VÝZVA #10: PĚSTUJME VZÁJEMNÉ SYMPATIE A OBDIV (J. Gottman)

Že se na vztazích musí „makat“ není žádná novinka. Své o tom ví všichni, kteří se dostali přes krásnou, zato pomíjivou, fázi zamilovanosti a na svých partnerech už nějakou tu chybičku vidí. Ale netřeba si zoufat! Každý z nás má chybičku. Nebojím se použít ani množné číslo. Chybičky. Ač je to k nevíře. Zároveň má každý z nás také kupu pozitivních vlastností nebo umů, díky kterým jsme v něčem prostě skvělí. Náš velký úkol je tato pozitiva najít, pravidelně si je připomínat a neztratit je z očí. Obdivovat sebe i partnera. A přesně to bude náš velký březnový úkol. Pěstovat sympatie a obdiv.

Dohodnuto?

Známý odborník na vztahy John Gottman má ve své knize 7 principů spokojeného maženství hned jako druhý princip „pěstujeme sympatie a obdiv“, kterou se naše březnová výzva inspiruje.

Zajímalo by mě, jestli jeho knihu někdo přečetl celou najednou? Podle mého jde o nadlidský výkon. Jestli knihu doma máte, možná chápete proč. Je skvělá. Jen náročná. Přetéká navíc velkou spoustou cvičení, což je bezva, jen… Vyžaduje čas, vůli a disciplínu obou partnerů cvičení plnit.

Abych minimálně mně a Johnymu louskání knihy zjednodušila, dělám z jednotlivých kapitol tří týdenní výzvy. První princip – poznejme svého partnera (pojmenovaný v knize jako Mapy lásky), jsme totiž dělali minulý rok v září.

> > > Na první Gottmanův princip a výzvu se můžete podívat ZDE. < < <

Tedy, kdo bude chtít, může se k nám vřele přidat. Kdo chtít nebude… no,může přihlížet. 🙂

Pravidla výzvy jsou pořád stejná:

• Výzva trvá 3 týdny a začít můžete kdykoliv.
• Vytvořila jsem pro vás opět pracovní list (ke stažení ZDE), který by vás měl inspirovat a motivovat k akci.
• Zde na blogu budu v rámci měsíce března dávat zajímavé odkazy nebo články, které vám mohou pomoct výzvy dosáhnout nebo si něco uvědomit. 🙂

Pojďme si ještě vysvětlit, co stojí za Gottmanovým druhým principem.

KDYŽ CHYBÍ DRUHÝ GOTTMANŮV PRINCIP

Jsme-li zdraví, příliš své tělo neřešíme. Proč taky, když nás nic nebolí.

Nevím, jak vy. Já jsem hypochondr. Jestli to není oficiální označení nemoci, mělo by. Mám ji. U hypochondrů se bolest projevuje tak, že když nás někde píchne či zabolí, začneme se pídit, co za hrůznou nemoc nás klátí. Podobně je to se vztahy. Pokud vše šlape, máme tendenci je neřešit. Proč taky? Když fungují.

Až když si nevíme rady a ve vztahu se nedá dýchat, hledáme pomoc.

Radu.

Útěchu.

Až únik.

Kolikrát se vám stalo, že jste podlehli nemoci zčistajasna? Prostě se toho nakupí tolik, až onemocníme. Stres, málo spánku, méně sportu… Tělu se pak velmi těžko odolává různým virům a je tak daleko lehčí podlehnout.

Nevím proč, ale vybavila se mi taková ta stará reklama na Actimel. Paní stojí v dešti, pije jogurtový nápoj a nepotřebuje ani deštník. Její imunitní pole je díky Actimelu natolik silné, že suchou nohou projde po chodníku až k autobusu. Vida, jaké blbosti člověku v hlavě zůstanou.

Prostě. Pojďme se shodnout, že se nemoci i neduhy pomalu a nepozorovaně plíží do našich životů.

Postupně a nepozorovaně se může stát, že se na partnera začneme dívat skrz prsty. Spousta věcí nám začne vadit.

Občas se nařkneme: „Zase jsi neudělal z domácích prací ani ň. Hlavně že JÁ už mám umytou podlahu v polovině baráku.“

Jindy zase naštvaně proneseme: „Jasně, chrápu. No a co? Ty zase… příliš hlasitě dýcháš.“

Obecně černé a negativní myšlenky nazýváme pohrdáním. A pohrdání je opravdu velký vztahový zabiják.

