ZRANITELNOST VE VZTAHU: PROČ SE DOBROVOLNĚ „ODHALIT“?

Náš svět, je vybudovaný především na mužském principu. Proto se my, ženy, snažíme potlačit intuici a sebe sama a ženeme se za výkonem. Úspěchem. Za zavřenými dveřmi našich domovů neopouštíme roli manželky-manažerky. Spoustu práce tlačíme před sebou. Případnou nemoc a únavu nechceme (nemůžeme) vyležet, proto se dopujeme prášky. Neprojevujeme příliš vlastní pocity. Zvykli jsme si, že city značí slabost. Jo a zranitelnost? Tu neznáme. Je přece určená pro slabochy.

Nebo ne?

Veřte, nebo ne, zranitelnost ve vztahu je opravdu skvělá věc.

Než se dostanu k tomu, proč bychom měli vůbec chtít být zranitelnými, ráda bych se s vámi dohodla na tom, co ona zranitelnost vlastně je. Protože každý z nás může mít definici jinou.

Když jsem hledala oficiální popis, co zranitelnost je a není, našla jsem pár zajímavostí. 🙂

„Zranitelnost“ známe třeba z IT odvětví. Je zde definovaná jako programátorská chyba, která způsobuje bezpečnostní problém. V případě ohrožení blikne kontrolka, že je počítač napaden virem, a tak občas skončíme s počítačem k opravě. Souhlasí. Ve stavu osobní zranitelnosti hrozí, že nás nesprávní lidé napadnou, využijí a nám zbyde jen zlomené srdce.

Oprava zlomeného srdce je bolestivá záležitost. Proto se zlomení snažíme předejít. Stavíme si plůtky, zdi a pevnosti. Občas je stavíme i mezi našimi nejbližšími.

V managementu se „zranitelnost“ používá pro řízení rizik. Určuje, jaká je pravděpodobnost, že nějaký systém podlehle hrozbě. Hrozba může být negativní událost nebo osoba, díky které riziko nastane. Opět souhlasí. Nechceme přece žít s člověkem, který na nás negativně působí.

No, nemáme-li sadomasochistické sklony. 🙂

Když řídíme náš život nebo o něm rozhodujeme, docela běžně se vystavujeme riziku. Ale je na nás, komu a kdy se rozhodneme vystavit.

A poslední „zranitelnost“ je z psychologie. Zranitelnost zde poukazuje na naši snahu obejít situace a lidi, kteří nám ubližují, škodí nebo nás mohou zranit.

Zranitelnost. Zranit. Ranit.

Zkrátka způsobit bolest fyzicky, duševně či v kombinaci.

PROČ SE DOBROVOLNĚ VYSTAVOVAT POTENCIÁLNÍM ZRANĚNÍM?

Protože když se partnerovi ukážeme a hlavně otevřeme v celé své kráse, přichází prostor pro velmi pěkný vzájemný vztah, kde si nemusíme na nic hrát.

Kde můžeme být sami sebou a přesto mít vedle sebe člověka, který nás má velmi rád. A my jeho.

Je hrozně těžké stát se zranitelnými. Protože nám v hlavě hlasek našeptává:

„Co když nejsem dost dobrý?“

„Co když mě můj partner nebude mít rád?“

„Mám ráda vůbec sama sebe?“

Sebeláska je téma sama o sobě a budu se jí věnovat později. Teď jen pro jednoduchost řekněme, že se máme rádi a chceme se otevřít alespoň partnerovi.

Možná jste už někdy viděli slavný TED Talk s René Brown (The Power of vulnerability), která se už léta věnuje výzkumům lidské zranitelnosti. Velmi brzy René Brown zjistila, že se ve své podstatě lidé rozdělují na dva tábory:

1. Ti, kteří se bojí být zranitelní.
2. Ti, kteří se nebojí a jdou do (sebe)lásky naplno.

Druhou skupinu od první pak odlišuje především víra v sebe sama a vlastní hodnotu.

Lidé, kteří sami za sebou stojí a váží si sami sebe, mají společné tři životní přístupy:

1. Kuráž být nedokonalí.
2. Laskavost především k sobě samým. Protože když dokážeme být laskaví k sobě, dokážeme být laskaví i k druhým.
3. Schopnost pustit představu, kým by měli být a naopak být těmi, kým opravdu jsou. Ještě jinak řečeno – nechat být představu, kým je okolí chce mít.

Žijeme-li s partnerem ve vzájemně zdravém vztahu, můžeme si zranitelnost dovolit.

A jak poznat zdravý vztah?

Dokážete si kladně odpovědět na otázku, zda se můžete partnerovi plně otevřít? Ukázat mu vaše trápení, obavy a nedostatky, aniž byste se báli, že vám partner vědomě ublíží?

Je-li odpověď kladná, pak ve zdravém vztahu jste. A my můžeme jít dál. Na praktičtější část.

JAK ZRANITELNOST PĚSTOVAT?

Nabízím vám 3 cesty, které mohou pomoct každá sama o sobě, a která zároveň jedna druhou pěkně doplňuje. Stejně jako každá změna se ale ani tyto 3 principy nemusí povést realizovat hned. Může trvat dny, měsíce i několik let, než je plně zvládneme.

Osobní poznámka: Některé z principů jsem už četla před X lety. Tehdy mě neoslovily. Připadaly mi neuchopitelné a vágní. Nechápala jsem je. Před nedávnem jsem na ně ale narazila znovu. A řeknu vám, sedly jako prdýlka na hrnec.

Pokud vám níže zmíněné principy nebudou dávat smysl, je to úplně v pořádku. Třeba na ně přijde vhodný čas až později. Je dobré o nich alespoň vědět. Časem, až je opravdu budete potřebovat, je jen vytáhnete ze svého vnitřního šuplíčku, a rovnou použijete.

