Jak otěhotnět s PCOS? Neplodnost jako cesta k lepšímu vztahu i vlastnímu já

Možná jste si všimli, že jsem teď jinak pravidelné sobotní články tak trochu vynechávala. Důvodem je, že se nám podařil malý-velký zázrak, který váží asi jako grep a občas si už kopne. 🙂 Dnešní článek bych současně ráda koncipovala jako drobnou omluvu, že teď budu možná trochu méně publikovat. Nicméně ráda bych se rozepsala o snaze otěhotnět a o problému zvaném PCOS, který byl pro mě velkým strašákem a zároveň učitelem. Pro mě i pro manžela.

Nemám pro vás bohužel návod na otěhotnění. Doufám však, že vám svým příběhem dokážu dát alespoň malou naději a ukázat, co nám (ne)fungovalo. Dnešní článek je trochu delší. A budu moc ráda, když jej přepošlete někomu, kdo je v podobné situaci a komu by mohl pomoct.

Budu ráda, pokud se i vy v komentářích zmíníte, co vám osobně pomohlo nebo pomáhá, abyste tuto těžkou etapu v životě ženy a partnerky zvládly. Respektive zvládli – vy i partner. 🙂

Tedy abych začala…

Pamatuju si na úplný začátek, když jsem vysadila antikoncepci. Měla jsem dojem, že po letech neurotického hlídání a každodenního majáčku v hlavě volajícího:„Jen si nezapomenout vzít antikoncepci,“ se otěhotnění musí podařit jedna dvě. Když však došlo na lámání chleba, zjistila jsem, že otěhotnět není vůbec jednoduché. I my se přidali k řadě párů, které si musely cestu k miminku vyšlapat. Řekla bych, že především prací na sobě.

Překvapivě mi totiž před dvěma roky byla diagnostikována částečná neplodnost. Konkrétně PCOS – Syndrom polycystických ovarií.

Neplodnost (zkrátka komplikace otěhotnět) není žádnou raritou. Jakmile se člověk dostane do situace, že se mu otěhotnět nedaří, zjistí, kolik párů má podobný problém. Kolik žen se trápí představou, zda se jim podaří otěhotnět se současným partnerem. Kdy se početí povede…

Někde na pozadí je však jedna hlavní obava: „Poštěstí se nám vůbec někdy mít miminko?“

Přestože může být příčin mnoho, osobně mohou sdílet jen zkušenost s PCOS. Diagnózou, která brání otěhotnět až 20 procentům žen. Syndrom polycystických ovárií je označení stavu, kdy v menstruačním cyklu chybí ovulace. Často jde o problém u typů s nadváhou nebo s náběhem na cukrovku. Jenže u žen s normální váhou si doktoři příliš neví rady.

PCOS jsou přitom jednou z nejčastějších příčin neplodnosti. Otěhotnění dále může bránit endometrióza, absence vejcovodů nebo nedostatek vajíček (třeba kvůli vyššímu věku).

Přesto beru jako důležité zmínit, že neplodnost je záležitostí páru. I když se zdá, že byla neplodnost diagnostikována u ženy, může mít diagnóza určité spojitosti s životní fází, ve které se nachází. Může být spojena s vnímáním vztahu. S nátlakem v práci. S nedostatečným pocitem bezpečí a finančního zajištění od muže. Neplodnost může sahat až do dětství a vztahů s rodinou.

Je proto velmi důležité dívat se na neplodnost jako na celek. Nejen jako na problém muže nebo ženy odděleně.

Vím, že pro někoho může být těžké přijmout zodpovědnost, ale když se páru otěhotnět nedaří, mohou existovat mezery, které ještě oba musí zaplnit. Jež se oba mají naučit. Díky tomu, že miminko čeká, než přijde, dává nám prostor, abychom si něco uvědomili a nebo důležitého si v životě vyřešili.

Dnešní článek nastiňuje naši osobní zkušenost, která vedla k pozitivnímu výsledku. Sedím zde za stolem a v těle se mi zatím pilně vyvíjí malý človíček. 🙂 I když nikomu nedokážu dát přesný návod, každý večer uléhám s vděčností, že se nám podařilo otěhotnět a počít náš malý-velký zázrak.

