Podobné články:
Už jste možná měli to štěstí vytušit z minulých článků, že v červenci mám(e) 21 jednní výzvu na téma mindfulness, což je umění žít v přítomnosti (ano, já vím, pořád dokola představuju, co mindfulness je, ale mějte prosím soucit s těmi, kdo jsou na blogu poprvé… ehm.. pokud je tu někdo takový :-)). Mindfulness se netýká jen myšlení, ale celkového přístupu k běžným radostem i starostem běžného dne. Může jít o mindfulness jezení, stlaní postele, nebo třeba čištění zubů.
A dnes projdeme právě jezení. Jen z lásky (a mindfulness) totiž člověk není živ.
Jako blesk z čistého nebe do mě nedávno uděřilo poznání, že existuje velká spousta návodů (lépe řečeno receptů), jak jídlo uvařit. Ale víte, co je zajímavé?
Že v téměř žádném receptu se nepíše, jak by člověk měl jídlo jíst. Vím, že každý z nás ví základy – požvýkat (čím víc, tím líp), spolknout a konec procesu dává tušit, že se půjde na záchod.
Součástí mého pozorování je, že prostor, kde by doporučení na konzumaci mohl být, bývá často věnován servírování (třeba jak přelít lososa hráškovým pyré, aby byly naše 2 hodiny strávené v kuchyni náležitě oceněny).
Proč klidně věnujeme hodiny vaření (a zdobení) jídla, zatímco konzumaci jen 5 minut? A to ještě s prstem v nose.
Jen obrazně. 🙂
Nevím, jak vy (jak vy? :-)), ale já osobně u jídla nejčastěji:
- na něco koukám;
- něco čtu;
- přemýšlím;
- povídám si (ale tento bod platí jen pro jezení ve skupinách, sama si – zatím – nepovídám).
Jo a ještě mám jeden neduh. Abych zrychlila ranní snídání, dělám si jídlo do koupelny a jím ho při nanášení make-upu. Jsem prostě efektivní… 🙂
JE ČAS NA KRAPET BIOLOGIE!
Mně osobně biologie nikdy nebavila (výkřičník)! Naše učitelka na střední byla šílená puntičkářka, která nás krom 400 stránkové bichle Biologie nutila učit se ještě další tuny obrázkových materiálů a textových příloh (samozřejmě popsané hustým drobným písmem). Nerada se přiznávám, ale většinu písemek jsem tak opisala v zadní lavici z taháku. Byla jsem si jistá, že informace o rozmnožování přesliček nikdy nevyužiju.
Nicméně podobný styl jsem zvolila bohužel i pro výuku člověka (na kterou jsem se paradoxně v prváku těšila nejvíc), takže jsem si dlouho myslela, že když mě bolí břicho (oblast břicha), bolí mě žaludek. Ale ono jde vlastně spíše o střeva.
Rovněž jsem si už nepamatovala některé základy týkající se jezení a trávení. Proto jsem využila moderního nástroje (Google) a našla jsem zajímavé informace. Pokud jste měli stejně strašnou učitelku, čtěte dál. Iformace, co jsem zjistila, jsou následující:
- Cukry se štěpí už v ústech díky slinám. Trávení pak probíhá v žaludku a tenkém střevě. Cukry nám dodávají energii (tohle není překvapivá informace) a v podstatě je naše tělo rozloží nejrychleji. Dokonce jsem vyčetla, že chceme-li do těla dostat co nejméně cukrů (krom toho, že je prostě nebudeme jíst) měli bychom sladká sousta co nejdéle podržet v ústech. Právě kvůli slinám, které je mají za úkol rozložit.
- Bílkoviny se tráví až v žaludku a zůstávají v těle nejdéle, protože je tělo nejdéle štěpí. Čím více tak žaludku už nahoře v ústech dokážeme bílkoviny rožvýkat na co nejmenší kousky, tím méně práce bude žaludek potom mít (a tím rychleji se různé látky vstřebou).
- Mozku trvá, než dostane informaci, že už je naše tělo přeplněné. Proto se může stát (hlavně na svatbách a oslavách, amen), že jakoby chybí záklopka. Alespoň mě se stává, že jím, jím a jím… a najednou je mi divně a cítím se přeplněně („Však co kdyby mi jídlo na svatbě někdo ujedl, že jo?“).
Diet a způsobů stravování existuje celá řada. Nicméně téměř všechny se vyjímečně shodují v tom, že bychom stravu měli pořádně požvýkat, nevěnovat se jiným činnostem a jíst pomalu.
Mindfulness jako umění žít v přítomnosti a jíst v přítomnosti.
