Podobné články:
Někdo tvrdí, že optimismus je způsoben nedostatkem informací. Mám však podezření, že tento názor rozšiřují hlavně pesimisté. Přitom je vážně skvělé být optimistou. Optimisté mají (super)schopnost vidět světlo na konci tunelu. Do půlky naplněnou sklenici vnímat jako poloplnou. Optimisté se totiž rozhodli věřit, že svět je lepší, než se na první pohled zdá. Optimismus je také nedílnou součástí spokojených manželství. I když uznávám, že příliš pozitivní manžel nebo manželka mohou být občas tak trochu na zabití.
Ráda bych všechny vybídla, aby pozitivismus alespoň zkusili začít praktikovat. Na sobě i na vztahu. Proč?
Protože pesimismus a optimismus v nás vyvolávají určité pocity. Pocity následně vyvolávají chování. Chování celkovou atmosféru, která ovlivňuje naše rozpoložení i partnera – negativně, nebo pozitivně.
Znáte pojem sebenaplňující se proroctví? Občas se také říká: „Dávej pozor, co si přeješ. Protože přání se může splnit.“
Pokud vidíme chyby a negativa partnera, potom se můžete vsadit, že partner námi vybraná negativa mít bude. Samozřejmě, v námi vnímané realitě. Vaši rodiče či partnerovi nejbližší přátelé si možná „chyby“ ani nevšimli.
Naproti tomu optimističtí partneři se chybami tolik nezabývají. Věří, že jde o jednu z dalších překážek, kterou je nutné překonat, aby byl vztah skvělý. Pokud ještě není.
Jestli sami sebe považujete spíše za negativisty (nebo občasné optimisity), nevadí. Vážně.
Optimismus má jednu velkou výhodu. Můžeme se mu naučit.
„Být optimistou“ je naše rozhodnutí.
Ano, je jednodušší si říct, že nemáme na vybranou. Že se nám negativní věci dějí. Jenže v takových situacích dáváme zodpovědnost za náš život do rukou jiných nebo okolností. Z pozice tvůrce jdeme do pozice oběti. Sama občas nekontrolovatelně (a ve věcech, které se týkají zdraví) propadám pesimistickým představám, které mají na uzdravení vliv. No, první důležitý krok je si taková „uklouznutí“ alespoň uvědomovat.
TIP: Podívejte se na článek o 9 Sabotérech, kteří ovlivňují naše štěstí. V článku jsem také přidala test, který je zdarma (ale v angličtině).
Právě o nepropadání nechtěným představám bude dnešní článek. Neboť (jak by řekl optimista) vidět sklenici poloplnou přináší „jen a jen pozitiva“.
Benefity optimismu
Kdo je vlastně optimista? Předně, může jím být každý?
Ano. Optimistou můžete být vy, já, vaše babička i partner. Protože optimistou se nerodíme. Optimistou se stáváme.
Oxfordský slovník vysvětluje, že optimista je člověk, který věří v úspěch a dobrý výsledek. Filozofičtěji napsáno, optimista věří, že dobro zvítězí nad zlem.
Abych vás malinko nalákala a optimismus vám prodala, začnu benefity optimistických lidí. Tedy, proč je dobré se snažit optimistou stát?
- Optimističtí partneři se navzájem více podporují a v partnerství jsou spokojenější.
- Lidi mají optimisty rádi. Ve společnosti optimistů je lidem příjemně, protože krom vlastních starostí nemusí řešit i starosti někoho dalšího. Uznávám ale, že i největší optimista si potřebuje někdy ulevit, postěžovat si a politovat (se).
- Pozitivisté lépe dosahují cílů. Podle Golemana (kniha Emoční intelligence) si umí vsugerovat, že se situace zlepší. Díky tomu pružněji a lépe reagují na překážky i těžké úkoly. Optimistický postoj při nezdaru říká: „Co mohu příště udělat jinak? Jak se mohu poučit?„
- Optimisté příliš neznají pocity porážky a lhostejnosti. Nevidí problém v sobě. Při nezdarech dokáží měnit taktiku. Místo slov: „Nejsem pro svého partnera dost dobrý,“ si řeknou: „Prostě se na to potřebuju podívat z jiného úhlu,“ nebo „Asi jen dnes nemá (můj partner) náladu.„
- Podle četných studií mají optimisté delší život a překonávají snáze nemoci. Optimismus totiž souvisí s vírou. Nadějí v udravení (a delší život). Pokud tedy chceme žít šťastně až do smrti (ale dlouho), máme optimismus jako další argument. Pryč s hypochondrií.