Zpětně cítím velký vděk, že náš zázrak nepřišel hned. Oba jsme se s mužem osobnostně posunuli a stali jsme se lepšími lidmi. Rodiči. Jsem názoru, že páry, které dítě nepočnou na první dobrou, přirozeně nabydou jednu důležitou ingredienci. Pokoru.

Prcek svým pozdějším příchodem zařídil, že se nám podařilo:

• srovnat si vztahy v rodině a pochopit minulost,
• podpořit vzájemnou polaritu (manželovo mužství a mé ženství),
• zlepšit sexuální stránku vztahu,
• zjistit, že jsme tu jeden pro druhého v dobrém i ve zlém (jak jsme si slíbili),
• zlepšit své zdraví,
• upevnit zdravé stravovací návyky (samozřejmě s občasným zhřešením),
• utvrdit se v zásadních životních rozhodnutí a náhledech na výchovu i společné žití.

Nejde o úplný seznam, nicméně výčet nejzásadnějších bodů. On totiž instantní návod na početí neexistuje. A kdo říká opak, troufám si tvrdit, že mu jde o osobní zisk. Kdybych vám ale přecejen měla dát doporučení, potom bych řekla:

Bojujte za to, co opravdu chcete. Nenechte se tlačit. Okolím, partnerem ani doktory. A hlavně, věřte své intuici.

Život můžeme brát dvěma směry: Jako pouť plnou překážek, která nám brání ve splnění našeho snu (ať už je jakýkoliv) nebo jako příležitost něco nového se naučit.

Než přejdu ke konkrétnímu seznamu, co vše jsme vyzkoušeli a co (ne)fungovalo, ráda bych s vámi nasdílela náš příběh. Možná se v něm najdete. A moc držím palce, ať i vy máte sílu svou cestu dojít až do šťastného konce. 🙂

Osobní příběh: Proč se nám nedařilo přirozeně otěhotnět? Hrůzná diagnóza jménem PCOS

Deset let jsem užívala antikoncepci. Poměrně nepřetržitě. Když jsem po svatbě na dovolené zjistila, že už dva měsíce nemám menstruaci, začala jsem jásat: „Tolik případů na internetu mělo hned po vysazení dítě a my se můžeme přidat k těmto šťastlivcům?“

Po příjezdu jsem se s nadšením vyčůrala na papírek. Negativní. Protože jsem se vyděsila absencí menstruace, zamířila jsem k doktorce. Gynekoložka mi sdělila, že se řadí k 20 % žen, kterým je diagnostikován Syndrom polycystických ovarií. Podezření na PCOS je ve složce napsáno už od mých 17 let. Ne, že by se někdo obtěžoval se zmínit.

Skvělá zpráva na závěr kontroly: Nikdo neví, proč vznikají.

„Asi genetická predispozice,“ povídá doktorka.

„A co s tím,“ ptám se.

„Zkusíme to přírodně. Pokud to nepůjde, dáme do vás hormony, abychom podpořili ovulaci. Tu totiž nemáte, víte? Kdyžtak dáme hormonální injekci. No a když se nám otěhotnět nepodaří ani tak, buď půjdete na umělé oplodnění, nebo drilling vaječníků.“ Prohlásila s úsměvem na rtech. Asi že mě chtěla podpořit.

Člověk se tedy nejdříve láduje hormony, aby neotěhotněl, pak má zase tlačit hormony, abych otěhotněl? Kocourkov.

Etapa č. 1: Klinika, doktoři a hormony

První etapa trvala přes půl roku. Byla stresující, neosobní, demotivující.

Většinou se skládala z lítání po gynekologických doktorech a specializovaných klinikách zaměřených na početí. Pamatuju si, jak se v čekárně střídaly páry různého věku, které byly stejně zoufalé jako my. Nemůžu si pomoct, ale celý lékařský systém okolo (ne)plodnosti mi připadá jako hra s lidskou nadějí a hlavně s velkými penězi.

Na druhou stranu, mám ve svém okruhu známé, kterým se díky doktorům podařilo otěhotnět právě díky doktorům. Stanovením jasného léčebného plánu zjistili, kdy mají ovulaci a jak jejich tělo funguje. Jde sice o řízenější otěhotnění, avšak s benefitem větší „jistoty„. S pocitem, že někdo ví, jak daný stav řešit.

Záleží tedy opravdu jen a jen na vaší hranici, co už podstupovat nechcete a jak se s partnerem u procedur budete cítit. Barometr příjemnosti nosíme každý uvnitř sebe. Proto doporučuji (a zmíním to ještě několikrát) se poslouchat a otevřeně se o možnostech léčby bavit i s partnerem.

TIP:

Pomoc na psychice může i změna slovníku. Pokud o sobě budete mluvit jako o nemocném, který se potřebuje z neplodnosti léčit, může se stát, že se nemoc více zakoření. Proto je dobré o neplodnosti přemýšlet jako o přechodném stavu, který se může velmi rychle změnit.

Jak jsem zmínila, PCOS se doktorka nejdříve snažila léčit přírodně. Na začátek jsem dostala jakési tablety čínské rostliny (latinsky Angelica), které jsem měla jíst. Nepomohlo ani lupání prášků, ani sirup z 16 bylin (myslím Gynex). Zkrátka a dobře, byliny nedokázaly nahodit, co jsem si tolik let ničila antikoncepcí. Stresem. Odsouváním sebe sama na druhou kolej.

Proto mi byl doporučen zmíněný drilling.

Drilling ovárií v praxi znamená, že ženu pošlou do nemocnice, laparoskopicky jí popraskají horní vrstvy folikulu a ten vyplní gelem. Vajíčka tak mohou dozrávat a žena může otěhotnět. Alespoň, co mi bylo řečeno. Po drillingu se mimochodem musí dodržovat „šestinedělí„. Gynekoložka slibovala, že jde o nejlepší metodu a že zaručeně rychle otěhotním. Jiná alternativa pro ni neexistovala.

Chvíli jsem operaci zvažovala, ale nakonec jsem se rozhodla změnit gynekoložku.

„Takový přístup mají doktoři ze staré školy,“ vysvětloval o měsíc později nový gynekolog, který mi na konci návštěvy podstrčil letáček s tučným titulkem: „Mýty a fakta o hormonální antikoncepci“. Z letáčku vyplynulo, že je antikoncepce skvělá věc.

A mně došlo, že jsem si dalšího gynekologa vybrala špatně.

V této etapě jsem do sebe pravidelně 5. až 7. den ládovala Clostilbegyt (podpora růstu vajíček) a 10. – 16. den jsem si zaváděla lék s vysokým obsahem Progesteronu. Hormonu, který nastupuje v druhé fázi cyklu a díky kterému se vajíčko uhnízdí v děloze. Také jsem si po několika měsících začala píchat do břicha jakési hormony na podporu ovulace. Kdo nezkusil, asi si ani nedokáže představit, jak moc stresující píchnutí injekce (do břicha) je.

S manželem nám bylo doporučeno, abychom praktikovali sex večer po vpíchnutí injekce a následně hned další den ráno.

„Šance jsou nejvyšší,“ dušoval se doktor. „Pokud sexu v daném období zvládnete více, máte samozřejmě lepší vyhlídky. Držím palce.“

Pamatuju si, jak ono ráno zazvonil budík a my se rozespalí a nervózní snažili naplnit doktrovo přání. Z našeho intimního života se stal zoufalý hon na početí. O to větší zklamání přišlo, když se dostavila jakáž takáž menstruace.

Podobnou zkušenost jsme si ani jeden nechtěli zopakovat. Nechtěli jsme ani počít takto „násilnou“ cestou. Přestali jsme se tedy trápit ládováním hormonů. IVF pro nás vůbec nebyla možnost.

Zkrátka jsem věřila, že naše cesta vede po jiné stezce. Že to možná jen nebude hned, ale že se dítko povede přirozeně.

Nebudu vám však vykládat, že jsem za rok a půl občas nepropadala zoufalství. Ale zpětně věřím, že delší cesta má svůj význam.

