činností se ve vašem životě vyskytuje, které dělají váš život trpkým?

Které činnosti to jsou?

Kolik osob ve vašem životě dělá váš život trpkým? Můžete osoby vyjmenovat?

Jen do toho! Držím vám palce! Činnosti a osoby, které na vás negativně působí musíme totiž najít a eliminovat. 🙂

4. PĚT MINUT DENNĚ VE VÁS VYPĚSTUJE OPTIMISTU

Už jsem psala, že s optimismem se nemusíme narodit, ale můžeme se mu naučit. A stačí nám 5 minut denně. No není to skvělá zpráva? 🙂

Jak na to?

NÁŠ ÚKOL BĚHEM VÝZVY:

1. Představte si 1 – 3 kategorie, které jsou pro vás důležité – osobní život, pracovní, zdraví třeba…

Ve všech kategoriích si určete, jakého ideálního stavu byste chtěli dosáhnout. Co je nejlepší možný scénář, který se vám povede?

2. Své představy úspěchu hoďte na papír (nebo do počítače) v co nejdetailnějším příběhu, aby dával smysl.

3. Každý den 2 týdny si tento příběh v hlavě přehrávejte (nebo si jej čtěte).

Příklad?

Řekněme, že máme kategorie vztah.

Ve vztahu bych chtěla dosáhnout pohody, vzájemného respektu a pěkně prožité dovolené. Svých pět minut tedy trávím představou sebe sama a svého manžela v pozitivních interakcích, kýženém chování a se zážitky, které chci společně prožít třeba na vysněné dovolené – Mauriciu.

5. CESTA JE CÍL

Poslední bod má skvěle zvládnutý Johny. Já maličko pokulhávám. Rozdíl lze pozorovat při společné túře.

Já chci dosáhnout cíle co nejdříve. Ideálně bych cestou předběhla pár pomalých turistů. Vnitřně mě pak zlobí, když zastavujeme na pití a svačinu (to nás totiž mohou předběhnout).

Naopak Johny se často kochá. Zastavujeme kvůli výhledům, stromům a zajímavým přírodním úkazům.

V mém případě je cílem cíl, zatímco Johnyho cílem je cesta.

Často se v životě honíme za pomyslnými recepty na štěstí. Až budeme mít hypotéku, budeme šťastní. Až budeme mít dítě, náš vztah se zlepší. Až, až…

No, právě.

NÁŠ ÚKOL BĚHEM VÝZVY:

Tuším tušíte. 🙂 Zkuste se právě TEĎ na 5 minut zamyslet, zda máte cíle, ve kterých se těšíte na výsledek a ženete za nimi natolik, že nevnímáte cestu.

Během cesty se totiž může stát spousta věcí. Třeba zjistíme, že cíl vytyčený v minulosti už dávno nemá smysl.

JAK BUDE VÝZVA VYPADAT?

V každém z pěti bodů jsem se snažila o praktické návrhy, na co se zaměřit, až budeme zavádět teorii do praxe. Uvedení věci do pohybu ale vyžaduje činnost. Energii. A vím, že jí po příchodu z práce nebo při všech úkolech běžného dne není energie zrovna na rozdávání. Ale, víte, co?

Nejvíce pozitivismem pomůžeme hlavně sami sobě. Věřím, že s trochou snahy se všechno v dobré obrátí.

No, a pokud neobrátí, potom TO tak mělo být. A časem, i když v současnosti nevidíme, co dobrého nám život přinese, se nám ono „zlé“ ukáže jako cenná životní zkušenost.

Pokud tedy nebudete mít čas dělat všechna cvičení, plně chápu. V rámci Paretova pravidla 80/20 bych doporučila, abyste si zkusili udělat alespoň dvě cvičení, která pokládám za nejdůležitější:

A. Bod č. 4: Udělat si příběh v kategoriích, které vás nejvíce pálí a každý den se pět minut zaměřovali na projektování pozitivního příběhu v hlavě. Pozitivní dopady cvičení změřili vědci a hlásají skvělé výsledky.

B. Bod č. 2:  Protože poznání je často první krok, který odstartuje kroky další.

Budu moc ráda, když mi napíšete, jak se výzva dařila. Já vám zde na blogu napíšu určitě. 🙂

S láskou a nekonečným (a snad nakažlivým) optimismem,

Vendi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek