5 typů destruktivních rolí v manželství

Velmi obecně se dá říct, že zdravé vztahy by partnerům v životě měly více dávat, než-li brát. Jsou však určité typy manželek nebo manželů, jejichž chování dlouhodobě partnerovi škodí. Svůj negativní vliv si přitom ani nemusí uvědomovat. Mají dost práce sami se sebou, a proto nemají čas věnovat se pocitům druhého. I když je takové chování neomlouvá, můžeme jej označit jako „destruktivní role v manželství“. A název naznačuje, jaký dopad jejich chování na psychiku partnera může mít.

I když se obecně velmi vyhýbám radám typu: „S takovým člověkem byste se měli rozejit,“ zde bych ráda zdvihla ukazováček. Níže si projdeme 5 nejčastěji se vyskytujících typů destruktivních manželských rolí. Pokud v některém poznáte partnera, bylo dobré se chvíli zastavit a prozkoumat, kolik vám vztah v současné době bere.

A diskuzi na toto téma s partnerem otevřít.

Destruktivní chování mohlo u partnera vzniknout již v dětství. Mohlo být dáno výchovou, citovou (ne)angažovaností rodičů, pořadím narození i dalším vývojem v dětských skupinách.

„Co nám bylo vštípeno do prvních 6 let života formovalo naši osobnost jakou jsme teď a jakou budeme po zbytek života,“ říká uznávaný český psycholog, Matějíček.

Chování do určité míry měnit lze. Jen je třeba sebereflexe, vůle a vnitřního rozhodnutí změnit sebe sama. Takové rozhodnutí pak nemůže přijít od vás (kteří chcete po partnerovi změnu), avšak musí přijít přímo od partnera samotného. Což je největší úskalí tvrzení: „Já ho změním,“ nebo „…se mnou bude jiný.“

No, nebude. Pokud nebude sám chtít.

Pojďme se tedy podívat na 5 typů destruktivních manželských rolí.

1. MANIPULÁTOR

Manipulátor je člověk, který druhého využívá, aby dostal, co chce. Často cítí potřebu dominovat, ovládat nebo ovlivňovat chování druhého. Ovlivňuje využitím silných/slabých stránek, obav a emocí.

Manipulátoři jsou ve svém umění skvělí. Umí ve správnou chvíli zalichotit. A přestože řeknou něco bolestivého, umí dávat vinu všem, jen ne sobě. Většinou tedy ze situace vychází jako králové, avšak jejich cesta k trůnu zůstává vyprahlá a pustá.

Umí skrývat své karty, a tak člověk málokdy ví, koho si doopravdy vzal. Podle doktora Lemana mají manipulátoři 2 motivy:

1. Rádi tahají za provázky a mají situaci pod kontrolou.
2. Mají strach, že je partner opustí. Že je zradí. Že se jim něco stane a se situací se nebudou umět vypořádat… Raději setrvávají ve své bezpečné bublině a nechtějí k sobě pustit ani lidi, které mají rád.

V určitém slova smyslu je skupina – manipulátoři – jedna z nejtěžších na detekování. Že jste manipulovaní poznáte například tak, že vztahu často cítíte ostny viny a neschopnosti („Je škoda, že jsi neudělala mé oblíbené lasagně. I když chápu, že jsi asi neměla tolik času. Ale stejně. Lasagne by mě potěšily víc než… tohle.“). Často také využívají své pocity proti vám („Jsem naštvaný, protože jsi mi řekl/a, že _____.“).

Jak s manipulátory pracovat?

• Je velmi důležité s partnerem jeho hru nehrát. Nespolupracovat.
• Pokud dokážete rozeznat, že s vámi partner manipuluje, řekněte mu to. Zkuste vyjádřit své pocity. Buďte co nejkonkrétnější.
• Pokud vám manipulátor vsugerovává svá přání, která po čase začnete pokládat za vaše, zkuste se zastavit a uvědomit si, co doopravdy chcete a to jasně komunikujte.

Více tipů najdete také v tomto velmi dobře napsaném článku (v angličtině).

(Velmi) osobní poznámka: Chodit s manipulátorem je velmi emocionálně vysilující a po chvíli se může stát, že je člověk bez přátel. Alespoň já měla ten pocit. Ve vztahu s manipulátorem jsem skončila na své rekordně nejnižší tělesné váze. Za většinu věcí jsem si mohla sama a na konci jsem se cítila jako nejhorší člověk na světě.