Etapa č. 2: Různé alternativní, přírodní a jiné aktivity, které nefungovaly

V určité fázi je velmi důležité své nemoci porozumět. Četla jsem různé výzkumy v angličtině a studovala psychosomatiku. Začala jsem věřit, že tělo obecně umí díky nemocem a bolesti s námi mluvit. Polycystická ovária vznikla z určitého důvodu. Musí tedy existovat způsob, jak se diagnózy i zbavit…

Teď záleží, do jaké míry věříte na energie v těle, meridiány a psychosomatiku celkově. V rámci samostudia jsem zjistila, že PCOS mají velmi často ženy, ve kterých se projevuje příliš mužské energie. Ženská stránka je potlačená a tyto ženy jsou především cílevědomé, trvale snažící se být dokonalé a výkonné. Ženy s PCOS jsou často opravdu výborné v práci. Chtěly by řídit a koordinovat. Jsou přímé, analytické, praktické. A jsou na své dovednosti pyšné.

Leč spolu s výkonem a touhou po kariéře může přijít zkrat. Najednou se něco poprvé nedaří. Najednou neexistují nástroje, kterými bychom mohly nemoc obejít či ji porazit. Bezmoc je pro tento typ žen poměrně těžké přijmout. Jde však o skvělou příležitost, jak začít objevovat své jemnější já. Ženskou energii. Ačkoliv zní podobné doporučení na začátku hrozně. 🙂

A tak jsem se začala více zabývat otázkou, kdy jsem začala upřednostňovat mužský princip před ženským? A zda jej umím doma a v práci oddělit…

Jak to máte vy?

V druhé etapě jsem se zkrátka začala více zajímat o sebe sama. O motivy tužby po miminku a celkově jsem v daném období začala s aktivitami, díky kterým jsem se dostala opravdu do hloubky.

TIP:

Část problému může nastat, pokud s partnerem nemáte sladěnou vizi o vašem společném životě. Může se stát, že se vezmete a najednou začnete vést diskuzi o dětech. Vy chcete budovat kariéru a partner už by měl ideálně dítě na cestě. Proto vám velmi doporučuju, abyste diskuzi o načasování příchodu potomka otevřeli dřív, než bude pozdě. Znám spoustu párů, kteří si byli skvělými partnery, dokud jeden nezačal přesvědčovat druhého, že „už je čas“. Avšak druhý děti mít nikdy ani nechtěl…

Co nefungovalo?

Jak jsem už zmínila, každý z nás pravděpodobně bude mít jinou zkušenost a já bych chtěla nastínit, co byly alespoň pro nás vyhozené peníze a ztráta času. Když bych si totiž spočítala, kolik nás jednotlivé kurzy a návštěvy doktorů stály, dostala bych se na částku 30 tis., které v podstatě vyletěly ven oknem.

Nuže, které aktivity nefungovaly:

Homeopatie:

V průběhu dvou let jsem vystřídala tři homeopaty (dle hesla do třetice všeho dobrého…) s opravdu různými přístupy. Osobně nemám pocit, že by polykání kuliček udělalo nějaký rozdíl. A možná šlo o o extrémy. Jeden homeopat dával 6 kuliček ředěných vodou za měsíc, druhý do lidí pro změnu sypal kalíšky kuliček bez zapití. Pak si má člověk vybrat, co je správně.

Nicméně tento článek s odkazem na odbornou studii a komentářem lékařů mi přijde jako poměrně střídmý pohled na věc.

Institut celostní medicíny:

Zkušenost s Institutem celostní medicíny bych shrnula jako tahání peněz z lidí s nejistým výsledkem. Jedná se o instituci, kde vás nejdříve změří prastarým přístrojem vydávající divné a chrčivé zvuky. Toto vyšetření stojí cca 1 000 Kč a trvá hodinku. Přístroj je přikládán na různé části dlaní, prstů a chodidel. Následně vyjedou hodnoty, podle kterých dostanete předpis na čaje nebo prášky.

Následně vás pošlou do vydýchané místnosti, kde se vás pán snaží instruovat, co máte a nemáte jíst. Osobně jsem neodcházela úplně přesvědčená…

Na závěr přichází platba, při níž dostanete léky. Za první návštěvu jsem se dostala na částku kolem tří tisíc korun (myslím celkově za vše – i s vyšetřením). A podobnou částku platil i mladík, který šel po mně.

