mindfulness zkušenost

SHRNUTÍ A VYHODNOCENÍ #6: MINDFULNESS

Před lehce-více-než týdnem mi slavnostně skončila výzva mindfulness, kterou jsem si „nadělila“ na začátek července. Cílem bylo se zklidnit, udělat si v hlavě pořádek a neustále nepřemýšlet nad možnou budoucností a už proběhlou minulostí. A jak se mi výzva povedla? No, docela bídně. Ale minimálně se mi oteveřely další dveře k jiným zajímavým myšlenkám a přístupům.

Dnes chci dát prostor mindfulness. Dveře k dalšímu poznání vám ráda otevřu zase příště. 🙂

V článku se s vámi podělím o několik zajímavých myšlenek, které jsem v průběhu 21 dní nasbírala. A jestli jste výzvu dělali se mnou, nebo jste zkusili alespoň některé úkolky, budu ráda, když napíšete i své postřehy. 🙂

Jo a kdyby vás zajímala mindfulness specifiky na vztahy („Jak využít mindfulness ve vztahu?“), mám pro vás i video. Vyberte si tedy to, co pro vás bude příjemnější.

1. PARADOX MINDFULNESS

Nazvu první bod jako perličku. Na zahřátí.

Předpoklad: Když člověk žije opravdu a naplno v přítomnosti, tak dané (probíhající) činnosti věnuje plnou pozornost, správně? To znamená, že by neměl nic fotit ani dokumentovat, ale okamžik si užívat.

Instagram a jiné sociální sítě jdou přímo proti tomuto principu a stávají se tak velkým nepřítelem mindfulness.

Několikrát během výzvy jsem chtěla ukázat, co mindfulness znamená v praxi. Měla chuť vyfotit prázdný talíř, drobky od oběda nebo tmu, která nastala po západu slunce. Nicméně jsem byla odrazena, protože Instagram je „o pěkných fotkách a pěkném feedu“ (kdo by přece na tak škaredé fotky koukal).

Mé srdce je ale rebelské, dovolila jsem si tedy alespoň minimalistickou revoltu. 🙂

#mindfulness výzva #den17: Opět jezení s mindfulness. A právě tato fotka je nejlepší důkaz bytí v přítomnosti. Že jsem nestihla jídlo ani před konzumací vyfotit 😎. Vždy, když vidím někoho jídlo v restauraci fotit, mám dilema. Je lepší jídlo na fotce zachytit a těšit se z něj ještě dlouho po snězení, nebo je naopak důležitější si jej užít v dané chvíli? Vyživoví poradci říkají, že to druhé. Kuchař by byl také asi radši, kdyby po dlouhém vaření host snědl jídlo ještě teplé. Nicméně když vám bude jídlo na fotce přinášet radost, proč ne? 😊 . . . #pohoda #mindful #jezeni #jistpomalu #vychutnatsi #17den #uzjen4 #receptnavztahy #bytvpritomnosti #pozde

A post shared by Vendula Debnár (@recept_na_vztahy) on

Kdybyste tedy náhodou byli někdy smutní, že nemáte obrázky z dovolené, (live-streaming) video z koncertu nebo třeba zdlouhavě nefotíte naservírované jídlo z různých úhlů, dokud není studené… Můžete do slovníku zařadit novou výmluvu. Razíte „mindfulness„. 🙂

Jeden z úkolů – mindful jezení mě přivedlo ještě k jedné myšlence. Kamarád je dlouhodobým (a spokojeným) uživatelem apky s názvem Headspace (v článku zde). V den, kdy jsem se měla plně soustředit na jídlo jsme se náhodou potkali u stolu. A co čert nechtěl, Headspace má na jezení v přítomnosti dokonce jedno cvičení.

Chtě nechtě jsem si tedy nechala přehrát praktický návod. Vám z něj shrnu nejzásadnější myšlenky:

Nadechtěte a vydechněte ještě před tím, než jídlo dáte do úst. Zkoušeli jste k němu přivonět? Blíže si ho prohlédnout?

Jakou má jídlo barvu?

Zkuste se zamyslet, kolik úsilí a energie zabralo, než jídlo skončilo ve vaší misce na vašem stole. Ovoce a zelenina musely vyrůst díky slunci, vodě a něčí péči. Musel je někdo otrhat. Jestli máte v misce banán, tak ho někdo musel dovézt do České republiky. Vybalit v obchodě a vy jste ho museli donést domů. Připravit.

Vidíte, kolik času nad tímto vaším kouskem jídla všichni dohromady strávili? Kousněte si. Zkuste vnímat texturu (je jemná, hrubá…) a chuť (kyselá na konci jazyka, sladká…). Cítíte vděčnost?