- Možná nejdůležitější bod: S pozitivismem se nerodíme, dá se naučit. Omílám to tady pořád dokola, protože si myslím, že jde o opravdu důležitou poznámku. A ještě ji párkrát zmíním.
Drobný dodatek. Jako ve všem i zde platí, že „všeho moc škodí“. Přílišný optimismus může působit jako růžové brýle z fáze zamilovanosti a zbytečně navyšovat naše očekávání – vůči partnerovi, vůči vztahů, vůči sobě. A ani to není žádoucí.
Naše vysoká očekávání jsou naše od toho, že je partner často ani nemá šanci zjistit, když je verbálně nevyjádříme. A tak očekávání nedokáže naplnit.
Ona: „Když už čistíš boty sobě, čekala jsem, že je vyčistíš i mně.“
On: V duchu si říká, jak to měl (sakryš) vědět. „Však jsem ti je ještě nikdy nečistil.„
Ona: „Však právě.„
On: Na svou obranu: „Ale nevyčistila jsi je nikdy ani ty mně.„
A hádka je nasnadě…
5 způsobů, jak v partnerství praktikovat optimismus
Někdy je opravdu těžké zůstat optimistický. Především s lidmi, na kterých nám záleží.
Někdy jsme vystaveni kritice, která nás zraňuje. Někdy zase musíme poslouchat, jak vidí náš partner všechno černě, ale když se ozveme na protest, schytáme to.
Občas, když uděláme sami vstřícný krok, nemusí se naše snaha setkat s kladnou odezvou. Můžeme mít tendenci si říct: „Když se nesnaží partner, nebudu se snažit ani já.„
Podle mého je opravdu důležité mít na paměti jednu věc: Nemůžeme změnit partnera. Partner musí sám chtít. Nemůžeme jej ovládat. Tím spíše nemůžeme ovládat, jak myslí. Co říká. Nemůžeme ho ani manipulovat, abychom dosáhli kýženého výsledku („Když ty tohle, tak já tamto.“). Pozitivismus druhému nelze nařídit.
Postoje druhého ale můžeme ovlivnit. Postupně. Svými slovy a vlastně i činy. Svým příkladem.
„Minulost nesmažeme, ale můžeme se rozhodnout odpovědět jinak,“ říka Gary Chapman, autor Pěti jazyků lásky. „Máme na vybranou. Proto si můžeme říct, že dnes budeme reagovat jinak. A změna k lepšímu začíná pozitivním rozhodnutím.„
Na následujících řádcích vám představím 5 kroků, jak praktikovat optimismus. Věřím, že pesimistům pomohou stát se optimisty a optimistům svůj pozitivismus prohloubit.
Pokud chcete zlepšit váš vztah, začnete u sebe. Uvidíte, že pokud partner bude aspoň trochu chtít, začnou se změny dít i u něj.
1. Optimismus je volba
„Jsem ráda, že se o seme můj muž stará. Cvičí, pěkně se obléká. Občas to ale přehání. Sobecky. Byla bych radši, kdyby čas, který věnuje sobě, věnoval mně.„
Bude-li tuto větu opakovat stále dokola, pak svým slovům uvěříte vy i partner. Taková žena uvěří, že je nešťastná, protože se jí muž nevěnuje. Uvěří, že její muž je sobec. Sobectví pak bude nacházet i v jiných činnostech a chování.
Stokrát opakovaná věta se může stát pravdou, když jí uvěříme. Uvěřit pak můžeme nejen my, ale i osoba, které se pronesená slova týkají.
My jsme strujcem našeho štěstí. Pokud budeme mít ve slovníku slova negativně zabarvená, mohou ovlivnit naše smýšlení a naše činy.
ÚKOL A VAŠE VÝZVA:
1. Přiznejme si, jestli myslíme negativně.
Zpočátku může být takové přiznání opravdu těžké. Leč na konci obohacující.
„Pokud budeme myslet pozitivně, budeme časem dokonce konat pozitivně,“ říká Golman ve své knize Emoční inteligence.
2. Napišme si seznam pozitivních vlastností našeho partnera.
Na co se soustředíme, stává se silnější.
Stejný princip funguje se cvičením. Když pořád dokola posilujeme jeden sval – třeba biceps, roste.
Když se na něj soustředíme příliš, mohou nastat komplikace. Třeba že si musíme koupit nové tričko, neboť se do svého starého nevejdeme. Nebo že se nás partner bojí, protože na něj můžeme „vytáhnout bicák“ a vyhrát v páce. 🙂
Občas se může stát, že nás nic pozitivního už nenapadá. Chcete slyšet fígl? Pořád si můžeme na pomoc pozvat kamarády, rodinu našeho partnera, kteří nám s vymýšlením pozitiv pomohou. Určitě se na každého minimálně 15 pozitiv najde. Vsadím se s vámi!
2. Je důležité umět rozpoznat pesimismus
V angličtině se pesimismus vyznačuje třemi P. Díky nim snadno pesimistu (a pesimistické myšlenky) poznáme:
1.P – Negativní událost trvá dlouho nebo pořád (persistence): „Ty mě nikdy neposloucháš.„
2.P – Všeobecné pravidlo (pervasiveness): „Spoléhám se jen na sebe. Nemůžu věřit ani tobě, ani nikomu jinému. Typické.„
3.P – Jde o osobní chybu. Zklamání zapříčiněné sebou samým (personal): „Nechápu proč, ale špagety pravidelně rovařuju. Jsem mizerná kuchařka.„
* * *
Naproti tomu optimisté žádné „P“ nemají. Dělají jednoduše přesný opak:
1. OPAK – Dočasnost: „Občas mě neposloucháš, protože jsi asi někde ve svých myšlenkách. Ale počkám, až mi budeš moct věnovat pozornost.„
2. OPAK – Špatné věci se dějí z určitého důvodu: „Je pro mě těžké někomu věřit, protože jsem se několikrát spálila. Už párkrát jsi mi ale dokázal, že ti věřit můžu.“
3. OPAK – Nejedná se o vyloženě osobní chybu: „Dnes se mi zase povedlo rozvařit špagety. Budu si muset nastavit budík.“
ÚKOL A VAŠE VÝZVA:
Zkusme se pozorovat. Pozorování je často nejlepší začátek. Místo domněnek budeme vědět, jak na tom s pozitivismem doopravdy jsme.
Zkuste se na konci dne zamyslet, jak často jste použili negativně zabarvená spojení („…určitě to nezvládnu“), pesimistickou generalizaci („..vždyť jsem to říkala, zase jsem to nezvládla„) a bičování se za vlastní chyby („…jsem nemožná„).
Cílem výzvy je trénovat optimismus. S nadšením do toho. 🙂
3. Obklopute se optimisty a optimismem
Dobrá i špatná nálada dokáže být mimořádně nakažlivá. Proto by mělo být v zájmu nás všech udržovat se (a dostávat se) do dobré nálady. A naopak se vyhýbat faktorům i lidem, kteří naši zlou náladu způsobují.
Když má kamarád/ka chřipku, taky se s ní/m radostně nejdete objímat, no ne? 🙂
Osobní zkušenost: Dříve jsem hrozně negativně reagovala, když se manželovi podařilo kápnout oběd nebo večeři na ubrus. Měla jsem jízlivé poznámky, protože jsem nepochopila, jak se pravidelně něco takového může dospělému dít. Rozhodla jsem se ale, že vyzkouším, jaké je nenechat se ovládat emocemi. Že nám pořídím omyvatelnou podložku a ubrus prostě vyperu. A přišlo osvobození. Pro oba. Především pro mě osobně.
Jasně, někdy člověku negativní emoce prostě ujedou. I to je v pořádku (a hlavně – je to lidské). Pokládám ale za mimořádně důležité emoci pojmenovat, pustit ji a už se k ní nevracet.
Co byste udělali jinak, kdybyste se ve vztazích chovali podle hesla: „Žijeme jen jednou?“ Opravdu byste se čertili nad skvrnou na ubruse nebo nad špinavým nádobím, které jste očekávali, že bude umyto?
ÚKOL A VAŠE VÝZVA:
Zkuste si napsat:
Kolik činností se ve vašem životě vyskytuje, které dělají váš život trpkým?
Které činnosti to jsou?
Kolik osob ve vašem životě dělá váš život trpkým? Můžete osoby vyjmenovat?
Jen do toho! Držím vám palce! Činnosti a osoby, které na vás negativně působí musíme totiž najít a eliminovat. 🙂
4. Pět minut denně stačí. Pět minut vám pomůže vypěstovat optimismus
Už jsem psala, že s optimismem se nemusíme narodit, ale můžeme se mu naučit. A stačí 5 minut denně. No není to skvělá zpráva? 🙂
Jak na to?
ÚKOL A VAŠE VÝZVA:
1. Představte si 1 – 3 kategorie, které jsou pro vás důležité – osobní život, pracovní, zdraví třeba…
Ve všech kategoriích si určete, jakého ideálního stavu byste chtěli dosáhnout. Co je nejlepší možný scénář, který se vám povede?
2. Své představy úspěchu hoďte na papír (nebo do počítače) v co nejdetailnějším příběhu, aby dával smysl.
3. Každý den 2 týdny si tento příběh v hlavě přehrávejte (nebo si jej čtěte).
Příklad?
Řekněme, že máme kategorie vztah.
Ve vztahu chcete dosáhnout pohody, vzájemného respektu a pěkně prožité dovolené. Svých pět minut tedy trávíte představou sebe sama a svého manžela v pozitivních interakcích, kýženém chování a se zážitky, které chccete společně prožít třeba na vysněné dovolené – článek, jak prožít skvělou dovolenou si můžete přečíst třeba tady – Mauriciu.
5. Cesta je cíl
Poslední bod má skvěle zvládnutý můj manžel. Já upřímně maličko pokulhávám. Rozdíl lze pozorovat při společné túře.
Já chci dosáhnout cíle co nejdříve. Ideálně bych cestou předběhla pár pomalých turistů. Vnitřně mě pak zlobí, když zastavujeme na pití a svačinu (to nás mohou předběhnout – přece!).
Naopak manžel se často kochá.
Zastavujeme kvůli výhledům, stromům a zajímavým přírodním úkazům.
V mém případě je cílem cíl, zatímco jeho cílem je cesta.
Příklad z túry se dá připodobnit k běžným situacím v životě, tuším, většiny z vás.
Často se v životě honíme za pomyslnými recepty na štěstí. Až budeme mít hypotéku, budeme šťastní. Až budeme mít dítě, náš vztah se zlepší. Až, až…
No, právě. Až…
ÚKOL A VAŠE VÝZVA:
Tušíte správně. 🙂 Zkuste se právě TEĎ na 5 minut zamyslet, zda máte cíle, ve kterých se těšíte na výsledek a ženete za nimi natolik, že nevnímáte cestu.
Během cesty se totiž může stát spousta věcí. Třeba zjistíme, že cíl vytyčený v minulosti už dávno nemá smysl.
Jak může vaše výzva za pěstováním optimismu vypadat?
V každém z pěti výše zmíněných bodů jsem se snažila o praktické návrhy, na co se zaměřit, až budeme zavádět teorii do praxe. Uvedení věci do pohybu ale vyžaduje činnost. Energii. A vím, že jí po příchodu z práce nebo při všech úkolech běžného dne není energie zrovna na rozdávání. Ale, víte, co?
Nejvíce pozitivismem pomůžeme hlavně sami sobě. Věřím, že s trochou snahy se všechno v dobré obrátí.
Možná až časem. A možná zatím nevidíme, co dobrého nám život přinese. Ale ono „zlé“ se ukáže jako cenná životní zkušenost. Uvidíte.
Pokud tedy nebudete mít čas dělat všechna cvičení, plně chápu. V rámci Paretova pravidla 80/20 bych doporučila, abyste si zkusili udělat alespoň dvě cvičení, která pokládám za nejdůležitější:
A. Bod č. 4: Udělat si příběh v kategoriích, které vás nejvíce pálí a každý den se pět minut zaměřovali na projektování pozitivního příběhu v hlavě. Pozitivní dopady cvičení změřili vědci a hlásají skvělé výsledky.
B. Bod č. 2: Protože poznání je často první krok, který odstartuje kroky další.
Budu moc ráda, když mi napíšete, jak se výzva dařila. Já vám zde na blogu napíšu určitě. 🙂
S láskou a nekonečným (a snad nakažlivým) optimismem,
Vendi