Dornova metoda:

Jedná se o určitý druh masáže – možná se dá říct, že jde o rovnání páteře a kostrče. Poměrně drsným způsobem, tj. lupáním a vrácením kostí na svá místa, dá se říct. 🙂 Prý Dornova metoda mívá velký vliv na otěhotnění, protože řeší špatnou polohou kostrče. Díky tomu postupně vzniká v pánvi vzduchová kapsa velikosti bublinky až tenisového míče.

Některé ženy tak nemohou počít. Opět, těžko říct, kde je pravda a kde ne.

Od určité chvíle se ale kloním k jemnějším metodám, jež pracují s energiemi v těle. Protože i když věřím, že je personál dobře vyškolen a praktikuje Dornovu metodu roky, jedná se o tvrdou (a tak trochu násilnou) metodu.

Hormonální jóga:

Většina článků, které popisují hormonální jógu (HJ), jsou rovněž marketingovými materiály. Pokud odhlédneme, že text na následujícím odkazu patří Studiu a jde tedy rovněž o prodejní materiál, stránka stručně popisuje, o co v hormonální józe jde.

Vyjádřit se k HJ je těžké. Existuje spousta děkovacích dopisů na stránkách cvičitelek HJ, které hlásají, že jeden z efektů cvičení hormonální jógy je i otěhotnění. Ovšem i zde je třeba být opravdu opatrný. Mám dojem, že některá studia a cvičitelky mají tendenci přivlastňovat si „cizí“ zásluhy. Když se podařilo otěhotnět mně, objevilo se hned několik lidí, ke kterým jsem docházela a kteří se chtěli pyšnit tím, že právě jejich metoda k otěhotnění pomohla.

„Ano, v našem kurzu se povedlo otěhotnět již několika ženám. Zkuste to také.“ Říkají pak. Přestože je informace zavádějící.

Hormonální jóga na jemnější typy nemusí působit jako ženské cvičení. Pokud se celou sestavu naučíte, zjistíte, že ji musíte puntičkářsky dodržovat a lektorky nedoporučují si ji upravit (až na období menstruace, kdy není doporučeno dělat cviky, kdy je pánev výš, než zbytek těla). Cvičení je velmi strukturované a aby fungovalo, mělo by se dělat ideálně 30 minut denně.

Dále existuje spousta různých léků, „zaručených rad„, zpoplatněných e-booků a možností, které na internetu najdete. Nejvíce mě dostala jedna nejmenovaná blogerka, která si založila na prodávání e-booků s radami, jak počít, živnost. Mluví z pozice člověka, kterému se podařilo počít. Nemám nic proti dobře míněné radě (koneckonců, proto píšu i tento článek), avšak nesouhlasím se zpoplatněním rad, které zafungovaly jednomu člověku – autorce.

A tak bych vás chtěla vyzvat…

Vím, že v určité fázi většina z nás, které si miminko přejí, začne být tak trochu zoufalá. Možností je tolik, na kterou se soustředit? Kterou si vybrat?

Doporučení:

Držte se několika málo aktivit, které vám dělají opravdu dobře. Že vám dělají dobře určitě brzy poznáte podle své nálady. Jednoduchý ukazatel je, že se chvíli po aktivitě cítíte nabitější. Nebo unavenější, ale šťastnější. 🙂

Etapa č. 3: Sebeobjevování, čas pro sebe a strategie „nech to být“

Když se člověk snaží o miminko, často kolem sebe slyší jednu specifickou radu: „Nech to plavat. Však ono to přijde.“

I když se i já přikláním k názoru, že nám nakonec na samotné otěhotnění nejvíc pomohlo netlačit a pustit jej trochu k vodě, nedokážu říct, jak přesně onoho „puštění“ dosáhnout. Znáte princip růžového slona?

Když se řekne „růžový slon“… Schválně, na co teď myslíte? Nuže, právě jste poznali zmíněný princip. Je těžké na něco nemyslet, když téma tvoří agendu našeho života.

Během dvou let snažení se postupně měnila vnitřní motivace dělat různorodé aktivity. Na začátku jsme dělali spoustu věcí pro otěhotnění. Časem pro sebe.

Proto bych zde zmínila několik cest, které souvisí se sebe-nasloucháním. S pochopením vlastního těla a motivů, které nás k založení rodiny vedou.