Moje snídaně byla ten den vlastnoručně natrhané ovoce ze zahrádky, tvaroh se skořicí a med. Všechny „dílky“ snídaně u mě opravdu vděčnost vyvolaly. Především tvaroh (to víte, představa volně pasoucích se kraviček a spokojeně pobíhajících farmářů) a med (drobné štípance od včel včelarů, včelí píle, zpracování medu a radost, že mi kolega jeden med dovezl až kdesi z Tramtárie, protože ho TAM mají nejlepší…). 🙂

Pokud si tohle všechno uvědomíme, můžeme si jídlo více užít a pěstovat tak vděčnost.

2. BUĎME K SOBĚ VLÍDNÍ

Je hlavní heslo Shauny Shapiro, která se mindfulness věnuje nejen po stránce duchovní, ale i vědecké. Snaží se tak veškeré pozitivní dopady mindfulness na člověka podložit výzkumy a daty.

Asi proto, aby i největší skeptici a lidé spíše prakticky zaměření, neměli potřebu mindfulness zpochybňovat. Hlásím se dobrovolně, že se k praktickým a skeptickým lidem sama řadím.

Díky přednášce Shauny na TED Talk (o které jsem již psala), jsem do mindfulness výzvy zařadila jedno malé cvičení. Každé ráno bylo třeba dát si ruku na srdce a říkat si:

Dobré ráno, Vendi. Mám tě ráda.“

#mindfulness výzva #den11: V rámci výzvy jsem hledala co nejzajímavější a nejinspirativnější videa a našla jsem. #tedxtalks a Shauna Shapiro mluví o mindfulness s nadšením a prokladá svá zjištění vědeckými poznatky a daty. A nejdůležitější myšlenka, kterou si odnasim? Jsou vlastne dvě. 1. Měli bychom být sami k sobě hodní (#laskavi). Negace a linčování sebe sama dlouhodobe nepomáhá. 2. Mindfulness není jednoducha aktivita. Myšlenky lítají sem a tam. Ale stojí za to se snažit, abychom byli spokojenější. Protože co cvičíme, je silnější. Jako svaly. A přidávám #sketchnote, který vypichuje to nejdůležitější. Alespoň podle mě. 😎 . . . #behappy #mindfulness #vyzva #shauna #nenitojednoduche #receptnavztahy #vnitrniklid #laskavost #budmeksobehodni

A post shared by Vendula Debnár (@recept_na_vztahy) on

Vím, že se v psychologii říká, že opakujeme-li si něco jako mantru pořád dokola, stane se to. Jiný výraz je také sebenaplňující se proroctví, ale v tomto případě jsem po 15 dnech vrůstacícího pocitu trapnosti nějak usoudila, že cvičení na neurčito odložím.

Stalo se vám ale někdy, že vám život jako bumerang vrátil, co jste prvně odmítli?

V dalších materiálech a knihách jsem začala narážet na pojem „sebeláska“ a odpuštění. Prvotní úkol jsem dovedla k dokonalosti a mám teď lepší (a pro mě méně trapný) způsob:

  1. Stoupnout si před zrdcadlo, dívat se na sebe a říct si: „Jsem se sebou spokojená. Mám se ráda taková, jaká jsem.“ Pokud slova vyřknete a v těle se neděje žádná reakce, pravděpodobně slovům věříte. Což je dobře. Pokud naopak cítíte, že nejste s myšlenkou ztotožněni, zkuste zanalyzovat proč.

    Uvědomění je první klíčem k úspěchu.

    Pozn.: Nezdá se to, ale konfrontace se sebou samým je opravdu těžká. Stojí dost úsilí říct si, že se člověk příjmá.

  2. Odpustit sobě i jiným lidem, kteří nám v životě působili příkoří. Minulost se stala a nemůžeme ji změnit. Naši rodiče (nebo kdokoliv, kdo nám ublížil) to s námi určitě mysleli dobře. Jednali dle svých tehdejších vědomostí a zkušeností.

    Patláním se v minulosti se tak trápíme jen my sami. „Viník“ na způsobené příkoří už určitě dávno zapomněl.

Dva výše zmíněné body ale momentálně testuju a určitě vám o nich ještě napíšu. 🙂

3. JEN SE NA CHVÍLI ZASTAVIT…

… a neřešit.

…nehnat se.

…být spokojený se životem, jaký je.

Podobné myšlenky mi začaly při výzvě běhat hlavou. Možná o to víc, že žijeme v Praze, kde je VŠECHNO neskutečně rychlé. Nestěžuju si. Tento život jsem si vybrala.