Principy (cesty) ke zranitelnosti jsou následující:

NEMUSÍME SI BRÁT VĚCI OSOBNĚ

Pro naši obecnou spokojenost v životě je důležité, abychom nebyli závislí na ocenění ani pokárání druhých. Měli bychom si být jistí sami sebou. Měli bychom se znát natolik, abychom sami dokázali odhadnout, kdy jsme práci (kupříkladu) odvedli dobře nebo špatně.

Stejně jako se dívám nějak na svět já – díky své výchově, víře nebo názorům, díváte se na svět nějak vy. Určitě můžeme říct, že se na svět dívají rozdílně i naši partneři, rodiče, známí, spolupracovníci… Když bych dala dvěma lidem ve stejnou dobu dva nové počítače, za půl roku se jeden v počítači druhého nevyzná. Protože nikdo nejsme stejný.

Podobné rozdíly pak krystalizují v každodenních vztazích a interakcích.

Když jsme spolu s Johnym začínali chodit, měl negativní zkušenost se žárlivou přítelkyní. Jak to říct kulantně? Přítelkyně prý byla žárlivá. Velmi. Tudíž byl i Johny extrémně citlivý na mé případné komentáře na toto téma. Mohla jsem se naštvávat, že mi křivdí. Nebo jsem mohla být smutná.Jenže bych si nepomohla.

Daleko důležitější bylo si uvědomit, že nejde o mě. Víte, jak to myslím? Nejde o to, co jsem říkala, nebo že jsem něco dělala. Šlo o fakt, že partner byl z nějakého důvodu na téma citlivější a projektoval si do nových situací své staré představy a zkušenosti.

Proto kdykoliv vás partner naštve, nebo budete rozmrzelí a smutní, zkuste si říct, kam partner dloubl, že citlivě reagujete. Zkuste se podívat pod povrch. Stejně tak u jiných lidí – když vás někdo kritizuje nebo vás velmi chválí, řekněte si, proč to asi dělá. Co je za tímto jeho chováním?

Nebrat si věci osobně – ani dobré, ani ty špatné – je asi nejúčinnější zbraň v komunikaci se světem. Protože co vy víte, co se druhému člověku honí v hlavě a co právě prožívá?

JSME, HOLT, NEDOKONALÍ

Občas se stává, že si lidé najdou své pravé opaky. Žena s činorodostí v krvi má tendenci si najít partnera, který si doma rád poleží. Na první pohled vypadá, že si z nás život dělá legraci. Ale třeba se tito dva partneři mají od navzájem něco důležitého naučit.

Ten činorodější dostává podnět si občas odpočinout a ten relax-vyhledávající zase díky druhému partnerovi úplně neztloustne.

Každý z nás má nějaké silné a slabé stránky. Je naprosto lidské, že je máme.

Kdybychom byli dokonalí, museli bychom se hrozně nudit. Copak byste vy s někým dokonalým chtěli chodit? To by musela být hrozná pruda.

Čemu bychom se smáli, kdybychom byli dokonalí?

Kam bychom chtěli dál růst, kdybychom všechno uměli?

Nedokonalost máme jako lidé proto, abychom se mohli stále posouvat a vyvíjet – sami, ve vztahu, v životě.

BUĎME K SOBĚ LASKAVÍ

Jak sami na sebe reagujete, když se vám něco nepovede?

A jak na sebe reagujete, když se vám něco povede?

Dokážete si úspěch užít a neúspěch odpustit?

* * *

Mám kolem sebe poměrně dost perfekcionistů. Jak asi tušíte, je velmi těžké naplnit jejich očekávání. Nikdy nic není perfektní. Vždycky se dá něco zlepšit. Vždycky člověk mohl udělat něco…

…navíc,

…lépe,

…rychleji,

… _____ (dosaďte si dle libosti). 🙂

A tak se pomalu učím se z okolí nezbláznit, ale ocenit se za maličkosti, kterých dosáhnu. 

Zkuste to také. A zároveň si perfektionismus (nebo cokoliv jiného) neberte osobně. Víte, jak jsme to říkali? Jde o jejich vnímání světa – ne vaše.

JEN SE NEBÁT!

Nebojte, zranitelnost je fajn.

Prohlubuje náš vztah k sobě samým i vztah partnerský. Ukazuje, na čem nám doopravdy záleží.

Pustit. Být sám sebou. Nehrát si na nic… To všechno je vlastně hrozně osvobozující.

Navážu ještě na začátek článku, když jsem googlila význam slova zranitelnost. U IT jsem totiž našla jednoduché řešení, které můžeme použít každý z nás. Stačí si vzpomenout, co bychom v případě zranění dělali s naším počítačem a máme návod na život. 🙂

Tedy, jak se řeší zranitelnost v IT:

1. Pravidelný audit. Potřebujeme zjistit, co nám nedělá dobře a proč. Až to zjistíme, můžeme se negativům vyhnout (nebo je napravit) a naopak můžeme vyhledávat pozitiva.
2. Optimální nastavení systému. Je jen na nás, jaké si určíme hranice a komu dovolíme nás zraňovat, případně za jakých podmínek.
3. Dlouhodobá analýza. Fungují všechny složky v systému, jak mají? Chodíme jen na bezpečné stránky a setkáváme se s lidmi, kteří nás nemohou nakazit svým negativním postojem? No, a když už vir chytíme, jak se můžeme nejrychleji vyléčit?
4. Aktualizace. Můžeme využít některého z antivirových programů (sport, relaxaci, četbu knih…) nebo se s partnerem dlouhodobě bavit a ukazovat si navzájem, co kontinuálně měníme a zlepšujeme.

A to už je vážně vše!

S laskavou zranitelností,

Vendi