Ve třetí etapě jsem kladla velký důraz na sebe sama, ženskost, tělo a vztahy (v rodině i s partnerem). S partnerem jsme také otevřeli diskuzi dlouhodobé vize – kde chceme s dítětem žít, jaké principy výchovy by se nám líbilo praktikovat i jak náš život asi bude vypadat. Obecně je dobré pracovat na posílení psychiky. Co neodbouráme v mysli, můžeme ještě dohnat technikami zaměřenými na tělo. I zde je vhodné vybrat si správné odborníky, kteří vám budou sedět a ke kterým budete rádi chodit.

Šlo o delší cestu, ale jak stále říkám, podnětnou a potřebnou.

Následujících pár odstavců bude věnováno aktivitám a směrům, které, věřím, měly na otěhotnění největší vliv.

Vnitřní rozhodnutí, proč (a zda) dítě chceme

Na úplném začátku chtěl dítě spíše manžel. Než jsem tedy dospěla k rozhodnutí, že jej chci i já, asi půl roku to trvalo. Na začátku byly také poměrně nezdravé motivace. Možná se v některých také poznáte. Často jde o:

• Snahu utéct z práce, protože nás už nebaví. V práci setrváváme, neboť si myslíme, že každou chvíli už „musíme otěhotnět“.
• Představu, že je dítě pomyslnou záchranou ve vztahu. Chceme dítě, abychom si partnera udrželi.
• Přístup, že je dítě smyslem života. Z nějakého důvodu v nás zakořenilo přesvědčení, že život s dítětem bude lepší. Která dušička by chtěla jít do rodiny, kde se bude úzkostlivě vše točit kolem dítěte?
• Obavu ze ztráty partnera: „Pokud mu nedám dítě, rozejde se se mnou.“
• Ovlivnění okolím, že „už mám věk“ a že „bychom měli, protože rodí každý„.
• A tak dále, a tak dále.

Touha po miminku se může velmi jednoduše stát honem za představou o lepším životě.

Primárním cílem tak není vychovat lepšího člověka, než jsme my sami, nýbrž snaha zalepit, zlepšit nebo změnit, s čím v současné době nejsme spokojení.

A tak je skvělé začít uvnitř. Podívat se na vlastní motivy a nalít si pohár čistého vína.

Porozumění vlastnímu cyklu a posílení ženskosti

Nevím, jak ve vaší škole, ale u nás se početí příliš neprobíralo. Spíše jsme řešili výskyt přesliček v druhohorách (?) a trávení býložravců. Ani jedno už si samozřejmě detailně nepamatuju. Ohledně menstruace a početí jsem věděla pramálo a nebylo mi jasné, jak funguje ovulace, či co dělá zmíněný hormon Progesteron. Na začátku vnímám jako důležité, abychom byly schopny porozumět sobě a svému cyklu.

K porozumění cyklu velmi pomohla kniha Cyklická žena. Díky autorce Mirandě Gray jsem se naučila lépe rozumět svému tělu a jeho cykličnosti (menstruaci). Bylo skvělé zjistit, že je úplně v pořádku být každý týden v měsíci jiné. Že máme jiné silné stránky a slabiny. Jakmile si začneme těchto změn a vzorců všímat, můžeme na znalosti více stavět. V osobním životě i v práci.

Co ženskosti se týče, vše odstartovala Mokoša. Pětidenní pobyt, kde bylo 21 žen různého věku. Ač zní představa trávení času jen v ženské společnosti na první pohled hrůzně, moc ráda na náš pobyt vzpomínám. Na pobytu se většina žen bavila jako „staré známé“. Mladší ženy naslouchaly moudrosti starších a starší ženy díky mladším načerpávaly energii. Všechny otevřeně (a dobrovolně :-)) mluvily o svých radostech i starostech. Až na Mokoši jsem si uvědomila, jak je krásné být ženou a začala jsem si vážit velkého daru od přírody – možnosti početí.

Velkou roli pro posílení ženskosti mají i ženské kruhy. Je velmi osvěžující setkat se s dalšími ženami a probírat zajímavé životní pravdy i situace, které každá řešíme. Často jsou ženské kruhy napojené i na intuitivní tanec. Možná se jedná už o větší ezoterično. Pokud jste ale jako malé rády tančily a dnes vám blbnutí bez posuzování chybí, intuitivní tanec může být vhodná aktivita i pro vás.