Pohrdání: Silná nelibost vůči někomu nebo něčemu. Vycházející z našeho vnitřního pocitu, že je dotyčný bezvýznamný nebo špatný člověk.

PROČ POHRDÁNÍ VZTAH ZABÍJÍ?

Pohrdání se může dít z různých důvodů, nicméně způsobujeme si jej my sami v naší hlavě.

Jak se díváme na partnera je naše vlastní volba.

Jinými slovy: „Co chceme vidět, uvidíme.“

Když zaměříme pozornost na negativní podněty, budeme partnerem časem pohrdat.

Když zaměříme pozornost na pozitivní podněty, můžeme partnera obdivovat.

Chtěla bych jen říct, že nemusíme lhát a uměle partnera chválit ve věcech, které mu nejdou. Jde o zaměření pozornosti.

Nechvalme partnera, že umyl nádobí, když jsou na něm skvrny, které vidíme. Raději jej pochvalme, že se dal do umývání nádobí.

Nenapomínejme partnera, že zase přišel ve špinavých monterkách a lehl si na gauč, takže budeme muset vyprat deku, na které leží. Raději jej pochvalme, že něco opravil. Evidentně. Jinak by nebyl tak špinavý, no ne? 🙂

Občas se stane, že děláme, co můžeme a přesto se náhodně nehody přihodí.

Třeba situace z minulého týdne: Jeli jsme autem s našimi kamarády z Rakouska, kde jsme lyžovali. Já, spolujezdec, jsem v ruce držela mobil a navigovala. Byla už tma, navíc jsme byli po celém dni na sjezdovce unavení. Do Česka zbývaly ještě 3 dlouhé hodiny cesty. Při mé poslední kontrole navigace jsme před sebou měli asi 70 kilometrů dálnice, než jsme měli odbočovat.

Jakožto spolujezdec jsem se starala o Johnyho – že má vodu, že neusíná a tak dále. Vzala svou roli rozptylovače opravdu vážně a začala jsem diskutovat i s kamarády vzadu na různá témata. No a po chvíli bavení se Johny ptá:

„Hele, neminuli jsme zrovna napravo tu naši odbočku na Prahu?“

V autě bylo ticho. Všichni napínavě čekali, až oživím mobil a podívám se na to, co už jsme dávno věděli. Zajeli jsme si. Zdržíme se. Záleží jen, jak moc.

Johny v tu chvíli vykřikl něco ve smyslu: „No jo, ty jsi navigátor za milion. Fakt.“

Nebudu říkat, že mě to nemrzelo… Je jasné, že jsem nechtěla odbočku minout schválně. Kdo by byl tak zlomyslný, že by si chtěl, no ne?

Pominu reakci mou nebo Johnyho v daný okamžik. Je zajímavější podívat se na problém z širší perspektivy. Protože, KDYBY:

A. …se Johny rozhodl, že jsem udělala velkou botu, mohl by mě začít vidět jako neschopného navigátora, který VŽDYCKY špatně naviguje. Mohl mi říct, kdy JEŠTĚ se mi navigování nepovedlo. Kdyby mě chtěl takto vidět, měla bych malou šanci jeho pohled na mé schopnosti změnit. Proto jsem na začátku říkala, že jde o rozhodnutí každého z partnerů, jak na druhého bude nahlížet.

B. Johny se ale rozhodl, že mi nebude minulost předhazovat. Že nebude z notýsku mých potenciálních selhání vytahovat další a další poznatky. Naštěstí. Jeho pohled na věc působil spíše jako: „No jo, občas se stane, že se člověk zakecá. Zase jsi poutavě vyprávěla. Tak nám to alespoň dořekni.“

Proto je velmi nebezpečné přemýšlet na druhým partnerem (nebo kýmkoliv jiným) jako ve variantě A. Negativně. Je opravdu důležité vědomě hledat TO POZITIVNÍ.

SYMPATIE A OBDIV JAKO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ KOMPONENTY VZTAHU

Gottman říká, že: „…i šťastné manžele občas rozladí osobnostní rys toho druhého, avšak neustále pociťují, že člověk, kterého si vzali, zasluhuje úctu a respekt. Jeden druhého si váží, čímž upevňují základy společného vztahu. Pokud naopak obě složky chybí, zachránit manželství není možné.“

Amen.