Alespoň v mém případě se vyplatilo vztah ukončit. Jedna věc je na tom všem opravdu prekérní. Člověk většinou nepozná, jak moc špatný vztah je, dokud nemá odstup.

2. MUČEDNÍK

Jak poznat mučedníka? Většinou jde o partnera, který má pocit, že dělá pro manželství víc. A dává to druhému náležitě najevo. Mučedníci jsou velmi zodpovědní, pracovití a mají problém věnovat se svým potřebám. Jsou zde zkrátka pro druhé.

Což by nebylo zlé, jenže mučedníci svým přístupem staví sami sebe do nezáviděníhodné situace. Do role přepracovaných partnerů, kterým leží na ramenou chod domácnosti a nikdo jim neumí pomoct.

Dávají, ale neumí brát.

Psychologové mají teorii, že jde právě o mučedníky, kteří se s největší pravděpodobností žení s alkoholiky či se upisují k jinak dysfunkčním vztahům. Negativní pohled sama na sebe je díky tomu ještě upevněn.

Že máte co dočinění s mučedníkem poznáte tak, že:

• Máte pocit viny, že nepracujete dost, že není manželství na prvním místě, že…
• Pro sebe partner nedělá příliš mnoho požitkářského, ale dává svůj nezáviděníhodný stav vědět všem okolo.
• Když se snažíte pomoct, jde ostrčeni a označeni za nekompetentní.
• Váš partner je chronicky nešťastný.

Jak s mučedníky pracovat?

• Je důležité, aby si mučedníci začali užívat života. Aby věděli, že si mohou dovolit uvolnit se. Jakožto partner můžete převzít část zodpovědnosti a ujistit partnera, že večer zvládnete udělat to či ono.
• Ideální scénář: Vyhradit si jeden den v týdnu, kdy bude mít partner-mučedník prostor jen a jen pro sebe.
• Pomáhá, pokud začnete partnera ujišťovat: „Mám tě rád/a. Jsi skvělá matka, manželka, hospodyňka _____ (jiná role).“
• Otevřete diskuzi na téma „problém, který vidíš ve vztahu jako chronický/palčivý“ a pokuste se jej vyřešit. Zkuste jít postupně. Krok za krokem.

Pěkný článek na téma mučednictví najdete také zde (v angličtině).

Osobní poznámka: Nepleťte si mučedníky s člověkem, který má silný jazyk lásky skutky a služby. Hlavní rozdíl je v chování partnera a v negativních pocitech, smýšlení, pranýřování druhého za to, že něco neudělal.

3. OBLÍBENCI

Partner, který chce být oblíbený je v životě často nespokojený. Jeho hlavní touha vychází z nutnosti být pozitivně viděn v očích okolí. Za každých okolností.

Oblíbenci se dostávají do zvláštních situací, kdy se velmi snaží, aby druzí schválili jejich jednání. Sebe sama dávají na druhé místo. Nevyjadřují příliš své názory (mohli by se znelíbit), spíše se vezou a chtějí, aby druzí kolem byli šťastní.

Blbé je, že pokud vy sami máme partnera oblíbence, můžete časem sklouznout k pohodlnosti a jeho dobroty zneužívat. Bohužel je to tak někdy lehčí… Určitou chvíli pak vztah může fungovat. Už jsem ale narazila na několik příběhů, kdy se partner-oblíbenec prostě beze slova sbalil a ze vztahu ze dne na den odešel. Samozřejmě k nepochopení všech.

Doktor Leman mluví o jednoduchém cvičení, kdy každý můžeme poznat, jestli má náš partner k typu oblíbenec sklony. Nuže. Představte si, jak sedíte v restauraci, kde vám donesou špatné jídlo – nedovařené, příliš slané – nebo jídlo, které jste si neobjednali. Vrátíte jídlo nebo jej raději sníte?

Asi tušíte, že partner-oblíbenec si špatné jídlo nechá.

Jak s oblíbenci pracovat?

