Podobné články:
Kolik máte ve svém okolí lidí, kteří jsou bez partnera? Chápu, že se vám možná těžko vybaví, kdo z vašich blízkých partnera má a kdo ne, protože jsou vaše sociální sítě přehlceny fotkami zásnub, svateb a miminek. Pokud v diskuzi s nezadaným člověkem půjdete skutečně hluboko, většinou se dozvíte, že nejde o dobrovolné rozhodnutí. V mnoha případech se tedy dostáváme k jedné odpovědi: „Nemůžu najít vhodného partnera pro život.“
Důvody mohou být různé… A častokrát jsou.
„Hledám si samé nedostupné typy. Buď ženáče, nezkrotné milovníky alkoholu nebo jiank nevhodné typy, se kterými by to stejně nedopadlo,“ je často jedna z odpovědí.
„Já bych někoho i chtěla, ale když už ten někdo splní mých 10 kritérií, najdu si jedenácté, které nesplní,“ zní další.
Nejhrůznější a zároveň nejoriginálnější odpověď, kterou si vybavím, měla má třiatřicetiletá fitness trenérka: „Víš, oni ti dobří chlapi už jsou v tomhle věku rozebraní. Já už v podstatě čekám na tu druhou vlnu. Třeba až se rozvedeš a já si vezmu tvojeho chlapa.“
Úplně pominu, že jsem se na ni chvíli nemohla ani podívat. Sváděla jsem totiž vnitřní boj a zbavovala se představy, jak se rozvádím a manžel si bere tuto čekající slečnu s buchtičkami na břichu.
V čem je zakopaný pes? Proč partnera nemůžeme najít?
Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s pravdou, že onen „pes“ je zakopaný v nás samotných. V našem nitru. To, jak jsme naladění a jak vnímáme sami sebe, ovlivňuje, koho si přitahujeme do života.
Naše vnitřní přesvědčení ovlivňuje i to, na jaký vztah si troufáme. Jestli se cítíme, že dokážeme chodit s pomyslnou desítkou nebo se raději spokojíme „se sedmičkou„.
A za tím, jací jsme uvnitř a jak o sobě smýšlíme, může z velké části naše rodina. A naše minulé vztahy.
Lví podíl na nízkou sebehodnotu má třeba takový otec, který nedokázal pohladit tu malou holčičku, která chtěla jeho pozornost. Dnes si tato holčička nedokáže udržet muže, neboť má pocit, že o ni stejně žádný doopravdy nestojí.
Nebo může jít o matku, která se nedokázala postavit svému manželovi a jeho despotické chování trpěla tak dlouho, až se dítě zařeklo, že si v dospělosti najde naprostý opak svého rodiče. Což se samozřejmě nedaří a přitahováni jsou pouze ti stále stejní partneři.
Někdy za naše vnímání vztahu mohou přepracovaní rodiče. Takoví, kteří na své dítě nemají čas, protože musejí vydělávají peníze. Aby se mělo dobře, samozřejmě. Dítěti chybí láska, a proto si výtržnostmi získává jejich pozornost. Jako dospělé je dítě – muž – „už velký kluk„, avšak neudrží si ženu. Dlouhodobě jí neumí projevovat city a cítí se jaksi prázdný.
Obecně za naše vzorce chování mohou do značné míry rodiče. Ovlivňuje nás, jak nám projevovali lásku, zda byla láska bezpodmínečná, jak často jsme od nich slyšeli, že nás mají rádi… Přesto není dobré se na takovou skutečnost vymlouvat, ale spíše ji přiznat a změnit. Vědomě.
Jak z toho ven?
Najít vzorec, který je v nás takto hluboko zarytý, může být velmi obtížný proces. Musíme být připravení, že to možná bude bolet. Ale jde o proces ozdravný.
A ještě dodám, že ozdravení není okamžité.
Chtěla bych ale všechny z vás podpořit, aby se do své niterní cesty pustili. Možná vám ze začátku bude stačit meditovat a ponořit se do sebe. Chvíli nechat myšlenky bloumat a dívat se, kde začnou narážet na bolavá místa.
Když se začnete více šťourat v onom bolavém, vsadím se, že objevíte poklad.
Když jsem se v sobě začala rýpat já, přišla jsem na spoustu věcí. A musela jsem si je s rodiči vyříkat. U táty jsem měla omezené možnosti, protože jsou naši rozvedení a potkáváme se jen párkrát do roka. Nicméně snaha se vyplatila a po společné několikahodinové diskuzi přišla úleva a pochopení.
Nakonec se vždy snažím o odpuštění. I když vám to může znít jako klišé. Dívám se na své rodiče a snažím se zkrátka vcítit do jejich kůže. Říkám si, že nikdo nejsme perfektní. Málokterý rodič činí své rozhodnutí za účelem ublížit. A tak jsem se naučila přijmout, že se tehdy rozhodli podle nejlepšího vědomí a svědomí. Možná nebylo nejlepší a dnes by udělali spoustu věcí jinak.
Jenže, jak se říká, po bitvě je každý generál.
Proto vás vybízím, abyste zkusili jít za roh. Nemusí jít jen o hledání nového partnera. O tom stejně tento blog není.
Ale jde o snahu pochopit sebe sama. Pochopení svých vzorců na té nejhlubší úrovni.
Pokud se totiž chápeme, jsme pevní v kramflecích a můžeme si dovolit mít krásný vztah i to, co v životě chceme.
Mějte krásný život. Protože jsme tu příliš krátce na to, abychom si jej komplikovali.
S láskou,
Vendi
