Podobné články:
Nedávno jsem vedla poměrně hutnou diskuzi se slečnou, která pracuje s vězni. Rozčilovala se, že někteří z vězňů s lehčí formou přestupků jsou nuceni sdílet společné prostory s lidmi s přestupky těžšími (třeba ohrožení na životě). Často se prý stává, že se lidé s původně drobným přestupkem stanou recidivisty a jejich zločiny se postupně zhoršují. Samozřejmě, nelze generalizovat a jsou i světlé vyjímky, nicméně vychovat z recidivisty způsobilého občana je na dlouhé lokty.
A tady máme důkaz jedné teorie, která říká, že „se stáváme průměrem pěti lidí, se kterými se nejčastěji potkáváme.“
Dobře. Vězni jsou malinko extrém. Ovšem my v podobném extrému někdy nevědomě žijeme. Aniž bychom si uvědomovali, že v dospělosti máme na výběr.
Proto hraje velmi důležitou roli, koho si zvolíme jako průvodce na cestě životem – ať už z řad přátel, spolupracovníků nebo jako partnera.
Už před časem jsem si začala psát deník a musím říct, že jde o nejlepší nástroj seberozvoje, jaký jsem zatím poznala. I když chce vůli a pravidelnost. Člověk hodí myšlenky na papír a díky tomu si je utřídí a pustí z hlavy.
Pokud byste si chtěli počíst co a proč do deníku psát, můžete zde.
Jednou jsem si díky házení myšlenek na papír položila otázku, jací lidé mě vlastně obklopují. Kdo jsou ti, se kterými trávím nejvíc času? Proč se s nimi vlastně stýkám? Co mi dávají? Co jsem se od nich naučila? A je mi s nimi vůbec dobře?
Zkrátka, kdo jsou „mí lidé“?
Čas je nejcennějším artiklem, který můžeme někomu dát. Minuty a hodiny strávené s někým se nám už nevrátí. Vztahy (nejen partnerké) by nám tedy měly něco přinášet.
Klid.
Radost.
Lásku.
Smích.
Ale určitě ne vztek, frustraci nebo smutek.
Po interakci s „našimi“ lidmi bychom měli být určitě nabitější než unavenější.
A protože nás lidé v našem okolí velmi ovlivňují (a my je), je dobré si vědomě vybrat, kým se chceme obklopovat. Protože stejně jako v mnoha oblastech života – i zde máme na výběr.
Navíc, tento měsíc máme výzvu „21 dní načerpávání citového konta„. Kteří lidé vás tedy vysávají a kteří naopak nabíjí? Víte to?
V ŽIVOTĚ SE VYPLATÍ RAZIT HESLO: „JEN TO DOBRÉ!“
Je dobré začít otázkou: Kým se obklopojeme? S kým trávíme nejvíc času?
Výpis vašeho nejbližšího okolí vám dá rámec pro další otázky. Když jsem se takhle naposledy zamyslela já, zjistila jsem, že už na seznamu dávno nejsou rodiče (to bychom museli jezdit domů častěji) a překvapivě se na něm ukazují lidé, které bych si do svého života jen tak nevybrala, ale musím se s nimi stýkat.
Ano, myslím spolupracovníky, se kterými člověk stráví alespoň 8 hodin. Je pak jasné, proč se cesty s partnerem občas mohou rozcházet. Jsme totiž spoustu času s cizími lidmi, se kterými se stýká jen jeden z partnerů 🙂
Schválně. Napište si 10 lidí, se kterými trávíte čas nejčastěji!
Druhá otázka: Co na těchto lidech obdivujete a proč?
Druhý, podobně funkční, pohled muže být: „Kteří lidé jsou vám hned sympatičtí a proč?“
Vlastnosti našich 10-nejbližších-lidí jsou většinou vlastnosti, které jsou nám z nějakého důvodu symptické. Někdy jde o vlastnosti, po kterých toužíme, nebo které už sami máme.
Podobným cvičením můžeme zjistit, jaké lidi bychom si k sobě do života chtěli přitáhnout, protože nám ono vytoužené složení vlastností chybí.
„Moji lidé“ jsou kupříkladu inspirativní osoby se stejnými hodnotami a humorem. Jsou často laskaví a nesobečtí. A všimla jsem si, že mám tendenci si vybírat takové lidi, kteří mi rádi naslouchají a já jim.
Třetí otázka: Máme kolem sebe lidi, kteří nás něčím zlobí? Proč je kolem sebe máme?
Je dobré se dobrat k lidem, se kterými bychom měli eliminovat styk. Někteří lidé jsou pro nás prostě toxičtí. Občas se jim říká upíři. Jen se neživí naší krví, ale našimi emocemi a energií.
Blbé je, že podobnými lidmi obě „éčka“ protečou. Naše snaha je tedy doslova zbytečná.
Takže, kdo nebo co vás vysává a unavuje? A následuje velmi zajímavá otázka: „Proč tomu tak je?„
Postupně jsem se chtěla dobrat k následující klíčové myšlence. Je podle mého řešením na odstřižení toxických lidí i vztahů.
Tady je…
ŽIVOT JE KRÁTKÝ, VYBÍREJME SI SVÉ LIDI MOUDŘE
Pokud se máme aspoň trochu rádi, nebudeme dobrovolně trávit čas ve společnosti lidí, kteří nás vysávají.
Už jsem psala kdysi, že jsem v jednom toxickém vztahu byla. Byl pro mne silnou zkušeností. Školou. Nelituju, že byl. ALE… Jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala včas odejít. Odstřihnout se.
V první chvíli se člověk odchodu brání. Racionalizuje.
V druhé chvíli, když dojde k přiznání stavu, nevíme, co dělat.
Až časem, když opravdu chceme, přijde řešení. Pro někoho dřív, pro někoho později. Ale vždy ve správný čas.
Pak je důležité vytrvat a toxický vztah prostě nechat (od)plavat.
Přeji vám, ať máte jen naplňující a plnohodnotné vztahy. Nejen v partnerství!
S láskou,
Vendi