POJĎME PĚSTOVAT OBDIV!

Jo a jak, jak, jak?

Mám pro vás dvě varianty, které budeme s Johnym praktikovat i my. Skládají se z 10 sekundové každodenní aktivity (nebojte, jen po dobu 3 týdnů) a z jedné větší akce.

1. KAŽDODENNÍ AKTIVITKA: OCENĚNÍ

Investice: 10 sekund denně

Zkuste každý jeden den říct partnerovi jednu věc, kterou udělal dobře a kterou obdivujete nebo oceňujete.

Můj milý/Má milá _____ , děkuji ti, že…

…jsi dnes vyložil/naložil myčku.

…jsi mi pomohl s taškami, když jsme šli z nákupu.

…že jsi mi podržel dveře, když jsem vcházela do ____ .

…že jsi mě dnes objal.

Myslela jsem dnes na tebe.

V obleku ti to hrozně slušelo. Mohl bys tak chodit častěji.

Ty ses oholil? Páni, jakou máš jemnou tvář.

…

Den má 24 hodin. I kdybychom s manželem měli doma trávit jen 2 hodiny, to je 120 minut. 7 200 sekund. A vy potřebujete sekund 10.

Opravdu si myslíte, že nenajdete ani jednu jedinou věc, která by se na druhém dala ocenit?

Samozřejmě, kdo ocení nad limit (jedno ocenění denně), jen dobře!

2. MINI RANDÍČKO: MILOSTNÝ DOPIS

Investice: 1 – 2 hodiny

Tohle je moc pěkné cvičení.

Víte, jak jsem psala, že se od nového roku každé dva týdny střídáme, abychom šli spolu na rande? No, já nám vymyslela, že si napíšeme oceňující milostný dopis a ten si na rande přečteme. Jako kdybychom spolu chodili v dávných dobách.

Určitě jste na nějaký narazili. Minimálně na základce. 🙂

Úryvek z milostných dopisů z 19. století: „A když jsem Tvé psaní otevřel, já bych byl radostí šílel: tak sladké, tak jemné, a tolik slov od Tebe, že jsem jich snad ještě jakživ od Tebe neslyšel. Co mne může ještě teď potkat, když vím, že mne z celého srdce miluješ, má nejsladší dívko?“

Jak dopis psát?

Napište si 5 vlastností, které považujete u partnera za klíčové. Pozitivně klíčové. Napište mu, jak moc o něj stojíte a jak moc si ho za jeho/její pozitivní vlastnosti ceníte.

Volba vlastností je opravdu jen a jen na vás.

Aby se vám lépe pozitivní vlastnosti hledaly, našla jsem pro vás seznam pozitivních lidských vlastností. Třeba v něm najdete některé vlastnosti právě vašeho partnera. Nebo vás výpis v myšlenkách dovede na váš vlastní seznam.

Pracovní list, který si můžete ZDARMA stáhnout slouží jako záznam ocenění z každého dne. Doporučuju si do něj opravdu ocenění napsat. Až vám nebude hej, ale ouvej, stačí seznam vytáhnout a přečíst.

Uvidíte, jak si připomenete, proč partnera máte rádi.

Poslední srdíčko slouží jako mini-záznam z vašeho rande. Můžete si napsat, co vás na partnerovi při čtení vašeho dopisu napadlo.

Nuže, dejme se do toho, mí věrní čtenáři. Nač čekat? 🙂

VÝZVA? TU DÁM!

Já si myslím!

Jak jsem už psala. Aby se vám výzva lépe plnila, připravila jsem pro vás pracovní sešit, který si můžete stáhnout. Najdete v něm prostor pro zapsání 21 ocenění, které za dobu výzvy URČITĚ nastřádáte.

Poznávací rande můžete dát spíše ke konci výzvy, abyste některé vlastnosti mohli opravdu napsat.

Pracovní list vám pak může sloužit jako připomínka vašeho pěkného vztahu. A partner si ji občas může i sám pročíst, aby se ubezpečil o vaší lásce.

Tak.

> > > STÁHNOUT PRACOVNÍ SEŠIT SI MŮŽETE ZDE. < < <

Budu moc ráda, když mi napíšete, jak rande nebo výzva celkově šla. Případně co byste chtěli připravit příště.

S láskou,

Vendi