VÝZVA #11: TRPĚLIVOST VE VZTAHU

Jsou situace, kdy si člověk dokáže zachovat vztahové dekorum a přejít několik drobných prohřešků partnera s přehledem. Prohřešky se mohou týkat nevhodných poznámek, nesplnění domluveného úkolu nebo opakujících se neduhů ne-tak-úplně-podle-našeho-gusta. Nějakou dobu člověk vydrží. Jde přece o drobnosti. Avšak stejně jako hrozí, že bouchne papiňák, můžeme bouchnout i my. Trpělivost považuju za jednu z důležitých hodnot a umů pro manželství, kterou je třeba pilovat. Právě proto se na ni podíváme v měsíci květnu blíže. Vlastně… Uděláme si výzvu, co vy na to?

Květen je příhodný čas. Však je také měsícem lásky. Vsadím se, že se během Máje vydáte (stejně jako my s manželem) do sadů vyhledat nějakou pěkně rozkvetlou třešničku. Všichni tak budeme tvořit armádu více či méně zamilovaných, kteří se s nadšením políbí. Jde přeci o tradici babiček našich babiček a 1.5. líbají se všichni! Alespoň na Instagramu to tak vypadá.

Zkuste chvíli některé páry pozorovat. Jen pozor, ať vás nemají za voajéra. 🙂 Určitě narazíte na dvojice, kde netrpělivost a emoce daného okamžiku předčí jejich lásku. Alespoň na chvíli.

„Lásko, vyfotíš nás? Abychom měli památku,“ ptá se žena a prosebně kouká na manžela. Musí dát přece ostatním vědět, že i ona má skvělý vztah. Alespoň proto se fotky dnes dělají.

Muž se chopí foťáku. Křečovitě jej svírá v jedné ruce, zatímco se snaží sebe i svou lásku vyfotit. Přitom musí, chudák, zvládat několik požadavků najednou:

„A je tam i ta třešeň? Nebudeme se, hádám, líbat jen tak na pozadí zelené louky,“ upozorňuje žena.

„Počkej, nekoukám do čočky. Kde že je?“

„Moment, teď zafoukal vítr a trochu mě pocuchal.“

Křeč v ruce se stupňuje. Barva v obličeji se zabarvuje do vínově červené.

Ono by se dalo focení vydržet, kdyby nedošlo na nejhorší. Kontrolu fotek. Když žena převezme foťák, zhodnotí snahu muže a pronese: „Tady jsem mrkla. A tady mi svítí na kus hlavy. To jsi (jako) neviděl?!“

Ani nemusím dopisovat konec. Řekněme jen, že k usmíření muže bude třeba tak pět minut ticha a možná i příslib, že k focení již nikdy nedojde.

Scénu vykresulej (mimo jiné) netrpělivost. 

Netrpělivost, kterou občas charakterizuje výbuch emocí, vzteků nebo smutků. Všechny další projevy netrpělivosti spojují především dva faktory. Naše:

• očekávání nějakého výstupu nebo chování – fotka měla vypadat takhle,
• vnímání času – měli jsme to stihnout už dávno.

Asi netřeba říkat, že obě složky jsou velmi subjektivní, proto se říká, že netrpělivost je promítnutí nás do někoho nebo něčeho jiného. Není problém se světem nebo s partnerem. To MY máme nějakou představu, která není naplněná.

PROČ PĚSTOVAT TRPĚLIVOST?

Nedávno jsem četla knihu „Láska“ od Garyho Chapmana, která se mi moc líbila. Gary Chapman v ní píše, jak je trpělivost důležitá a často podceňovaná. Přitom jde o důležitou schopnost, která se dá s trochou snahy naučit.

Trpělivost je přijímání nedokonalostí druhých. (G. Chapman)

Pamatuju na reklamu, kde se dítě plazilo po podlaze obchodu a jako v amoku kopalo nožičkama a ručičkama. Křičelo tolik, že si člověk musel ztlumit zvuk. Vzkaz byl jasný. Jestli na sebe nechceme přivolat podobné pozdvižení, používejme kondomy.

Občas se my dospělí chováme jako děti. Jenže jsme velcí a máme to těžší. Nemůžeme se plně projevit. Který dospělák by si taky dovolil svalit se v Albertu na podlahu a kopat kolem sebe, protože není jeho oblíbené zboží v akci?

Proto v sobě vzteklé dítě dusíme a schováváme. Dítě tam ale je… Čeká na svou příležitost.

Trpělivost je schopnost, díky které dokážeme přestát situaci, která neodpovídá našim očekáváním a která v nás dokáže odstartovat velmi silnou reakci.

Kdo je trpělivý, umí odložit touhu po okamžitém uspokojení.

Trpělivost je jakýsi stav mezi očekáváním a realitou. Očekávání, jak jsem psala, si vytváříme v hlavě my sami. Pokud jsme netrpěliví, jde o naše pojetí reality, naše domněnky a naše pojetí světa, který má fungovat určitým způsobem.

Pozitivní zpráva je, že za svou netrpělivost tak úplně nemůžeme. Nikdo nás ji neučil kontrolovat a nikdo nás neučil se zaměřit na její spouštěče.

Být trpělivý se dá (s trochou trpělivosti) 🙂 naučit. Trpěliví manželé pak mají harmoničtější život a i děti mají spokojenější rodiče.

JAK BUDE VÝZVA VYPADAT?

Po dobu tří týdnů budeme pracovat na své trpělivosti, protože jde o schopnost, kterou se dá naučit.

My s Johnym se do ní pustíme od května, ale na vás záleží, jestli do toho půjdete s námi, nebo ji vyzkoušíte kdykoliv jindy.

A jak bude vypadat?

Nejdříve vám vysvětlím jen pár zásad a následně vám napíšu, jak výzvu pojmu já. Třeba vás napadne něco lepšího, jak výzvu uchopit. Pokud ano, budu samozřejmě moc ráda, pokud mi napíšete, co vás napadlo. 🙂

PRINCIP Č. 1: POCHOPENÍM TO ZAČÍNÁ

Je důležité znát, kde se nachází naše startovací čára. Jen tak dokážeme říct, zda jsme se pohnuli z místa nebo ne. Pojďme si nejdříve zmapovat, na jakém území (ne)trpělivosti se nacházíme.

Někdo si třeba, stejně jako já, píše deník (o čemž jsem psala tady). Možná jste se na svou (ne)trpělivost zatím nesoustředili, ale můžete teď věnovat 3 týdny několik řádků právě tomuto tématu. Po třech týdnech si můžete udělat krátké pozorování.

Pokud si deník nevedete, může vám poměrně dobře posloužit test. Jeden zajímavý jsme našla na stránkách webu Psychologies. Text je v angličtině.

A nebo si můžete udělat test, který jsem pro vás vytvořila. Je jednoduchý a za 5 minut ho máte.

> > > TEST trpělivosti si můžete zdarma stáhnout tady. < < <

Tak… Co vám vyšlo? 🙂

Já bych ráda, napsala, že jsem dosáhla nejvyššího počtu bodů ale… Není tomu tak. Jsem zhruba ve středu.

PRINCIP Č. 2: NIKDO NENÍ DOKONALÝ

Je to k neuvěření, ale je to tak! Každý z nás dělá chyby. Čím dřív dospějeme k tomuto uvědomění, tím líp pro nás. Všechny.

Gary Chapman říká (a vlastně nejen on), že nikdo z nás není hotovým člověkem. Každý se vyvíjí, učí a roste. Je přirozené, že děláme chyby a je správné, že je děláme. Pokud se z nich umíme poučit.

A tak se dá říct, že čím větší trpělivost s nedostatky nás samých máme (a s nedostatky jiných), tím větší trpělivost si pěstujeme.

Je fajn, když máte prostor tyto nedokonalosti pozorovat.

Říct si, co nám činí největší problém? Co nás vytáčí? A proč vlastně?

Když jsme spolu s Johnym začínali, startovali jsme oba dva ve chvílích, kdy jsme měli vyjet na výlet. Jeden byl nervóznější než druhý. Ani jeden z nás nedokázal uklidnit sebe, natožpak druhého. Naopak, vzájemně jsme fungovali jako takoví malí čertíci v krabičce, kteří na sebe navzájem vyskakují.

Ani nemusím říkat, jak nepříjemně dovolná může začínat.

Dnes, kdy jsme na trpělivosti za ta léta začali trošku pracovat, už jsme klidnější. Snažíme se své chování pozorovat a více kontrolovat. Zásadní pro nás bylo zodpovědět si tyto otázky:

Kdy k netrpělivosti dochází? Co jsou spouštěče?

Jedná se o jeden zásadní spouštěč nebo jde o kupu menších?

Zvládli jsme někdy situaci tak, že k netrpělivosti nedošlo? Co jsme udělali dobře?

Proto je vhodné začít pozorováním a předpokladem, že každý z nás má nějakou mouchu. Záleží jen, jestli ji nechá dosednout, nebo ji odežene.

Být trpěliví znamená milovat i lidi, kteří se rozhodují jinak, než bychom si přáli.

* * *

Doufám, že do výzvy půjdete spolu s námi. Cílem pro mě osobně je si uvědomit, jak na tom s trpělivostí jsme. Pochopením to začíná. Podle vyzkoumané situace pak můžeme každá z nás říct, co bude řešení. O tom si napíšeme v průběhu výzvy.

Kdybyste měli nějaké zlepšováky nebo návrhy, co vám funguje na trpělivost, určitě budu ráda za komentář. 🙂

S láskou,

Vendi