Ženské kruhy navíc můžete pořádat i s kamarádkami. Stačí dodržovat pár pravidel.

Zde bych také doporučila kurz Přirozená antikoncepce od Kateřiny Juřenčákové. V jejím online semináři najdete velmi přehledné vysvětlení fungování ženského cyklu a hlavně Symptotermální metody, která vám odhalí plodné a neplodné dny. Na Katčina videa jsme koukali s manželem a pro oba byly příjemným doplněním dávno zapomenutých znalostí.

Odpuštění, posílení rodinných vztahů a rodinné konstelace

Obecně je čas před početím vhodný na napravení našich vztahů. Abychom se v rodině dobře cítili, když už do života chceme přivést nového človíčka. Samozřejmě, některé vztahy ani při vší vaší snaze nemusí být dobré. Někdy ani není v naší moci, aby byly. Rozhodně bychom ale měli vynaložit snahu situaci pochopit, vyřešit a případně ji s klidným svědomím nechat za sebou.

Pokud se tedy s někým z rodiny nebavíte a nemůžete najít společnou řeč, bylo by dobré dostat se do fáze, kdy jste hlavně vy v pohodě. K čemuž možná bude zapotřebí pomoc od vhodného kouče nebo psychologa.

Pokud byste chtěli svůj rod a vazby v něm pochopit, doporučila bych vám rodinné konstelace. Jedná se o metodu, díky které si uvědomíte spoustu souvislostí. Na vazby v rodě totiž můžete nahlížet s odstupem a odosobněně. Možná pochopíte, proč se někdo nachází v daném stavu a proč jsou vztahy mezi rodinnými příslušníky takové, jaké jsou.

Zde najdete článek, který konstelace moc pěkně popisuje. Paní neznám, ale v článku moc hezky vše napsala. 🙂

I když se může zdát docela o velkou alternativu, jde o opravdu skvělý způsob, jak odstartovat nápravu vazeb v rodině.

Posílení intimního života s partnerem

Občas se páry dostanou do jakési spirály. Sex začne sloužit hlavně jako prostředek k otěhotnění. Ze vztahu postupně mizí intimní spojení, které je pro udržení rodiny klíčové.

Po nějaké době snažení jsme s manželem cítili, že sex je fajn, ale že by bylo třeba jej oživit. Již delší dobu jsme přemýšleli o kurzu nebo zkrátka o něčem, co by nás v dané oblasti inspirovalo. Nakonec jsme se rozhodli pro poměrně konzervativní kurz (prostě žádné hromadné orgie či tantra) 🙂 s názvem Vědomé milování.

Sex se tak pro oba dva stal požitkem. Přestali jsme jej vnímat, že jde jen o nástroj pro dosažení orgasmu nebo otěhotnění. Díky sexuálnímu sblížení navíc můžete velmi posílit váš vztah.

Trochu jiná léčba těla: Kraniosakrální terapie a akupunktura

K celkové fyzické pohodě bych doporučila tyto dvě terapie.

Kraniosakrální terapie by se dala popsat jako jemná technika, díky které se člověk dostává do hlubokého stavu relaxace a probouzí ve svém těle energii. S léčitelem se člověk dostává do několika vrstev, takže se prostřednictvím těla mohou postupně vyplavit silné emoce, traumata i zážitky. Až díky kraniu jsem si uvědomila, že dítě doopravdy chci. A světe div se, měsíc po terapii mi poprvé naskočila menstruace.

Ke kraniu se ráda vracím i teď. Občas otevírá témata, která jsou kdesi hluboko ukrytá. Celý systém se tak čistí a vždy odcházím s pocitem, že jsem sama sobě zase o něco blíž.

Akupunktura je další metodou. Pracuje s energiemi orgánů a meridiány. Špatná energie se díky jehličkám může snadněji uvolnit z těla a konkrétních orgánů. Můžete tak zlepšit psychickou i fyzickou pohodu. Mohu jen doporučit. I když velmi záleží na člověku, který vám jehličky bude píchat. Mělo by jít o léčitele, který vám bude příjemný a u kterého se budete cítit dobře.

Práce na vztahu s partnerem obecně

Jak už jsem zmínila, je vhodné v honu za miminkem nezapomínat na vztah s partnerem. I ve výchově prý platí, že jsou-li rodiče v pohodě, je i dítě v pohodě.

S manželem jsme prošli těžkým obdobím a vidím, jak nás posílilo. Je důležité mít na mysli, že neplodnost se netýká jen ženy (i kdyby právě jí byla diagnostikována PCOS a muž byl oficiálně v pořádku). „Problém“ se totiž týká páru celkově. Jste přece spolu. Pro vás jako rodinu může být klíčové nahlížet na období snažení se jako na čas, kdy se sobě navzájem otevíráte. Ukazujte svou zranitelnost. Protože tak sílí vaše pouto.

Nejen díky různým výzvám a aktivitám, o kterých jsem psala i zde na blogu, se náš vztah velmi posunul. Osobně bych vypíchla:

• zlepšení intimního života (jak jsem již psala výše),
• společné trávení času a pravidelná rande s různorodými zážitky,
• budování map lásky, tj. poznání partnera,
• vzájemné oceňování a pěstování vstřícnosti,
• prostor realizovat se – spolu i individuálně.

Na závěr zmíním poslední bod, který pokládám za klíčový, avšak který je už pro většinu lidí velmi na hraně. Jedná se o…

Pobyt ve tmě

Řekněme, že Pobyt ve tmě opravdu není pro každého. Měli byste být vnitřně pevně rozhodnutí, že týden sami se sebou zažít chcete a potřebujete. Jinak může jít o opravdu silné kafe. Tma patří k metodám, která využívá ženskou energii. Pasivní tmu. Ve tmě se o nic nemusíte snažit. Ve tmě prostě jste. Máte vše, co potřebujete. A hlavně, před sebou nemůžete nikam utéct ani se rozptýlit.

Pro někoho by mohl být variantou pobyt v přírodě. I zde by mohl být člověk jen sám se sebou a rozmyslet si spoustu věcí. Přestože je tma intenzivním zážitkem, je zároveň cestou, jak si dát prostor a nechat k sobě přijít hluboko pohřbené názory a vzorce, které v sobě nevědomky nosíme.

Osobně jsem ani nedoufala, že bych si došla na nějakou odpověď v rámci otěhotnění. Tím spíše šestký, poslední den. Avšak právě na konci pobytu mi došla odpověď, proč chci otěhotnět. Upřímně řeknu, že šlo o jednu z nezdravých motivací zmíněnou výše, kterou jsem ale dávno považovala za vyřešenou.

Myslím si, že je klíčové být prostě chvíli sám. Sám se sebou. Ať už si zvolíte tmu nebo chatičku, zkuste zpomalit a dát si prostor. 🙂

Nuže, a to je celé.

Ještě bych dodala dvě poslední věci jako shrnutí celého článku:

1. Za žádnou cenu na sebe netlačte. Možná cítíte, že teď mít dítě musíte kvůli věku. Kvůli partnerovi. Ať už jsou motivy jakékoliv, jsou evidentně externí a nejsou zdravé. Zkuste si dát čas a prozkoumat vlastní motivaci, nebo ještě jinak… Jak to máte vy a jen vy?
2. Spousta z nás má v sobě programy, které nám brání otěhotnět. Takové programy je těžké objevit, avšak podvědomě řídí naše chování. Čím víc si dovolíte na sobě pracovat a rozumět si, tím lépe se vám bude stanovovat, jaká je právě vaše cesta.

Až vám někdo řekne: „Tohle určitě funguje,“ bude váš vnitřní hlas vědět, zda tvrzení věřit, či nikoliv.

Věřte si.

A budu samozřejmě moc ráda, pokud se i vy připojíte se svými pocity nebo příběhem a svým komentářem podpoříte ostatní.

Držím nám všem moc palce!

Vendi

PS: Doufám, že článek jako omluva stačil. Určitě se můžete těšit na další články, jen teď kvůli trochu jiným prioritám a tématu nebudu do článků „tolik šlapat“. 🙂 Děkuji za pochopení.