• Je velmi důležité se jako partner oblíbenců ptát: „Na čem ti záleží,“ nebo „Co bys doopravdy rád/a?“
• Bude skvělé, když se za partnera občas postavíte. Právě v situaci s restaurací. Partner by totiž sám spíše nic neřekl a dobrovolně by trpěl. Postupem času se vám třeba povede partnera „motivovat„, aby se nebál a stal se asertivnějším.
• Můžete jít příkladem. Ukázat, že když člověk stojí sám za sebou, může být k lidem stále laskavý.

4. HLEDAČ POZORNOSTI

Partner, kterého pracovně nazývám „hledač pozornosti„, je člověk, který se takovému chování naučil v dětství. Často se jedná o jedináčky nebo prvozorozené.

„Pokud jako rodiče věnujeme dítěti pozornost v době, kdy se chová nepřiměřeným způsobem, potom toto chování podporujeme a upevňujeme,“ říká Leman.

Prvorození většinou hledají pozornost rodičů konstruktivně, tzn. že se snaží být dobrými dětmi, vyčnívat. Naposledy narození však získávají pozornost destruktivně. Destruktivní chování může vycházet z faktu, že rodiče „už všechno viděli“. První krůčky nemusí sklidit ovace. Holt, první krůčky jsou v podstatě třetí první krůčky. 🙂

Pokud máte partnera, který potřebuje pozornost, potom je třeba vyhradit si velkou dávku trpělivosti.

Jak s hledači pozornosti pracovat?

• Snažte se rozlišovat mezi běžnými žádostmi o pozornost a těmi destruktivními, kdy už je „žádost“ ze strany partnera hraniční. Je dobré nastavit si hranice a partnera v krajních případech nepodporovat. Stejně jako s dítětem se pokuste nevěnovat pozornost negativním projevům. Věnujte se pozitivním.
• Pokud se některé nevhodné chování opakuje, je dobré diskuzi na téma „opakujících se vzorců chování“ s partnerem otevřít. Je možné, že si sám chování neuvědomuje a dělá jej automaticky.
• Pomůže projít si jazyk lásky Pozornost, který je však stále v rámci mezí.

Více informací se dozvíte i v tomto článku (v angličtině).

5. NÁSILNICKÝ POMSTYCHTIVEC

Tady se dostáváme už k úplně jiné kávě. Násilníci jsou velmi nebezpečnou skupinou, protože jejich chování a skutečná podstata se může projevit až po měsících, dokonce letech. Po takto dlouhé době může být pro partnera složité vztah opustit.

Typ násilnických pomstychtivých partnerů vychází z životního kréda, že je život nespravedlivý a zacházel s nimi zle. Proto cítí právo se mstít, ponižovat druhé nebo být násilničtí.

Opět se zde dostáváme do dětství. Dítě si může nabalovat negativní zážitky, které jen eskalují a potvrzují jeho přesvědčení, že je svět nespravedlivý. Bohužel tito lidé často ani netuší, že potřebují pomoct.

Chování se projevuje verbálně ale i fyzicky. Výbuchy se mohou začít odehrávat i na veřejnosti.

Zde bych doporučila vyhledat pomoc. Je pravděpodobné, že sami nic moc nezmůžete a partner bude potřebovat odborné vedení. Možná se stalo něco v minulosti, co si ani sám nepamatuje. Pokud ale na sobě chce pracovat, jsou cesty.

Stejně jako u jiných typů, i zde jde o vnitřní přesvědčení, které někde partner nabyl. A pokud partner dokáže přijít na ono „proč„, možná dokáže svůj pohled na svět přehodnotit. Čímž nebude ubližovat ani vám, ale ani sobě.

Společně jsme si prošli 5 typů destruktivních manželských rolí a chování. Našli bychom jich samozřejmě více, ale výše vypsaný výčet rolí by se dal shrnout jako nejčastěji se objevující.

Jak jsem psala na začátku. Je jen na vás, jestli ve vztahu chcete setrvat. Překonání problémů vás může posílit, ale současně ještě více vysát. Doporučila bych určit si hranici, přes kterou už nepůjdete. Napište si ji na papír, schovejte a po čase se k ní vraťte.

Co je černé na bílém, nejde jednoduše v hlavě obejít. Na papíře totiž vytyčíte jasné území. Mně osobně také velmi pomohlo psát si deník.

Potkali jste se vy sami ještě s jiným typem? A jak jste se s ním „vypořádali„?

Mějte se krásně,

Vendi