JAK BYCHOM TEDY MĚLI JÍST SPRÁVNĚ?
Vy mi ale dáváte těžké otázky!
V nejobecnějším principu jde zkrátka o pomalé jezení a soustředění se na jednu jedinou činnost. Nic moc víc v tom není.
Až tedy budeme zase jíst:
1. FÁZE: ZMAPOVÁNÍ SITUACE
Jídlo máme před sebou na stole a už nikam neodbíháme (máme u sebe příbor, vodu, květinu ve váze, svíčky… zkrátka výzdobu dle libosti). Vydechujeme, nedechujeme se. Snažíme se nad ničím nepřemýšlet. Ani nad kručejícím žaludkem.
Snažíme se předem si uvědomit, jak velký máme hlad. Nebo jak se před jídlem cítíme.
2. FÁZE: ZBAVENÍ SE VŠECH POTENCIÁLNĚ VYRUŠUJÍCÍCH PŘEDMĚTŮ (I LIDÍ).
Jsme jen my a jídlo.
Netřeba nic dodávat, ne? 🙂
3. FÁZE: UPRAVUJEME SI PODMÍNKY
Mělo by nám u jídla být příjemně.
Pokud není, uděláme vše pro nápravu. Upravíme si židli, posuneme ubrus, vyměníme si vidličku, pustíme si hudbu, dáme za dvěře domácího mazlíčka, který nám kouká do pusy.
Zkrátka si děláme pohodlí.
4. FÁZE: DOBROU CHUŤ!
Jíme nejdříve očima (proto takový důraz na servírování v literatuře). Sledujeme, jaká je textura, barva atd. Odhadujeme, jaká nás asi může čekat chuť).
Poté můžeme zapojit další smysl – nos. Přičichneme a sledujeme, co cítíme – jaké koření, bylinky kuchařka použila (tady odpadá zábava pro kuchařky a kuchaře). 🙂
Teď nastal čas se zakousnout!
Také hojně žvýkáme, jímé pomalu a snažíme se vychutnat si množství zajímavých chuťových kombinací. Prozkoumáváme texturu jazykem – je hladká nebo hrubá? Kde na jazyku cítíme jednoltivé chutě?
5. FÁZE: POZORUJEME SE. ANO, ZASE!
Je dobré jíst s přestávkami, pokud to jen trocu lze.
Chvíli můžeme počkat (klidně se zase nadechneme a vydechneme). Postupně se snad dopracujeme informace, jestli už mozek říká, že má tělo dost, nebo zda můžeme ještě stále jíst (pozor na zmíněné svatby a oslavy).
6. FÁZE: VDĚČNOST
Každé jídlo někdo vypěstoval, sklidil, uskladnil, dovezl na obchod, vyložil… Velká spousta lidí vynaložila svou energii, abychom měli na stole kousek jídla. A podobné úsilí za vděčnost stojí, no ne? 🙂
Pozn.: Vím, že spousta lidí má tendenci dojídat alespoň maso nebo rovnou všechno jídlo z talíře („Taková škoda jídla. Alespoň maso ale sněz,“ slyšívali jsme už od našich babiček, že?). Nicméně NEJSME POPELNICE.
Není nutné do sebe házet něco, co nám nechutná, nebo se přejídat jen proto, že jídla bylo moc. Vážně. Tohle uvědomění mně osobně změnilo život!
Gratuluju! Teď bychom měli všichni umět pomalu a pozorně jíst. Ou je! 🙂
PRINCIP SE DÁ APLIKOVAT NA DALŠÍ ČINNOSTI
Ano, dá. Mindfulness se dá praktikovat skoro u všech běžných činností. Vlastně měla by být praktikována skoro u všeho.
Při stlaní postele se třeba můžete zaměřit na dotek povlečení, látku, lehký vítr, když stlete peřinu. Podobný princip třeba používá i Marie Kondo (japonská mistrině úklidu).
Dle jejího principu oblečení před úklidem do šatníku skládáte tak, abyste „pohladili“ co největší plochu látky, a následně ji s poděkováním (že vám dobře posloužila) odložili na jejich místo (výzvu na téma úklid jsem měla hned v lednu a článek najdete tady).
Při čištění zubů se můžete zaměřit na vůni zubní pasty, konzistenci na zubech, co kartáček při čištění zubu dělá. Jak chutná voda, kterou si jen vyplachujete ústa?
A tak dále a tak dále.
Nemyslím si, že mě osobně se povede v myslenkách neutíkat k jinným činnostem. Ale učený z nebe nespadl.
Tedy zase příště,
Vendi