Dnes jsem třeba viděla nordick-running. Jakože rychlé běhání v parku s hůlkama. Zkuste si představit tlupu neandrtálců, jak se ženou za mamutem s oštěpy. A teď si pračlověka oblečte do sportovního reflexního mundůru a dejte mu hůlky. Přesto to jsem viděla v parku. 🙂

A proto by bylo fajn se na chvíli zastavit a poděkovat za naše úspěchy a vlastně i neúspěchy. Protože z neúspěchů se můžeme poučit a neopakovat je.

 

4. OBJEVILA SE NOVÁ „BIBLE“ MINDFULNESS

V minulém článku jsem zmiňovala knihu „The Power of Now“ od E. Tolleho (v češtině překládaná jako „Síla přítomného okamžiku“). Právě Tolleho kniha je označována za vzor mindfulness.

Ovšem já našla jsem ještě jednu a lepší.

Myslím si, že kniha The Power of Now je fajn, avšak je až příliš teoretická. Od poloviny knihy navíc docela nábožensky zaměřená.

Přitom objevení nové „Bible“ bylo docela náhodné. Vlastně jsem šla kolegyni doprododit do knihkupectví, kde si chtěla koupit knihu o krásách kaligrafie. Z neúspěšného lovu se ale stal (můj) žitovní milník. Řízení osudu, řekněme. 🙂

Po chvíli přešlapování u regálu jsem sáhla po knize „Co dělat, když se nedaří?“ od ruského spisovatele Alexandra Svijaše a zakladatele Censtra pozitivní psychologie v Moskvě.

V knize je spousta zajímavých myšlenek, návodů a cvičení, jak se dát do pohody, zrelaxovat tělo i mysl a na nic nemyslet. Nejvíce mi sedly dvě cvičení. Cvičení jsou pro mindfulness nováčky a vypadají takto:

A. Uvolnění těla:

Uvolněné tělo, uvolněná mysl.

Můžete si zkusit představit, že vás od nohou začíná v těle naplňovat zlatavá tekutina, která má léčivé účinky. Ideální je skenovat své tělo, cítit, jak tekutina stoupá a přitom uvolňuje svaly ve vašem těle. Dostat byste se pomalu měli až k týlu hlavy.

Pokud vám nevyhovuje stoupat od nohou, představujte si, že vám na hlavu někdo tekutinu lije a směr je opačný.

Ve stavu, kdy jste „zalití tekutinou“ byste měli setrvat 5 – 10 minut. Poté byste měli cítit uvolnění v těle.

B. Uvolnění mysli:

Abyste měli uvolněné nejen tělo, ale i mysl, jsou v knize popsány různorodé přístupy. Mně nejvíce sedí dva:

První způsob pracuje se zafixováním pohledu, myšlenek a pozornosti na nějaký předmět, část pokoje nebo projev těla (pulz, tep, dýchání…). Měli byste si vybrat, co budete pozorovat a na tuto věc se plně soustředit. Věc, na kterou se soustředíte nehodnoťte, neříkejte si v duchu: „Aha, teď se to pohnulo,“ nebo „…páni, ani jsem si nevšimla, jak divnou barvu to má, nedám to pak na jiné místo?“ Prostě se nažte mít v hlavě prázno. Aspoň na 5 minut.

Druhý způsob je myšlenky, které přijdou, nějak odpálkovat, uklidit. Představit si můžete, že vše, co vám přijde na mysl, prostě odrazíte raketou, pálkou. Nebo že vezmete koště a myšlenku si z hlavy vymetete. Hadrem vytřete. Vysavačem vysajete… A tak dále.

Zkuste některá cvičení a uvidíte, že se každým dnem dostanet blíže k řízení věčného chaosu v hlavě. 🙂

Kniha „Co dělat, když se nedaří?“ má spoustu praktických cvičení, která v knize od E. Tolle chybí. Což je pro mě zásadní faktor úspěchu. Jsem, holt, praktik.

To by pro dnešek mohlo být vše.

Budu ráda za vaše postřehy a názory. A nebo tipy na další zajímavé zdroje, které jsem nenapsala.

Nebo jestli jste již mindful mistři, zajímalo by mě, jak jste toho dosáhli. 🙂

Vaše mindful-free, Vendi

Author: Vendi

Jste na správném místě, pokud jste ve vztahu, manželství, nebo jedno z toho plánujete. Mým cílem je přinášet vám inspiraci, aby váš vztah byl plnohodnotný a naplňující ❤. Prostě abyste s partnerem mohli žít „šťastně až do smrti“. Vím, zní to trošku jako klišé. 🙂 Ale sama jsem z rozvedené rodiny a ve svém okolí věčně slyším spíše negativní příběhy… Proto jsem se rozhodla, že chci ukazovat i to dobré.

Ráda vás uvidím i na mém Youtube kanále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *